Ahojky, je tu moje první jednorázovka. Přišlo to samo a já doufám, že se vám to bude líbit. Zanechejte prosím nějaké komentáře. Bude to, už jak název napovídá, o Emmettovi a Belle, když šli chytat ryby. Hezké čtení.
04.03.2011 (20:45) • forewertwilight • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2233×
Možná v Americe nemají kapry a podobné ryby, ale mně se to tam hodilo.
Pohled Belly
Seděla jsem na pohovce u Cullenů doma a dostala šílenou chuť na kapra.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se mě Emmett. Seděl na pohovce vedle mě a vedle něj seděla Rosalie.
„Dostala jsem obrovskou chuť na kapra,“ odpověděla jsem mu a jazykem si oblízla rty.
Bylo půl jedné odpoledne. Edward, Alice, Jasper, Esme a Carlisle odjeli na lov a měli se vrátit až pozítří. Dnes bylo pondělí. 15. dubna 2010.
„Tak si pujdem nějakého chytit,“ vyskočil s radostí Emmett z gauče.
„Jsi blázen? Vždyť nemáme šanci nějakého chytit.“
„Ale nekecej. Jdi domů, za hodinu se pro tebe stavim.“
„Pojedeš s námi Rosalie?“ zeptala se jí.
„Ne, díky. Já si chci udělat ještě manikúru, pedikúru, vytrhat obočí. Znáš to,“ řekla mi a usmála se.
„Jasně. Tak já jdu. Emmette. Přijeď pro mě za hodinu domů.“
„Za hoďku tam jsem,“ řekl a byl rád jak malé dítě.
„To je mentál,“ pomyslela jsem si a obrátila oči v sloup.
Vzala jsem si bundu a odcházela z jejich domu. Nasedla do náklaďáčku a odjela směr domov.
Zaparkovala jsem před domem. Nikde nebylo policejní auto, takže byl Charlie na rybách.
„Doufám, že ho tam potkáme,“ pomyslela jsem si ironicky a zaparkovala na příjezdové cestě. Vystoupila jsem a zamkla. Šla jsem ke dveřím a šlápla do louže. Přibližně před dvěma hodinami pršelo.
„Sakra. Bude tam bláto.“
Odemkla jsem dveře a zapadla do domu. Běžela jsem nahoru. Bohužel jsem si zapomněla sundat boty, a tak bylo všude našlapáno.
„To se může stát jenom mně,“ pomyslela jsem si a sundala svoje boty.
Svlékla jsem se do podprsenky a kalhotek se sobem Rudolfem. Je hrozně roztomilý.
Otevřela jsem skříň a vytáhla staré tričko, teplou mikinu a černé tepláky. Přes to jsem hodila teplou bundu a šla dolů do obýváku. Koukla jsem na hodiny a uviděla, že mám ještě půl hodiny čas.
„To není pravda. Tady budu ještě čekat půl hodiny,“ řekla jsem do ticha a zapla televizi.
Sáhla jsem po ovladači a nohy jsem dala na stůl. V televizi dávali pořad o tom, jak gorila kojí své mládě.
„Matka nemusí své mládě krmit. Přisaje se samo,“ ozval se z televize mužský hlas.
Koukla jsem se na ponožky a vyvalila oči, div nevypadly z důlků. Na svých oblíbených ponožkách jsem měla díru. Respektive na pravé ponožce jsem ji měla. V mých tmavě modrých ponožkách se žlutými proužky byla díra, z níž mi vykukoval palec.
Ihned jsem sundala nohy ze stolu a běžela nahoru si vyměnit ponožky. U televize jsem seděla celkem dlouho, a tak jsem si nevšimla, že půl hodina utekla.
„Bello,“ uslyšela jsem hlas Emmetta.
„Už jdu,“ zavolala jsem a sundala si jednu ponožku, tu s dírou. Místo ní jsem si nasadila tmavě rudou s bílými proužky.
„Dělej, nečekám,“ ozval se Emmettův hlas a já na nic už nečekala. Nandala jsem si ponožku a utíkala dolů. Vypla jsem televizi, nandala boty, vzala klíče a uháněla ven. Zamkla jsem dveře a běžela k Emmettovu Jeepu.
„No hurá,“ zvolal, když jsem nastoupila a sedla si vedle něho.
„Sklapni. Kdybys na mě neřval, tak nemám jednu ponožku jinou než druhou,“ vpálila jsem mu a zamračila se.
„Tak to je fakt blbý,“ vyprskl a začal se dusit smíchy.
„Hahahaha,“ odpověděla jsem a dívala se na cestu.
Emmett nastartoval a my vyjeli k řece Duen. Celou cestu jsme nemluvili, asi proto nám to uteklo tak rychle. Za chvilku jsme byli u řeky a vystupovali. Seskočila jsem z Jeepu na zem a skočila do bahna. K mojí smůle vystříklo a celou mě postříkalo.
„Ty máš ale smůlu,“ řekl Emmett a začal se mi gebit. Zamkl auto a šel pro prut. Vytáhl obrovský zelený obal s prutem a dvě stoličky. Vzal je a my šli po zablácené cestě k vodě. Když jsme došli na ono místo, tak Emmett položil na zem obě stoličky a já si na jednu sedla.
Emmett rozepl zip u obalu na prut a vytáhl ho ven. Byl obrovský. Vše už měl připravené na prutu, tak nezbývalo nic jiného než se napřáhnout a hodit návnadu do vody. To by ale nebyl Emmett, kdyby se něco nestalo. Místo toho, aby hodil vlasec s návnadou a háčkem do vody, tak se mu zasekl u větve stromu.
„To bude dlouhý den,“ řekla jsem a chytila se za hlavu.
„Neboj, Bello. Za dvě hoďky budeš mít už rybu v pekáči.“
„To si nemyslím, ale když myslíš ty.“
„To tedy myslím," řekl Emmett a zatáhl za prut. Bohužel zatáhl silně a větev se ulomila.
„Ne to tedy nemyslíš,“ řekla jsem mu a obrátila oči v sloup.
Emmett se na mě jenom zlostně podíval a položil prut na tu zablácenou zem.
„To jsem zvědavá, jak to bude chtít zvedat, když to položil na zablácenou zem,“ pomyslela jsem si.
Emmett šel k větvi a zahodil ji okus dál. Byla slyšet jenom rána, jak dopadla.
Zvedl prut ze země a hodil ho do vody, potom si sednul vedle mě na druhou stoličku.
Seděli jsme mlčky asi půl hodiny a potom začala ryba tahat Emmetta za prut.
Pomaličku ho vytahoval na břeh. Když byla ryba skoro u kraje, tak ji vytáhl z vody a vyzvedl se země. Byl to kapr jak vyšitý.
„Na rybu mě přešla chuť. Promiň, Emme,“ řekla jsem mu a smutně se usmála.
„To nevadí, já bych ji stejně pustil,“ řekl a zářivě se usmál.
„Tak ji pusť.“
„Dobře,“ řekl a hodil ji do vody. Bohužel pro mě ji hodil celkem silou a celkem blízko, takže mě voda postříkala.
„Emmette,“ zakřičela jsem a zlostně se na něj podívala.
„Promiň,“ řekl. Dal prut do obalu, vzal obě stoličky a utíkal k autu.
Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Emmett a Bella na rybách:
Je to skvělé, plné vtipu, milé, takové oddechové, nedramatické, zkrátka super.
Moc se ti to povedlo, vážně, Fortwíku (forewertwilight je moc dlouhý, bude ti vadit, když ti budu říkat takhle? ) Opravdu se mi to moc líbilo!
Ech, asi jsem jediná, kdo se u věty *Šla jsem ke dveřím a šlápla do louže* zarazil a řekl si: Oni mají psa?!
No jo, pomalu mi to zapaluje...
Ale to nic nemění na tom, že to bylo super!!!! Fakt skvělý, a já jdu vokouknout další tvé díla... Z.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!