Povídka je časově zasazená do doby, kdy Bella jede Edwarda zachránit do Volterry. CO když upír ztratí spřízněnou duši?
06.09.2010 (15:30) • Pegas99 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2019×
Bella
Stála jsem v temné uličce za zády mého milovaného Edwarda. Ten se přede mnou krčil, připravený se vrhnout na naše nepřátele. Dva upíry, kteří před námi stáli. Věděla jsem, že tohle je náš konec. Oba upíři byli obrovští. A to, že byli zahaleni do temných plášťů jim na strašidelnosti neubýralo. Vypadali jako opravdový hrabě Drákula. Pomalu se k nám kradli. Nebyla možnost na útěk. Museli jsme se přes ně probojovat.
Ze stínů se najednou vynořila maličká postava.
„Alice," vydechli jsme s Edwardem. Maličká osůbka se postavila přede mě - vedle Edwarda. Dívala se mu do očí a vypadala soustředěně. Bylo mi jasné, že mu právě v myšlenkách posílá, co jsem vyváděla v jeho nepřítomnosti. Kamarádění se s vlkodlaky, ježdění na motorce a skok z útesu. Jestli se z tohohle dostame živí, tak jí zakroutím krkem, pomyslela jsem si.
Všichni se otočili. Já jsem nic neslyšela. Usoudila jsem, že to budou moje slabé, lidské uši.
„Jane," šeptl rezignovaně Edward.
Jane nás dovedla do velké kruhové místnosti. Bylo tu spoustu upírů. Tři z nich seděli na trůnech. Okamžitě jsem si vzpomněla na trojici z Carlisleova obrazu. Volturiovi. Náš konec.
„Vítejte, milí přátelé! Jsem rád, že jste přišli!" pozdravil nás jeden upír z těch tří. Měl dlouhé, černé vlasy, které se mu houpaly kolem obličeje. S bodnutím jsem si vzpomněla na mého kamaráda Jacoba. Už nikdy ho neuvidím. Nebudu mu moct poděkovat, že mi pomohl v mém nejčernějším období. Chytila jsem Edwarda za ruku. Podívala jsem se do jeho krásné tváře.
„A přišla i Bella! Takže je naživu! Jaké krásné překvapení!" řekl ten divný upír. Jeho přátelskost mě trochu děsila. Prohlédla jsem si i druhé dva upíry. Myslím, že slovo „krásné" by nepoužil ani jeden z nich. Jeden se tvářil znuděně a druhý pobouřeně.
„Aro, ona je člověk. Je to porušení zákona! Nemůžeme ji nechat odejít. Může prozradit naše tajemství. Musí zemřít nebo se stát jednou z nás," řekl blonďatý upír. Aro - tak se jmenoval ten přátelský upír - se tvářil nešťastně. Bratrova slova zkrotila jeho nadšení.
„Bello, můj bratr má boužel pravdu. Edwarde, daruješ jí upírství?" řekl Aro. Možná se mi jen splní můj sen.
„Ne. Upírství jí nedám. Nechci, aby byla upír. Nezkazím jí celý život," řekl Edward. Zaryl mi tak ostrou dýku hluboko do srdce. Rozerval ho na půl. To mě radši nechá zemřít? Znechuceně jsem pustila jeho ruku. Podíval se na mě. Asi si uvědomil, co udělal. Přistoupil ke mně. Chtěl mě obejmout. Uhnula jsem.
„Tak tedy není jiná možnost. Felixi?" řekl Aro. To už stál Felix přede mnou. Ani jsem nepostřehla, že by se pohnul. Prostě tu najednou stál. Edward divoce zavrčel. Strčil do Felixe a ten odletěl a narazil do protější zdi. Začala rvačka. Nevěděla jsem, jestli se Edwardovi něco stalo. Byli s Felixem jedna velká šmouha. Chytila jsem se za hlavu. Se vzlyky jsem začala couvat. Bála jsem se, že se Edwardovi něco stane. Bylo by to kvůli mně. Do něčeho jsem narazila. Otočila jsem hlavu. Za mnou stála Jane. Poslední, co jsem cítila, byly její chladné ruce. Potom byla jen tma.
Pohled nikoho
Mladý chlapec se rval o život své lásky. Své spřízněné duše.
Najednou se po místnosti rozhostila neodolatelná vůně. Byla to vůně čerstvé krve. Mladík přestal bojovat. Prudce se otočil. Bál se, co uvidí. Malá upírka právě kopla do jeho lásky. Nebo spíše do jejího mrtvého těla. Padl na kolena pod tíhou smutku a ztráty. Po chvíli se začal plazit za jeho dívkou. Neměl sílu vstát. Doplazil se k jeho milované a vzal ji do náruče. Podíval se jí do tváře.
Najednou ho zaplavila hrozná bolest. Kroutil se v hrozných bolestech. Myslel si, že je to dar té malé upírky, co zabila jeho milou. Bolest ho uklidňovala. Fyzická bolest byla lepší než ta psychická. Jenže malá upírka svůj dar nepoužila. Jen na něj koukala a nebyla schopná se pohnout. Mladý upír ležel v křeči. Všude měl hluboké tržné rány. Dělaly se mu další, ale úplně samy. Upíři přece nekrvácí. Chlapec se svíjel ve smrtelné křeči. Naposledy zalapal po dechu. Zbylo tu jen mrtvé tělo.
Jeho sestra se rozplakala bez slz. Padla vedle něj na kolena a objala ho. Dnes přišla o dva členy rodiny.
Nikdo nevěděl, jak mohl krvácet a zemřít. Věděli to jen dvě zamilované duše.
Chlapci zemřela spřízněná duše. Když upírovi zemře spřízněná duše, stane se mu přesně to, co se stalo tomu chlapci. Jejich duše teď byly strážnými anděly Cullenovích a dohlížely na to, aby se jim nic nestalo. Byli šťastní. Život na Zemi jim vůbec nechyběl.
Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek I kámen může krvácet:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!