Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Hříchy lásky - 3. část

30.05.2010 (15:00) • Lorenia • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 7398×

Edward

Bella Swanová… ta její vůně… bylo pro mě utrpení být v její blízkosti. Nutila mě se neuvěřitelně ovládat a já ji za to nenáviděl. Nikdy ve mně nikdo nevzbuzoval takovou bolestnou a zničující touhu…

A ta její vzpurnost a bojovnost mě dováděla k šílenství. Nebyl jsem zvyklý na to, že se mnou někdo takhle jedná, natož aby se jednalo o dívku… Moje uvažování vyrušil Emmett.

„Hej, brácho!“ křikl na mě a silně mě plácl do zad, „mám pro tebe zajímavou nabídku.“ Nechápavě jsem se na něj podíval, ale byl jsem příliš zvědavý na to, abych se nezeptal.

„O co jde?“ řekl jsem rádoby nezaujatým tónem. Emmett se hlasitě zasmál.

„Víš, když tě vidím s tou roštěnkou Swanovou, nedá mi to a mám nápad.“

„Mluv, Emmette!“ štěkl jsem na něj. Nebyl jsem příliš trpělivý.

„Nooo, co bys řekl takové malé sázce?“ zeptal se pobaveně a mrkl na mě.

„Jaké sázce?“ zajímal jsem se.

„Vím, že nemůžeš vystát Bellu a ona zas tebe. Takže jsem si řekl, co kdybychom se vsadili, že ji do dvou týdnů nedostaneš do postele?“ dopověděl Emmett a roztáhl do široka svůj úsměv. Zůstal jsem na něj hledět. Bella mi neseděla, ale přesto jsem měl vždycky v její přítomnosti zvláštní pocit, i když jsem se na ni snažil být co nejnepříjemnější a popuzoval jsem ji proti sobě… bylo to zvláštní. Moje chvilkové zaváhání donutilo Emmetta k tomu, aby mě popíchl a zpochybnil moje schopnosti.

„Já vím, to nedokážeš, takže vlastně má výhra by byla jistá,“ dořekl a narazil hlavičkou na hřebíček. Moje ego tuhle narážku nezkouslo. Nikdy v životě mě žádná neodmítla a tak tomu bude i nadále!

„Přijímám,“ řekl jsem suše a Emmett mě znovu poplácal po zádech. Vypadal jako dítě, které právě dostalo do rukou svoji nejoblíbenější hračku.

„Paráda, brácho!“ zavýskal.

„A jaká bude výhra?“ zeptal jsem se zaujatě.

„Když vyhraju, stáhneš se dozadu a přenecháš všechny sukýnky mně. Prostě už nebudeš ten playboy Edward Cullen. Už nikdy,“ odvětil s úsměvem.

„Ale co Rose?“

„Rose je moje holka, miluju ji. Ale někdy je příliš usedlá, já si prostě potřebuju ještě trochu užít života. Ale to nemůžu, dokud se všechny holky ve škole bude zajímat jen o tebe!“ Tohle mě donutilo k tomu, abych vybouchl smíchy. Zakomplexovaný Emmett… tak to mě opravdu pobavilo.

„Hele, tady není nic k smíchu, jasný?“ zařval na mě a jeho tvář zkameněla. Zvážněl jsem.

„Ale když vyhraju já, svlíkneš se a postavíš se nahej na sochu, která stojí před školou, okej? Zakřenil jsem se při tom pomyšlení, ale Emmett na to překvapivě kývl.

„Dohodnuto,“ řekl a podal mi ruku na stvrzení sázky.

Už to byl týden, co jsme s Emmettem odjeli z tábora. Museli jsme lovit a posilnit se, aby nás nepronásledovaly ty žíznivé myšlenky, které nás sváděly pít lidskou krev… Těch několik dní nám pomohlo k tomu, abychom nabrali nové síly a ukojili svou spalující žízeň… Teď tu navíc byla ještě ta sázka, na kterou jsem měl čtrnáct dní. U každé jiné by mi stačilo pár hodin, ale Bella Swanová nebyla každá. Byla velmi svérázná a paličatá. Ať jsem chtěl nebo ne, tohle bude oříšek i pro mě… Pokud jsem ji chtěl získat a vyhrát sázku, musel jsem úplně změnit svůj přístup k ní a zapojit veškerá esa, která jsem měl v rukávu. I když mě Bella nemohla vystát, přece jenom to byla holka… a já jsem jí rozhodně měl co nabídnout…

Po tolika dnech jsme se s Emmem konečně vrátili do tábora. Okamžitě jsem zmerčil Bellu, která se na mě dívala jako na zjevení. Bez přemýšlení se rozešla ke mně a já se v duchu zaradoval, že můžu hned započít svůj plán.

„Kde jsi byl celý týden?“ vyjela na mě svým obvykle nepříjemným tónem. Tak, tohle byla moje příležitost. Musím jí ukázat, že je něco jinak. Vzbudit v ní zvědavost a taky trochu touhu, takže jsem se k ní otočil a věnoval jí svůj nejněžnější pohled.

„Ahoj Bello,“ pozdravil jsem ji sladkým hlasem a dal jsem si opravdu záležet na tom, aby to znělo tak, že ji skutečně rád vidím. Dokonce jsem se na ni usmál. Měřila si mě s nedůvěřivým výrazem a chvilku mezi námi zavládlo naprosté ticho. Na jejím výrazu bylo znát, jak urputně přemýšlí nad tím, co se děje. Nerozuměla tomu, co viděla. V duchu jsem zalitoval, že jí nemůžu číst myšlenky. Opravdu by mě zajímalo, nad čím právě uvažuje…

„Nepraštil ses náhodou do hlavy, Cullene?“ vyštěkla na mě jízlivě. Na to jsem jí ale nemusel číst v mysli, abych pochopil, o co jí teď jde. Chtěla mě vyprovokovat. Chtěla zase vidět reakci toho Edwarda Cullena, kterého doposud znala, aby se ujistila, že je vše při starém a nic se jí nezdá. Ale to jsem jí nedopřál. Musel jsem toho červíka v její hlavě nahlodat ještě víc a tak jsem na ni hodil ten nejsmutnější pohled, jaký jsem dokázal v tu chvíli na své tváři vykouzlit. A pak jsem si toho všiml. Dívala se na mě jako omráčená a nic neříkala. Bylo slyšet jen hluboké nadechnutí.

Paráda! Byl jsem přesně tam, kde jsem chtěl být. Možná to přece jenom nebude tak těžké, jak jsem si původně myslel. Byla z mého chování absolutně zmatená a nevěděla, co si má myslet. Řekl jsem si, že je vhodný čas náš „dialog“ ukončit. Přece jenom to nesmím příliš přehánět. Mohla by mě začít podezírat…

„Omlouvám se, ale už musím jít. Ještě se uvidíme!“ zavolal jsem na ni, když jsem odcházel a nezapomenul po ní hodit sexy úsměv. Trochu vykulila oči, ale nehnula se z místa. Než stačila jakkoli reagovat, byl jsem pryč.

Když jsem dorazil do chatky, Emmett seděl rozvalený na gauči a koukal na televizi. Jak mě zahlédl, hned vyzvídal.

„Tak co sázka?“ ptal se mě zvědavě.

„Pracuje se na tom,“ odpověděl jsem nepřítomně a odešel do ložnice. Ještě jsem za sebou zaslechl Emmettův hlas, ale nereagoval jsem na něj. Spokojeně jsem se položil na postel a přemýšlel na dalším krokem, který musím udělat. Do pokoje ale vtrhl Emmett.

„Hele, Edwarde, jdeš na tu dnešní párty?“ zeptal se a já marně přemýšlel o čem mluví.

„Jakou párty?“

„No, vím to od holek. Dneska večer je tady kousek v klubu velkej mejdan, brácho! Doufám, že jdeš! Tvá účast je povinná!“ dořekl. Popravdě řečeno, dnes jsem na nějakou pařbu neměl vůbec náladu ani myšlenky, ale pak mě Emmett během vteřiny přesvědčil.

„Bude tam i Bella,“ prozradil mi a hlasitě se zasmál.

„Jdu,“ oznámil jsem bez přemýšlení.

„Super!“ vyhrkl a zmizel z pokoje pryč.

Tohle bylo to, co jsem přesně potřeboval. Další šance, jak nahlodávat Bellu a zlepšit si u ní reputaci. A kdo ví, třeba se opije a nebudu ji muset ani zpracovávat. Tak jo, bylo načase se na dnešní večer pořádně připravit. Rozhodně jsem nehodlal nic podcenit…

O pár hodin později…

Tak tahle párty byla opravdu velká. Byly tu snad všichni ze školy. Postával jsem v rohu klubu a sledoval vše kolem. Čekal jsem, až se tu objeví Bella. Bylo už devět hodin a ona pořád nikde. Na malou chvilku jsem zauvažoval nad tím, jestli si ze mě Emmett nevystřelil, ale když se otevřely dveře klubu, uvědomil jsem si, že ne. Musel jsem se pořádně podívat, jestli mě můj zrak nešálí. Ale jasně, že ne! Jsem přece upír!

U vstupu stála Bella a musím říct, že vypadala neuvěřitelně. Nevypadala jako Bella, kterou jsem znal. Tahle byla neuvěřitelně vyzývavá a sexy. Zaujatě jsem sledoval její pohyb. Jessica ji odtáhla na taneční parket, ale ona po minutě odešla a posadila se u baru. Usmál jsem se, tohle byla moje další příležitost…

Pomalu jsem se vydal k baru. Zrovna v ruce držela drink a popíjela. Měl jsem štěstí, místo vedle ní bylo volné. Posadil jsem se, prohrábl svůj rozcuch a odkašlal si. Otočila se ke mně a pronikavě se na mě podívala. Až teď, když jsem se jí díval přímo do tváře jsem si uvědomil, jak krásná ve skutečnosti je. Tiše jsem zatajil dech.

„Bello?“ řekl jsem jen a nepřestával ji sledovat.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravila mě a svůdně se na mě usmála. Byl jsem z ní úplně mimo, ale snažil jsem se zachovat klidnou tvář. Přesto jsem jí nemohl neříct, jak půvabná dnes je.

„Sluší ti to,“ pochválil jsem ji a všiml si, jak opět zarytě přemýšlí. Když nic neříkala, rozhodl jsem se udělat další krok.

„Nešla bys tancovat?“ zeptal jsem se jí naprosto vážně a ona se zarazila.

„Promiň, ale ne,“ odpověděla, zvedla se ze stoličky a chtěla odejít. To jsem ale nemohl dopustit, takhle rychle mi nemohla zmizet. Svižně jsem natáhl svou ruku, chytil ji za zápěstí a přitáhl přímo k sobě. Držel jsem ji v náruči a dělily nás od sebe jen centimetry. Slyšel jsem, jak se jí divoce rozbušilo srdce. Její oči mě pronikavě sledovaly a snažily se vyčíst vysvětlení v těch mých. V ten moment jsem pocítil zvláštní pocit. Pozoroval jsem ji a něco ve mně bylo jinak. Nedíval jsem se na ni, jako na tu otravnou a nudnou Bellu, která mě vždycky tak dráždila. Přede mnou stála krásná dívka, plná neuvěřitelného žáru a energie… přitahovala mě…

„Tak tě můžu aspoň pozvat na drink?“ zašeptal jsem jí do tváře a doufal, že bude souhlasit. Trošku se začervenala a vypadala značně nejistě.

„Já, já…“ Najednou nás vyrušil uječený hlas Lauren, která se zjevila vedle mě.

„Edwarde! Kde jsi byl?“ vyjela na mě a já ji v duchu proklínal. Pak se podívala na Bellu a hlasitě polkla. Bella si evidentně připadala trapně a než jsem stačil cokoli říct, zmizela mi v tančícím davu lidí.

„Lauren, nech mě na pokoji!“ řekl jsem naštvaně.

„Ale co my?“ ptala se s přihlouplým výrazem. Měl jsem ji po krk.

„Žádný my už není, jasný?“ štěkl jsem rozzuřeně a ona po mně šlehla vražedným pohledem.

„To kvůli tý huse Belle, že jo? Káča jedna pitomá!“ vyhrkla nasupeně a můj pohár trpělivosti přetekl.

„Jdi k čertu, Lauren! Je konec, nech mě laskavě na pokoji!“ Lauren se na mě nenávistně podívala a se slzami utekla pryč.

Během chvíle jsem se uklidnil a vydal se hledat Bellu. Ten šílený hluk mi trochu stěžoval situaci, ale pak jsem to zaslechl. Myšlenky toho nositele byly naprosto odporné a zvrácené. Viděl jsem Bellu, jak se třese přiražená ke zdi, snaží se křičet a utéct. Ovládla mě neuvěřitelná zuřivost. Rozběhl jsem se k zadnímu vchodu a vyrazil ven. A pak jsem to uviděl. Nějaký hajzl držel Bellu u zdi, líbal ji a osahával! Její zoufalé vzlyky mě dovedly k šílenství. Vrhl jsem se na toho parchanta a surově ho srazil k zemi. Ten se mi začal plazil před nohama. Znovu jsem ho chytil, mrštil s ním o zem a on šíleně zařval bolestí. Moje běsnění zarazil až Bellin hlas…

„Edwarde, dost! Zabiješ ho!“ lapala po dechu Bella. Když jsem se na ni podíval, zmučeně jsem zkřivil tvář. Stále přede mnou rozcuchaná, sukni měla vyhrnutou až nad podvazky a po tváři se jí řinuly slzy. Byla rozrušená a vyděšená. Tenhle pohled na ni mě opravdu zabolel. Neovládl jsem se a prudce chytil pod krkem toho parchanta. Držel jsem ho jednou rukou ve vzduchu a on na mě zděšeně hleděl. V žilách mi kolovala neskutečná zuřivost, ale já ji musel ukrotit, jinak bych toho hajzla skutečně zabil.

„Ještě jednou se jí dotkni a přísahám, že nebudu mít žádné slitování a zabiju tě!“ zařval jsem na něj a pustil ho. Otřeseně dopadl na zem, šokovaně se podíval na Bellu, mě a pak se kulhavě rozběhl pryč…

O pár hodin později…

Seděl jsem u její postele a díval se, jak spí. Něco mě k ní táhlo, přitahovalo… Při těch myšlenkách jsem se otřásl. Já Bellu přece nesnáším! Vlastně, nesnášel jsem… teď jsem cítil něco, co jsem sám nedokázal pochopit. Mísily se ve mně protichůdné pocity. Nechtěl jsem si připustit žádnou slabost. Vždyť jde přece o sázku! Nepochybně jsem se příliš vžil do té milé a romantické role… určitě!

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy lásky - 3. část: