Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Když se Edward nudí...

13.09.2010 (18:00) • AnneCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4538×

Když se Edward nudí…

„Co je tohle?“ ptala se Rose při pohledu na náš nový dům. Stál v jakési České republice, na Vysočině, v městečku jménem Měřín. Měl sotva dva tisíce obyvatel, z toho polovina nejspíš obývala místní domov důchodců. Teď jsme stáli vedle našeho nového domu vedle hřbitova a se zahradou plnou trpaslíků. Nebyla to vůbec velká budova, ale z venku působila podivným viktoriánským stylem. Esmé se na Rose usmála.

„Náš nový dům přece!“

„Dům?“ zasyčela Rosalie. „Vždyť je to menší než můj pokoj ve Forks!“

Celá rodinka jen protočila oči a vydala se na obhlídku „pokoje“. Já chytil Bellu kolem pasu a zakřičel, že ložnice je naše. Konec konců, Bella ji potřebuje nejvíc.

A tak jsme se nakonec ubytovali. Nejhůř to asi nesla Rose, protože na ni zbyl jen vypelichaný gauč na půdě. Lepší, než kdyby na půdě byl Jasper. Ještě by tam chtěl bojovat s netopýry po tom jeho fiasku v Rumunsku.

„Jdu to tady okouknout,“ prohlásil jsem a vydal se do ulice. První, co se mi povedlo, bylo, že jsem spadl do díry. Hold jsem si nevšiml, že se tady bagruje silnice… ještěže měli dělníci přestávku na oběd, i když přestávku ve čtyři hodiny? Neřešil jsem to a hbitě vyskočil ven.

Procházel jsem se ulicí Družstevní až jsem se dostal na Poštovní, kde jsem zatočil směrem k Domu zdraví, kde Carlisle dělá nového gynekologa. Byla to taková stará bílá budova s vyvýšeným chodníkem a křikem pacientů, ozývajících se všude kolem. Hned vedle stál Domov důchodců a z druhé strany byl krásný dětský koutek.

Posadil jsem se tam na lavičku a sledoval, jak jistá stará paní Hlaváčovic sekýruje děti, že nemají tílka a štycle na ručkách. Zrovna okolo procházela její vnučka, která si o tom myslela své.

Smradi jedni, malí, blbí. To my, když jsme babičku uviděli, zdrhali jsme tak rychle, že by proti nám i veverka na kofejnu byla pomalá! No jo, Hlaváčová, postrach Měřína!

Málem jsem se tam tomu začal smát, když začala myslet zase na něco jiného.

Tak Jaspera byste měli, s čím by se mohl nudit Edward. Poslala jsem je sem ke mně, takže to můžu sledovat. Ed by mohl třeba… třeba, třeba… Přemýšlela, než mě uviděla.

„A sakra!“ zanadávala a nenápadně se otočila.

„Aničko, máš tílko? Pojď sem!“ zakřičela její babička.

„Nemám a je mi to jedno!“ zařvala a dala se do běhu. Já na nic nečekal a rozběhl se za ní. Vůbec se mi její myšlenky nelíbily. Jak to myslela, že nás poslala sem? Že by nám tu nudu posílala ona?

„Stůj!“ zakřičel jsem na ni. Ani se neotočila a odpovídala v myšlenkách.

Jdi někam! Svojí povídku dokončím… se budeš divit, mladej!

Překvapeně jsem zamrkal. Povídku? Mladej? „Mladej?“

Co tak čumíš, seš prakticky jen o dva roky starší než já… Teda vlastně o jeden a PŮL!

Konečně zaběhla do nějaké uličky vedle velké plechové budovy. Ale to byla chyba. Ještě jsem zrychlil a konečně ji chytil. Byla hodně vysoká, jen o několik centimetrů menší než já, s hnědými vlasy až do pasu a šedivýma očima v oválném obličeji, které byly víc vzdorovité než vystrašené.

„Pusť mě, upíre! Varuju tě, nebo ti na obličej připíšu pár beďarů!“ prskala po mně.

„Co to děláš naší rodině, ty malá…“

„Malá? Cha, cha, chá! Prej malá. Pokud vím, slepotu jsem ti nepřipsala!“ vytáčela mě. Přemýšlel jsem, čím jí to vrátit, ale byla drzejší.

Za tohle tě nechám zamilovat do svý babičky. Ježda, to ne. To bych nepřála ani, ani… ani Bieberovi! Dobře, tak jemu jo…

„O čem to pořád mluvíš… hej a nekousej mě… Vypadají ti zuby!“ pokáral jsem její úmysly.

„No o svý sérii Když se upír nudí! Když jsem slyšela ty zprávy o „meteoritu“, došlo mi, že co napíšu, to se vám stane. Je to sranda,“ vysvětlila a já na ni zůstal koukat s otevřenou pusou.

„Zatracená knížka,“ postěžoval jsem si. Od doby, co Meyerová napsala to Stmívání, je to čím dál horší.

„Můžeš to vymazat nebo něco takového? Víš, zničila jsi nám život.“ Na chvíli se zamyslela.

„Myslím, že by to šlo… ale něco za něco!“ Při těch slovech se jí ďábělsky zablesklo očích, až jsem se lekl.

„Za co?“ zeptal jsem se se strachem.

„Dej mi pusu!“ vypálila.

„Na tvář?“ zkoušel jsem.

„Ne, ne,“ řekla a poklepala si na pusu. Povzdechl jsem si. Ti dnešní puberťáci na nic jiného nemyslí. Každopádně už jsem chtěl klid, takže jsem zavřel oči a naklonil se k ní.

Líbala dobře, vlastně víc než dobře, dokonce… začal jsem se k ní víc tisknout, než mi vyklouzla z náruče. Podívala se mi do očí.

„A do prdele! Na to zapomeň, já mám někoho jinýho!“ hrozila, ale já ji neposlouchal.

„Ještě jednu pusu!“ prosil jsem. Místo toho se otočila a rychleji, než bych čekal, přelezla plot a utíkala zahradou pryč. Okamžitě jsem skočil za ní a rozběhl se, než se tam objevila její babička s koštětem v ruce a začala mě tam prohánět. Anna Hlaváčová zmizela ve dveřích. Viděla jsem její myšlenky. Sedla k počítači a dvakrát klikla na dokument Když se upír nudí. Začala psát.

*

A náhle se modře zablesklo. Všichni Cullenovi se vrátili domů do Forks, do domu, který pořád stál a nikdo si nic nepamatoval. Esmé čekala v obývacím pokoji až se vrátí Carlisle. Měl přijít dřív, aby společně přivítali Bellu, Edwardovu přítelkyni. A tak příběh pokračoval dál, tak jak ho známe. Jiný svět, ve kterém byl Edward s AnneCullen zmizel stejně rychle, jako se objevil. Stmívání se přehouplo do Nového měsíce, ten do Zatmění a ze Zatmění se stal Rozbřesk. A Cullenovi dál žijí ve Forks a nikdo netuší, že existuje člověk, který to může změnit.

*

Klikla na uložit.

Objevil se modrý blesk.

Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Když se Edward nudí...: