Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Emmett, my love

25.08.2012 (15:00) • Emet • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 2328×

„Emmette, dáváš pozor?” řekla učitelka a zahleděla se mi do očí.
„Co? Co?” řekl jsem tázavě a dále jsem spal. Učitelka jen odvrátila pohled a dál psala na tabuli.
„Crrr!” ozval se mnou milovaný zvonek. Konečně konec hodiny.
„Emmette, pojď ke mně,” řekla učitelka a posadila se na židli. Cítil jsem, že se mi chystá vynadat. To je mi ale jedno. Nezajímá mě.
„Jak to, že nedáváš pozor, ale máš samé jedničky?” zeptala se a podala mi písemku.
„Hm... Jak to mám vědět?” odpověděl jsem otázkou, chňapnul jsem po písemce a opustil třídu. Konečně byl víkend. Rychle jsem běžel na parkoviště, nasedl jsem do auta a jel pryč. Konečně... Pořád se mi v hlavě honila ta dívka... Seděla přede mnou. Byla krásná. Měla dlouhé blonďaté vlasy a krásné velké zlaté oči. Nemohl jsem ji dostat z hlavy. Byla jako můj sen...

Když jsem dorazil domů, pořád se mi honila hlavou. Ani nevím, jak se jmenuje, ale to je jedno. Je krásná a to mi stačí. Vešel jsem domů a vyběhl jsem do horního patra. Tam jsem hodil do rohu tašku a vešel jsem k sobě do pokoje. Lehl jsem si na postel a poslouchal jsem hudbu. Ta dívka se mi pořád honila hlavou...

„Crrr!” ozval se dolní zvonek.
„Jdu tam!” zakřičel Edward očekávající Bellu.
„Emmette?! Někdo za tebou přišel!” zakřičel Edward. Seběhl jsem dolů s rozbušeným srdcem, že to bude ta dívka. A sen se mi splnil. Opravdu tam stála v celé své kráse. Pohodila vlasy a vstoupila.
„Můžu k tobě do pokoje?” šeptla mi do ucha jemným hlasem. Jen jsem přikývnul. Srdce mi hlasitě bušilo. Vešel jsem do pokoje.
„Ehm... Jak se jmenuješ? Já jsem Emmett,” řekl jsem klidným hlasem.
„Jsem Rosalie,” řekla a posadila se na mou postel. Sedl jsem si vedle ní.
„Proč jsi tady?” zeptal jsem se stále ještě klidným hlasem.
„No, všimla jsem si tě ve škole. Moc se mi líbíš, tak jsem zašla za ředitelkou a ta mi dala tvoji adresu,” řekla a usmála se. Její úsměv byl kouzelný.
„No, taky se mi líbíš,” řekl jsem a srdce se mi rozbušilo. Opravdu se jí líbím! „Nechceš někam zajít?” řekl jsem a přitom jsem doufal, že se lépe poznáme.
„Jasně, co na pláž?” odpověděla.
„No, tak jo!” řekl jsem a pohlédl jsem do okna. Byla už skoro noc. Sešli jsme dolů a já si nasadil bundu. Pak jsme nasedli do mého auta a vyrazili jsme směr pláž. Zastavil jsem kilometr od pláže.

„Proč tak daleko?” zeptala se, už bez úsměvu.
„Myslel jsem, že bychom se mohl projít,” řekl jsem a usmál se.
Mlčky vystoupila z auta a postavila se vedle mě. Vyrazili jsme. Byl jsem strašně rád, že je tu se mnou. Když jsme byli u moře, posadila se na lavičku. Sedl jsem si vedle ní. Chytila mě za ruku... Cítil jsem její teplo. Pak jsme si povídali. Dozvěděl jsem se o ní všechno. Ona o mně taky. Už byla půlnoc. Seděli jsme na lavičce a dívali se na měsíc. Pak se ke mně přitulila a třepala se. Sundal jsem si bundu a dal jsem ji Rosalii. Pořád ke mně byla přitulená. Bylo mi skvěle. Nemohl jsem být šťastnější. Pak se zase narovnala. Otočila se na mě a přiblížila se ke mně. Cítil jsem vzrušení. Pak jsem se k ní naklonil i já a políbil jsem ji. Když se lehce odtrhla, opět jsme se začali líbat. Byl jsem jak v nebi. Měl jsem pocit, že nemůžu být šťastnější. Byl jsem tady se svojí životní láskou. Pak jsem ji zvednul, ona se mě chytila za krk. Pořád jsme se líbali. Upíří rychlostí jsem doběhl k autu. Tam jsem ji položil a ještě chvíli jsme se líbali. Pak jsme se neradi odtrhnuli a nasedli do auta.

Jeli jsme k nám. Věděl jsem, kde bydlí, ale...
Dorazili jsme. Vystoupil jsem a otevřel jí dveře. Vystoupila a ruku v ruce jsme vstoupili do domu. Pak jsme šli do mého poje. Bylo mi... Jako bych byl zase člověk. Lehla si do mé postele, kterou jsem nepoužíval. Pak jsem si lehl vedle ní. Srdce mi bušilo tak hlasitě, že jsem ho skoro slyšel. Pohladil jsem ji.
„Jsem upír...” zašeptal jsem jí do ucha. Rosalie se ke mně přitulila.
„Já taky...” řekla. Byl jsem rád, že s ní můžu být navěky... Už vím, proč jsem cítil teplo, když jsem se s ní držel za ruku. To bylo tou láskou. A taky proč se třásla. Chtěla, aby se tohle stalo.

Pak jsme se začali líbat. Bylo mi pořád skvěle. Začala mě svlékat a já jsem neodporoval. Pak jsem byl jenom v boxerkách. Pak se začala svlékat ona. Bez oblečení byla ještě krásnější. Pak jsem prožil nejkrásnější noc mého života. Celou noc jsme byli vzhůru, spánek jsme nepotřebovali. Brzo ráno jsem vstal.
„Kam jdeš, lásko?” zeptala se sametovým hlasem.
„Pro snídani,” řekl jsem a seběhl jsem dolů. Otevřel jsem ledničku a vyndal jsem dvě lahve krve. Pak jsem vyndal dvě skleničky a do každé jsem nalil krev. To vše jsem položil na tác a donesl to do pokoje.
„Krásně to voní,” řekla Rosalie a posadila se. Byla jen v průhledné noční košilce, pro kterou si večer doběhla. Dal jsem jí sklenku a posadil jsem se vedle ní. Napili jsme se. Cítil jsem vzrušení a nabití sil. Pak jsem ji políbil. Její rty ještě lehce chutnaly po krvi. Byla tak krásná. Celý den jsme strávili v mé posteli...

Večer jsem vstal, pustil jsem hudbu a tančil jsem s Rosalií. Bylo mi stejně skvěle jako včera. Já jsem byl jen v boxerkách a ona v průsvitné noční košilce. Držela se mě kolem krku a já ji držel dole. Naše těla se dotýkala. Ach... Bylo mi tak krásně! Asi po půl hodině jsme šli dolů, kde jsme se opět napili a pak jsme šli ke mně do pokoje. Tam bylo naše útočiště. Tam jsme strávili asi tak týden.
Škola nás nezajímala. Můžeme ji opakovat, kolikrát chceme. Já jsem zajímal Rosalii a Rosalie zajímala mě. O nic a nikoho jiného jsem se nestaral. Jen o moji Rosalii...

Autor: Emet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Emmett, my love: