Trocha deprese. Potřebovala jsem si oddychnout od veselé a bezstarostné nálady Falling star a v půl jedné v noci vzniklo toto. Co když se po Edwardově odchodu Bella nakonec přeci jen zamiluje do Jacoba? Bohužel tu ale nebude žádné šťastně až na věky...
Prosím komentujte
16.06.2009 (15:15) • Nikol16 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 4750×
Karafiát pro Jacoba
Do tmavého pokoje pronikl slabý paprsek světla. Šedé záclony byly zatažené, okno špinavé, ale slunce si dokázalo najít skulinku a proniknout tak do prázdného pokoje. Vše bylo pokryté tlustou vrstvou prachu. Na první pohled vypadal pokoj opravdu prázdný, ale v malém koutku postele se krčila drobná postava. Dívka. Vypadala tak křehce. Zlomeně. Na sobě měla černé šaty, šál kolem ramen a pevně svírala rudý karafiát. Rukama si objímala kolena a z neupraveného drdolu jí prameny vlasů spadaly do obličeje. Bylo to tak možná lepší. Skryla se tak za nimi tvář plná smutku a beznaděje. Unavené skelné oči z nedostatku spánku a častého výlevu slz. Bledá pleť a propadlé tváře. Dříve hezké, plné rty teď měla rozkousané do krve a na rukách polámané nehty. A bylo jí to jedno. Vedle ní ležela žiletka. Poslední spása.
Už nevzlykala. Už neměla sílu. Její zamlžené oči hleděly do dálky a promítaly si celý její dosavadní život jako nějaký nepovedený horor. Neuběhl ani rok, co jí řekl, že ji nemiluje. Tak náhle. Bez vysvětlení. Odešel. Odešel a nechal ji tu samotnou. Odešel a nic jí tu nenechal. Ani fotku. Jediný náznak, že tu někdy byl. A přesto. Nechal tu jedno zlomené srdce, které už nešlo dát dohromady. Bylo rozbité na milión kousků a každý pálil a bodal do jejího těla. Lhář. Nikdy to nemůže být jako dřív. Nikdy to tak nebude. V ruce se jí zaleskla žiletka. Stiskla jí v dlani.
Po jeho odchodu se uzavřela sama do sebe. Nevnímala, přežívala. Ale přece jenom se objevil člověk, který ji dokázal vzkřísit. Probudit alespoň na půl její mrtvé srdce. Jemu jedinému se to povedlo. To on ji postavil na nohy. Dokázal její zlomené srdce jako nějakou složitou skládačku dát zpátky dohromady a utěšit pálící střepy. Žila. Dýchala. Vnímala. Milovala. Trávili spolu spoustu času a ona zjistila, že on je ten, kvůli komu je ještě na živu. A byla mu za to vděčná. Život začal mít zase smysl.
Dokud nepřišel ten den. Sevřela pevně dlaně a žiletka se jí zaryla kůže. Vytekl malý pramínek rudé krve.
Všechny vzpomínky byly jako živé. Pár dní předtím se s Jacobem pohádala. Změnil se. A ona se vydala na tu pitomou louku. Sama. Ještě teď před sebou viděla ty rudé oči, plné žízně. Ten výsměch v jeho tváři, že ji našel, zranitelnou. A pak? Na poslední chvíli se přihnal červenohnědý vlk a skočil po něm. Ale byl sám. Nebyl dost silný a zkušený, aby porazil Laurenta. Když dorazil zbytek smečky, bylo už pozdě. Společně s jeho smrtí vyplulo na povrch jeho tajemství.
Z tváře jí ukápla další hořká slza. Pro co teď měla žít? Nic nemělo smysl. Sjela pohledem na žiletku ve své ruce. Anebo přece jen?
Hřbetem ruky si otřela oči a vstala. Vstala opatrně, nemotorně. V jedné ruce stále svírala rudý karafiát, to jediné, co mohla Jacobovi naposled darovat, než se navždy ocitne v tmavé zemi. Druhou rukou si opatrně objala vypouklé břicho. Musí žít. Bude žít.
Vyšla ze dveří a v ruce drtila karafiát. Odhodila žiletku do kouta a šla pochovat otce svého nenarozeného dítěte.
Autor: Nikol16 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Karafiát pro Jacoba:
Pokusím se o smysluplný komentář. Slzy mi vstoupily do očí po první věté a zůstaly tam až do teď. Bolest vyzařovala z každého slova a já si říkala "Co se tý autorce, proboha, stalo? Tohle nemohla vymyslet jen tak!" Byla bych sice raději, kdyby se zabila - ale já jsem proti Belle poněkud zaujatá
Perfektně popsané pocity. Pokráčko by podle mého názoru jenom zkazilo dojem. Smekám imaginární klobouk a tleskám
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!