Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kliďas, Svalovec a Jasnozřivá

19.01.2010 (12:15) • Pekulka • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 7779×

Kliďas, Svalovec a Jasnozřivá

„Mami! Kde je Emmett?“ zeptala se Renesmé.

„Nevím, broučku,“ odpověděla Bella a pohladila dcerku po tváři. „Možná se někde schovává, aby se vyhnul svým vypravěčským povinnostem.“

„Rose, kde je Emmett?“ zkusila to holčička znovu na blonďatou krásku, která právě vešla do pokoje.

„Je dole v garáži,“ odpověděla Rosalie a zamyšleně zavrtěla hlavou. „Plánovali jsme si, že strávíme odpoledne jen sami dva, ale už jsem to vážně nemohla vydržet. Sedí tam už tři hodiny. Pořád si donekonečna opakuje tu tvou dnešní pohádku.“

„A táta? Musí dneska přijít. Je taková škoda, že jste tu včera nebyli, mami. To bylo vážně něco!“ Nessie vzrušením skákala na posteli a oči jí radostně svítili. „Měli jste to vidět. Emmett vyprávěl a pak přišla Alice a pak ten vlk! A pak tam byli všichni a Carlisle rozpáral Jacoba… Vážně! Nechápu, proč jste museli odjet. Co jste tam mohli dělat tak důležitého, že jste nemohli zůstat tady?“

Tohle byla rozhodně jedna z těch chvil, kdy byla Bella vděčná, že už se nemůže červenat.

„Ahoj, holky moje,“ Edward vešel do pokoje, lehce Bellu políbil a pak si lehl na postel k Renesmé a objal ji.

Po něm nakoukla do pokoje Esmé.

„Už je čas?“ zeptala se. Za ruku vedla Carlisla. „Jak koukám, Emmett tu ještě není,“ dodala překvapeně.

„Přijde přesně za dvě minuty a čtyřicet tři vteřin,“ zašvitořila Alice, která vtančila do místnosti s Jasperem po boku. Oba se usmívali, posadili se na hebký koberec na podlaze a navzájem se o sebe opřeli.

Po chvíli konečně vešel Emmett. Zmateně se zarazil ve dveřích, když viděl, jak je ložnice zaplněná. Nessie zavýskla a natáhla k němu ruce. Když se trochu vzpamatoval, přešel k posteli a sedl si na čestné místo přímo uprostřed.

„Jste připraveni na další dávku napětí?“ zeptal se uličnicky.

„Jooo!“ zajásala Renesmé a nedočkavě se vrtěla v Edwardově náruči.

„Tak dobře. Dnešní pohádka se jmenuje Kliďas, Svalovec a Jasnozřivá.“

„Pěkný příběh,“ uznala Alice s pohledem upřeným kamsi do dálky.

Ze spodního patra se ozvalo zaklepání na dveře.

„Ach jo,“ povzdechla si Alice. Její výraz se změnil v ukřivděný. „To je Jacob,“ vysvětlila. „A já teď nevím, jak to dopadne.“

„Aspoň nebudeš prozrazovat příběh,“ usmál se Emmett. Bella zatím odběhla otevřít Jacobovi. Když konečně oba přišli nahoru, pohádka mohla začít.

„Takže. Za devatero lesy a devatero řekami bylo maličké království jménem Forks. Bylo sice maličké, ale zato spokojené, protože mělo dobrého krále a královnu. A to takhle jednou král Carlisle první, jedinečný a jeho krásná žena Esmé, zvaná ušlechtilá, snídali a král povídá: ,Kde je zase náš syn? Nemůže jednou přijít včas?´ ,Je venku na lovu,´ odpověděla královna. ,Cože? Už zase?´ rozčílil se král. ,Kdy už s těmi vylomeninami přestane? Však já to zarazím. Ožení se a šmytec!´

A tak, když princ Edward vstoupil do sálu, král Carlisle hned spustil: ,Synu, kde zase vězíš? Mám pro tebe skvělou novinu. Budeš se ženit.´

,Proboha, otče!´ zhrozil se princ. ,Snad jsi mi už nevybral nevěstu?´

,Ne, samozřejmě, že ne,´ uklidňoval ho král. ,Vybereš si sám, jen pojď.´“

„No tak to jsem zvědav, z čeho budu moct vybírat,“ zamyslel se Edward. Na chvíli se soustředil, jak pátral v Emmettově mysli a pak se rozesmál. „Zajímavé. Ale sám víš, že bych… Promiň, nebudu nic prozrazovat. Už vážně mlčím.“

„Jsi horší, než ta malá věštecká potvůrka,“ bručel Emmett. „Příště hned na začátku požádám Bellu, aby mě před vámi zaštítila.“ Povzdechl si a pokračoval.

„Král s princem vyšli do nejvyšší komnaty celého hradu. Edward se nestačil divit. Nikdy dřív tam nebyl a proto ho zaujaly obrazy rozestavěné okolo stěn. Bylo jich celkem dvanáct a na každém byla vyobrazena nějaká dívka.

,To jsou princezny z okolních království,´ vysvětloval král. ,Jednu si vyber a ta se pak stane tvou ženou.´

Edward postupně obcházel všechny portréty. Některé ho zaujaly, některé méně. Byla tam třeba jedna zajímavá rudovláska.

,Kdo je tohle?´ zeptal se.

,To je princezna Victoria z království v Seattlu. Je mi líto, ale tu si vzít nemůžeš. Před několika lety u nich řádil nějaký gang hrdlořezů a ona během vyšetřování nějak záhadně přišla o život.´“

Všichni se maličko zasmáli tomu přirovnání, ale bylo znát, že vzpomínky jsou ještě čerstvé. Emmett se rozhodl přejít radši k další dívce.

„,A kdo je tohle?´ ukázal princ na další obraz. Byla na něm nejkrásnější žena, jakou kdy viděl.“

Edward si posměšně odfrkl.

„Hele!“ naštval se Emmett. „Máš snad něco proti tomu?“

„Promiň,“ omlouval se Edward. „Asi mám prostě jiný vkus. Jsem spíš na brunetky,“ dodal, natáhl se a vesele prohrábl vlasy své ženě.

„Ať si Edward myslí co chce,“ pokračovalo vyprávění, „byla to nejkrásnější žena, která kdy chodila po zemi. ,To je Rosalie,´ řekl král. ,A tu si vzít taky nemůžeš, ty hubeňoure, protože ona už je vdaná a to za pořádného chlapa, abys věděl.´“

Rosalie vybuchla smíchy. „Aby ses taky nepochválil, viď?“

„To není chvála, tak to prostě je a Edward má smůlu a je to, tečka. Takže nakonec obešel všechny obrazy, ale nevybral si žádnou. Další dívky ho už ničím neoslovily. Ani princezna Heidi, ani exotická kráska Zafrina. Na chvilku se sice zastavil u portrétu svůdné princezny Tanyy…“

Bella nevrle zavrčela. „Už se dostaneš k nějakému rozhodnutí, nebo ti mám pomoct?“ cedila skrz zuby.

„No dobře,“ polkl Emmett. „Edward si všiml, že jeden obraz je zakrytý rudým přehozem. A protože byl zvyklý, že do všeho vidí, jen tento portrét se zdál být výjimkou, vzbudilo to v něm silný pocit frustrace a on látku odhrnul, aniž by se ptal svého otce.

Spatřil krásnou dívku, do které se zamiloval na první pohled. Věděl, že pokud ji nebude mít, nikdy nebude úplný. Otočil se ke králi a zeptal se: ,Otče. Kdo je tahle krásná bytost?´  Král se zachmuřil a odpověděl. ,To je Bella, ale té si nevšímej, není ani urozená, takže byste se k sobě nehodili. Jste každý jiný, to by neklapalo.´ Ale princ Edward se nenechal odradit. ,Vypadá tak smutně, ale přitom půvabně. A já po ní toužím víc, než po jakékoliv princezně. Jako by mi její obraz zpíval. Vybral jsem si, otče. A je mi jedno, že není urozená, však ono to nějak půjde i tak.´

,Rozmysli si to, synu. Nevíš, co říkáš, ona je totiž zakletá,´ vypadlo najednou z krále.

,Zakletá?´ ptal se princ. ,A jak?´“

Renesmé poslouchala s otevřenou pusou a ani nedutala.

„,Zlý čaroděj Aro ji drží na svém hradě v dalekém království zvaném Voltera. Vysvobodit ji může jen ten, kdo ji opravdu miluje. Ty si na to troufáš?´

,Ano, otče,´ pronesl princ Edward odhodlaně. ,Hned zítra se vydám na cestu a nevrátím se, dokud ji nenajdu.´

Nazítří se princ rozloučil se svými rodiči a vyrazil. A protože to byla cesta dlouhá a strastiplná, nechal Volvo doma a vzal si na to svátečního Aston Martina. Jak tak jel a jel, uviděl v dáli před sebou někoho stopovat. Byl slušně vychovaný a tak zajel ke kraji a zastavil.

Sotva stáhl okýnko, blonďák venku už mluvil.

,Pane, vemte mě s sebou. Můžu vám být užitečný.´

,Vážně? A co umíš?´ ptal se princ.

,Umím ovládat lidské emoce,´ chlubil se vandrák. ,Bývá to docela užitečné.´

,Tak si nasedni,´ vybídl ho princ. ,Mimochodem, jak ti říkají?´ zeptal se, když se opět rozjeli.

,Jmenuji se Kliďas,´ odvětil muž a auto naplnila příjemná, uvolněná atmosféra.“

„Proč jsem stopoval? Proč jsem si jednoduše neukradl vlastní auto?“ zlobil se Jasper, že se nachází v tak degradující pozici.

„Protože by to nebylo zrovna moc výchovné, nemyslíš?“ uzemnil ho Emmett. „Takže pokračujeme.

Po pár stech dalších kilometrů viděli dalšího stopaře.

,Zastav, princi. To je můj kamarád Svalovec. Bude se ti taky hodit.´

Edward zastavil vedle muže, který se pyšnil neuvěřitelnou muskulaturou…“

„Ach, jsi tak skromný,“ neodolala Alice.

„Čím že se to pyšnil?“ Nessie tahala Edwarda nechápavě za rukáv.

„To znamená, že měl opravdu velké svaly,“ vysvětlil jí.

„Tak dost,“ zlobil se Emmett. „Úplně mi tu kazíte napětí. Chcete to slyšet, nebo ne?

Fajn, tak vydržte chvíli bez těch poznámek. Takže. Zastavili u toho chlápka a ten povídá: ,Vemte mě s sebou, můžu být užitečný.´

,Co umíš?´ zeptal se princ.

,Jsem nejsilnější muž na světě,´ odpověděl Svalovec.

,Tak naskoč,´ řekl princ a jelo se vesele dál. Vesele proto, že tam měli i Jaspera. Teda Kliďase.

Nabrali ještě další stopařku, která zas tvrdila, že umí předpovídat budoucnost a nechávala si říkat Jasnozřivá. V takovéhle skvadře dorazili do Voltery. Vešli do hradu a nechali se předvést před černokněžníka.

Aro je přijal s otevřenou náručí. ,Vítejte, milí mladí přátelé,´ pozdravil je s úsměvem.

,Dobrý den, Aro,´ odpověděl Edward chladným, ale přesto dokonale zdvořilým tónem. ,Přijměte prosím uctivé pozdravy od mého otce Carlilsa.´

,To je opravdu milé shledání,´ zašvitořil Aro. ,S tvým otcem jsme bývali přáteli. A ty ses se mnou přišel také seznámit? Jak rozkošné!´

,To bohužel není pravý důvod mé návštěvy,´ odvětil princ Edward. ,Přijel jsem, abych získal ruku krásné Belly, která mi ukradla srdce.´

,Obávám se, že to nebude možné,´ odpověděl Aro naoko smutným hlasem. ,Je totiž moje a nikomu ji nedám. Vždycky jsem chtěl mít ve své sbírce takový klenot a nehodlám se jí jen tak vzdát, tomu jistě rozumíš.´

,Já bez ní ale neodejdu,´ stál si za svým princ.

,To je mi opravdu líto,´ řekl černokněžník. ,Ale jistě mě chápeš. Ona vykazuje ohromný potenciál a já jsem prostě tak zvědavý, co se z ní jednou vyklube. Ale možná…´ zamyslel se. ,Když se tak dívám na vás, možná bych byl ochotný dát jí svobodu výměnou za tebe a tvou malou kamarádku támhle,´ ukázal na Jasnozřivou. ,Mám takové tušení, že s vámi dvěma po boku bych také dokázal velké věci.´

,Absolutně ne,´ řekl Edward tvrdým hlasem. ,A Bellu vysvobodím, i kdyby mě to mělo stát život.´

,V tom případě, hodně štěstí,´ pronesl Aro. ,Dostanete tři úkoly, a pokud je splníte, Bella je tvoje. Pokud ale ne, čeká smrt nejen tebe, ale i tvé pomocníky. Felixi!´ zavolal přes rameno na strážného stojícího opodál. ,Odveď naše hosty do jejich komnat, dokud nevymyslím, co s nimi.´“

„Tak tady už jde do tuhého,“ pronesla potichu Esmé. „Jelikož mi posíláš na smrt půlku rodiny, doufám, že máš dobře vymyšlený konec.“

„Neboj se, dopadne to dobře,“ ujistil ji Emmett. „ale jestli je to na vás moc, mohl bych prostě říct ,Jasnozřivá se koukla do budoucnosti, viděla, že Edward s Bellou skončí šťastně spolu a zazvonil zvonec a pohádky je konec.“

„Ne, to ne,“ posmutněla Nessie. „Dovyprávěj to, prosím.“

„Dobře,“ usmál se Emmett a šibalsky na ni mrkl. „Tak, Felix je zavedl do komnat pro hosty. Ani se moc nezabydleli – doufali, že odsud zase brzo vypadnou – a jen čekali, až někdo přijde s prvním úkolem.

Černokněžník Aro je poctil svou návštěvou přesně o půlnoci. Opět se mile usmíval, když jim oznamoval znění prvního úkolu.

,Dobrá, drazí návštěvníci. Čeká vás zkouška odvahy a síly. Tvoje Bella, princi, je zakletá do velikého onixu, který je ukrytý v hlubině dalekého lesa. Najdi ten drahokam a přines ho zpátky do východu slunce. Dokážeš-li to, přežiješ do příštího dne. Nesplníš li úkol, za rozbřesku zemřeš.´ Jen to dořekl, otočil se a odešel.

Princ posmutněl, neměl tušení, jak by v tak krátkou dobu mohl všechno tohle dokázat.

,Jen klid, princi Edwarde,´ utišovala ho Jasnozřivá. ,Viděla jsem Ara, jak Bellu ukrývá, už včera, když nás přijímal. Vím přesně , kde ji hledat. Pojď!´

,Ale jak se tam dostaneme?´ obával se princ.

To už stáli před hradem. Jasnozřivá se rozhlédla a vítězoslavně se rozzářila. ,S touhle hračkou tam budeme raz dva,´ řekla a ukázala na žluté Porche zaparkované u brány. ,Cestou zpátky se ještě stihneme stavit na nákupy.´

Tak všichni naskákali do auta a rozjeli se k lesu, byli tam asi za půl hoďky.

,Teď musíme tudy,´ ukázala Jasnozřivá mezi stromy. ,Asi tři kilometry odsud je velká jeskyně. Ten drahokam je uvnitř.´

Došli k jeskyni, ale tam je čekalo nepříjemné překvapení. Vchod byl totiž ucpaný obrovským šedým balvanem. Edward už začínal panikařit, ale naštěstí to Kliďas včas zarazil. To už se k jeskyni dral Svalovec a vyhrnoval si rukávy. Zabořil ruce hluboko pod kámen, snadno ho nadzvedl a odhodil za sebe do lesa.

Vchod byl teď volný. Už už chtěli vejít, když se z hlouby jeskyně ozvalo zlověstné bručení.“

„To asi omylem probudili Jacoba,“ smála se Rose.

„Si piš. Se mnou není radno si zahrávat,“ ušklíbl se Jake.

„Nebyl to Jacob,“ pokračoval Emmett. „Byl to ten největší a nejrozzuřenější medvěd grizly…“

„Ale no tak!“ obrátil Edward oči ke stropu. „Zase grizly? Nepřipadá ti to už tak trochu klišé?“

„Kdo tady vymýšlí pohádku? Ty, nebo já? A já si chci užít trochu legrace, tak mě laskavě nech.“

Všichni si znuděně povzdechli.

„No tak dobře, vzdávám se,“ řekl nakonec Emmett. „Žádní medvědi. Prostě jenom vešli dovnitř a našli ten šutr. Jakmile se ho Edward dotkl, změnil se v Bellu. Potom šli zpátky k autu, nasedli a jeli do obchoďáku, protože Jasnozřivá byla absolutně nespokojená s Bellinou garderobou a pak už se vrátili do Voltery. Stihli to v rekordním čase.

Ráno Aro vešel do komnaty, a když tam uviděl všechny čtyři i s Bellou, šíleně ho to vzalo. Tak moc se rozzuřil, až mu vypadali všechny vlasy.“

Není se čemu divit, že představa plešatého Ara vyvolala u všech přítomných takový výbuch smíchu, až prosklená stěna domu slabě drnčela. Jacob se držel za břicho a tekly mu slzy, Rose se smíchy skutálela z postele a omylem při tom rozsedla noční stolek, což vyvolalo další vlnu pobavení. Trvalo další minutu, než se všichni dokázali uklidnit natolik, aby mohlo vyprávění pokračovat.

„Aro nasupeně odkráčel a vrátil se až o půlnoci druhého dne. Na hlavě měl lacinou, uměle vypadající paruku, která mu rozhodně k důstojnosti nepřispěla vzhledem k tomu, že mu neustále sjížděla k levému uchu.

,Dnes vás čeká další úkol, a bude mnohem těžší, než ten předchozí,´ řekl Aro, už se ani neobtěžoval předstírat přátelský tón. ´Pravidla jsou stejná. Najdi Bellu a přiveď ji do východu slunce, jinak zemřeš.´

Jen odešel, už se všichni otáčeli k Jasnozřivé. Nenechala se pobízet a začala vyprávět: ,V Miláně právě probíhá dlouho očekávaný koncert skupiny Muse. Je tam děsně narváno. Jejich frontman Matt Bellamy hraje na kytaru a ta kytara, to je tvoje Bella. Jestli se tam chceme dostat včas, musíme na to pořádně šlápnout.´

Seběhli před hrad, naskákali do Porche a řítili se temnou nocí. Do Milána dorazili za dvě hodiny. Koncert byl slyšet už z dálky. Zajeli ke stadionu, Svalovec zneškodnil pár sekuriťáků a už byli uvnitř. Byla tam hlava na hlavě. Tisíce fanoušků poskakovaly, zpívaly spolu s interprety a máchaly do vzduchu do rytmu hudby. Pódium odtud bylo tak daleko, že zpěváky sotva viděli. Snažili se k němu dostat, ale poté, co každý dostal několik facek od rozvášněných mávajících fanoušků, zdálo se to nemožné.

Princ Edward se bezradně podíval na své pomocníky. Vzduchem právě duněla skladba Time is running out a čas jim nemilosrdně odtikával.

Byla to skvělá příležitost pro Kliďase. Stačila chvilka, a fanoušci se začali uklidňovat, utišovat, po chvíli už všichni seděli na zemi a tupě zírali před sebe. Projít k pódiu už pak bylo snadné.

Princ vyskočil nahoru a začal se s Mattem o kytaru přetahovat, ten se jí ale nechtěl vzdát. Svalovec už se do toho chtěl vložit, ale nebylo to třeba. Kliďas opět zasáhl, Matt poklekl před princem a se zbožnou úctou mu kytaru předal. A opět, jen co byla v jeho rukou, proměnila se v Bellu. Všichni pak vyběhli zase ven, naskládali se do auta a opět na to pořádně šlápli, aby to do rozednění stihli zpátky.“

„Já už se nemůžu dočkat, až Arovi vyplešatí i ta paruka,“ zasmála se Alice. „Tohle bylo poslední, co jsem viděla, než přišel Jake.“

„Tak to teď budeš zírat,“ zazubil se Emmett. „Aro totiž vešel do komnaty, a jak je tam všechny viděl, vypadaly mu k těm vlasům i všechny zuby.“

„Neeee!“ vyprskla Esmé smíchy.

„Tohle…“ začal Carlisle, ale tolik se smál, že to nemohl dopovědět.

„Myslím, že si už nikdy nebudu moct podat s Arem ruku. Nemůžu riskovat, že by se k němu někdy dostalo něco z toho, co se mi právě teď honí hlavou.“ řekl Edward.

„Neboj, v nejhorším případě tě zaštítím,“ smála se Bella.

„Tohle…“ zkusil to Carlisle znovu. „Tohle musíme sepsat a až bude mít Aro narozeniny, pošleme mu to na email.“

Tentokrát trvalo mnohem déle, než se všichni uklidnili a než mohl Emmett znovu mluvit.

„Třetí noci o dvanácté přišel černokněžník naposledy. ,Tohle…´ řekl a omylem přitom vyplivl zubní protézu. Vzdal to a pokračoval bez ní: ,Tohue bue nejšlošitější útol že fšech. Dyš ji nenajdeš, žemžeš,´ pohrozil.“

„To teda znělo výhružně,“ utrousil Jake a všichni se zase smáli.

„To sice ne,“ pokračoval Emmett. „Ale úkol to byl opravdu těžký.

Protože jakmile Aro odešel, obrátili se všichni zase k Jasnozřivé, ale ta byla tentokrát bezradná.

,Nevím kde je, princi,“ řekla smutně. ,Tentokrát se proti mé moci pojistil. Vím jen, že je někde v tom lese, kde byla první noc. Ale není do ničeho zakletá. Je tam sama a bloudí v temnotě mezi stromy. To znamená, že ani Aro, ani ona ve skutečnosti neví, kde je.´

,V tom případě prohledáme celý les. Musíme ji najít,´ prohlásil princ odhodlaně a už běžel k autu.

Dojeli k lesu a vydali se rovnou do jeho hlubin. Hledali hodinu, dvě, až to vypadalo, že je pátrání marné. V tu chvíli se princ Edward zarazil a zhluboka a soustředěně se nadechl. Ucítil známou vůni, jemnou a květinovou, kterou by poznal všude. Vydal se za ní a po několika minutách Bellu našel. Seděla na zemi, ušmudlaná, protože během bloudění několikrát upadla...“

„Ty na tohle nikdy nezapomeneš, viď?“ zeptala se Bella.

„Nikdy!“ smál se Emmett. „Tak. Našel ji tam úplně vyčerpanou, vzal ji do náruče a odnesl ji k autu. Dojeli zpátky do Voltery ještě před rozedněním.“

„Teď jsem vážně zvědavý, co Arovi upadne tentokrát.“ zašeptal Jasper Alici do ucha. Oba se zahihňali.

„No, bylo to vlastně takhle,“ pokračoval Emmett. „Když Aro vešel do místnosti a uviděl, jak se tam Edward s Bellou šťastně objímají, šíleně zařval a roztříštil se na tisíce a tisíce malinkých kousků. Dalo by se říct, že po něm nakonec zbyla jen ta paruka a falešné zuby.“

„Hurááá!“ jásala Renesmé. „A vzali se, že jo. Viď, Emmette, že se vzali!“

„To víš, že se vzali,“ odpověděl. „Všichni se spolu vrátili do Forks, princ Edward se oženil s Bellou, čímž se stala urozenou a byli si ve všem rovni. A Kliďas, Svalovec a Jasnozřivá tam zůstali s nimi a žili šťastně až na věky – doslova.“

„Hmmm,“ zavrněla Nessie, zachumlala se do peřiny a zívla. „Ta byla taky krásná. Už se těším na zítřek.“

„To mi taky,“ řekla Esmé a pomalu odcházela spolu s ostatními. „Dobrou noc, broučku.“

Poslední odcházel Carlisle. Pořád se smál a mumlal si pro sebe: „Hned to musím napsat…“

Edward s Bellou u Nessie zůstali. Leželi všichni tři v objetí, dokud Renesmé neusnula. Potom si Bella přidržela na tváři její ruku a oba sledovali její sny, které pro ně byly tou nejdražší a nejkrásnější pohádkou ze všech.

Esměhurka a sedm velepsíků

Autor: Pekulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kliďas, Svalovec a Jasnozřivá: