Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jiná možnost

04.08.2009 (22:30) • SamMoore • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3166×

  Jacob odešel bojovat a Edward seděl vedle mě ve stanu. Oba jsme byli velmi nervózní, báli jsme se o své blízké. Seth venku zavyl, čímž dal najevo, že novorození přichází. Bála jsem se o Cullenovi, bála jsem se o Jacobovu smečku. Uvnitř mě se ale také odehrávala bitva.
 Milovala jsem Jacoba. Milovala jsme Edwarda. A oba to moc dobře věděli. Edward byl můj snoubenec a já věděla, že zůstanu s ním, ale přece jen do mě něco nahlodávalo. Něco, co mělo cosi společného s ohněm, který se ve mně rozhořel, když jsme se s Jacobem políbili.
  Během bitvy se k nám připlížila Victoria a já věděla, že zemřu i přes to, že mě bránil vlkodlak a upír. Alespoň zemřu Edwardovi po boku. Pak jsem si vzpomněla na starou legendu, kterou nám vyprávěl Billy u ohně v La Push a Našla blízko ležící ostrý kámen. Chtěla jsem se pořezat, abych přilákala Victoriinu pozornost, ale znamenalo to přilákat i Edwarda. Říkal, že moje krev pro něj už nečiní pokušení a to i mnohokrát dokázal, ale vždy věděl, když mi vytékala z žil. Teď byl ke mně zády a… Najednou mi blesklo hlavou, že život s Edwardem a kupou dalších upírů nebude jednoduchý. I když jsem se chtěla co nejdřív přidat mezi ně, pořád tu bylo riziko.
  Když byla bitva u konce, sešli jsme na louku k ostatním přeživším. Byla jsem ráda, že jsem jediná, komu Edward nemůže číst myšlenky, protože ty moje byly teď plné obav, jestli Jacob vážně přežil. Jak jsem se dozvěděla, přežil. Ale byl vážně zraněn díky nepozornosti jednoho člena smečky. Nevím přesně, kdy jsem se rozhodla, jestli až na místě, nebo ještě před bitvou. Každopádně jsme čekala na všechny informace, které měl Carlisle, protože Jacoba ošetřoval. Každý den jsem ho prosila, abych za ním mohla zajít. Jednoho dne to dovolil.
  Vešla jsem k Jacobovi do pokoje. Vlastně v něm pořádně nebylo nic, jen obří postel, z které mu stejně visely nohy. Sledoval mě, jak jsem rozpačitě stála u dveří.
 „Ahoj, Jaku,“ pozdravila jsem.
 „Ahoj,“ opětoval. Ticho. Přemýšlela jsem, jestli bych neměla odejít.
 „Jak ti je?“ vymáčkla jsem po chvíli ze sebe.
 „Pojď sem,“ mávnul na mě rukou. Udělala jsme pár kroků a pak se mu vyškrábala na postel. Snažila jsem se, abych s ní nehýbala moc, aby ho to nebolelo. „Teď je to lepší,“ zavrčel, když sevřel moji ruku ve své. Projelo mnou slabé zachvění.
 „Co Billy?“ zeptala jsem se, aniž bych vůbec věděla, o čem to mluvím. Jacob přimhouřil oči.
 „Vážně tě zajímá, jak se má Billy?“ zeptal se.
 „No,… Vlastně ne,“ přiznala jsem.
 „Bello, proč jsi přišla?“ zeptal se. Znervózněla jsem. Jak mu to mám říct?
 „Víš, mám problém,“ začala jsem. „uvědomila jsem si, že můj život nebude nikdy jednoduchý. Zjistila jsem, že jeden můj kamarád,“ cítila jsem, jak červenám, „pro mě znamená vážně moc a rozhodla jsem se změnit jedno své rozhodnutí.“Nenápadně blesknul pohledem k prsteníčku mé levé ruky, kde se brzy měl blyštit velký prsten.
 „Rozešli jste se?“ zeptal se po chvíli.
 „Ne,“ odpověděla jsem. „Ještě ne.“
 „A co čekáš ode mě?“ Podívala jsem se na něj. Jeho obličej nepropouštěl žádné emoce. „Znám toho tvého kamaráda?“
 „Ano. A řekla bych, že ho máš i docela rád,“ ušklíbla jsem se.
 „Bello, vždyť jsi s ním zasnoubená.“
 „Já vím. Ale kdybych – čistě hypoteticky – zasnoubení zrušila, jak by to dál vypadalo mezi námi?“
 „Nejsem Alice,“ odfrknul. Došlo mi, že z něj asi odpověď nevymámím.
 „Asi bych měla jít,“ začala jsme se zvedat a snažila se mu vytrhnout svou ruku. Sevřel ji pevněji. Stačilo mu, aby jen nepatrně zatáhnul a já se na něj svalila. Slyšela jsem, jak mu z úst uniklo bolestné zasyknutí.
 „Promiň, to jsem nechtěla,“ omlouvala jsem se a chtěla se zvednout. Položil mi ale ruku kolem ramen a tím mi zabránil v úniku.
 „Víš, že tě miluju,“ začal.
 „Ano.“
 „A víš, že tě moc chci.“
 „Ano.“
 „Jen si kladu otázku, jestli by ti opuštění té pijavice prospělo. Vzpomeň si na posledně,“ připomněl mi ten hrozný rozchod s Edwardem. Byla jsem ticho a přemáhala emoce. Co jsme si nalhávala, opuštění Edwarda by mě asi zabilo. A jeho určitě také. „A přesto přemýšlíš, že bys od něj odešla.“
 „Ano,“ přiznala jsem.
 „Dám ti nabídku. Počkám, jak dlouho budeš chtít. Ale musíš mi dát jasně najevo, jak ses rozhodla. Pochopím, když si vybereš jeho. A kdyby sis vybrala mě,“ nadechl se, „nechoď sem dřív, než zrušíš zasnoubení.“ Nepamatuji si, že by mluvil někdy podobně. Znělo to trochu jako ukončení mé návštěvy.
 „Dobře,“ souhlasila jsem. „Mám odejít?“ zeptala jsem se po chvíli. Bylo mi z něj horko.
 „Pokud chceš,“ nadzvedl trochu svou ruku, abych mohla odejít. Ani jsem se nehnula. Nechal svou ruku ještě chvíli viset ve vzduchu, a když viděl, že nehodlám odejít, položil ji zpátky. Jeho kůže mě pálila, jak jsem mu přejížděla rukou přes holý hrudník. Věděla jsem, že to asi dlouho s čistým rozumem nevydržím, takže když se začalo trochu stmívat, rozloučili jsme se a já odjela domů. Nechtěla jsem se s ním líbat, protože mi to pořád připadalo jako podvádění Edwarda. Pořád jsem se třásla strachy při představě, jak moje rozhodnutí změní celý můj život a určitě i všechny Cullenovy, ale byla jsem rozhodnuta. Než odjedu domů, musím se zastavit za Edwardem.

O týden později:
  Můj náklaďáček zabrzdil na příjezdové cestě. Vyndala jsem klíčky ze zapalování a vystoupila z auta. Museli o mně vědět, ale nechali mě, abych si užila posledních pár okamžiků o samotě. Roztřeseně jsem se vydala k domu. Těch pár kroků uběhlo moc rychle a já sledovala vlastní ruku, jak klepe na dveře.
 „Ahoj, Bello,“ otevřel mi Billy.
 „Dobrý den. Jacob je doma?“ zeptala jsem se.
 „U sebe,“ pokynul mi Billy a odjel trochu stranou, abych mohla projít. Prošla jsem domem a zaklepala na dveře. Nic. Otevřela jsem je. Na můj příchod odpovědělo jen hlasité zachrápání.
 „Zase celou noc běhal,“ zašeptal vedle mě Billy, který se naprosto neslyšně přiblížil a po téhle větě zase odjel. Byla jsem na rozpacích, jestli ho mam probudit, nebo odejít, ale nakonec jsme za sebou zavřela dveře a co nejtišeji se vyškrábala do jeho postele. Lehla jsem si kousek dál od něj, aby ho můj dotek nevzbudil a pozorovala jeho pravidelné oddechování a pohyb očí za víčky. Něco se mu zdálo.
  Probudila jsem se až za tmy. Nejdřív jsem nechápala, kde jsem a proč jsem se probudila, ale pak jsem ucítila, že jsem celá úplně mokrá. Během další vteřiny mi došlo proč. Byla jsem namáčknutá na Jacobově nahém těle, které zakrývaly, jako obvykle, jen ustřižené kraťasy. Sálalo z něj šílené horko, že jsem se divila, že jsem se neprobudila mnohem dřív.
 „Dobré ráno,“ zašeptal Jacob. Otočila jsme se na druhý bok, takže jsme si hleděli do očí.
 „Já jsem usnula?“ zeptala jsem se jako naprostý idiot.
 „To tedy ano,“ usmál se. „Víš, že mluvíš ze spaní?“
 „Ale ne,“ zaúpěla jsem. „Co jsem zase říkala?“ očekávala jsme nejhorší.
 „Pořád jsi opakovala jeho jméno.“ Nemusel říkat čí, věděla jsem to. Neodpověděla jsem a jen jsem se prohrábla ve vlasech.
 „Počítám, že jsi mi přišla něco říct,“ začal. Myslela jsem, že to ještě chvíli odložím, ale v Jacobových očí hořela nedočkavost.
 „Rozešla jsem se s Edwardem,“ řekla jsem jednoduše. Pořád to hrozně bolelo.
 „Vypadáš dobře,“ konstatoval.
 „Nebylo to teď. Minulý týden jsem jela rovnou k němu a udělala to. A týden jsem se sbírala z hysterického záchvatu.“
 „Ježíši. A proč jsi nepřijela?“ objal mě.
 „Protože jsem nechtěla, abys mě takhle viděl,“ zahučela jsem do jeho kůže. Vdechovala jsem jeho vůni, která mi nikdy nepřišla hrozná jako všem upírům.
 „Blázínku, mě je jedno, jak vypadáš nebo že truchlíš kvůli tomu… To je jedno. Prostě ti chci být pořád nablízku,“ kolíbal nás. Já neodpovídala, uklidňovala se a doufala, že jsem se rozhodla správně.

  Trvalo dva roky, než jsem se doopravdy sebrala a dokázala znovu, plnohodnotně žít. Jacob měl se mnou neskutečnou trpělivost a radoval se z každého drobného pokroku, který jsem udělala. Po těch dvou letech jsme spolu začali chodit. Do té doby jsme, i když jsme se oba milovali, byli pouze přátelé. Ale když jsme spolu jedno začali chodit, a navíc věděli, jak dlouho mezi námi ty city jsou, vzaly věci rychlý spád.
  Přijela jsem z nákupu, které obvykle obstarával Jacob. Vešla jsem do domu a čekala, že mě přijde přivítat polibkem. Jacob ale v domě nebyl. Vyložila jsem nákup a šla do obývacího pokoje, kde seděl Billy s Charliem a sledovali nějaký zápas.
 „Ahoj, Billy, ahoj, tati. Kde je Jacob?“ zeptala jsem se. Tak zvláštně se po sobě podívali, jak kdyby přede mnou měli nějaké hodně šťavnaté tajemství a moc mi ho chtěli říct, jenže nemohli.
 „Je vzadu za domem, v lese,“ řekl Billy a začal se culit. Zamračila jsem se, co to má znamenat, na nějakou senilitu byl ještě mladý. Ale co to budu řešit, jsou to chlapi. Hodila jsem přes sebe svetr a vyšla ven. Začínalo se pomalu stmívat.
  Chvíli mi trvalo, než jsem se v lese zorientovala a našla Jacoba. Seděl mezi stromy a sledoval mě, jak přicházím. To se mnou nechce mluvit, nebo co? blesklo mi hlavou, protože byl ve vlčí podobě.
 „Ahoj. Co ti je?“ postavila jsem se před něj. Jen pohodil hlavou dozadu, jako abych šla dál. Přešla jsem k jeho hřbetu, když zavrčel, což mi naznačilo, že mám stát. Byla jsem totálně zmatená, nechápala jsem, co to má znamenat.
 „To ti je deset, aby sis takhle hrál?“ zabručela jsem. „Jsme přece dospělí, měli bychom spolu tak i mluvit, ne?“ chtěla jsem se vrátit před něj, abych mu viděla do očí, ale on jen znovu zavrčel a pohodil hlavou.
  Vtom jsem to uviděla. Měl kolem krku provázek.
 „Do čeho ses to zamotal?“ zamumlala jsem a chtěla ho z toho vymotat. Jenže provázek nebyl jediné, co měl na krku. Na provázku se houpala malá krabička. Bála jsme se jí otevřít.
 „Jaku, jestli to je…,“ nedořekla jsem a roztřesenými prsty ji otevřela. Uvnitř trůnil jemný zlatý prstýnek s malým kamínkem. Jak moc se nepodobal tomu, který jsem dostala od Edwarda. Ale i tak byl nádherný. Neodvážila jsem se ho vyndat a jen lapala po dechu. Jacob zakňučel.
 „Budu s tebou o tom mluvit, až se začneš chovat podle svého věku,“ vydechla jsem, zavřela krabičku a vydala jsem se zpátky k domu, krabičku pevně sevřenou v dlani. Pořád jsme rychle dýchala a srdce mi bilo jako o závod. Třeba jsem si to špatně vyložila, přece by mě nežádal o ruku?
  V tu chvíli mě za rameno chytila ruka a zastavila mě. Byli jsme v půli cesty k domu. Otočila jsem se a tam stál Jacob, jako obvykle jen v kraťasech.
 „Lepší?“ usmál se.
 „Ano, trochu.“
 „Takže teď se mnou budeš mluvit, ano?“
 „Asi ano,“ byla jsem najednou nesmírně nervózní.
 „Tohle bych si s dovolením vzal,“ vztáhl ruku po krabičce. Předala jsem mu ji.
 „Bello, už milionkrát jsem ti řekl, jak moc tě miluju, takže ti to už musí lézt na nervy, ale přesto to znovu zopakuji. Neuvědomoval jsem si, co je život, dokud jsem tě nepoznal. Nikdy jsem doopravdy nevěřil, že si vybereš mě, a když se tak stalo, udělalas ze mě skoro nejšťastnějšího muže na světě. Takže tímto se tě ptám, Isabello Marie Swanová,“ poklekl přede mnou. Věděl, jak nesnáším oslovení Isabella, ale tentokrát, poprvé, mi to bylo jedno, „zda si mě vezmeš a já budu ten nejšťastnější muž s nejlepší, nejkrásnější a nejnemotornější ženou pod sluncem?“ Srdce mi vynechalo pár tepů. Věděla jsem to už od prvního pohledu do krabičky, ale oficiálně řečené nahlas, to bylo něco jiného. Jen jsem stála a zírala. Vážně, nedokázala jsem pořádně vyslovit ani jedno slovo – ano, nebo ne. „Jestli je to na tebe moc brzo, můžeme ještě počkat, v tom není problém,“ ujišťoval mě.
 „Ano,“ odpověděla jsem.
 „Dobře,“ přikývl a začal se zvedat.
 Ano, vezmu si tě,“ upřesnila jsem. Tentokrát zůstal zírat on.
 „Vážně?“
 „Ano, vezmu si tě,“ usmála jsem se s trochu větší jistotou. Jacob vyletěl ze země a objal mě, že mi málem popraskala všechna zebra. Odlepil mě od země a mačkal a mačkal, že jsem myslela, že z něj hned bude vdovec. Pak mě konečně pustil a vášnivě políbil.
 „Děkuju,“ šeptal pořád. Polibky jsem mu oplácela a poprvé za dva roky jsem cítila, že nemám ani malou výčitku co se týče Edwarda. Čas moji lásku k němu konečně odplavil.

  Charlie a Billy samozřejmě o všem věděli, proto byli tak divní. Vynadala jsem jim, že mě měli varovat, protože jsem tam málem dostala infarkt. Svatba se konala brzy nato. Neměli jsme moc hostů, ani jsme je nechtěli. Přišla celá Samova smečka i s Emily a jejich malým synem, několik mých bývalých spolužáků a… Jedinou osobu, kterou jsem si doslova vydupala, byla Alice. Ani po rozchodu s Edwardem jsem s ní nepřerušila kontakt, na to jsem ji měla moc ráda. Všichni byli sice dost nervózní z přítomnosti upíra, ale nakonec to dopadlo dobře.
  Maminka s Charliem nám zaplatili svatební cestu na Havaii. Původně jsme ani nikam jet nechtěli, ale takový svatební dárek jsme prostě využít museli.
  Po roce společného soužití jsem otěhotněla. Během sedmi let jsem dala Jacobovi tři děti: dva chlapce a holčičku. Když kluci vyrostli, převzali po otci místo ve smečce a Jacob se tak svého poslání mohl vzdát. V sedmdesáti letech zemřel Jacob jako první. Chtěla jsem hned jít za ním, ale nemohla jsme děti připravit o oba rodiče a vnoučata o babičku. Takže jsem i tuto ránu překonala a pokračovala dál.
  Občas mě napadlo, jaké by to bylo, kdybych se nevzdala Edwarda. Žila bych věčně a měla svého manžela po boku do konce všech dní. Bála jsem se smrti, ale nelitovala jsem. Byl to snad ten nejlepší život, jaký jsem mohla prožít.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jiná možnost: