Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » I am Rosalie Hale

Bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I am Rosalie HaleTato povídka je o Rosalině proměně. Co víc dodat? Je to moje úplně první povídka, takže upozorňuji předem, že asi nebude nic moc. Budu ráda za pochvalu, kritiku a klidně i smajlíka.

08.01.2011 (09:00) • Cony • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1385×

Pohled Rosalie

Ležela jsem na chodníku polonahá a zbitá, ale bylo mi to jedno. Teď už ano. Nepochopím, jak jsem kdy mohla být tak slepá? Jak jsem mohla milovat člověka, muže, který byl schopen mi takto ublížit? To láska mne takto ošálila. Nenávidím lásku! Prosím, Bože, netrap mě a ukonči mé trápení.

V tom ale slyším kroky a hlas. Byl to snad hlas anděla? Byl to tak líbezný hlas, že jsem si byla jistá, že ano. Anděl ke mně promluvil svým tichým hláskem.

„Promiňte," řekl.

C- co? Anděl, ten bezchybný človíček, se mi omlouvá? Mně? A za co? Najednou jsem ucítila pekelnou bolest v krku. Ta nesnesitelná bolest. Jen na ni se dalo myslet. Ten anděl jistojistě nebyl anděl z nebe. Byl to spíš ďábel a přišel mi vysát duši. Chtěl mi ukrást to jediné, co mi na tomto holém světě zbylo. Mé tělo se zmítalo ve strašných bolestech. Bolest, bolest, bolest. Jen to jsem cítila.

Pohled Carlislea

Šel jsem známou cestou domů z práce. Těšil jsem se, jak přijdu domů a obejmu svou ženu Esmé. Zapálíme krb a budeme se dívat, jak tam skáčou ty neposedné  jiskry. Edward nám k tomu bude hrát na piano. Á, jak já tyto rodinné večery miloval!

Najednou jsem ucítil pach krve. To bylo docela zlé znamení. Běžel jsem tedy okamžitě tím směrem. A v tom jsem uviděl krásnou ženu ležící polonahou na chodníku. Koutkem oka jsem uviděl nějakého muže a slyšel, jak se baví, určitě o té ženě, se svými kamarády. Bestie! Jak někdo může zbít ženu? Nechápu. Přiskočil jsem k ní a už od pohledu bylo jasné, že to s ní nevypadá moc nadějně, a měl jsem bohužel pravdu. Neměl jsem jinou možnost a ona taky ne. Možná by to mohla být dobrá nevěsta pro Edwarda. Zhluboka jsem se nadechl.

„Promiňte," řekl jsem a kousl.

Vidět její tělo, jak se svíjí v těch strašných křečích, bylo opravdu strašné. Věděl jsem, že ji odsud musím dostat, a to ihned. Vzal jsem ji tedy do náruče a běžel domů. Pár metrů od domu jsem zastavil. Edward mi už otevíral dveře, takže nejspíš slyšel mé myšlenky.

Vešel jsem tedy dovnitř a odnesl ji do druhého poschodí, kde už čekala Esmé. Edward mi byl v patách.

„Ale ne!" zakřičel Edward.

„Co se stalo?" zeptal jsem se s Esmé současně.

„Vy to nevidíte? Podívejte se pořádně. To je Rosalie Haleová!"

„Ta Rosalie Haleová?" zeptala se Esmé.

„Ano!"

Ztuhl jsem. Je - nebo spíš byla - to dcera bankovního ředitele. A zrovna den před svatbou se jeho dcera ztratí. Nechá ji určitě hledat po celém městě. Budeme se muset přestěhovat.

Proseděl jsem u ní celou noc. Neustále křičela a svíjela se. Druhý den se opakovalo to samé. Třetí den jsem musel bohužel do práce, a tak jsme se s Esmé u Rosalie vystřídali. Edward trval na tom, že chce jít se mnou. Prý nechce být u toho, až se probudí. Tak jsem ho vzal.

Pohled Esmé

Když Carlisle s Edwardem odešli, projela Rosalininým tělem další vlna bolesti. Konejšila jsem ji a držela za ruku, ale asi ani to moc nepomáhalo. Přinesla jsem si vlažnou vodu ve škopku s žínkou. Umyla jsem jí z tváře z rukou a z krku krev. Vlasy jsem jí také opatrně očistila. Byly celé slepené krví, ale když jsem jí je omyla a vykartáčovala, tak se leskly jak nejcennější zlato. Chtěla jsem ji i převléct, ale nakonec jsem si řekla, že bych ji až moc zasahovalo do jejího soukromí.

Její srdce párkrát poposkočilo. Proměna je skoro u konce. Teď ji čeká ten nejtěžší okamžik.

Pohled Rosalie

Ta bolest se už nedala dál snášet. Myslela jsem, že snad uhořím. Mé srdce párkrát poposkočilo. Tento okamžik byl pro mne nejhorší. Naposledy jsem zakřičela a stiskla jakou si ruku.

Najednou jsem neslyšela vůbec nic. Ani mé srdce, ani můj dech... prostě nic. Otevřela jsem oči. Viděla jsem snad všechny barvy, které jsem dosud neznala. Seshora ne mě shlížela žena. Velice krásná žena. Kde to vůbec jsem? A proč mi netluče srdce? A proč vidím tak jasně?

„Ahoj, já jsem Esmé Cullen. Jistě máš mnoho otázek a já ti je ráda zodpovím."

Chvílí jsem se na ni udiveně dívala. Já vůbec nechápu, o co tady vlastně šlo. A tak jsem se začala vyptávat.

„Já… to... ono... jsem v nebi? Jsem mrtvá?"

Žena se na mě usmála „Ne, nejste mrtvá, ale..."

„Ale co?" zeptala jsem se.

„Ale… já nevím, jak vám to mám říct. Můj muž - Carlisle Cullen, vás našel na zemi zbitou, když šel z práce. Chtěl vám pomoc. Pracuje jako lékař v tomto městě. No ale když zjistil, že vám nejde pomoci tak... on je... vlastně my... teď i vy... jsme upíři. A tak, když vám nešlo pomoci, tak vás také proměnil."

„Pro-pro-prosím?"

„Já vím, že je to pro vás těžké, ale prosím, věřte mi."

„Ne, vy jste blázen! Patříte někam do ústavu!" zaječela jsem na ni. V tom tam přišli dva mladíci. Jednoho jsem poznala. Byl to nejspíš ten, co mě našel.

„V tom případě jsme blázni všichni... i ty!" zakřičel na mě ten s bronzovými vlasy.

„Edwarde!" zakřičel na něj blonďák se ženou.

„Říkám jen pravdu!" odsekl a odešel.

„Esmé, podej prosím Rosalie zrcátko."

„Ano.“

Esmé mi podala zrcátko. No to snad… já jsem krásnější! Ale... ty oči! „Aaaa!"

„Nelekej se, děvče. To je u novorozených normální. Až začneš pít zvířecí krev, tak se ti to srovná a budeš je mít zlaté jako mi," řekl blon... pardon... Carlisle.

Vůbec jsem to nechápala. Cože to řekl? Krev? No on se snad zbláznil!

„Tohle o Carlisleovi neříkej," řekl výhružně ten s bronzovými vlasy. To byl nejspíš Edward.

No on mi snad čte myšlenky nebo co!

„Ano, přesně tak. Umím číst myšlenky každému," vychrlil na mě.

Carlisle s Esmé se na mne omluvně podívali a vzdychli. Až do teď jsem si to neuvědomila, ale strašně mě pálilo v krku. Jako kdybych tam měla kus rozžhaveného železa.

„Mám žízeň."

„Ano, my víme, ale vodou to nezaženeš. Zaženeš to jedině jedinou tekutinou a to… krví," řekl Carlisle a Esmé s Edwardem odešli  pokoje.

„Řekněme, že vám už věřím. Pomůžete mi s tou žízní?"

„Samozřejmě a zodpovím všechny tvé otázky."

Takže já jsem asi doopravdy upír!

-------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se povídka líbila, i když o tom silně pochybuji.

Autor: Cony, v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I am Rosalie Hale:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře