Tohle je moje úplně první povídka a upřímně doufám, že se vám bude líbit. Něco málo z děje: Bella nikdy nežila ve Forks a nikdy nepoznala Cullenovi. Žije v Itálii a je společnicí vládců. Je chráněnkou jednoho ze tří, do kterého se zamilovala. Láska jí ovšem není ani v nejmenším opětovaná. Je z toho smutná, ale povzbuzuje ji vědomí, že ho zase ráno uvidí.
12.09.2010 (15:15) • MichelleC • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1488×
„Ovečko, kde jsi!“ zavolala na mě ta zrůda, kterou jsem tolik milovala. Však jeho jde i nenávidět? Vždy jsem se těšila, až na mě takto zavolá. Celé noci jsem proseděla schoulená v rohu mé postele, zatímco on si užíval se svou družkou.
Přiběhla jsem k němu a zase se podívala do jeho dokonalé tváře. Seděl na své posteli. „Potřebuješ něco, Caie?“ Zvedl ke mně oči.
V tom z koupelny vyšla jeho manžela. Byla jen v krátkém saténovém župánku. Za svého lidského života byla baletka a také zásluhou baletu se při chůzi jako vznášela. Ladně zaplula do šatny a během pár vteřin zase ladně vyšla ven. A šla přímo ke Caiovi a políbila ho na ústa.
„Uvidíme se večer. Jdu se Sulpícií nakupovat.“ Zase se napřímila. Tolik jsem si přála ho takto líbat. Přála jsem si s ním trávit noci místo ní, ale to ona byla jeho vyvolená, ne já, a musím se s tím smířit. Jemně se na něj usmála a ladně vyšla ven.
Nepodívala se na mě. Úplně mě ignorovala. Nenáviděla mě za to, že jsem. Proklínala den, kdy mě Caius našel a přivedl do hradu. Neměla ráda děti. Vlastně je nenáviděla. Ona byla tělem i duší upír. Vzhled řecké bohyně lásky a krásy Afrodity a povahu toho nejhoršího ďábla. Kdokoliv s ní uzavřel obchod, mohl prohlašovat, že zaprodal duši ďáblovi a Caius nebyl o nic lepší. Byli pár pro sebe stvořený na míru.
„Chtěl bych se jít projít,“ vytrhl mě Caius z mých myšlenek. Věděla jsem, co to znamená. Nechce čekat, až Heidy přivede jídlo. Chtěl jíst teď, aby měl víc času na svou ženu. Jemně jsem ho objala.
„Děkuju,“ pošeptala jsem mu do ucha. Byla jsem vděčná za každou možnost ho alespoň obejmout. Pomalu jsem od něj odstoupila a on šel rovnou ke dveřím.
Procházeli jsme se ulicemi města a on si vybíral svou potencionální oběť. Jeho oči kmitaly z jedné krční tepny na druhou a zase zpátky. Bylo mi těch lidí líto, ale pro nás to byly pouze bezbranné bytosti. Proti upírům nezmůžou nic. Proti nám mají nulovou šanci na přežití. Jsme šelmy, které žijí z lidské krve. Je pravda, že je mi těch lidí líto, ale jsem tak vychovaná a pro toho boha bych položila i vlastní život. Zatímco on by se mne nezastal, ani kdyby to byla sebe větší věc, ani by to s ním nehnulo. Jen by seděl na svém trůnu a přemýšlel o své ženě.
Je mi to líto, ale jsem mu věčná, že mi dal druhou šanci žít. Jen jemu děkuju za to, že jsem se stala společnicí vládců, ale jsem tady taky pro potěšení osamělých upírů, kteří jsou jak na hradě, tak na návštěvě. Ženy nejvyšších se mi vyhýbaly obloukem, aby si neutrousily ostudu a tím se snížila jejich vysoká reputace. Upíři se těch tří bojí proto, kdo jsou, ale mojí zásluhou by se mohlo stát, že by se jich bát přestali. Jsou to upírky bez darů jen s vysokým postavením.
Podívala jsem se zase na Caia. Jeho karmínové oči stále těkaly k jedné krční tepny na druhou. Najednou se zastavil.
„Bell. Pro dnes mám vybráno. Odlákej ho!“ Poručil mi. Přikývla jsem a šla k muži, který stál opřený o zeď domu. Nejspíš na někoho čekal.
Přišla jsem k němu a laškovně se na něj usmála. Nebylo mi to příjemné, raději bych takto sváděla Caia, ale ten na to má svou manželku. Přišla jsem blíž a do ucha mu zašeptala: „Pojď se mnou, ukážu ti to, co jsi ještě nepoznal.“ Jemně se usmál a přikývl. Já ho čapla za ruku dřív, než si to stihl rozmyslet a táhla ho ke Caiovi.
Zašla jsem do temné uličky, kde nikdo nechodí. Tam už čekal Caius a ďábelsky se usmíval.
„Co to má, k sakru, znamenat?“ zavrčel ten muž, kterého jsem táhla za sebou. Podívala jsem se na něj a potom na Caia.
„Tohle znamená tvůj konec.“ Bleskurychle stál u něj a přirazil ho ke zdi. „Poslední přání? Hm? Žádné? Dobrá jak chceš!“ Zahryzl se mu do krku a vysál ho do poslední kapky. Jeho krev mi voněla a neuvěřitelně mě lákala, ale nesměla jsem. Zakázal mi to. Milovala jsem ho proto, kdo je, ale nedokázala jsem ho proto nenávidět. Byl jaký byl a já ho za to nedokázala nesnášet.
Odhodil tělo toho muže a otočil se na mě. „Je čas, má drahá.“
Věděla jsem, co to znamená. Je čas jít domů, a tam strávit večer. Já sama ve svém pokoji skrčená v rohu mé postele a on ve společnosti jeho ženy. Stojí mi to za to trápení? Odpověď je jasná. Stojí, protože vím, že ho ráno zase uvidím.
Jsem Isabella. Isabella Marie Volturi.
Autor: MichelleC (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Je čas, má drahá!:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!