Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Klíč od mého života

24.10.2010 (07:45) • NUELLA • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1316×

Hudba

Stála jsem u zrcadla a prohlížela jsem si jizvu na srdci starou přesně rok. Je to dávno, ale pořád to bolí, jako by se to stalo včera. Jizva je vše, co mi po něm zbylo, nic víc nic míň, jen jizva na mém mrtvém srdci. Tolik jsem si s ním plánovala. Chris... Láska mého života a láska, kterou jsem navždy opustila... Tolik mi chybí jeho studená, ale přitom jeho náruč...

Kdybych mohla, tak bych plakala, jenže mé studené a odporné tělo už nikdy neopustí ani jedna slza. Aspoň ne slaná. Pohlédla jsem na krvavou louži pode mnou.

Seber se, Alice, nemůžeš se věčně trápit a plakat kvůli němu. Ticho! Zakázala jsem si na něj myslet, ale copak to jde, když vím, že mě nejspíš nikdy nechtěl? Z mých úvah mě vytrhla vize. Od patnácti mám vize do bodoucnosti, které mi ukazují to, co by se mohlo stát.

... Viděla jsem sama sebe v náruči nějakého upíra, ale nebyl to Chris. Světlé, medové vlasy pocuchané větrem, zlaté oči s červenými žilkami naznačovaly, že už nezabíjí lidské bytosti, ale loví zvířata. V tom mě pohladil po břiše a začal mě líbat. Já jsem mu polibky s radostí oplácela...

Co to mělo znamenat? Asi jsem se už úplně zbláznila. Kroutila jsem hlavou a šla jsem do šatníku. Vzala jsem si na sebe tričko, které mi jednou dal Chris, no spíš jsem ho donutila, aby mi ho dal. Moc mu slušelo a taky jsem chtěla mít památku, až by odešel ze školy. Zase na něj myslím. Ve dveřích se objevil Edward, můj starší nepokrevní a nejoblíbenější bratr, který mě jako jediný dokázal utišit.

„Co to bylo za vizi?" zeptal se mě a já mu odpověděla v myšlenkách. (Pro něj výhodou a někdy i nevýhodou je, že umí číst myšlenky od malička, jako já od mala vidím budoucnost, oba nechtěně a záhadně)

„Já nevím, Edwarde, už si vůbec nerozumím."

„To se časem spraví"

„Myslíš?"

„Já vím, sestřičko, já vím všechno, vždyť to víš."

„Jistě, bratříčku," usmála jsem se na něj.

„Vidíš, že to jde," začal se příšerně smát a já začala s ním. Po roce jsem se začala smát a upřímně.

„Edíčku, splníš mi něco?" Nesnášel, když se mu tak říkalo, proto jsem ho tak oslovila.

„Podle toho, co to bude." Představila jsem si, jak běhám po obchodech a on se jen plíží pod návalem tašek, zatímco já ho popoháním se slovy: „Už jen pár obchodů."

„To jsi říkala před dvěma hodinami, Alice!"

„Nereptat, nosit!"

„Budeš mi věřit, když ti řeknu, že to mi vůbec nechybělo? A co mi řekneš na to, že za dobu, co si byla totálně mimo, tu postavili obrovské nákupní středisko?"

„Řeknu ti na to, že dneska vyrazíme na lov a pozítří nakupat do střediska, které mě potřebuje poznat!"

„Mají tam i eskalátory, to jsou takový pohyblivý schody na elektřinu něco jako nekrytej výtah, fakticky suprový."

Ze zdola se ozval jásot, asi Emmett. Až teď jsem si uvědomila, že jsem pořád v jeho tričku, to na lov rozhodně brát nebudu. Místo toho jsem si vzala černé tepláky a purpurové tričko. Potom jsme šli dolů za Emmettem a podívat se, co to tam dole tak zapáchá. Když jsem šla po schodech, Emm na mě vybalil, že potřebuje nové ponožky, že už má půl roku ty samý. Když zvedl nohu z gauče, zjistila jsem, co to tak smrdí! To jeho ponožky, myslím, že z nich i něco odkapávalo. Ale to už mě Ed táhl za ruku ven na lov.

Prosím o komentáře, jestli má cenu pokračovat nebo jsetli se to vůbec nedá číst. Stačí i vypovídající smajlík.

Autor: NUELLA, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Klíč od mého života: