Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jejich první polibek - z pohledu Edwarda

20.07.2011 (20:30) • VampE4B • FanFiction jednodílné • komentováno 27× • zobrazeno 5723×

Omotala si nohy o můj pas a rukama mi objala krk. V té chvíli na světě neexistovalo nic víc než ona. Už dávno jsem si uvědomil, že Bella je ta pravá. Že ona je tou, se kterou chci strávit zbytek věčnosti. Proto mi bylo líto, že jí nemohu nabídnout vše. Její vůně je sice sladká, ale ta představa, že bych ji ztratil jen kvůli hloupému hladu po její krvi, mě skoro dokonale vyléčila. Netvora jsem měl stále někde v sobě, jeho se nikdy nezbavím, ale nyní jsme proti němu dva. Moje láska k Bells je natolik silná, že ho zahnala do kouta a tam i zůstane. Musí.

Rozběhl jsem se. Nepotřeboval jsem přemýšlet, kudy běžím. Mám přeci upíří smysly. Díky tomu jsem se mohl soustředit na mnohem podstatnější věc. Jsem natolik silný, abych ji dokázal políbit? Nenápadně jsem letmo políbil její ruku. Proběhlo mnou vzrušení a slastně jsem přivřel oči. Zkusil jsem si představit, jaký by to asi byl zážitek, kdybych ji políbil. V krku se mi rozhořely plameny. Ach ne...

Nadechl jsem se znovu její vůně a soustředil se. Plameny pomalu uhasínaly. Otřel jsem si tvář o její kůži na rukou a svýma rukama jsem jí pevněji sevřel nohy. Zoufale jsem si uvědomoval, že tohle mi nestačí. Chtěl jsem víc. Potřeboval jsem cítit její rty na těch svých, ale současně jsem se toho bál. Co když to nevydržím a ublížím jí? To bych si nikdy neodpustil.

Představil jsem si, jakou bolest bych cítil, kdybych ji ztratil. Bylo to strašné. Jako by vám někdo zaživa vyrval srdce z těla, ale tato bolest by po pár chvílích neskončila. Tato bolest by byla věčná.

Pohladil jsem ji po ruce. Potřeboval jsem cítit její blízkost, a tak jsem ji na ni opět políbil. V krku mě již jen trochu škrábalo. Jsem sobec, který chce riskovat život anděla pro svou potřebu. Co když si ale taky přeje, abych ji políbil? Aby ji políbil netvor, zrůda, monstrum, jakým jsem já? Co když... ano? S nadějí, že to tak opravdu je, jsem se rozhodl. Zkusím to.

„Opojné, viď?“ zeptal jsem se jí, když jsem zastavil u jejího náklaďáčku. Hlas jsem měl nasáklý vzrušením, které jsem cítil po celém těle.

Čekal jsem, že ze mě sleze dolů, ale ona se k tomu nějak neměla. Nějak se jí tam zalíbilo, ale já ji už chtěl políbit. Prostě jsem musel. Odhodlání a vzrušení ve mně čím dál tím víc sílilo.

„Bello?“ Snažil jsem se zjistit, proč se mě stále drží… Ne, že by se mi to nelíbilo, ale já měl v plánu lepší věci…

„Myslím, že si musím lehnout,“ zašeptala. Došlo mi, že jí můj běh neudělal zrovna dobře.

„Ach, promiň.“ Nevěděl jsem, co mám udělat, tak jsem prostě čekal.

„Myslím, že potřebuji pomoc,“ přiznala se.

Tomu jsem se musel zasmát. Nemohl jsem odolat, byla tak roztomilá. Dotkl jsem se její ruky a projela mnou elektřina. Snažil jsem se co nejopatrněji vyprostit z jejího sevření. Povedlo se, ale nehodlal jsem se její blízkosti vzdát. Přitáhl jsem si ji do náruče a v tu chvíli mě polil neuvěřitelný pocit štěstí. Jako by byla stvořena přímo pro mou náruč a já se jí nemohl nabažit. Vypadala trochu zeleně, tak jsem ji raději položil na zem.

„Jak se cítíš?“ zeptal jsem se, i když jsem předem znal odpověď…

„Myslím, že asi omdlím,“ řekla nejistě a podívala se na mě.

„Dej si hlavu mezi kolena,“ poradil jsem jí. Proč jsem jí jen chtěl ukázat můj běh? Už vím, chtěl jsem se předvést. A jen kvůli mně je jí teď špatně. Jsem opravdu hlupák.

„Asi to nebyl zrovna nejlepší nápad,“ uznal jsem.

„Ne, bylo to velmi zajímavé.“ Snažila se mi to vymluvit, ale nepodařilo se jí to. Hlas ji zradil a ještě pořád vypadala bledě.

„Haha! Jsi bílá jako duch – ne, jsi bílá jako já!“ zasvětil jsem ji.

„Asi jsem měla mít zavřené oči.“

„To si pamatuj pro příště.“

„Příště?!“ zasténala.

Zasmál jsem se. Pak jsem si vzpomněl na běh a na to, co jsem chtěl a pořád chci udělat.

„Vejtaho,“ zamumlala.

„Otevři oči, Bello,“ zašeptal jsem a naklonil se těsně k její tváři.

Podívala se na mě. Už chytala normální barvu. Tak, Edwarde, do toho… Povzbuzoval jsem se.

„Když jsem běžel, myslel jsem na to…“ začal jsem.

„Abys nenarazil do stromů, doufám,“ přerušila mě.

„Hlupáčku,“ uchechtl jsem se. „Běhání je má druhá přirozenost, na to nemusím myslet,“ vysvětlil jsem jí.

„Vejtaho,“ zamumlala znovu.

Koutky úst se mi zkřivily do úsměvu.

„Ne,“ pokračoval jsem. „Myslel jsem na to, že chci něco zkusit.“ Vzal jsem její obličej do dlaní. Byl tak křehký. Věděl jsem, že kdybych trochu zesílil stisk, rozdrtil bych jí lebku. Začal jsem se k ní přibližovat, ale pak jsem se zastavil a připravoval se.

Vdechoval jsem její vůni a testoval, jestli jsem schopný odolat hladu po její krvi. Překvapilo mne, jak je to snadné. Čekal jsem, až si budu sám sebou stoprocentně jistý. Pak se ale náhle přihlásil o slovo úplně jiný druh hladu, který byl do té doby pohřben hluboko ve mně. Hlad po jejím těle, po jejích rtech... Už jsem nemohl déle čekat. Zavřel jsem oči a spojil naše rty. Něžně jsem ji párkrát políbil, bylo to neskutečné. Dříve jsem si myslel, že objetí stačí. Že vydržím nedotknout se svými rty těch jejích. Jak moc jsem se pletl! Tento zážitek byl neskutečný. Vzrušení, touha a nenasytnost, to vše jsem v tu chvíli cítil. Zalapala po dechu, prsty mi vpletla do vlasů a přitáhla si mě k sobě. Pootevřela rty a já ucítil její sladký dech. Okamžitě jsem ztuhl, jelikož mé sebeovládání rychle sláblo. V momentě jsem měl oči dokořán a ve tváři vyděšený výraz. Po chvilce otevřela oči i ona, ale v těch jejích se třpytilo vzrušení. Byl jsem na sebe trochu naštvaný, že jsem nedokázal vydržet víc, ale aspoň jsem věděl, že to jde. Zvládnu to. Tento zážitek si chci zopakovat. Musím ještě někdy zažít ten pocit, který se rozléval mým tělem, když jsem políbil její sladké rty…

Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jejich první polibek - z pohledu Edwarda: