Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Halloween Cullenových 1/2

25.12.2009 (10:15) • Ayana • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2148×

Bylo to tady, 31.října. Byla jsem od Alice oficiálně pozvaná na oslavu halloweenu u nich doma. Přijala jsem pozvání s dvěmi podmínkami - nebudu muset přijít v kostýmu a nebude tam nikdo jiný, než já a její rodina. Alice souhlasila a řekla, že se stejně asi budeme celý večer dívat na film nebo něco podobného. V duchu jsem si povzdechla, pravděpodobně šlo zase o Alico-Edwardovský plán, jak mi dopřát užít si lidství.
Podívala jsem se na digitální hodiny v rohu mého pokoje, na kterých zeleně poblikával čas 18:25. Překvapilo mě, že mě Edward nevyzvedne ,ale říkal, že musí před oslavou na lov, což bylo vzhledem k mému bezpečí velice moudré. Ke Cullenovým mi to mým starým náklaďáčem trvalo okolo čtvrt hodiny, když jsem jela na jeho maximální rychlost. Alice se již domluvila s Charliem, že u nich přespím , takže tenhle rozhovor jsem již absolvovat nemusela.
Zbývalo mi asi 15 minut času , vstala jsem z postele vzala si ručník a vydala se do koupelny. Umyla jsem si hlavu, i když jsem věděla, že je to pitomost, protože mi nestačí uschnout. Rychle jsem se oblékla a vběhla do náklaďáku. Nervozně jsem se dívala na hodinky na palubní desce. Bylo 18:55 už když jsem vyjížděla z ulice do sedmi to nemůžu stihnout. Nevadí, snad můžou chvíli počkat ne, řekla jsem si a zpomalila na šedesát, nehodlám se kvůli nim zabít. Musela jsem rozsvítit dálková světla,jelikož se setmělo. Měsíc nesvítil, zato začalo z nebe padat něco mezi kroupami sněhem a děštěm. Otřásla jsem se a zalitovala, že jsem si vzala jenom tenkou mikinu - naštěstí alespoň s kapucou. Na sedadle spolujezdce jsem měla položený batoh s "věcmi pro lidi" jako kartáček na zuby, pyžamo, spací ponožky a toaletní taštička. Zvovu jsem zpomalila, jelikož nebylo přes dešťo-sněho-kroupo skoro vydět a narůstající tma tomu nepomáhala. Koukla jsem se z okénka, ale krajina venku mi nepřipadala povědomá - nebo se mi to ve tmě zdálo, trochu jsem znejistěla, nevěděla jsem jestli v tomhle počasí dokážu najít odbočku ke Cullenovým. Ale v tom jsem zahlédla kam jet a zabočila jsem.

Cesta lesem už trvala jen chvíli, zaparkovala jsem před domem, déšť mu dodával strašidelnou atmosféru. Popadla jsem batoh, nasadila si kapuci a rychle vyběhla z auta - nezamykala jsem ho, nebála jsem se, že by sem někdo cizí přišel. Běžela jsem ke dveřím, kde jsem se zastavila, z venku nebylo vydět žádná rosvícená světla. Možná chtěla Alice udělat atmosféru a osvětlovat místnosti jen svíčkami, pomyslela jsem si.
Trhla jsem sebou, když jsem si představila, jak strašidelně v tom světle budou všichni vypadat. Nervozně jsem zaklepala - nic. Oparně jsem otevřela dveře - znovu nic, jenom tma. Tiše jsem zavolala:

,, Halóóó Alice? Esme? Carlisle? Emmette? Jaspere?"
Rosalie? dodala jsem tiše - skoro šeptem, jak ve mně rostla uzkost. Nejednou se za mnou zabouchly dveře a já cítila lehký vánek za zády. Rychle jsem se otočila, ale za mnou již nikdo nestál - alespoň, co jsem viděla a v té tmě jsem toho opravdu moc neviděla. No tak, zavolala jsem, víte že se vás už tak bojím víc než dost a v téhle tmě skoro nic nevidím.

,,Promiň " zahihňal se tichý hlásek zprostřed pokoje, ale nemůžeme si pomoct, je přece halloween ne? řekla Alice vysokým hláskem,stojíc někde mimo můj rozsah vidění. Najednou mě někdo zezadu popadl a já střašlivě zaječela, když jsem ucítila ledové ruce, držíc mě v kameném sevření v náruči, Emmett-pomyslela jsem si. Z jeho hrudi jsem slišela tichý špatně maskovaný smích, donesl mě k místu kde stála Alice nebo alespon její obrys.

,,Alice můžeš mi prosím říct proč jste tady po tmě?" zeptala jsem se polohlasem.

,,Vypadl proud." odpověděla Alice prostě.Všimla jsem si, že se k nám přidali Jasper s Rosalií.

,,Esme a Carlisle", začala jsem -,,jsou na lovu." doplnila mě Alice.

,,Tedy Bello měla jsi vidět svůj obličej když si vstoupila skoro, jako by jsi se opravdu bála." řekl pobaveným hlasem Emmett.

,,Jsem ráda, že jsem vás pobavila, ale já se opravdu bála." upřesnila jsem.

,,Neměli by jste zapomínat, že já ve tmě nic nevidím, a když říkám nic znamená to, že z Alice která stojí asi metr ode mě vydím ztěží obrys."

,,No tak se na nás nezlob." řekla rychle Alice a potom dodala
,,Bude ještě chvíli trvat než obnový elektřinu a tak si říkám Bello?-na oslavách halloweenu se u lidí obyčejně hraje na schovávanou že?" Vyvalila jsem na ní oči.
,,Ne to nemůžeš myslet vážně, jak se vám mám asi schovat když mě ucítíte?" zeptala jsem se jí nevěřícně.

,,Samozdřejmě nebudeme dýchat neboj."

,,V tom případě pochybuji, že by mě neprozradil tlukot srdce."

,,To máš asi pravdu" zamračila se - ,, ledaže ano, to je jediné řešení." nadšením vyskočila.

,,Ty se nebudeš schovávat, budeš pikat!" vypískla nadšeným hlasem.

,,Alice, vážně, tohle je šílené."

,,Prosím Bello, jenom jednu hru, zaprosil Emmett."

,,Hmm."  řekla jsem odevzdaně.

,,Výborně!" zajásali Jasper a Emmett.

,,Pikola bude tady, budu počítat do padesáti,oznámila jsem jim a hraje se jen v domě."

,,Ehm Bello mužeš klidně počítat jen do tří, nám to na schování stačí,ušklíbl se Jasper."
 

,,D-dobře." řekla jsem překvapeně.

,,Tak tedy." zakryla jsem si oči.

,,Jedna." okolo mě zavál vítr.

,,Dva."

,,Tři."

,,Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát." odříkávala jsem frázi. Otevřela jsem oči. Všude byla naprostá tma netušila jsem, jak v tomhle můžu najít čtyři upíry schované naprosto kdekoliv.,Začala jsem prohledávat místnost ve které jsem byla - obývák. Nikdo. Vydala jsem se směrem ve kterém jsem očekávala schody. Párkrát jsem při tom upadla.

Po dvaceti minutách hledání jsem neměla jediného upíra, ale zato slušnou zbírku modřin a odřenin, v duchu jsem doufala, že z nich neteče krev zvláště , když jsem hledala Jaspera. Stála jsem na okraji schodiště, a tak jsem opatrně sešla dolů, ale neodhadla jsem konec schodů a upadla jsem - dobře to je asi slabé slovo, po hlavě dolů jsem sjela asi sedm schodů a zastavila jsem se až před vchodovýmidveřmi, které se právě otevřely. V nich stáli zaraženě a šokovaně tři postavy.Odněkud ze shora jsem slyšela Emmettův smích.

,,Bello?" promluvila nejbližší postava Edwardovým hlasem.

,,Co to proboha vyvádíš? Neublížila jsi si?"

,,Heh, no popravdě myslela jsem si, že ty schody končí dřív, než končily. A ne, myslím že to bude jen pár modřin, nic co by nepřešlo." usmála jsem se na ně.

Edward s Carlisem a Esme - jak jsem si domyslela vešli do domu.

,,Bello? Kde jsou ostatní? A proč je tu tma?" otázala se zmateně Esme.

,,No přemluvili mě, aby jsme si zahráli na schovávanou, vypadl proud,já jsem měla pikat, ale moc mi to nejde, už skoro půl hodiny je hledám."

Carlise se potichu zasmál a pravil ,,Dovol Bello, trošku ti pomůžeme."

Okolo mě zavál vítr, ale moje oči viděli pořád to samé - nic. Necelou sekundu po jejich odchodu se z patra a kupodivu i asi dva metry ode mě začali ozývat rozlobené hlasy Emmetta, Jaspera a Alice.

,,No tak Edwarde, to přece není fér, měla nás najít Bella." slyšela jsem Alici říkat kousek ode mě.

,,Dobře, konec hry." zavolala jsem do tmy.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI...

Shrnutí

Autor: Ayana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Halloween Cullenových 1/2: