Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Každá pohádka jednou končí, tahle konec nemá! 3. ze 3

28.06.2010 (07:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3522×

Každá pohádka jednou končí, tahle konec nemá!

EDWARD & BELLA

1

2

„Bells?!“ křikl jsem a klečel u ní. Byla bledá a její srdíčko vynechávalo údery. Její dech byl těžký a chraptivý. „Odnesu tě do nemocnice,“ začal jsem a hned skončil, protože by cestu do nemocnice sice přežila, ale zemřela by v nemocnici. Spousta vnitřních zranění, řekl bych, že zlomené žebro protrhlo plíci. Zemřela by…

„Bells, promiň, že ti beru duši,“ řekl jsem se smutkem a kousl ji do hrdla, měl jsem problém najít vůli přestat, monstrum se hlásilo k vládě, ale nakonec jsem přece jenom našel tu ztracenou víru, že ji nezabiji. Začala přeměna a já ji vzal domů.

xxx

Dívka leží v krásné posteli, křičí, že chce zemřít. Spaluje ji oheň – jed, který ji zachránil před jistou smrtí. Jed pocházející z milujícího upíra. Upíra, který se zamiloval do lidské ženy a nikdy nikomu nechtěl vzít duši. Chlapec sedící po její pravici má trpící tvář. Přemýšlí: Třeba bylo jejím osudem tenkrát zemřít rukou Jacka.

Dívka otevřela oči a v setině minuty seděla na posteli. Pohlédla do Edwardovy zmučené tváře a pochopila. Usmála se a pak zvážněla.

„Edwarde, promiň, musím odejít,“ řekla Bella a Edwardova tvář zesmutněla ještě víc. Bella, která má líbezný hlas, obrovskou sílu a je nejmocnějším upírem na světě, což oni nevědí, se zamračila.

„Bells, omlouvám se, nedokázal jsem tě nechat zemřít,“ řekl Edward a odstupoval od postele. Belle běhalo hlavou spoustu otázek a odpovědí na ně. Všechno pro ni bylo nové a zároveň tak známé.

„To je v pořádku, Edwarde, ale nech mě jít. Vrátím se!“ Objasnila mu Bella a Edwardovi se malinko ulevilo.

„Kdy?... Za hodinu, den, týden, rok, století?“ ptal se Edward vyplašeně a Bella si uvědomila, že mu působí neuvěřitelnou bolest.

„Řekla bych, že mi bude stačit den,“ řekla Bella s úsměvem. Edwardovi opadal kamenný obklad ze srdce a zase mohl dýchat.

„Bells, jsi silnější, rychlejší, dokonalejší než já. Nemůžu ti číst myšlenky, tak mi prosím odpověz: Nemáš žízeň?“ Bella se ani nezamyslela, její schopnost jí dovoluje chovat se jako člověk úplně, její žízeň bude poznat jen na očích.

„Ne, nemám. Prosím, nech mě odejít…“ Prosila ho a hleděla mu do očí. Edward si všiml, že se její oči vrací do čokoládové barvy a uvědomil si, že ona nebude jen tak obyčejný upír.

„No, držet tě tu nemůžu, ale kdybych tě mohl přivázat, už bych tě nikdy nikam nepustil, vím, že ti nikdo nedokáže ublížit, přesto mám o tebe strach… Jen si dávej pozor, aby tě někdo nezahlédl jinak, než jako člověka,“ řekl tiše Edward a Bella vstala z postele.

„Dobře, uvidíme se zítra. Ještě, co je za den?“ zeptala se Bella nepřítomně a oblékala si šaty, jako by šla do „práce“.

„Pátek, prosím, dej si pozor, snaž se nerozhodovat o životech moc lidí…“

„Neboj, vůbec na ně nemám chuť! Zatím, ale až přijdu, tak si dám nějakou vysokou…“ řekla Bella s klidem a nazula si boty. Bella vyběhla z domu směr Londýn a běžela tak rychle, že by ji lidské oko nezahlédlo. Chovala se jako upír starý pár století a ne jako novorozený. Běžela lesem podél cesty do Londýna a věděla přesně, co Josef dneska dělá. Chtěla se mu pomstít. U města nasadila normální běh a doběhla až do známe hospody, kde Josef hrával pocker. Ladně vstoupila do zakouřené hospody.

„Ahoj, Merry, nemáš čas?“ ptal se místní štamgasta, který její služby využíval.

„Promiň, Bille, ale dnes jdu s Josefem,“ řekla Bella klidně, přistoupila s úsměvem k pockrovému stolu a rozházela žetony společně s kartami. Bella nevěděla, že má dar měnit se v člověka.

„Ahoj, Josefe, za posledně jsi mi nezaplatil, to není dobře. Jsem mnohem víc než děvka a moc mě nerozčiluj, protože stačí málo a jsi mrtvej. Navíc, někdo, kdo znásilní 16cku 3 krát po sobě a pak ještě lahví, je monstrum větší, než byl Jack, a že jsem se s ním potkala. Podívej se mi do očí a řekni, co vidíš?!“Bella mluvila s klidem a nadhledem, jako by se to nestalo jí. Ono se jí to v podstatě nestalo, teď byla někdo jiný. Bella pustila svoje upírství pouze do očí.

„Zlobu, chtíč a rudou barvu,“ odpověděl potichu a Bella se v duchu zasmála.

„Hej, Bobby, máš nahoře místo?“ houkla Bella na vrchního. Všichni ji tu znali a v té době si lidé vyřizovali účty různě. Bobby jen kývnul a Bella vzala Josefa za ruku. Nebyla studená.

„Jdeme, v úterý jsi pořád neměl dost!“ Bella odvedla Josefa do pokoje, odmrštila ho ke stěně a zaměřila na něj svoje oči.

„Škoda, že nemůžu vraždit pohledem!“ zasmála se Bella, protože věděla, že jí stačí jedem pohyb a on je mrtvý. Nemohla tušit, že čas jí dá i tento dar.

„Ty mě chceš zabít?“ Josef začínal mít strach.

„Přijde ti to jako špatný nápad?“ zeptala se Bella.

„Můžeme se domluvit, ne? Jsme přece lidi,“ oznámil s tichým zakuckáním.

„Jak kdo," řekla Bella se smíchem a stála u něj. Vycenila na něj nejostřejší zuby světa a zavrčela. Stačila jí myšlenka a Josef se válel v křečích na podlaze. Bella si s ním začala hrát.

„Copak, něco tě bolí? Není to nejhorší bolest, věř mi… Hmmm, a co ti vytrhnou jazyk, abys nemohl křičet a nic říct. Ukousnout obě ruce, abys nemohl psát. Zmrzačit ti nohy. Protože to, co jsi mi udělal, bylo hnusné a nic jiného si nezasloužíš.“ Bella byla zamyšlená a povolila Josefovi se nadechnout.

„Kdo jsi?“ zeptal se Josef v nádechu a Bella k němu sklonila svoje dokonalé rty.

„Upír,“ řekla sladce a dala najevo svoji podobu. Dokonalá pleť, rudé oči a hlavně, nikde ani jizvička. Náhle mu vytrhla jazyk a pokojem se roznesla vůně krve a Bella? Neměla ani pomyšlení, že by se napila.

„Aj, to musí strašně bolet, ale stejně to není dost. Budeš umírat dlouhou, drastickou a bolestivou smrtí. Jack byl milejší! Připraven?“ Josef záporně zavrtěl hlavou, kdo by byl připraven, že? Bellu to nezastavilo. Prsty na svojí pravé ruce prorazila hrudník a stiskla srdce.

Nebyla to pro ni zábava, protože Josef byl mimo, bolestí omdlel, ale srdce mu v její ruce bilo. Zakousla se mu do hrdla a sála jeho krev, cítila, jak srdce nemá co pumpovat. Když v něm nezůstala ani kapka, pohlédla na své šaty, které byly absolutně bez kapičky krve a usmála se. Ruce si utřela do povlečení, rozcuchala si vlasy, mezi ňadra zasunula deseti librovku, zavřela dveře a odešla.

„Kde je Josef?“ ptal se Bobby. Bella se jen zeširoka usmála, hrábla si do vlasů a začervenala se, opět byla „člověk“.

„Znáš ho, máš ho v 8 vzbudit a mě nehledej, je to zbytečné, stejně by jsi mě nenašel. Tady je 10 ₤.“ S těmito slovy opustila hospodu a šla směr hřbitov. Edward ji celou noc pozoroval a bylo mu divně, protože Bella právě oplatila osudu to, co jí celý život dělal. Nikdy ani nepomyslel, že by mohla žena, natož Bella, něco podobného udělat. Sedla si k hrobu její rodiny a rozvzlykala se, netekly jí slzy, ne, ty neměla.

„Kdyby jste mě tu nenechali. Tohle by se nestalo! Můžete za to vy! Jen vy!!!“ Vzlykala a zezadu ji objaly ruce stejně ledové, jako byly teď ty její. Bella zapomněla na hru pro lidi.

„Napadlo tě, že to byl osud? Nebýt jejich smrti, nepotkala by jsi mě,“ řekl hlasem plným lásky a políbil ji do vlasů. Seděli tam společně ještě dlouho a nad ránem se zvedli a vyběhli domů.

21. století

„Edwarde! Okamžitě sem pojď nebo řídím!“ Za tu dobu, co jsem upír jsem zjistila, že umím spoustu věci, o kterých má tušení jen Edward společně s mojí rodinou. Žijeme společně s Edwardovým „otcem“, který má Esmé a další „děti“- Rose, Emmetta a Alice s Jasprem. Bydlíme v domě v malém městečku v Americe – Forks, které mi celkem připomíná Anglii, déšť, sychravo a zima.

Do Anglie se nerada vracím, všechno se mi vrací. Emm si ze mě utahoval, ale potom, co jsem se s Edwardem a Rose dohodla, že ho svedu, ukážu mu, jak jsem vypadal na konci 19. století, jak jsem se prodávala, si už srandu nedělá a navíc, jsem silnější než on a to ho strašně deptá.

Vzala jsem si na sebe ty šaty, co jsem měla při vraždě Josefa, přišla jsem k Emmovi do pokoje a pronesla obvyklou větu: „Za 5 ₤ jsem tvoje, můžeš si se mnou dělat, co chceš!“ Emm koukal, jako bych spadla z višně.

„Copak, strach z nevěry? Nikdo se to nedozví!“ Další z mých častých vět. Emm odmítl, ale požádal mě o vyprávění mého příběhu. Je pravda, že jsem mu ho ještě nevyprávěla, nerada jsem se k tomu vracela.

„Edwarde, fajn, řekl jsis o to! Ne moc často na ples řídí holka, a navíc já, která neřídí skoro vůbec.“ Za chvíli stál vedle mě. Byl Halloween – školní ples, můj už asi padesátý.

„Edwarde, to, že tě nechci ovládat darem, neznamená, že mě nebudeš respektovat.“ Byla jsem celkem naštvaná.

„Lásko, promiň, hledal jsem břitvu. Mimochodem v těch spravených modro-černých šatech ti to moc sluší, jako tenkrát, když jsem tě chodil pozorovat a nenáviděl ty chlapy,“ řekl a mně se zastavil dech.

„Ty jsi to s tím Jackem myslel vážně? Vždyť víš, jak nerada se k tomu vracím.“ Nemohla jsem nevyužít svůj dar, nešlo to! Pokaždé, když jsem si vzpomněla, co se stalo, se venku rozpoutala vichřice a nebe křižovaly hromy a blesky. V očích se objevila nenávist a v puse obrovské množství jedu.

„Bells, jsem tady, můžeš mi věřit, že ti už nikdo nikdy neublíží!“ řekl Edward přesvědčivě a já se uklidnila.

„Promiň, bude zábava, ale příští rok to určuju já! Dej mi minutu,“ omluvila jsem se a zmizela v patře. Zapadla jsem do koupelny a Alice, Alice, miluju tě! jsem si namalovala řez od břitvy, vykasala si sukni Alice! a navlékla síťované punčochy, rozpustila si vlasy a seděla na sedadle spolujezdce.

„Co koukáš? Když už, tak pořádně… Miluji tě!“ Políbila jsem ho a usmála se.

„Já tebe taky. Proč jsi stejná a tak odlišná?“ Jeho otázku jsem pochopila, tenkrát jsem na tváři úsměv nemívala.

„Protože je tolik hezkých věcí, které už jsem zažila, že mi nedovolili vrátit se k tomu ošklivému a ty jsi tou největší z nich,“ odpověděla jsem, ale to už jsme jeli ke škole. Edwardovi jsem svými slovy vyčarovala na tváři úsměv, a tak se na mě celou cestu díval. Ve škole jsem první potkala Jess. Jedna z mála kamarádek…

„Ahoj, Bello, za koho jdeš?“ zeptala se zvědavě, protože jak vidno, to nepoznala.

„Za děvku z 19. století, co ji zabil Jack Rozparovač… a ty? Za pirátku?“ Oplatila jsem otázku a Jess kývla na odpověď.

„Sluší ti to, jsi krásná, jako by jsi byla v té době,“ řekla Jess a já se musela usmát.

„Šaty jsou původní, byly mojí prapraprababičky, byla lehká ženská, ale našla prince a tak tu teď můžu stát,“ sdělila jsem jí svůj vymyšlený příběh a usmála se.

„Jak to myslíš?“ Byla zvědavá, líbilo se mi to, ale musela jsem si dávat pozor.

„No, že díky ní, vlastně díky němu, tu dnes jsem. Babi zachránil před Jackem, vzal si ji a pak měli dceru, ta dcera měla dceru… a pak jsem se narodila já, ale máma zemřela, když mi byli tři… Taky ti to sluší.“ dopověděla jsem příběh a šla do sálu. Letos to byl poslední Halloweenský ples, letos končíme střední a stěhujeme se dál.

Když jsem společně s Edwardem vešla do sálu, každý se otočil a já měla chuť poslat do místnosti pár zuřivých psů. Na plese jsme byli až do rána a pomáhali Alice s úklidem.

Na konci plesu, kdy už byl oznámen král a královna večírku (zase já a Edward), měla Alice krátký proslov:

„Každá pohádka jednou končí, potom si osud píší sami postavy. Píšeme si ji denně. Na tomto plese se mnozí dali dohromady, jiní se rozešli, ale každý stále žije svojí pohádku. Jedna prohraná bitva neznamená konec pohádky. Děkuji všem a v pondělí ve škole,“ dokončila proslov Alice a usmívala se jako sluníčko.

KAŽDÁ POHÁDKA JEDNOU KONČÍ, TAHLE KONEC NEMÁ. TVOŘÍ SI JI SAMI EDWARD A BELLA.

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Každá pohádka jednou končí, tahle konec nemá! 3. ze 3: