Oni jsou zrůdy. Tělem i duší. Zabíjejí svůj vlastní druh jen kvůli nelibosti. Edward umírá a Bella s tím nemůže nic udělat. Nic...
22.06.2013 (16:45) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1466×
Všechno bylo tak rychlé. Tak hrozné. A tak nereálné. Ale byla to pravda. Celé to byla čistá pravda. On mě chránil, bránil, ctil a miloval. Byla jsem jeho střed vesmíru. Jeho pravá láska. Ta láska, která by mu vydržela navěky. Nám by vydržela navěky. Nikdy by nezmizela. Neodešla. I kdybychom byli na mílé daleko, pořád by tam byla.
Hnal se přede mě. Chtěl mě uchránit před nimi. Ty zrůdy nám chtěly ublížit. Nám všem. Jeho vysoké tělo se svalilo na tvrdou zem. Viděla jsem to celé zpomaleně. Jako kdybych měla jeho schopnosti. Jako kdybych se mu mohla rovnat. On byl anděl. Já nic. Nicka.
Ne! Prosím, ne!
Nemohli mu to udělat. On nic neprovedl. Jen se do mě zamiloval. Do člověka. Copak je láska zločin? Není! Tak proč kvůli ní trestají? On nikdy nic neprovedl! On ne... To já. Já jsem ho okouzlila, přestože jsem nic. To do mě se zamiloval. To já ho nechtěla pustit, když chtěl odejít pro naše dobro. Pro dobro všech. To já jsem si hrála na hrdinku a skočila. Skočila jsem přímo do chřtánu těch zrůd. A jeho jsem ztrhla s sebou. Jeho. Toho nevinného mladíka s andělskou tváří, za kterou se schovávala krvežníznivá zrůda. Ale on ji udržel na uzdě.
Dokázal to!
Na jeho tváři se objevila prasklina. Zničehonic. Bylo strašné se na to dívat. Ale nedokázala jsem přestat. Musela jsem ho sledovat. Jak má jednu tvář zohavenou. Jak nemůže dýchat. I když mu je vzduch k ničemu. Nemůže se ani bránit. Svíjí se na zemi. Bolí ho to. Naříká. Proč on? Proč ne já! Ať mě klidně zabijí. Ať si ze mě udělají oběd. Jen ať ho nechají... Ale on tam stále leží, svíjí se v bolestech a vystrašeně na mě hledí. Po tvářích mi stékají slzy.
Dost!
Chce se mi křičet. Hrdlo mám stažené. Nemůžu. Ucítím knedlík, ale spolknu ho. Bolí to. Všechno mě bolí. Jako kdybych to utrpení prožívala s ním. On se peče, vaří! Cítí oheň v celém těle. Já jen vzlykám nad bolestí v krku. Počkat! To mě nebolí krk. To je srdce. Puká mi. Ne! Oni ho musí nechat být.
Skočím po té mrňavé ďáblici, ale zachytí mě silné ruce a stáhnou zpátky. Ty ruce se mi vysmívají. Jejich síla. Marně se snažím vykroutit z ocelového sevření. Marně křičím a kopu do vzduchu. Vzdoruju. Bráním se. Chci k němu! Puste mě! Prosím. Nechte ho být. Vlastní druh mučíte. Vlastní druh tyranizujete.
Sadisti!
Padnu na kolena. Chladné ruce s nepřemožitelnou silou v žilách zmizely. Pustily mě. Nechaly být. Chci k němu. Chci mu pomoct. Pohladit ho po tváři. Objat. Políbit. Ujistit ho o svém bezpečí. Bojí se o mě, ale sám trpí. Copak je pro něj můj život víc než jeho?
Ano!
Nemůžu se hýbat. Brečím. Hledím do těch zlatých očích, do kterých jsem se kdysi ráda dívala. Ráda jsem v nich vídala tu lásku, štěstí, spokojenost, ochranu a sílu. Teď bych chtěla být slepá. Nevidět to. Nevidět ty pocity v nich. Strach. Sklíčenost. Bezbranost. Bolest. Nekonečnou bolest. Nic jiného v jeho očích nevidím. V jeho tváři. Vůbec nic.
Lásko!
Seberu všechnu sílu, která ve mně dřímá. Vstanu, postavím se na nohy. Jedna. Druhá. Jedna. Druhá. Jdu za ním. Krok za krokem. Svalstvo mě bolí. Ale já musím. Musím jít za ním. Musím ho schovat ve své horké náruči. Padnu vedle něho na kolena.
Pláče...
Brečí. Já taky. Jeho sestra brečí. I jeho rodina by brečela, kdyby to viděla. Ne! To se nestane. Oni dva brečí jen výrazem tváře a vzlyky. Ale on ani vzlykat nemůže. Dávám mu svoje slzy. Stékají mi po tvářích a dopadají na jeho líce. Prasklina se už dávno zacelila. Najednou to bylo celé rychlé. Přišel ten velký. Vytrhl mi ho z náruče.
Ne! To nemůžete!
Uchopil jeho hlavu. Křičím. Nemůžu nic dělat. Nemůžu ho zachránit. Pomoct mu. Proč mě nepřeměnil? Proč?! Dokázala bych ho zachránit. Byla bych silnější než ostaní.
Škub.
Trhl jeho hlavou. Bezvládné tělo dopadlo na zem. Hlava se kutálý po zemi.
„Bello,” bylo poslední, co vyšlo z jeho úst.
„Ne!”
Pozdě...
Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek I nesmrtelní musí zemřít...:
Bože promiň ale je to hnus.Namám ráda kdyš se zabíjí a kor když zabíjejí Edwarda.
No já nevím... Po přečtení povídky mám takový divný pocit. Brr... Belliny emoce a pocity mi přišli trcohu hrané, ale jinak si myslím, že se povídka povedla. No, tak či tak, rozhodně je to zajímavé...
K.D.11
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!