Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Inside out 1/2

16.02.2010 (17:15) • angbella • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1238×

INSIDE OUT

Jednou v sobotu…
Byl krásný den a výjimečně něco opravdu úžasného! Slunce svítilo přímo nad městečkem Forks! Jak nevídané.
Mike vytáhl kraťasy a kolo a jel se projet.
Erik zase oprášil skateboard a snažil se na jednom parkovišti předstírat, že na něm umí jezdit.
Rosalie seděla na louce před domem, vyhřívala si ledovou kůži a zkoumala, jak se třpytí.
Alice se dívala do budoucnosti a zjišťovala, který módní návrhář v nejbližší době začne navrhovat novou kolekci.
Charlie rybařil.
Edward brnkal na piano nové kompozice.
A zbývá jen Bella. Bella?
Bella byla snad nejsmutnějším obyvatelem Forks. Měla trochu jinou povahu, než předpokládáte. Nebyla vůbec sobecká, to ne, ale ona nebyla vůbec sobecká. A byla mnohem silnější. Pořád nechápete? Pro správný řád světa byla ochotná vzdát se všeho.

Právě seděla ve svém pokoji a pozorovala zbytky ranní rosy na jejím parapetu. Krásná podívaná, tak se blyštěly a zářily v denním světle! Co by mohlo takovou podívanou překonat? Budou její slzy už za pár desítek hodin vypadat stejně? Budou se taky tak třpytit? Určitě ne.

Zazvonil telefon. Bella seběhla po schodech dolů. Stoupla si vedle něho a několik vteřin přemýšlela, je dost silná na to, aby zvedla sluchátko a uslyšela ten sametový hlas? Co když to zachvěje s její rozhodnutím? Co když to bude silnější? Rozhodne se jinak?
Ne.
Už jednou si přísahala a zavřela své srdce co nejhlouběji do hrudi. A její rozhodnutí zamkla. Už nadovolí tomu sametovému hlasu změnit její život.
Opatrně tedy sluchátko nadzvedla. Nechtěla ten hlas cítit přímo u ucha.

„Bello?“ Pár setin vteřiny bylo ticho. „Má lásko, slyšíš mě? Chci s tebou jen normálně mluvit.“
S obrovským odhodláním, ale ještě většími obavami mu odpověděla.
„Jo, nějak jsem se zasekla, promiň, je krásnej den.“
„To ano, ale říkal jsem si, že z mého pokoje by ti mohl připadat ještě hezčí. Nebo z louky vedle našeho domu.“ Aá, proč ji tolik týrá? Proč jí to dělá těžší. Ale,… ona svůj scénář zná.
„Můžeš mě vyzvednout.“
„Fajn, nemůžu se dočkat,“ řekl to tak, že z jeho hlasu přímo čišela radost.
Bella položila sluchátko a vyšla schody nahoru, aby se převlékla.

Edward už za pár minut klepal na okno. Bella se přinutila k úsměvu a otevřela mu.
Edward se na ni podíval a oči mu úplně zněžněly. Přivinul si ji k hrudi a začal ji líbat, ona přivřela oči a vnímala jen jeho jazyk a rty.
Panebože, proč se toho vzdává?
Jazykem objela jedové zuby.
Proto.
Se vší námahou vytrvala v polibku, dokud ji Edward nezastavil, tak jako vždy.
„Nebudeme už tady, co říkáš? Můžeme jet k nám domů a potom, no, pak mám ještě jeden nápad,“ řekl a andělsky se usmál.
„Dobře, máš tady auto?“ Edward se pro změnu zatvářil jako uličník nachytaný při lotrovině a skrz bílé zuby procedil: „Vadí to hodně? Budeme muset použít zadní vchod.“
Bella si povzdechla, udělala dva kroky směrem ke dveřím a v zápětí byla pevně zachycená na Edwardových zádech.
„Postřeh, lásko,“ řekl ve smíchu.

Jenže on nechápal, nemohl pochopit.
Myslel si, že snad Bella vzpomíná na Phoenix, tam bylo hezké počasí pořád, nebo je zas na nějakém nevysvětlitelném myšlenkovém pochodu. Jeho záhadná Bella. Tak i tak, netušil nic z jejích plánů. Zatím ještě neviděl bolestný výraz v jejích očích, ona ho mistrně skrývala.

Vyrazili lesem, Bella měla víčka přitisknutá pevně, jako by byla pod tlakem.

Otevřela je až před velkým bílým domem.

Bylo neuvěřitelné, jak nádherně vypadal ve zdravém slunečním světle, samozřejmě se všechna jeho krása vytratila, když si vedle něho stoupl Edward, ten okamžik, nebýt Belliného rozhodnutí, by něměl chybu. Opravdu se chce všeho tohohle krásného vzdát a žít s někým tak obyčejným, tak normálním, jako je Mike nebo Eric? Bože.

Znova pevně zavřela horká víčka a ve snaze zabránit pláči si lehla do trávy.
Edward se, nic nechápajíc, vrhl za ní.
A už tam leželi, v mokré trávě, vedle sebe. Jejich krása byla tak rozličná, ale přesto jim to spolu jistým způsobem slušelo.
Za chvíli se opět líbali, Bella líbala Edwarda naléhavě, ze všech sil do toho dávala své pocity . Nemohla Edwardovi nic říct, může mu to aspoň takhle naznačit, pochopí její emoce? Může jen doufat.

„Bello, nebudeme tu jen takhle, ne, že by mě to nebavilo, ale chci Ti něco ukázat.“
Edward Bellu opatrně zvedl na nohy a vedl ji za ruku do domu. Při vstupu je hned pozdravila Esme, zářila snad víc, než slunce venku.
„O tohle taky budu muset přijít, ale ne bez pláče,“ pomyslela si Bella.

Vystoupali pomalu po širokých schodech nahoru, až do Edwardova pokoje. Bellu překvapilo, že je tam navíc klasický klavír. Edward ale neotálel s vysvětlením.
„Hrál jsem teď víc, než kdy jindy. Nechtěl jsem rodinu tolik otravovat.“
„Edwarde, jako bys Ty někoho svým hraním otravoval.“
„Taky se Ti jednou zprotivím, neboj.“ Edward se zasmál a od Belly čekal totéž, ale jak by se mohla smát něčemu, co Edward bral v legraci, když už s ním nebude?

Edward posadil Bellu na pohovku a sedl si ke klavíru. „Lásko, pamatuješ, kdy jsem Ti složil Tvoji ukolébavku?“
Belle se udělal v krku doslova knedlík.  „Jistě, když jsi mě poznal.“
„A teď, vzpomínal jsem na to, jak jsem trpěl ve Phoenixu, když ses začala měnit. Ta bolest a to, jak mi na Tobě záleží.“ Krásně se usmál a začal hrát velmi procítěnou melodii, Bella nikdy nic takového neslyšela, možná by slyšela i něco přibližně stejně krásného, kdyby víc poslouchala starší klasiky, ale tohle bylo napsané jen pro ni.

Teď už pláč nemohla zadržet. Po tváři jí stekla, jedna, druhá, pak i třetí slza. Edward byl v okamžiku u ní.
„Pššt, Bellinko, asi jsem to neměl hrát, vím, že vzpomínky bolí.“
„To je v pořádku, pláču dojetím.“ Jakou lepší lež by mohla říct?

A tak ji tam ještě necelou hodinu kolíbal, líbal a hrál jí na klavír. Ve tváři už měl šťastnější výraz, dokoce tajemný, když ji poprosil, jestli by mu mohla ještě jednou vlézt na záda. Do několika vteřin tam byla.

Vyskočili z okna a Edward s ní utíkal lesem, poměrně dlouho, až zastavil, i Bella cítila, že ji slunce rozehřívá. Otevřela oči.
„Naše louka,“ jen vydechla. Edward, opět s andělským úsměvem, přikývl.
„Tady můžeme strávit zbytek dne.“ S těmi slovy se svalil do trávy a Bella si přisedla k němu, aby mohla pozorovat jeho zářící žulovou kůži jako tenkrát, ještě před Jamesem, před baseballem, v těch krásných časech.

SHRNUTÍ

Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Inside out 1/2: