Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Fyzická láska je něco, co tě navždy změní a přivede k šílenství

10.08.2010 (15:00) • Alaska • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 3273×

Fyzická láska je něco, co tě navždy změní a přivede k šílenství

V minulém dílu jste četli:

Ucítila jsem tvrdý náraz a ve struktuře dotýkající se mých zad jsem poznala kůru stromu. Přede mnou stál Emmett, rukama pevně třímal můj pas. Naše stále nahá, tisknoucí se těla ve mně vyvolávala mravenčení. Nehodlala jsem však podlehnout tak lehko, musí vědět, že on beze mě nemůže být, ne já bez něho. Sklonil hlavu a rty se lehce otřel o mé ucho.

„Promiň,” zašeptal a polibky pokračoval podél linie čelisti, aniž by zapomněl mezi nimi šeptat slovíčka proseb o odpuštění. Rty se mi roztáhly do širokého úsměvu.

„Mám tě, Emmette Cullene!”

***

„Myslím, že outfit divoženky ti sluší nejlíp.“

„Idiote!“

Vší silou jsem ho kopla do míst, kde by to normální člověk nerozdýchal. Jeho sevření povolilo, nakolik však tato dobře mířená rána působí i na upíra, jsem už nehodlala zjišťovat. Rozeběhla jsem se domů, abych se co nejrychleji zkulturnila. Nechtěla jsem se před zbytkem rodiny promenádovat nahá, ještě by se mohli dovtípit, co se stalo.

Když jsem konečně ze sebe smyla i zbytek bahna a vlasy upravila zpátky do dokonalého účesu, stále se ještě zbytek rodiny nevrátil z lovu. Oblékla jsem se a šla se usadit do obýváku s knihou. Chtěla jsem působit co nejméně podezřele.

Na schodech se ozvaly kroky. Bylo mi jasné, kdo mě poctil přítomností, ostatní by totiž vešli vchodovými dveřmi. On kvůli určité indispozici určitě využil okno. Rozhodla jsem se ho ignorovat. Byl zticha. Nepokusil se navázat konverzaci. Sžírala mě zvědavost, ale stála jsem si za tím, že se za žádnou cenu k němu neotočím. Naštěstí jsem zaslechla hluk zvenčí. Ostatní se vrátili.

Edward vstoupil do místnosti hned za Carlislem s Esme. Jeho bezstarostný výraz se však rázem změnil. Vypadal, jakoby ho někdo polil studenou vodou. Okamžitě mi došlo, odkud vítr vane. Otočila jsem se na Emmetta, který stál před malou knihovnou v obýváku a prstem přejížděl přes jednotlivé tituly.

To si nemohl vybrat nějakou pro něho pravděpodobnější činnost?! Z úst se mi prodralo vrčení. Kretén! Idiot jeden upírskej! Víc na sebe upozornit už nemohl!

Asi jsem nebyla dostatečně potichu, protože se okamžitě na mě otočil. Při tom si všiml Edwarda a jeho výrazu. Bylo poznat, jak mu šrotuje v hlavě, co se to tu děje. Nedalo se ani přehlédnout, kdy pochopil. Celým pokojem se rozezněl jeho hurónský smích. Teď se už i Carlisle s Esme tvářili překvapeně.

Vstala jsem a naštvaně hodila knihu na konferenční stolek. Tvrdě jsem se zadívala Edwardovi do očí a vyslala jasný příkaz: „Mlč!“ Ztěžka polkl, asi se mě bál. Nechala jsem ty krále netaktnosti v obýváku a odešla do svého pokoje.

Sedla jsem si zase před zrcadlo a pozorovala svou rozčílenou tvář. Slušelo mi to, i když jsem se zlobila. Toto zjištění mě trochu uklidnilo. Zaposlouchala jsem se, abych zjistila, co se děje dole.

„Emmette, co se stalo Rose?“ zeptala se Esme.

„Emmett jí zničil šaty, proto je naštvaná,“ odpověděl Edward. Copak Emmett potřebuje mluvčího?!

„Emmette, proč ji musíš pořád dráždit. Nemůžeš se aspoň chvíli chovat dospěle?“ pokárala ho Esme. Kdyby jen věděla, jak se Emmett dneska choval dospěle.

Vzala jsem si růž a dováděla k dokonalosti svou tvář. Dole už nikdo nerozpitvával naši při, každý si hleděl svého. Edward odešel do svého pokoje a měl jediné štěstí, že ho nenapadlo se zastavit před mými dveřmi a dopřát mi pár těch jeho výchovných keců.

Z šuplíku jsem vytáhla pilník a začala si upravovat nehty. Po dnešní akci to potřebovaly. Stmívalo se a někdo dole pustil televizi. Za chvíli se po schodech ozývaly dvoje kroky následované otevřením dveří, nejspíš od Carlisleovy a Esme ložnice. Kromě sportovního komentátora nikdo v domě nemluvil.

Někdo otevřel okno. Že by se dneska Esme s Carlislem odvážili na něco ostřejšího a Edward zdrhal? Dobře mu tak, nemá strkat nos do cizích věcí. Pocítila jsem škodlibou radost, že jeho dar je mu aspoň někdy na obtíž, když po většinu doby je na obtíž nám.

Když se v zrcadle přede mnou mihl pohyb, málem jsem vykřikla, jak jsem se lekla. Obrovská ruka mi však zakryla ústa.

„Ale, ale, copak Rose? Špatné svědomí?“ Nedal mi možnost odpovědět. Jeho medvědí tlapa stále věznila mé rty.

Sklonil se ke mně tak, že jsem mohla v zrcadle zahlédnout jeho tvář. Nepodíval se na mě, neměl tak možnost spatřit, jak mi z očí šlehají blesky. Kdyby ano, jistě by si rozmyslel to, co hodlal udělat. Druhou rukou mi odhrnul vlasy a své rty přitiskl na mou šíji. Můj napjatý posed se nepatrně uvolnil a víčka zatřepotala. Jiskry vzteku v mých očích na chvíli pohasly, jakmile si však uvědomily určité skutečnosti, rozžhly se s mnohem větší intenzitou.

Vždyť je to Emmett! Ten Emmett, co mě ještě před chvílí označil za divoženku. Ten Emmett, co mi zničil šaty. Ten Emmett, co mě nedůstojně vyválel v bahně a následně hodil do vody, jako bych byla obyčejný šutr.

Prsty, které jsem silou tiskla v pěst, se najednou prudce rozevřely a uchopily zrcadlo přede mnou. Nezaváhala jsem ani chvíli a vší silou ho udeřila do hlavy. Střepy se rozletěly po celé místnosti.

Chvíli bylo ticho. Přemýšlela jsem, co dělají Carlisle s Esme, že si takového hluku nevšimli.

K mé smůle jsem však už nemohla vidět, jak se Emmett tváří. Jen jsem stále cítila jeho ruku na svých ústech.

„Za co bylo tohle?“

Pane Bože, ten má ale nervy! Byla to však jen řečnická otázka.

„Počkej, nech mě hádat. Že by kvůli tomu, že tě Edward viděl nahou?“ Tak to už je moc! Strhla jsem tu jeho nechutnou hnátu, otočila se a vrazila mu facku.

„Tak kvůli tomu asi ne. Za co jinak by byla ta facka?“ přihlouple se uculoval.

„Ty jsi takovej hulvát, Emmette.“ Víc jsem říct nestihla. Umlčel mě. A dost nevybíravým způsobem. Normálně bych se začala vztekat a vší silou ho bušila do hrudi. Dávno jsem však už věděla, že je to naprosto zbytečné. Jeho sevření bylo neprolomné a tak… příjemné.

Dovolila jsem si nepatrně rty naznačit spolupráci. Nevím proč. Snad jsem doufala, že tím jeho koncentraci nepatrně nabourám a budu schopná se mu vykroutit. Nějak jsem však nevystihla okamžik, kdy jeho sevření povolilo. Místo toho jsem teď seděla na kosmetickém stolku, kde ještě před chvíli stálo zrcadlo, a nohy měla velmi nevybíravě roztažené kolem Emmettova těla. Trochu mě probral až vítr, který rozrazil balkonové dveře. Musela jsem je zapomenout zavřít, když jsem se sem vkrádala pro oblečení. Emmettovy rty bloudily po mém rameni a nejspíš ani ten hluk nezaznamenal. Mně to malé vytržení však stačilo, abych si uvědomila své priority.

„Emmette, všichni nás uslyší!“

„Hm.“ Tak to byla opravdu hodnotná odpověď. Můžu být vůbec ráda, že zaznamenal, že se na něco ptám. Jeho ruce zabloudily pod mé šaty. Dávno už mě nemusel držet. Nevzpínala jsem se. Stiskl mě a přitáhl na své tělo. Jestli jsem doteď myslela, že ho nějak zastavím, právě jsem se té naděje vzdala. Cítila jsem ho přes jeho kalhoty. Ne, on nebyl schopen přestat. A já ani nechtěla.

Má racionálnější část ega byla však jiného názoru. Nemůže si mě brát kdykoliv se mu zachce jako nějakou děvku!

Polibky bloudil ve výstřihu mých šatů a prsty nenápadně posunoval ramínka dále po ramenou.

Věta, která mi vytanula na mysli, mohla sotva zachránit mou podkopanou čest, ale dozajista osvětlit mé činy před ostatními. Dovolila jsem si poprvé ve svém novém silném životě znovu zabloudit k mé mladické naivitě. Splnit aspoň jeden střípek z mé nenávratně ztracené vysněné budoucnosti.

„Vem si mě“

„Na nic jiného nemyslím.“

„Nemyslím tady a teď ty nadrženče!“ Nenechal se rozházet, nebyl teď ochoten nad mou větou přemýšlet a mě strhl s sebou. Ramínka mých šatů se svezly po mých pažích a jeho dlaně vklouzly pod můj výstřih. Nikdy se mi ty jeho medvědí tlapy nezdály tak sexy, jako právě teď.

Ozval se skřípot mých nehtů o dřevo. Sakra! Tímhle tempem o ně brzo přijdu. Vylekaně jsem ruce zvedla. Jeho neutuchající laskání mých prsou mě však rychle zase pohltilo a nehty jsem teď zarývala do kamenné kůže na jeho krku. Přitáhla jsem si ho více do polibku. Nadšení, které v něm vzbudila má spolupráce, bylo jen těžko přehlédnutelné. Jeho tělo se ještě více natisklo na to mé a stolek s hlasitou ránou narazil do francouzského okna za námi.

„Miluju tě, Rose,“ řekl trhaně mezi polibky.

V té samé vteřině, kdy tato slova opustila jeho rty, jsem ho pevně objala kolem pasu a byla si jistá, že tohohle chlapa už nikdy nepustím.

Vrhla jsem se na něj jak divoká šelma. Bílé triko letělo do temných koutů mého pokoje a ještě než stačil dát paže zpátky dolů, mé upíří zuby zkoumaly pevnost kůže na jeho prsou a prsty neomylně rozepínaly pásek u kalhot. Nezmohl se na nic víc, než dlaně opřít o stěnu kolem okna. Z úst se mu prodral podivně syčivý zvuk. Neskutečně mě to dráždilo a děsilo, jak se mi projev jeho slabosti líbí. Chudák ani netuší, kam se svým neuváženým jednáním dostal. Přísahám, Emmette Cullene, že po dnešní noci mě nebudeš chtít nikdy opustit!

Následný scénář už byl nevyhnutelný a zároveň nezapomenutelný… a neskutečně hlučný.

Carlisle s Esme stáli zaraženě ve dveřích. Rychle jsem hrábla po závěsu u okna a strhla ho z konzole. I přes to však nemohli pochybovat o tom, co se tady dělo. I když…

Rozhlédla jsem se po místnosti a zhodnotila, že to až tak jednoznačně vypadat nemusí. Po zemi se válely střepy a třísky, o těch jsem neměla ani ponětí, jak se tam dostaly. Až teď jsem si všimla, že to tu neuvěřitelně páchne. Na zemi ležely rozbité parfémy a jejich obsah byl rozlit všude kolem. Rozházené líčení vytvořilo několik barevných skvrn na medvědích kožešinách, které jsem měla v pokoji. Závěs, který jsem momentálně nepotřebovala, se vlnil pod vlivem silného větru pronikajícího do pokoje rozbitým oknem. Pokud by se někdo skrze něj naklonil, spatřil by v trávě ležet zbytky mého kosmetického stolku. Opravdu to nevypadalo, jakoby si tu někdo užíval pouhý sex.

„Co se to…“ chtěla se zeptat Esme, ale Carlisle ji decentním odkašláním přerušil.

Ten idiot schovávající se za mnou ho však naprosto ignoroval.

„Budeme se brát,“ vyhrkl pobaveně. Protočila jsem oči v sloup.

Pane Bože, viděl jsi už někdy většího blbce?! I přes to se mi po tváři rozlil slabý úsměv, protože ten blbec bude zanedlouho jen můj.

Autor: Alaska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Fyzická láska je něco, co tě navždy změní a přivede k šílenství: