Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jak Emmett v bahně rochnil

07.06.2010 (14:45) • bellika • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3186×

Je sobota a já se rozhodl udělat mé milované Rose krásný večer. Vše mi krásně vychází. Rodina odjela na lov a vrátí se až v neděli. Takže jsme sami. Rose je teď v koupelně. Nevím, proč v ní tráví tolik času. Vždyť je to nejkrásnější upírka, kterou znám. A hlavně: jí by slušel i pytel od brambor.
„Rose, co tam tak dlouho děláš? Já bych se chtěl vysprchovat,“ zavolal jsem na ni přes dveře.
„Ale miláčku, je tu spousta dalších koupelen. Tak jdi do jiné,“ řekla jakoby nic.
„Přeci tam nebudeš celou věčnost?“ Už jsem to nevydržel a chtěl vyrazit dveře, ale pak jsem si vzpomněl na Esme. Ta by mi dala.
„Emme, já tu budu dlouho. Chci se ti líbit,“ řekla a já jen pokrčil rameny a potichu řekl:

„To budeš stejně.“
Nakonec jsem stejně odešel, protože to s ní nemá cenu, ona by stejně nevylezla. A tak jsem šel do koupelny Edwarda, to je můj bratr. Snad se nebude zlobit. Vykoupal jsem se a šel do obývacího pokoje. V tom mě napadlo, co takhle… já, Rose a bahenní lázeň. To je skvělý nápad. Ale jak to zařídit, aby nic nepoznala? A jak ji dostat z koupelny? No, to zatím nechám, ale teď to nejdůležitější, jak sehnat to bahno? Á, teď mě napadlo, co Zlaté stránky, ale kde je tu máme. Máme je vůbec?
„Rose, nemáme tu někde Zlaté stránky, potřebuji si zavolat,“ řekl jsem a doufal, že se nebude vyptávat.
„Emme, měly by být u Carlislea v pracovně,“ řekla, ale na nic se neptala. To bylo moje plus.
Běžel jsem do pracovny a šel rovnou ke stolu. Otevřel jsem první šuplík. Jaké já mám štěstí, byly tam. V celé své kráse. Vzal jsem je a začal horlivě hledat, ale jak mám vědět, kde prodávají bahno. Á, co takhle Bahenní ráj, to je dobré, ne? Já jsem tak chytrý! A já to i našel. Jupí! Hned jsem vzal telefon a zavolal na 528 666 116. Chvíli to vyzvánělo a pak to zvedla nějaká dívka a řekla:
„Dobrý den, co si přejete?“
„No víte, slečno, já bych si chtěl objednat bahno. Jestli by to šlo.“
„Ale jistěže by to šlo. A kolik byste toho potřeboval?“ zeptala se a já fakt nevěděl, kolik ho budu potřebovat a ta jsem jí odpověděl: „Asi tak 400 litrů, šlo by to?“
„Jistě že ano. A kam to máme dovést a kdy?“ zeptala se
„Potřeboval bych to dnes kolem páté večer a do Forks,“ řekl jsem.
„Dobře, tak tedy v pět. Cena je 200 dolarů i s dovozem,“ řekla mi a já na to řekl:

„Dobře a chcete to hotově či poslat na účet?“
„Pošlete to na účet. Složenku vám předá ten, který vám to doveze. Tak na shledanou,“ řekla.
„Na shledanou,“ řekl jsem a položil telefon.
Tak to by bylo. Teď jen dostat Rose z koupelny. To bych ale musel něco vymyslet. Kéž bych si vzpomněl, co má ráda. Tak než na to přijdu, zapnu si televizi. No tak co tu dávají?
Dávají něco o kovbojích. No jasně kovbojové. Vyběhl jsem do pokoje a hledám naše oblečky. V této skříni nejsou a tak se je pokouším najít v té druhé, ale bez úspěchu. Ještě se podívám na půdě. Třeba je tam někdo schoval.
„Super!“ zakřičel jsem na celý dům. Ted už jen obléknout a hotovo.
Když jsem byl oblečen do krásného kostýmku, vzal jsem ten, který patřil Rose, a šel za ní.
„Rose, miláčku, pojď už ven, prosím,“ řekl jsem a zaťukal.
Neochotně zavrčela, ale nakonec otevřela dveře a vykoukala. Když se na mě podívala, okamžitě jí zčernaly oči. A vydechla:

„Bože.“
Sjela mě ještě jednou pohledem, a když viděla, co držím, chtěla si to vzít, ale já jsem si to dal za záda a zeptal jsem se, „Copak Rose, chceš si hrát?“ na oko překvapeně.
Pak jsem jí podal ten kostýmek a ona mi ho vytrhla z ruky a šla si ho vzít na sebe. Netrvalo jí to ani 5 vteřin a byla zpátky. Když jsem ji uviděl, tak jsem ztuhl a to do slova. Probralo mě až to, když mě praštila bičíkem. Asi bych to ani necítil, kdyby mě nepraštila do mého citlivého místečka, do Emmettka. Podíval jsem se na ní a rozhodl jsem se utéct. Nakonec se mi to i povedlo, nebo jsem si to aspoň myslel. Ale to jsem se spletl. Takhle jsme si hráli, dokud někdo nezazvonil. Šel jsem otevřít a uviděl jsem obrovské auto plné kanistrů. Na verandě stál muž a usmíval se.
„Dobrý den, jste pan Cullen?“ zeptal se a podal mi ruku.
„Dobrý den, ano jsem Emmett Cullen,“ řekl jsem a ruku přijal.
„Máme pro Vás tu zásilku. Tady to prosím podepište.“ Podal mi pero a ukázal na list papíru.
Já jsem to podepsal, a řekl jsem:

„Prosím Vás, mohl byste to odnést do patra? A prosím Vás, neříkejte mé přítelkyni, na co to je, je to pro ni takové překvapení.“
Muž jen pokýval hlavou, jako že rozumí a otočil se k autu. Poté došel k němu a začal nosit ty kanistry. Zavedl jsem do patra a ukázal mu koupelnu. Pak jsem šel zpátky za Rose.
„Rose, miláčku, je mi to tak líto, ale rozbil jsem voňavku u nás v koupelně,“ řekl jsem a nahodil kukuč psa, který udělal loužičku na páníčkově drahém koberci.
Ona na mě hodila vražedný pohled a někam zmizela. Vsadil bych se, že je u Alice v koupelně a jak ona říká, kochá se vlastní krásou. Mezitím to muž odnosil. A já se mohl činit. Začal jsem pomalu nalévat bahno do vany. Když jsem ji naplnil 150 litry, tak jsem uznal, že to bude stačit. Opět někdo zazvonil. Šel jsem otevřít a zavolal jsem do útrob domu:

„Miláčku, já tam dojdu.“
Otevřel jsem a tam stála mladá žena, nebylo jí ani 20 let. Ta dívka zalapala po dechu a vykoktala ze sebe.
„Do-brý de–en, vy jste pan Cullen?“ V ruce držela asi 20 bílých a 21 rudých růží, což dalo dohromady 41 růží. Byla to ohromná kytice. A byla krásná. Ale já si ji neobjednal.
„Ano, to jsem. Ale já si nic neobjednal,“ řekl jsem svoje myšlenky nahlas.
„Objednávka byla po telefonu. Mám ji předat panu Edwardovi Cullenovi,“ řekla a já dostal nápad.
„Oh, ano už si vzpomínám. Jistě, že ty jsou pro mě.“
Podala mi květiny a já je zaplatil. Odešel jsem do koupelny a otrhal okvětní lístky a rozházel jsem je po vaně a zapálil připravené svíčky. Tři rudé růže, které jsem si dal stranou, jsem vzal a šel za Rose do koupelny. Zaklepal jsem.
„Rose, miláčku, prosím vylez z té koupelny, mám pro tebe překvapení. No tak vylez. Mě je to líto. Prosím, promiň mi to. Prosím, pojď ven.“ Tak tohle nepomáhá, ona nereaguje. Tak jinak.
„Miláčku, mám pro tebe překvapení, ale to musíš jít se mnou do naší koupelny,“ řekl jsem.
„Ale vždyť jsi říkal, že jsi u nás rozbil voňavku.“
„Miláčku, já jsem ti lhal. Prosím otevři. Já ti to vysvětlím,“ řekl jsem.
„Dobře, ale počkej chvilku,“ řekla a já jsem si zatím šel sednout do obýváku. Trvalo jí to asi jen 5 minut, než se objevila v obýváku. Když jsem ji uviděl, zalapal jsem po dechu. Měla nádherný kostýmek. Vypadala úžasně a tak jsem neotálel a políbil ji.
„Tak, co jsi provedl s naší koupelnou?“ zeptala se a tak jsem ji beze slov vzal za ruku a vedl ji ke koupelně.
Když jsme byli před koupelnou, poprosil jsem jí, aby zavřela oči. Ona tak učinila. Vzal jsem za kliku a otevřel jsem, doprovodil jsem ji až doprostřed koupelny a řekl jí:

„Drahoušku, otevři oči.“ Ona to udělala a jen úžasem vydechla.
Chytila mě kole krku a začala mě líbat.
Poté řekla: „Je to překrásné!“ a začala mi svlékat tričko a já jí sundal svetr.
Postupně jsme si svlékli všechno a já si ji vzal do náruče a položil jsem ji do vany. A vlezl jsem si tam za ní. Chvíli jsem ji trápil. Ale když začala prosit, tak jsem to už nechtěl protahovat a pomalu jsem spojil naše těla. Po chvíli milování jsme se oba dostali k vrcholu. A oba jsme zakřičeli slastí. Lehli jsme si vedle sebe a jen se objímali. Tak jsme strávili asi tři hodiny. Poté jsme vylezli a šli jsme se osprchovat. A tam se odehrávalo to samé, co ve vaně. Akorát to měla v režii Rose. Bylo to úžasné, to musím uznat a šlo jí to jedna báseň.
Když jsme skončili, usušili jsme se a oblékli. A pak jsme vyrazili na lov. Ulovil jsem velkého medvěda a Rose si ulovila medvídě. Byla tak roztomilá, když ho chytila. Na lovu jsme byli celý den, a když jsme se vrátili, byla doma celá rodina. No to bude malér! V koupelně to vypadá jako po atomovce a ještě k tomu ta růže pro Bellu.
Vešli jsme do domu a hned na mě začal ječet Edward, kde má tu kytici pro Bellu.
„Emmette, kde jsou ty růže? Vím, že je sem dovezli a vím, že jsi je platil. Tak kde jsou?“ ptal se rozzuřeně Edward.
„Ede, ale já o žádné kytce nic nevím. Tak toho nech,“ obhajoval jsem se.
Mezitím přišla Esme. Vypadala jako ďábel. A taky začala ječet.

„Kde se tu vzalo všechno to bahno a proč jsou všude ty okvětní lístky růží?“ křičela na mě a já se cítil jako malé klubíčko, které nemůže utéct. Všichni na mě křičeli a já už nic podobného neudělal.

Tak snad se vám jednorázovka líbila.

shrnutí

Autor: bellika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jak Emmett v bahně rochnil: