Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Hříchy lásky - 2. část

28.05.2010 (15:15) • Lorenia • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 7427×

O pár hodin později…

Když jsem asi po hodině vylezla z vany, provoněná mandlovým mlékem, vydala jsem se do pokoje. Tam seděla na posteli připravená Jess a vedle ní ležel arzenál všech možných šminek. Musela jsem se usmát, když jsem to všechno viděla.

„To všechno na mě potřebuješ?“ zeptala jsem se pobaveně a Jessica se zasmála.

„Posaď se,“ rozkázala a já poslechla.

Pak už jsem jen vysedávala a sledovala pohyb Jessičiných rukou, které jsem trochu nestíhala. Asi po hodině mi sundala z hlavy ručník a pustila se do mých vlasů. Foukala, vlnila, podtáčela, lakovala. Byla jsem trochu vyděšená z výsledku, ale když mě Jess konečně otočila naproti zrcadlu a já se uviděla, vydechla jsem.

„Páni,“ vzdychla jsem.

„Jo, super, viď?“ dodala Jess a mrkla na mě.

Moje pleť byla hedvábně jemná a bez chybičky. Oči jsem měla nalíčené kouřově s kočičími linkami, rty jemně růžové s leskem a vlasy jsem měla vyfoukané a navlněné tak, že mi spadaly na jedné straně k bokům.

„Tak, teď ještě musíme dořešit, co si vezmeš na sebe.“ Jess chvíli prohrabávala své věci a po chvíli nadšeně hvízdla.

„To je ono!“ A hodila po mě modrý top s černou minisukní a k tomu ladící boty. Pořádně jsem si oblečení prohlédla.

„Do toho mě nedostaneš Jess! Všechno mi z toho poleze!“ zakňourala jsem.

„O to právě jde,“ špitla a lišácky na mě mrkla. Vzdala jsem to a převlékla se.

„Dokonalé,“ řekla Jess a napodobila hvízdání na prsty. Musela jsem se zasmát. Když jsem se pak ale prohlédla v zrcadle celá, opravdu jsem měla co dělat, abych se udržela na nohou. Tohle že mám být já? Ta krásná sexy holka, co na mě kouká ze zrcadla? Tak to je síla…

Asi po dvaceti minutách jsme se ocitli před klubem. Hluk hudby a hlasů zněl večerním vzduchem. Venku postávalo pár lidí, kteří hlasitě popíjeli a bavili se. Když jsme procházeli kolem nich, pár kluků zapískalo a já pocítila něco, co jsem neznala. Připadala jsem si opravdu krásná a moje sebevědomí sršelo všude kolem mě.

Když jsme vešly dovnitř, bylo úplně narváno. Šero v klubu ozařoval jen ledový bar, který se nacházel kousek od vchodu. Jess se okamžitě rozběhla na parket a táhla mě s sebou.

„Jess, já si půjdu dát něco k pití. Na tancování moc nejsem. Pak za mnou přijď,“ řekla jsem a Jessica na mě souhlasně kývla. Pak jsem se vydala k baru. Chvíli jsem se proplétala mezi tancujícími, ale nakonec se mi podařilo se z davu vymotat a sednout si na barovou stoličku. Když si mě všiml barman, okamžitě byl u mě.

„Co to bude krásko?“ ptal se mě zvědavě.

„Cosmopolitan, prosím,“ odpověděla jsem a barman začal míchat můj drink. Po malé chvilce přede mě položil drink a zmizel obsluhovat další. Ochutnala jsem ho a vážně mi chutnal. Ležérně jsem položila nohu přes nohu a trošku níž si stáhla minisukni, která mi odhalovala velkou část stehen. Někdo se posadil vedle mě a hlasitě si odkašlal. Otočila jsem se a zarazila.

Vedle mě seděl Edward Cullen a neuvěřitelně mu to slušelo. Měl černou košili, kterou měl ležérně nedopnutou, tmavé džíny a na jeho bělostné pokožce se mu třpytil stříbrný řetízek. Vlasy měl nagelované do sexy rozcuchu. Sledoval mě nevěřícným pohledem.

„Bello?“ vypadlo z něj jen. Dost mi to zalichotilo, díval se na mě obdivně a taky trochu toužebně, což mi vytvořilo na pokožce husí kůži.

„Ahoj Edwarde,“ pozdravila jsem a svůdně jsem se na něj usmála. Sice jsem ho nesnášela, ale co. Dnešní večer si nebudu ničím kazit, hodlám si ho pořádně užít.

„Sluší ti to,“ řekl a věnoval mi další pronikavý pohled.

Sakra co si ten kluk myslí, že se na mě svůdně podívá a já z něj budu totálně mimo? Bello!! Vzpamatuj se! Jeho hlas přerušil moje myšlenky.

„Nešla bys tancovat?“ zeptal se vážně a mně vyschlo v puse. I kdybych tisíckrát chtěla, nemohla jsem. Jestli byl někdo opravdovým nemehlem na tancování, tak jsem to byla já. Navíc ty šílený podpatky by mi asi moc nepomáhaly…

„Promiň, ale ne,“ odpověděla jsem a chystala se k odchodu. Edward mě ale chytil za zápěstí a přitáhl těsně k sobě. Srdce se mi splašeně rozbušilo, když mě držel a já se mu dívala přímo do očí. Byla jsem jako omámená.

„Tak tě můžu aspoň pozvat na drink?“ zeptal se a jeho sladký dech mi ovál tvář. Stála jsem tam, v jeho náruči a nebyla schopná slova.

„Já, já…“ vykoktala jsem a v tu chvíli se u nás zjevila Lauren. Edward uvolnil svoje sevření a já zůstala stát.

„Edwarde! Kde jsi byl?“ štěkala na něj Lauren a když mě zahlédla, vyvalila oči. Nechtěla jsem ale přihlížet téhle scéně a tak jsem hned radši zmizela pryč.

Vyběhla jsem zadním vchodem z klubu ven. Nutně jsem potřebovala čerstvý vzduch, kyslík. Snažila jsem se vzpamatovat. Byla jsem naprosto zmatená Edwardovým chováním. Prostě si po týdnu přijede a je to jiný člověk? Najednou jsem zaslechla kroky…

„Ahoj kočičko,“ promluvil cizí hlas. Trhla jsem s sebou. Přede mnou se objevil nějaký chlap, kterého jsem vůbec neznala a hladově se na mě díval. Vylekaně jsem se ho snažila obejít, ale nenechal mě.

„Nech mě projít!“ křikla jsem, ale on neustoupil.

„Nebuď blázínek, přece nenechám odejít takovou krásku,“ řekl a mnou projel opravdový strach. Venku nikdo jiný nebyl a přes hluk, který se ozýval z klubu by nikdo nic neslyšel.

„Prosím,“ žadonila jsem, ale to toho chlápka ještě víc popudilo.

Surově mě chytl za ruku a přirazil ke zdi. Zaúpěla jsem bolestí a snažila se vymanit z jeho sevření.

„Néé!! Pomóóóóc!!“ zakřičela jsem, ale ten hajzl mě přirazil ještě víc na zeď.

„Tady tě nikdo neuslyší, kotě! Křič si jak chceš,“ řekl posměšně a zajel mi rukou pod sukni. Zoufale jsem s sebou škubala a kvílela, ale nebylo mi to nic platné. Pak se jeho rty přitiskly na ty mé a já se z hrůzou snažila odtrhnout. Teď jsem nemohla už ani křičet a moje pokusy uniknout byly naprosto nereálné. Třásla jsem se po celém těle a slzy mi stékaly po tváři. Zhnuseně jsem zavřela oči.

A pak to přišlo. Z ničeho nic. Sevření se uvolnilo a rty toho prasáka se ode mě odlepily. Nevěřícně jsem otevřela oči. Přede mnou stál rozzuřený Edward a před ním se na zemi plazil ten parchant, co se mě pokusil znásilnit. Hruď se mi splašeně vzdouvala od přerývavého dechu. Byla jsem opravdu vyděšená... Edward mrštil s chlápkem znovu o zem a ten zařval bolestí.

„Edwarde, dost! Zabiješ ho!“ vykřikla jsem a on se na mě bolestně podíval. Chytil ho pod krkem a jednou rukou vyzdvihl do vzduchu. Šokovaně jsem na něj hleděla.

„Ještě jednou se jí dotkni a přísahám, že nebudu mít žádné slitování a zabiju tě!“ zahřměl Edward a pustil toho hajzla. Ten padl k zemi, podíval se vylekaně na mě, pak na Edwarda a zmizel v noční temnotě…

Stáli jsme s Edwardem proti sobě a hleděli na sebe. Díval se na mě tak něžně, ale přesto bolestně.

„Jsi v pořádku, Bello?“ zeptal se a přistoupil ke mně blíž. Celá jsem se třásla.

„Ty se chvěješ,“ zašeptal, když se mě dotkl. Mezi našimi tvářemi bylo jen několik centimetrů, dívala jsem se do těch nádherných jiskřivých očí mého zachránce a srdce se mi zase splašeně rozbušilo.

„Jsem jen vyděšená, musím se uklidnit,“ špitla jsem polohlasem.

„Vezmu tě zpátky do tábora! V tomhle stavu se nevrátíš dovnitř,“ rozkázal a vzal mě za ruku. Neprotestovala jsem a šla s ním. Když jeho auto zaparkovalo před chatkami, vystoupil a v mžiku stál u mě a držel mi dveře. Byla jsem úplně mimo. Vedl mě k mojí chatce a pak se to stalo. Všechno zčernalo a já omdlela…

„Bello, prober se,“ zněl mi v hlavě ten sladký hlas. Unaveně jsem otevřela oči a spatřila Edwarda. Stál nad mojí postelí a sledoval mě se starostlivým výrazem.

„No konečně, už jsem se o tebe opravdu bál,“ dořekl a jeho rty se semkly do úzké linky.

„Už je mi dobře,“ řekla jsem a Edward se na mě usmál. Najednou jsem si vzpomněla, že jsem o sobě vůbec nedala vědět Jessice. Bude vyšilovat!

„Proboha, musím zavolat Jessice! Bude mít o mě…“ nedořekla jsem. Edward mi položil své hebké prsty přes rty.

„Pšt, klid. Už jsem jí volal, do hodiny bude zpátky.“ Podívala jsem se na něj a vůbec jsem nechápala. Vždyť on mě dneska nejen zachránil, ale dovezl mě domů a postaral se o mě.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a on se na mě znovu sladce usmál. Opatrně jsem se zvedla z postele, ale zavrávorala jsem a dopadla do Edwardovy náruče.

„Sakra,“ zaklela jsem a Edward mě položil zpátky do postele.

„Jsi ještě mimo. Měla by ses trochu prospat,“ dodal pečovatelsky, „zůstanu tu s tebou než usneš.“ Na jazyku mi vyvstaly tisíce námitek, ale pak jsem si uvědomila, že tu nechci být sama. Chtěla jsem, aby u mě Edward zůstal. Cítila jsem s ním tak bezpečně a klidně…

„Dobře, ale musím se převléct,“ podotkla jsem a ukázala na pyžamo na židli. V okamžiku byl u mě a podal mi ho. Zůstal ale otočený ke mně a stále se na mě díval. Když jsem si odkašlala, pochopil.

„Promiň, otočím se,“ řekl a odvrátil se ode mě. Shodila jsem ze sebe oblečení a vklouzla do pohodlného pyžama.

„Dobrý, už můžeš,“ hlesla jsem a on se otočil zpátky. Zmoženě jsem se zavrtala do peřin a Edward si sedl na kraj mé postele. Pak zhasl lampičku a pokoj zaplnila tma. Chtěla jsem se dívat na jeho stín, ale únava mě přemohla okamžitě a já usnula.

Ráno mě probudily kapky deště, které bubnovaly do okna. Rozespale jsem se kolem sebe podívala a zahlédla Jess, která seděla na posteli a pozorovala mě. Když si všimla, že jsem vzhůru, vyskočila z postele a vrhla se na mě.

„Ach Bello, jak se cítíš?“ vyhrkla a když pocítila, že se pod jejím stiskem lehce dusím, odtáhla se a posadila se na kraj postele.

„Je mi fajn, Jess. Kolik je hodin?“ zeptala jsem se zmateně.

„No, je pět hodin. Prospala jsi skoro celý den,“ dodala a lehce se na mě usmála. Vytřeštila jsem na ni oči.

„Co? Tak to je síla,“ odvětila jsem.

„Edward tě omluvil u pana Bannera. Řekl mu, že se dnes necítíš moc dobře, tak jsi zůstala ležet.“ Málem bych zapomněla. Edward. V noci tu se mnou byl, zachránil mě. Otřásla jsem se při vzpomínce na toho chlápka…

„Kde je?“ špitla jsem a Jess se na mě nechápavě podívala.

„Kdo, Bello?“ zeptala se zamyšleně.

„Edward,“ hlesla jsem, „večer tu byl, seděl tu u mě. To on mě zachránil!"

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy lásky - 2. část: