Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Hřáti si hada na prsou

20.12.2009 (19:00) • Texie • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 4100×

Hřáti si hada na prsou

(pohled Belly)

Stále mi v uších zněla jeho slova.

...nehodíš se ke mně, Bello...

...jsem unavený z předstírání, že jsem někdo jiný...

...nechci, abys se mnou odešla...

Zarývaly se do mě jako desítky ostrých nožů. Tohle přece nemůže. Nemůže mě opustit!

"Edwarde," zašeptala jsem do šumění listí.

"Edwarde!"

Rozběhla jsem se. Prosím ne! Já bez něho nemůžu být. Nedokážu už bez něj vydržet ani jediný den, natož zbytek svého života. O takový život nestojím. Toužila jsem po věčném s ním, ale bez něj nestojím ani o ten svůj lidský.

Běžela jsem za ním a křičela co mi síly stačili. Musel mě ještě slyšel. Věděla jsem, že mě slyší. Zakopávala jsem o kořeny a větve. Padala a do obličeje mě švihaly větvičky. Přesto jsem utíkala dál. Dokud jsem měla síly. Pak jsem spadla a jen zůstala ležet.

Nemohli mě přece jen tak vyškrtnout ze svého života. Napadla mě poslední možnost. V kapse mě tlačil mobil. Roztřesenými prsty jsem začala po paměti vytáčet číslo. Všude bylo ticho. Nemusela jsem ho ani přikládat k uchu, abych slyšela vyzváněcí tón. Nic jiného se však neozývalo. Ruka i s ním mi poklesla.

Zůstala jsem bezmocně ležet. Nedokázala jsem už ani vstát. Neměla jsem na to sílu, ani důvod.

(pohled Alice)

Dny se přeměnily v týdny. Přejela jsem svému Jasperovi po ruce. Vděčně se na mě podíval, ale ani to nedokázalo překrýt ten jeho bolestný výraz. Edward od nás sice odešel. Naše bolest mu však stále způsobovala ještě větší muka, než cítil on sám.

Vyčítal si to a věřil, že je to jen jeho vina. Kdyby nezaútočil na Bellu, dokázal udržet na uzdě svou žízeň... S povzdechem vysmekl svou ruka a vstal. Pohled mi padl na můj noční stolek, na mobil, který na něm ležel. Jako už tolikrát jsem ho vzala do ruky a dívala se na poslední hovor.

Byl od Belly. Nepřijatý hovor. Dívala jsem se tenkrát jak stále zvoní a věděla, že ji Edward právě opustil. Potřebovala mě a já jí nemohla pomoci.

Pod náporem těchto mých emocí se Jasper ztěžka opřel o zeď. Sledovala jsem jeho zatlé zuby. Jen těžko snášel tolik bolesti, obzvlášť, když to byla ta moje. Jeho výraz se náhle začal měnit. S překvapeným pohledem se ke mě otočil.

"Odjíždíme," oznámila jsem mu hlasem, proti kterému neměl šanci nic namítnout. Takhle to přece dál nešlo.

(pohled Emmetta)

Pohazoval jsem si z ovládáním videohry v ruce a pak s ním mrštil o zeď. Nikdo tu nebyl. Nikdo s kým by se dalo hrát. Edward se už týdny neukázal a Alice s Jasperem před týdnem odjeli také. Nemohli to tady už vydržet. Oba se tvářili jako by utíkali z hřbitovní kopky. Což možná byla i pravda. Nestálo to tu za nic a já přesně věděl od kdy.

Za zády jsem uslyšel Esme, jak vzlykla. Ještě černý věnce a napsát si na čelo odpočívej v pokoji. "Tady se nedá vydržet," zavrčel jsem.

Esme se na mě podívala a vzlykla ještě více. Nedokázala jen tak přihlížet, jak se její rodina rozpadá. Jenže ta už rozpadlá byla a mě se to vůbec nelíbilo.

"Jedu za Jaspíkem, kdo jede se mnou?" zařval jsem na celý dům. Musel jsem odsud utýct a nakonec byl stejného názoru i zbytek rodiny. Večer jsme vyrazili.

Můj nápad mi začínal trošku vrtat hlavou, jen co jsme přirazili k molu ostrova. Možná to nebylo právě nejlepší, vtrhnout sem naprosto neohlášeni. Co když se Alice snaží zlepšit Jasperovi náladu trochu jinými, než lékařsky doporučenými metodami? Nerad bych jim tam vtrhl právě v nejlepším.

Jaspera jsem však zahlédl dřepět na pláži. Ty černé kruhy pod očima mu sice téměř zmizeli a vypadal líp, ale tvářil se dost útrpně.

"Být vámi, tak tam raději teď nechodím," zamumlal a kývl k domku.

To tak! Jako by nevěděl, že tímhle mě doslova donutí tam zvědavě vlézt. Nakoukl jsem dovnitř a nikde nikdo. Jen z jednoho pokoje se ozýval Alicin vzteklý hlásek. Vůbec nezněla smutně. Tohle byla zase moje Alice. Moje sestřička.

S nadšeným úsměvem, že se alespoň někdo z rodiny už zase chová normálně, jsem strčil hlavu do pokoje. Alice držela cosi pod postelí a snažila se to vytáhnout. Pěkně u toho nadávala. Jen co mě však spatřila, postila to a dosedla na zadek až prkna zaprotestovala.

Koukala na mě, jako by mě viděla poprvé v životě a pohled jí těkal mezi mnou a postelí. Zaraženě jsem tedy došel až k ní a hmátnul pod postel. Něco jsem nahmátnul a škubnutím to vytáhl ven.

Zděšeně jsem stál, držel cosi za nohu a civěl přímo do zářivě rudých očí.

Celým domkem se ozval můj vyděšený řev a pak hlučná rána, jak jsem to pustil. Utišila mě až pata zarytá v mém žaludku a já dopadl na zadek. Teď už zticha, ale ne méně vykuleně jsem hleděl na Bellu, která tu přede mnou seděla jen v kalhotkách a triku. Byla teď jako my, tedy až na ty hnusně rudý oči.

Dovnitř vběhli i ostatní a koukali na nás, jak tam všichni tři sedíme a zíráme na sebe navzájem.

"Alice?" vydechla Esme, ale oči stále nemohla odtrhnout od Belly, která se na ni v oplátku zářivě usmála.

"No co, aspoň někdo musel mít rozum!"

Vyskočila konečně na nohy a hodila po Belle jednu ze sukní, co se tu kolem válely.

(pohled Edwarda)

Nohy se mi bořily do prohřátého písku. Před dvěma dny jsem se vrátil domů a nikde nikdo, jen jediný vzkaz, kde je najdu. Jen jsem je chtěl vidět. Způsobil jsem jim příliš bolesti a s tou svou jsem byl raději sám. Tohle místo bylo jako sůl v ráně. Tak světlé a s krásnými vzpomínkami. Nedokázal bych tu ani déle vydržet.

Nestačil jsem ani dojít k domu a Esme vběhla ven. Vrhla se mi kolem krku a já se ztratil v jejím mateřském objetí. Teprve po pár minutách se odtáhla, aby se mi zadívala do tváře. Do mé ztrhané a nešťastné tváře. Její však byla jiná. Vypadala šťastně a já byl za to rád, alespoň někdo.

Bylo tu však ještě něco dalšího.

"Esme? Já ti nedokážu číst myšlenky."

Co se to se mnou dělo? Že bych byl už tak na dně, že bych přišel i o svůj dar? Esme náhle znejistěla.

"Tohle by ti měl asi vysvětlit někdo jiný."

"Kdo?"

Byl jsem zmatený a Esme vypadala, jako by nevěděla, jak mi to říct. Zatracené myšlenky!

"Bella, Emmett ji učí na zadní pláži plavat."

"Bella?" zopakoval jsem s nechápavým pohledem. Moje Bella byla tady? Pak mi začal docházet i zbytek Esminy věty. Emmett! Vystřelil jsem co nejrychleji jsem dokázal. Jak mohli nechat Bellu s tím šílencem a že ji učí plavat? Toho bych nenechal hlídat ani sopku na měsíci.

Ať jsem však čekal cokoliv, skutečnost předčila i mé nejhorší obavy. Sotva jsem doběhl na dohled, zahlédl jsem Emmetta jak se sklání kousek od břehu s paží pod vodou. Kolem něj divoce šermovaly ruce a nohy z vody.

(pohled Emmetta)

"No tak Bello, musíš se to už konečně naučit."

Měl jsem co děla, abych ji pod tou vodou udržel, měla ještě pořádnou páru a byla lstivá jako opice. Nabrala mě pěkným kopem přímo do zadnice, až jsem přeletěl přes její hlavu a čváchnul sebou do vody.

Bella se vysápala opět na nohy a vratce stála a prskala všude kolem sebe vodu. Já si ždímal triko a nešťastně ji sledoval. Tohle bude tvrdý oříšek.

"Bello, přece víš že se nemůžeš utopit. Tu vodu pak normálně vyflustáš."

"Já vím," podívala se na mě nešťastně, že by se i šutr ustrnul."Jenže já vdechla rybičku."

"Upss. Tak to hned spravíme, otoč se."

Chvíli se na mě váhavě dívala. Jako by mi nevěřila. Což se mě téměř dotklo, kdyby to bylo něco výjimečného u nás v rodině. Nakonec se však s povzdechem ke mě otočila zády. Co by taky pro tu nebohou rybičku neudělala.

Objal jsem ji pažemi kolem břicha a v tom mi padl pohled na postavu před námi. Stál tam můj milovaný ztracený bratříček a tvářil se dost nebratříčkovsky. Chvíli jsem uvažoval proč zase, když mi došlo co asi viděl.

Mě, jak objímám jeho holku ve sporých bikinách co na ni Alice navlékla. Tak to nebylo dobrý. Nenapadlo mě nic lepšího než zmáčknout. Bella také zaražená naší návštěvou to nečekala a já při úprku ještě zahlídl, jak Edík dostal sprchu slanou vodou a rybičkou jako bonus.

(pohled Belly)

Nemohla jsem uvěřit, že je opravdu tady. Změnil se. Byl strhaný a kruhy pod očima měl mnohem větší, ale přesto byl stále tím nejkrásnějším klukem, co jsem kdy viděla. Voda mu stékala po tváři a kapala do rozpáleného písku.

Vyděšeně jsem zahlédla malou modrou rybičku, jak se mu mrská u nohou. Pokusila jsem se nenápadně po ní hmátnout a odhodit ji za sebe do vody. Edward na mě stále upíral pohled a já se při žblunknutí za mými zády na něj provinile usmála. To ho teprve probralo.

"Co... co tu děláš?"

"Emmett," otočila jsem se za sebe, ale běžně nápadnému Emmettovi se podařilo nezvykle nenápadně se zdejchnout, tak jsem mávla neurčitým směrem. "mě učí plavat."

"Ne, já myslím tady na ostrově a kdo ti, kdo ti to..."

Vypadal strašně roztomile, když takhle roztěkaně koktal a nevěděl jak něco říct. Nohou jsem začala hloubkový výkop v písku.

"Přijela jsem s Alicí a Jasperem a pak dorazili i ostatní. Říkala, že ona se mě nevzdá ať ty si říkáš nebo děláš co chceš, že pokud o mě nestojíš ty, tak ona a celá rodina ano."

Popravdě, říkala, že Edward o mě stojí, ale je na to moc velký zabedněnec a srab. Moc hezky se to poslouchala, ale teď tváří v tvář Edwardovi i mě nějak všechna odvaha začala opouštět. Sledovala jsem jámu u svých nohou.

"Bello, já... moc mě to mrzí. To co jsem ti řekl."

Podívala jsem se po něm. Vypadal tak sklesle. Vůbec se mi to nelíbilo.

"Takže o mě pořád stojíš?" mžourala jsem na něj ještě stále se sklopenou hlavou.

"Stojím? Ty týdny bez tebe byly jako peklo a Bůh ví, že si ho zasloužím."

To mi stačilo. Tělem mi projela taková vlna štěstí, že jsem se na něj vrhla. Což evidentně nečekal a s heknutím dopadl do písku. Usmála jsem se na něj, až jsem mu ukázala i své sedmičky, nyní již zcela bez plomb.

Moc dlouho se pobízet nenechal, objal mě pažemi a políbil. Nejprve jemně a váhavě, jako už tolikrát před tím, ale postupně náš polibek nabíral na intenzitě. Náhle se ode mě odtrhnul a obrátil hlavu stranou. Začal vykašlávat vodu. No jo, ta blbá gravitace.

"Možná by pomohlo vstát," navrhla jsem dychtivě. Nechtěla jsem, aby přestal. Edward se však na mě podíval a překulil se se mnou, až jsem ležela zády v písku a on nade mnou. Znovu se ke mě rty přisál a já jen doufala,že ta rybička byla jen jedna.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Hřáti si hada na prsou: