Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jiná volba; Jacob - Nový Měsíc

19.08.2009 (15:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4540×

Stála jsem u kraje útesu, připravená ke skoku a dokonale šťastná. Byl tu Edward, i když to byl jen výplod mé fantazie, a já mohla slyšet jeho sametově hebký hlas. Jen v takových chvílích jsem si ho mohla plně vybavit a uvěřit, že jsem si to všechno jen nevysnila.

„Neskákej, prosím.“

Jako by mu na mně záleželo, jak kruté. Asi jsem se stala masochistkou.

Stoupla jsem si na úplný okraj útesu na bříška nohou a prsty nahmatala a sevřela okraj skal. Pak jsem připravila své tělo ke skoku tak, jak jsem se to kdysi naučila na hodinách plaváním, kam mě přihlásila Renée. Voda pro mě nebyla tak nebezpečná jako souš. Předklonila jsem hlavu a připravila ruce.

„Ne, Bello!“ trochu jsem sebou škubla při zvuku toho hlasu. Nebyl dost melodický a jemný, nebyl Edwardův. Pokrčila jsem pořádně nohy, nakrčila se a napružila pro lepší skok… a něco teplého mě chytilo zezadu za pas a strhlo zpátky.

Snažila jsem se vykroutit, chtěla jsem skočit, být s Edwardem, ale nebylo mi to nic platné, člověk který mě držel byl očividně velmi silný. Proč mi někdo brání?! Proč mi nechce dovolit být alespoň chvíli v představách s mou částí, která mi byla násilně odtržena?!

„Pusť!“ zakřičela jsem.

„Copak ses už úplně zbláznila?“

Až zvuk Jacobova hlasu mě probral z té hysterie. Ochabla jsem v jeho sevření a přestala se bránit. Snažila jsem se vydýchat a uklidnit, Edward zmizel.

„O co ses to, sakra, pokoušela?“ dožadoval se Jake vysvětlení, otočil si mě čelem k sobě a chytil mě za ramena.

Dívala jsem se mu do očí, kde jsem viděla jistou paniku. Začal mě taky považovat za blázna? Byla jsem jím doopravdy?

„Jsi v pořádku?“ položil další otázku, nejspíš bych měla začít odpovídat.

„Jo, jsem,“ můj hlas zněl trochu roztřeseně.

„A řekneš mi, o co ses to pokoušela?“

„Já… chtěla jsem skočit.“

„Z útesu? Ty ses vážně pomátla, viď, Bello?“ jemně se mnou zatřásl, byla jsem zmatená.

„Ale vy tam přece skáčete pořád,“ řekla jsem trochu vyčítavě.

„Jo, my jo. Jenže my jsme vlkodlaci, víš? Ale kdybys skočila ty, ten proud tam dole by tě chytil a nepustil.“

Takže bych přišla tam dole o život? Tohle by byl můj konec, po všech těch patáliích s upíry? Myslela jsem jen na skok, ale co bude potom mě ani nenapadlo. Byla by smrt tak špatná? Ne, jistě by nebyla, pro mě samotnou by byla až příliš jednoduchá. Ale co ti, které bych tu nechala? Charlie a Renée? Jacob? Všichni vlci, kteří mě tak usilovně chrání?

Kapky deště mi z obličeje smývaly čerstvé slané slzy. Oblečení jsem měla celé promočené a nepříjemně se na mě lepilo.

„Slib mi, že už to nikdy nezkusíš. Ne beze mě a tak vysoko,“ dožadoval se Jake.

„Slibuju,“ zašeptala jsem.

Jacob si mě k sobě pevně přivinul a objal mě. Nechala jsem se. Stále na mě kapal studený déšť a Jake mě před ním chránil a k tomu příjemně hřál. Přitiskla jsem se k němu o trochu víc. Jemně mě políbil do vlasů.

Bylo v tom ochranitelského gesto, ale také něco víc. Nezapomněla jsem na to, co ke mně cítil. Ale co přesně k němu cítím já?

Jacob, kterého jsem objímala nebyl můj Jacob. Já ale věděla, že by jím chtěl a mohl být. Měla jsem mu to dovolit? Edward, má pravá osudová láska, byl pryč v nenávratnu. Stal se stínem a prokletím mé minulosti. Byla to pohádka, kterou jsem měla na dosah ruky, ale dřív než jsem ji stihla polapit, zmizela. Vše, co po ní zbylo, byly mé hloupé výmysly, kvůli kterým jsem byla ochotná hloupě riskovat.

Ale teď tu přede mnou stál Jacob, který kvůli mně byl ochoten dát v sázku i svůj život. Nepochybovala jsem, že pokud bych stihla skočit, následoval by mě. Byl to můj ochránce, lék na vše, mé malé slunce v deštivém Forks. A já ho v mnoha ohledech opravdu milovala. Mohla jsem ho milovat i v těch ostatních? Mohla jsem zároveň milovat dva muže, nepřátele?

Stačilo se jen rozhodnout, udělat poslední krok a byl by to můj Jacob. Mohla jsem si dovolit zapomenout na pohádkového prince a zůstat s obyčejným poddaným? Mohla jsem si vystačit s pokladem, který jsem kdykoliv mohla chytit a přivlastnit si? Měla jsem provinilý pocit, ale koho bych tím zradila, komu bych ublížila? Jen sobě. A to byla cena, kterou nebylo tak těžké zaplatit.

Zvedla jsem trochu hlavu a mé oči se setkaly s těmi jeho. Viděla jsem v nich tu něhu, lásku, kterou ke mně cítil a mohl mi ji dát. Co viděl on? Zamyšlený smutek? Vycítil, o čem přemýšlím?

Natáhl jednu ruku a přejel mi jí po čelisti, prsty se mu trochu třásly, ale zimou to nebylo. Pak se ke mně začal lehce sklánět, velice pomalu, jakoby čekal, kdy se mu vysmeknu. Ale já to neudělala. Trpělivě jsem čekala a držela. Něco hluboko ve mně se bouřilo, jako by chtělo říct, ne, stop, ale má větší část věděla, že je to tak správně.

Jake mi mohl přinést klidný a relativně normální život. Mohla jsem mít děti a všechno, co by s Edwardem bylo nepředstavitelné. Jacob by byl moje jistota.

Zastavil svůj obličej jen pár centimetrů od toho mého, tak blízko, že jsem cítila jeho horký dech. Asi začínal uvažovat o tom, jestli jsem se nebouchla do hlavy, nebo něco podobného, protože to by jistě snadno vysvětlovalo to skákání i mé aktuální jednání. Ale já jsem nechtěla dál čekat, protože by mě moje zabělá část mohla ovládnout. Rychle jsem překonala poslední centimetry, které nás dělily a dotkla se jeho rtů.

Natáhl i druhou ruku a jemně se dotýkal mého obličeje, jeho teplé rty byly něžné, nečekaně váhavé. Nebylo to zas tak nepříjemné, spíše krásné. Nemusela jsem mít zábrany a bát se, kdy to skončí. Ale nebyl to Edward a ani nikdy nemohl být. S tím jsem se musela vyrovnat.

Až když jsem se od něj po chvíli odlepila, konečně mi došla ta pravda. Já už Jaka doopravdy milovala. Ale ta láska byla v porovnání s tím, jakou jsem cítila k Edwardovi tak mizivá, že jsem si jí před tím nevšimla. Možná to nebude tak těžké.

Otevřela jsem oči a uviděla ty jeho nečekaně blízko. Stále se a tvářil se dost zmateně.

„Nepraštila ses do hlavy?“ řekl napůl žertovně.

„Ne,“ zasípala jsem. „Možná jsem blázen.“

„Ale to už vím dlouho,“ teď se zasmál doopravdy. „Takže ti to taky došlo?“

„A mnohem víc,“ usmála jsem se. Milovala jsem tenhle jeho úsměv, byl to ten starý, který jsem tak často vídala před tím, než se z něj stal vlk.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a on se zatvářil, jako by ho někdo přetáhl po hlavě palicí.

„Miluju tě,“ řekla jsem znovu, abych přesvědčila spíš jeho než sebe, což bylo ironické.

„Opravdu?“ snažil se tomu uvěřit, ale věci, které jsem mu řekla dřív, mu v tom bránily.

„Některé věci mi dochází pomalu.“

Začal se smát, popadl mě do náruče a zatočil se se mnou.

„Taky tě miluju, Bello. Tak moc, že si to nedokážeš představit!“ byla to jen fráze, jeho láska nemohla být ani z půlka tak velká jako ta, kterou jsem cítila k Edwardovi, ale to nepotřeboval vědět.

Začaly mi drkotat zuby.

„Jaku?“ nechtěla jsem ho vytrhnout z  euforie.

„Ano?“ řekl šťastně.

„Je mi zima,“ řekla jsem omluvně.

„Jo… eh, půjdem k nám?“

„Jasně,“ usmála jsem se. Billy bude zírat.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jiná volba; Jacob - Nový Měsíc: