Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » In the Beginning

Paul


In the BeginningTohle vůbec není můj styl - kdo mě zná, ví, že takovýto typ povídek ke mně moc nesedí. Jenomže někdy se to stane. Doufám, že se vám má povídka bude líbit a překvapí vás stejně jako mě. Lar

 

Vzal jsem do svých dlaní její tvář. Prsty jsem se dotýkal jejích hebkých líček, které se jemně zarděly. Sklopila oči. Přes rty jí přeběhl krásný úsměv. Vtiskl jsem jí polibek, protože to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

„Edwarde! Nech toho,“ zasmála se. „Já se pořád zlobím,“ řekla a zamračila se, ale oříšková kukadla se stále smála. Vstala z kolosální postele, pohodila vlasy a posadila se na sedačce. Zůstal jsem koukat na její pomstychtivý výraz.

„Princezno, hoďte mi z věže váš cop, abych po něm mohl vyhopkat za vámi,“ zažertoval jsem. Ani se nepohnula, pouze očima prodlužovala mé mučení. „Krásná cizinko, smilujte se nad tím po vás toužícím upírovi.“

„Ne,“ řekla jediné slovo. Zavyl jsem. Její tělo se začalo zmítat v křečích smíchu a po tvářích jí kanuly slzy. „No, dobře tedy. Ale jen na chvíli,“ zasmála se. V mžiku jsem seděl u ní a políbil jsem ji na ruku.

„Děkuji vám, spanilá slečno. Nebudete litovat,“ řekl a v tu chvíli se naše rty spojily. Chvíli jsme se líbali, ale přesně o třicet dva úderů jejího srdce se odtáhla.

„Musím jít a ty to víš. Čekají mě dvě hodiny v ateliéru,“ povzdychla si. „Ale než se naděješ, budu házet kamínky do tvého okna.“ Naposledy mi vlepila polibek, pohladila mě po tváři a s posledním ohlédnutím vyšla z mého pokoje.

„Miluji tě,“ zašeptal jsem, i když to nemohla slyšet.

„Ty už jdeš, Bello? Vždyť jsi mi slíbila partičku karet,“ postěžoval si ublíženě Emmett.

„Promiň, Emme. Jindy, ano? Musím už jít. Až uvidíš Alice, vyřiď jí, ať mi večer zavolá. Jo a Jazz mi slíbil tu knížku. Teď už spěchám.“ Poté se už jen ozvalo bouchnutí dveří a nastartování náklaďáčku. O pár vteřin později se auto ozývalo ze silnice vedoucí k městu.

Slunce se osvobodilo z vězení mraků a na chvíli nechalo své paprsky ozářit okolí. Vdechlo přírodě život, přesně tak jako mně moje Bella – dívka s čokoládovýma očima, které jsou v každý okamžik plné citu. S hlavou plnou myšlenek jsem sešel dolů do haly, abych se posadil za masivní tmavé křídlo. Zvedl jsem těžké víko, jež ukrývalo bílou klaviaturu, po níž jsem nechal rozběhnout mé zkušené ruce.

Místností se rozezněly tóny tak spanilé, hebké jako motýlí pohlazení a pohlazení pro duši. Nová píseň tak zněla, protože je o vzkvětu květin, východu slunce i měsíce, padání hvězd, tlukotu srdce, úsměvech – pocity vylétající z mého srdce, které patří jen a jen jí.

Když skladba doznívala tóny lehkými jako kroky víly na mýtině, slunce se opět ukrylo za mraky a polehoučku se ukládalo ke spánku. Když jsem vešel do obývacího pokoje, viděl jsem každého z rodiny, jak ustrnul v činnosti, kterou dělal. To vysvětlovalo to ticho. Alice se pohnula jako první, aby se s úsměvem posadila na pohovku, Emmett mě praštil přes záda, posadil se, ale jeho pozornost – jako všech v místnosti – byla upoutaná na mě. Carlislův výraz byl zamyšlený. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem si přestal všímat myšlenek, jako bych celou tu schopnost vypnul. V hlavě mi zůstalo místo jen na jedinou osobu, jejíž myšlenky neslyším.

„Ty jí máš fakt rád,“ promluvila Rose – nebyl to pohrdavý tón, byl zamyšlený stejně jako Carlisleův obličej. Usmál jsem se, ale zavrtěl jsem hlavou. Alice svraštila obočí a chtěla něco namítnout, ovšem já ji zarazil rukou.

„Já ji miluju,“ opravil jsem Roseinu předešlou větu. „Cítím ten pocit, který z tebe vyzařuje pokaždé, když vyprávíš o Esmé, o vašem prvním setkání. Vím, že takhle se budu cítit už napořád, víš? Protože to Bella mě úplně změnila. Teď už vím, že láska má tu největší cenu.“ Carlisle se usmál a pokýval hlavou, jako by odpovídal na některou otázku.

Shora se ozývaly praskavé rány – ten zvuk odlákal pozornost ode mě.

„To je Bella,“ řekl jsem v letu. Shlédl jsem ven skleněnou stěnou, kde stála ta nejúžasnější bytost na světě. Jen tam tak stála a culila se.  Gestem mě pozvala ven. Ani vteřinu jsem neváhal, skočil jsem dolů. Objala mě.

„Stýskalo se mi. Byly to dlouhé dvě hodiny,“ zašeptala mi do ucha. Otřel jsem rty o její krk.

„I ty jsi mi chyběla, sluníčko. Ani nevíš jak.“

Nevím, jak dlouho jsme stáli v prostém obětí jako sousoší, ale na tom nezáleží. To nejdůležitější víme. Máme jeden druhého, milujeme se a věříme, že bude společné navěky.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek In the Beginning:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!