Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Happy end?

26.05.2010 (16:00) • Mishulka001 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1843×

„Miluji tě, vždycky jsem tě miloval a vždy budu.'' Políbila jsem ho a on mi polibek oplácel. Pomalu mě svlékal a při tom mě stále líbal na rty. Já jsem nezůstávala pozadu a rozepnula jsem mu knoflíčky na košili...
Ale pak se mi v hlavě ozval jemný hlásek, který mi našeptával, že Edward se nevrátil jen tak. Uposlechla jsem tedy svůj vnitřní hlas a odtrhla se od něj. Zmateně se na mě podíval. Jo, zmateně, jako kdyby čekal, že po tom, co mi zlomil srdce a zničil život, se jen tak vrátí a já mu skočím kolem krku (no dobře, sice jsem mu kolem krku skočila, ale pak jsem se od něj zase odlepila, takže se to vlastně nepočítá, ne?).

„Proč ses vrátil?'' zeptala jsem se chladným hlasem.

Edward vykulil oči nad tou změnou. Kdyby nebyl upír, už by se s největší pravděpodobností kutálely po mém fialovém koberci. Zahnala jsem tu představu a on odpověděl:

„Nemohl jsem to bez tebe vydržet, Bello. Jsi má životní láska.'' Znala jsem ho dost dlouho na to, abych alespoň vytušila, že mi něco tají. Zesmutněla jsem, určitě měl jiný důvod sem přijít.
Edward si mého výrazu všiml a zeptal se:

„Bello, co na to říkáš?''

„Edwarde, já - já nevím. Ty ode mě čekáš, že jen tak zapomenu na ty měsíce, které jsem strávila ve svém pokoji vzpomínáním a plakáním? Edwarde, miluji tě, ale nevím, jestli ti můžu věřit. Chceš po mě moc.'' Při těchto slovech jsem začala plakat. Edward se ke mně nakláněl, ale já ho v tuhle chvíli nechtěla mít u sebe.

Vysoukala jsem ze sebe: „Edwarde, jdi pryč, prosím, chci být sama.'' Edward se se smutným výrazem vydal k oknu a vyskočil.

Měla jsem čas přemýšlet. Proč asi tak přijel? Kvůli mně ne, to je jisté. Možná si něco zapomněl v jejich domě, a když tady byl, řekl si, že se zastaví na návštěvu ke starý „kámošce''. No fajn, to je blbost, jak by asi mohl něco zapomenout, je to upír, jenže mě nic jiného opravdu nenapadalo.

Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem... usnula.

Když jsem se ráno probudila, naklusala jsem do sprchy. Po 20-ti minutách jsem neochotně vylezla ze sprchy a vyčistila si zuby. Vstoupila jsem do mého pokoje a přešla jsem ke skříni. Vzala jsem si obtažené černé rifle a k tomu delší, tmavě modrý top, napadlo mě totiž, že teď Alice sleduje mou budoucnost, aby zjistila, jak to nakonec dopadne s Edwardem a tak jsem doufala, že tohle uvidí a já jí tím udělám radost. Popadla jsem malou kabelku a vzala si klíčky od mého náklaďáčku. Vyšla jsem ven, bylo zataženo, takže jsem se vrátila pro mou černou bundičku. Nastoupila jsem do auta, a když jsem se koukla na hodinky, málem to se mnou seklo. Ups... Hodina mi začínala za 8 minut. Takže jsem dupla na plyn a už sem se řítila směrem ke škole. Párkrát jsem málem narazila do stromu, ale aspoň jsem to stihla. Když jsem dojela ke škole, zbývaly mi dvě minuty. Klusala jsem ke své skříňce a připravila si věci na první hodinu - na biologii. Zazvonilo, takže jsem se rozběhla (opět) k učebně. Vřítila jsem se do učebny a pocítila jsem úlevu - učitel tu ještě nebyl. Ale tenhle pocit mi dlouho nevydržel. Zasekla jsem se na místě. To si dělá srandu, nebo co? Vedle mě byla těch pár měsíců volná židle, ale teď byla obsazená. Seděl na ní (famfáry, prosím) Edward.

Miluju ho. Vím, že je to hloupý, ale já jsem ho nikdy nepřestala milovat. I když teď si nemůžu být jistá, jestli by semnou zůstal. Jednou mě už opustil. Ale jo, odpustím mu, ale rozhodně to nebude mít lehké, ať i on pozná, co je to zklamání. Já vím, že jsem teď zlá, ale on by si to měl také prožít, když mi tolik ublížil. Celá třída mě sledovala. Pomalým krokem jsem zamířila do své, teď už naší, lavice.
Když jsem se posadila, Edward mě se zářivým úsměvem pozdravil:

„Ahoj.''
„Čau,'' odpověděla jsem neutrálně a věnovala mu malilinký úsměv. On se trochu zamračil, ale pak se zase usmál. Byl to takový... zamilovaný úsměv. Ajaj, tohle bude špatné. On se na mě zase tak podívá a já budu hned jeho, no co, tak ať.

„Bello, já tě pořád miluji, chtěl jsem tě jen ochránit.'' Je to tu zas.

„Proč jsi přijel, Edwarde, jen tak z ničeho nic, se tu objevíš a já ti mám věřit, žes to beze mě nemohl vydržet? A těch několik měsíců, co jsem tady byla bez tebe, to jsi beze mě být mohl? Edwarde, řekni mi pravdu!''
„Dobře. Byl jsem tu poblíž, celou dobu, ale nedávno jsme zachytili Victoriin pach, tak mi došlo, že můj svět už je součástí toho tvého a že tě nemůžu nechat bez ochrany. Bello, chci s tebou zůstat, navždy!''

„Takže, kdyby nebylo Victorie, tak bys tu teď nebyl?'' Do očí se mi hrnuly slzy.
„Nejspíš ne, ale Bello, vždy bych tě miloval!''

„Asi budu muset Victorii poslat děkovný dopis, já tě totiž taky miluji a už navždy budu!' 'Edward se překrásně zasmál.
„Můžu tě dnes navštívit, Bellinko?''
„No..., to víš, že můžeš!''

Nadechl se, chtěl něco říct, ale do třídy vešel učitel, takže jsme ztichli.

***

Po škole jsem jela rovnou domů. Když jsem dojela, vystoupila jsem z auta a opřela se o kapotu. Za 2 minuty vedle mě zaparkoval Edward se svým Volvem. Nádherně se na mě usmál a přešel ke mně. Znejistěla jsem. Miluji ho, to ano, ale budu si muset chvilku zvykat na to, že je zpátky. Edward se ke mně naklonil a chystal se mě políbit.

Mírně jsem ho odstrčila se slovy:

„Musím si na to všechno zvyknout. Tak dlouho jsi tu nebyl...'' Nestihla jsem dokončit svůj proslov, Edward mi položil prst přes ústa. Pomalu přikývl a s nádherným úsměvem mě políbil na tvář.
Zasmála jsem se, vzala ho za ruku a spolu s ním jsem vykročila do nového, lepšího života. Jednou to bude zase jako dřív. Nebo ještě lepší...

Autor: Mishulka001 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Happy end?: