Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jenom ICQ? 3.

27.06.2010 (15:30) • PeTi • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3701×

Jenom ICQ? 3.

Bella:

„Vždyť jsi to ty!“ zazněli jsme naprosto unisimo. On se na mě otočil a zíral mi vyjeveně do očí.  Já dělala to samé a pak mě nebavilo to trapné ticho a promluvila jsem.

„Ahoj! Já jsem LastNight.“ Byl to první blábol, kterej mě napadl.

„Tak já potom asi budu BlueColor…“ Dozněla takhle jeho slova. Najednou se mi zavírala oční víčka a já se nejspíš sklátila k zemi, ale o nic jsem se nebouchla, jen něco tvrdě studeného mě nejspíše vzalo do náruče a odneslo do postele.

Edward:

Fascinovalo mě to, když už jsem zahlédl její fotku na profilu. Jen, co jsme nastejno pověděli stejně znějící větu, Bella se klátila k zemi. Neváhal jsem, a co nejrychleji ji chytil do své náruče.

Pak jsem ji položil do nově koupené postele.

´Tak a teď bude na chvílí klid, i když nejspíš Edward vyletí z kůže,´ uslyšel jsem pochodující myšlenky Jaspera.

A už to ve mně vřelo, protože vyvolal na Bellu pocity únavy a potřeby spát. Šel jsem tedy hned za ním si to vyříkat z očí do očí. Jenže to by ten zbabělec nesměl hned utéct do lesa. Já za ním běhal po lese a hledal ho. Až jsem našel tu známou Jasperovou vůni. Vůně vycházela z mechu. On se totiž zahrabal a zamaskoval v mechu a hlíně. Jeho myšlenky byly ty, které prozradili jeho přítomnost. Myslel totiž na to, že ho nenajdu.

„Jazzi, vylez! Vím, kde jsi. Jak nenápadné… Hlína a mech.“ Po doznění těchto slov opravdu vylez a celý byl od mokré hlíny a mechu. Alice ho zajisté něčím vezme po hlavě nebo pojede na pětidenní nákupy.

„Proč jsi to udělal? Proč musí teď Bella spát?“ zeptal jsem se vyjeveně Jaspera. Přistoupil blíže a hned pravil.

„Sranda musí být, ne? Vzbudím ti ji v jedenáct. Teď máš půl jedenáctý večer, tak za půl hodinky se jí už nezbavíš. Budeš litovat toho, že jsem ji vzbudil,“ vyhrožoval Jasper a pomaloučku se šoural k domu.

Doma jsem hned vtrhl do dveří svého pokoje a Bella se probouzela, spala v sexy košilce, do které ji zajisté nacpala Alice, když spala. Bella si mě se zajímavostí prohlížela, pak vstala a ta sexy košilka se mírně zavlnila… Tohle mě tak rozžhavilo, ani jsem nevěděl, co vlastně dělám, ale šel jsem k ní.

Ona mě však obešla a nepatně mě pohladila po pravé ruce. Klidně si odešla takhle v jedenáct dolů do kuchyně. Šel jsem za ní po schodech. Procházela obývákem a zajisté si musel Emm písknout.

„Co pískáš? Jsi normální?“ zavrčela má hrozivá Bella. Emm si stoupl a došel k ní. Na nic nemyslel, takže jsem nevěděl, co má v plánu. Naklonil se k jejímu uchu.

„Ty ses asi neviděla v zrcadle, co?“ pošeptal jí Emm do ouška. Bella jen zakroutila hlavou a šla k nejbližšímu zrcadlu, to bylo v hlavní hale. Když se viděla tak zaječela na celý dům. Možná, že ji slyšeli i ve městě.

„Kdo ten pytel na mě natáhnul? Edwarde?“ Nevěděl jsem, proč zrovna já ji napadl jako první.

„Na mě se moc nedívej, viník je u sebe v pokoji a provádí nekalé věci,“ prásknul jsem na Alice všechno, co šlo prásknout.

„Ty práskači! Do pěti vteřin jsem tam a rozkopu ti tu tvojí pu… Do pěti vteřin tam budu a jdeme koukat na televizi.“ Náhle Alice pozměnila rozhodnutí. Jasper se na tom však nejvíce podílel. Že mu to, ale muselo dát práci ji uklidnit.

Opravdu do pěti vteřin skákala ze schodů jako sebevrah. Hned si to však mířila k Belle, která zmateně pozorovala probíhající situaci.

„Bell, to není pytel, nýbrž noční košilka, která patří do ložnice. Ne, abys tady trajdala po bytě, když tu je Emm.“ Na slovo ložnice kladla ten nejvíce možný důraz.

„Tak co mě do toho cpeš? Navíc… Teď mám jiný starosti k řešení. Ne blbou košili,“ osočila se na ni Bella. Šla směrem k schodišti a cestou mi podala ruku. Přijal jsem a oba jsme šli ke mně do pokoje.

Když už jsme byli v pokoji, Bella si sedla na postel a vedle sebe poklepala rukou, abych si k ní přisedl. Neváhal jsem a tohle vyzvání přijal a posadil se. Bella se mi zadívala do očí. Nevěděla, čím by měla začít.

„To ICQ je opravdu tvoje?“ zeptala se vyjeveným hlasem a nemohla uvěřit té skutečnosti stejně jako já.

„Ano to je. Víš, jak máš své ICQ číslo?“ přikývla. „Tak já se narodil 20. 6. 1901 a má přeměna byla v roce 1918. Proto jsem ti psal. A ani nevíš, jak dobře se mi s tebou psalo. Takže technicky vzato, si můžeme nadále psát bez omezení. Teda jestli ti to nevadí?“ vypověděl jsem všechno, co jsem věděl.

„Stejně je to divný. Dřív ses se mnou nebavil. Pak ses změnil od té doby, co si píšeme, a před nedávnem jsi se mnou začal chodit. Ty něco plánuješ, že je to tak?“ ptala se vystrašeným hláskem.

„Ano, to plánuju… Chtěl bych, abys byla moje manželka. Samozřejmě bychom se vzali až po škole… Jestli budeš chtít být mojí ženou.“ Po zaznění těch vět se rychle oblékla a se slovem Promiň odešla. Nevěděl jsem, co se tak najednou stalo. Z domu jsem, vyběl a něco uviděl.

Bellu, jak sedí na příjezdové cestě. V klidu, v tichu si tam seděla a nevadilo jí to, že tam dost často jezdí naše auta.

„Sebevrah?“ Jednoduše a provokativně jsem se jí zeptal. Otočila se a její obličej byl od hlíny. Vyjeveně jsem se na ni díval.

„Co? Tak jsem zakopla a zapíchla to do hlíny. A teď přemýšlím o nás dvou.“ Poslední část věty mi neustále zněla v uších. Nedokázal jsem vydedukovat, co by tak mohla vymyslet.

„A k čemu jsi došla?“ zeptal jsem se s neskrývaným zájmem.

„K tomu, že bych si tě vzala nejraději hned a že nemůžu už bez tebe vydržet. Stala jsem se na tobě neuvěřitelně závislá.“ Tyhle slova mi tak krásně zněla a lichotila.

„Nad tím jsi ani nemusela chodit ven přemýšlet.“ Zvedla se a šla ke mně.

„Když já jsem chtěla vidět, jestli ti na mně trochu záleží. A došla jsem k výsledku, že asi víc, než si myslím.“ Tak tohle bylo asi to nejsladší, co mi pověděla. Proto jsem hned k ní přistoupil a objal, přitom ještě šeptal slova lásky a ona mi vrněla do ucha.

KONEC

Shrnutí

2. Díl