Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Emily - otisk na mém srdci 2/3

31.01.2011 (15:30) • klarus07 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1044×

Pohled Emily

Vstala jsem brzo ráno. Chvíli jsem ještě ležela v posteli, ale po půl hodině jsem se sebrala a šla dolů. Leah ještě spala na její dosavadní posteli - gauči. Teta ale už byla v kuchyni. Připravovala pro všechny snídani. Seth už byl taky vzhůru, díval se, jak teta vaří, hladovým pohledem. Konečně si mě Seth všiml.

„Ahoj. Už jsme se báli, že jsi větší spáč než Leah."

„Dobrý ráno," pozdravila mě teta.

„Dobrý ráno," oplatila jsem jí pozdrav.

Protáhla jsem se a sedla si na židli naproti Sethovi. Teta přede mě postavila sklenici s vodou. Pak řekla Sethovi, ať jde vzbudit Leah. Seth vytáhl ze skřínky dvě pokličky a kráčel do obýváku.

„A s citem," zavolala na něj ještě teta. Seth jen zamručel něco ve stylu: „Jasně, mami." Naklonil se k Leah a jemně začal bouchat pokličkami. Leah se překulila na druhou stranu a spala dál. Seth znovu zabouchal, o trochu silněji než předtím. Zase nic, Leah pořád pravidelně oddechovala. Myslela jsem si, že už to Seth vzdal, ale asi po minutě začal pokličkami mlátit tak, že jsem se vymrštila a vylila sklenici s vodou. Na Leah to taky zabralo, sedla si, zlostně se na Setha podívala a začala ho mlátit. Teta za nimi vyběhla a křičela na ně a sem-tam jim přidala pár těch pohlavků. Já jsem se jen v kuchyni tiše smála a utírala vylitou vodu. Po chvíli jsem se rozhodla, že se půjdu umýt a převléct.

Když jsem si čistila zuby, dole už bylo ticho. V klidu jsem se převlékla a sešla ze schodů dolů. Všichni seděli u stolu a teta jim podávala snídani. Leah vypadala stále trochu rozespale. Usadila jsem se a začala jíst míchané vajíčka.

„Kde je strejda?" zeptala jsem se. Bylo mi divné, že hned po ránu šel pryč.

„Nevím, asi šel za Billym Blackem. Nevím, jestli si na něj vzpomínáš, je to ten postarší pán na vozíku," odpověděla mi teta.

„Aha." Dál už jsem se na nic neptala.

Když všichni dojedli, pomohla jsem tetě umýt nádobí. Potom někdo zaťukal na dveře. Podle toho, jak Leah vystartovala, usoudila jsem, že to je Sam. Netušila jsem, co tu chce, ale nechtěla jsem to ani vědět, nechtěla jsem se s ním ani setkat, a proto jsem se modlila, aby nešli dovnitř. Moje přání bylo naštěstí vyslyšeno. Sam se zeptal Leah, jestli by se nešla projít a ta souhlasila. Pořád mi vrtal hlavou ten jeho včerejší výstup. Před očima jsem měla ten jeho pohled, který se do mě celou dobu, co byl tady, vpíjel.

Asi po patnácti minutách se Leah vrátila - bez Sama. V obličeji měla takový nepřítomný výraz, jako by něčemu nemohla uvěřit.

„Co se stalo?" zeptala jsem se.

Leah jen zakroutila hlavou a začala plakat. Rozrušilo mě to. Leah plakala. Rychle jsem k ní přistoupila a objala ji. Dobrých pět minut jsem ji utěšovala.

„Co se stalo?" zeptala jsem se znovu.

Teď už mi Leah odpověděla. „On... on se se mnou rozešel." Začala znovu plakat.

Rozešel se s ní. Proč. Každý kluk by měl být rád, že má někoho, jako je Leah. Sama jsem měla ráda čím dál méně. Pak se mi v hlavě objevila myšlenka. Co když jsem já ten důvod rozchodu?

Ne, to nemohla být pravda. Vždyť on mě vůbec nezná. Ale ten pohled, ten pohled, v kterém se zračilo tolik láskyplností, ten musel něco znamenat. Měla jsem v hlavě trochu zmatek, potřebovala jsem jít na vzduch.

„Jdu se projít," oznámila jsem, zašla si pro mikinu a šla ven.

Rozhodla jsem se jít na pláž. Procházela jsem se po pobřeží a dívala se na vlny, jak o sebe bijí jedna přes druhou.

„Ahoj." Vyskočila jsem snad metr vysoko, jak jsem se lekla. Otočila jsem se. Byl to Sam. Vyzdvihlo se ve mně rozhořčení ani jsem se neobtěžovala o pozdrav.

„Proč jsi jí tak ublížil?" V jeho obličeji jsem viděla bolest.

„Je to sice těžké pochopit, ale musel jsem."

„Musel jsi? To je nějaký důvod? Já jsem ji dneska poprvé v životě viděla plakat a ty nemáš žádný normální důvod, proč jsi jí takhle ublížil?" Teď se pro změnu tvářil provinile.

„Vždyť jsem ti to říkal, je to těžké pochopit."

„Aha, ale já bych to ráda pochopila." Čekala jsem, jestli něco řekne, ale podle toho mlčení jsem usoudila, že mi to nechce říct.

„Dobře, tak až mi to budeš chtít vysvětlit, tak přijď, jinak mě neotravuj," řekla jsem mu trochu ostřeji a šla zpátky domů. Sam tam zůstal stát a díval se za mnou, jak odcházím.

...

Leah byla celé dny zamlklá. Už jsem se nesnažila ji nějak rozveselit, bylo to k ničemu. Seděla jsem na gauči vedle Setha a dívali jsme se na nějakou komedii. Seth se neustále něčemu smál, což mi lezlo na nervy. Leah byla zavřená u sebe v pokoji a teta se strýcem byli navštívit Billyho Blacka.

Někdo zaklepal na dveře. Od té doby, co se Sam s Leah rozešel, už Leah nechodí otvírat, protože ví, že tam Sam nebude. Tentokrát tam byl. Nečekala jsem, že se tu objeví. Minule jsem na něj byla celkem hnusná, ale on si to zasloužil.

„Rozmyslel sis to?" řekla jsem místo pozdravu.

„Pojď se se mnou projít a dozvíš se to." Chtěla jsem to vědět teď - mezi dveřmi , ale usoudila jsem, že on mi to mezi dveřmi neřekne, tak jsem si zašla pro mikinu, zavolala na Setha, že za chvíli přijdu a vyšla ven. Až venku jsem si všimla, že má Sam na sobě jenom kraťasy. Bylo celkem chladno, to mu nebyla zima? Neřešila jsem to a šla vedle něj.

„Tak, jak se ti tu líbí?" zeptal se mě. Byla to divná otázka.

„Tak normálně. Jak by se mi nemohlo líbit v přírodě?" Nad mou odpovědí se trochu pousmál.

„Máš ráda přírodu?"

„Moc."

Začali jsme vést plynulý rozhovor. Povídali jsme si o běžných věcech. Připadalo mi, že Sam chce o mně všechno vědět a já si po chvíli taky uvědomila, že chci o jeho životě vědět co nejvíc.

Dozvěděla jsem se, že jeho táta umřel, když byl ještě malý kluk, to mi bylo líto. Potom jsem zjistila, že máme hodně společných věcí. Taky miluje přírodu, na střední hrál basketball, miluje psi a tak podobně. Dokonce mi s ním bylo dobře, o tom, proč jsem s ním šla ven, jsem nepřemýšlela až do nějaké chvíle.

„Řekneš mi to?" zeptala jsem se.

„A co?" Díval se na mě s nechápavým výrazem. Asi zapomněl, ale já nezapomněla.

„Ty víš co. Zdá se mi, že to chceš nějak zakecat." Už to pochopil.

Podíval se na mě a trochu se pousmál. „Ještě ti to neřeknu, možná zítra nebo pozítří. Potřebuju tě první líp poznat." To jsem nechápala.

„Proč?"

„Potřebuju vědět, jestli to tajemství vyzrazuju důvěryhodné osobě," řekl mi s úsměvem.

„A zdám se ti dost důvěryhodná?" zeptala jsem se o chvíli později.

S šibalským úsměvem se ke mně naklonil, až se mi zatajil dech. Rychle jsem zase začala dýchat.

„Jsi až moc důvěryhodná," zašeptal mi do ucha a já byla úplně mimo, když mě ovál ten jeho teplý dech.

Potom se ode mě odtáhl a mnou projelo ohromné zklamání. To bylo divné, v tu chvíli jsem chtěla, aby se mě dotkl nebo u mě stál blíž, něco mě k němu táhlo a já nedokázala určit co.

„Ale budu se o tom ještě muset přesvědčit." Na chvíli se odmlčel a potom řekl: „Přijdeš sem zítra v jednu?"

„Jasně," odpověděla jsem bezmyšlenkovitě. Znovu se na mě usmál. Jak mně se líbil ten jeho úsměv. V duchu jsem se okřikla, ublížil Leah, je to její bývalý kluk, nemůžu se s ním tak spřátelit. Ale nemohla jsem si pomoct.

„Tak zatím ahoj, Emily." Líbilo se mi, když vyslovil moje jméno, byla jsem v tom až po uši a stačilo mi k tomu jedno dopoledne. Podívala jsem se na hodinky, byly čtyři hodiny, tak skoro i celé odpoledne.  S ním čas tak rychle utíká?

„Ahoj," řekla jsem a potom jsme šli oba domů, každý jiným směrem.

Jak jsem tak šla sama, začal mě hlodat pocit viny. Leah se kvůli němu trápila a já se do něj klidně zamiluju. Aspoň jsem si myslela, že je to láska, protože tohle jsem ještě k nikomu necítila. Těšila jsem se na další den strávený s ním. Klidně i na další dny.

Když jsem byla před domem, přestala jsem na Sama myslet, nahodila úsměv a vešla do domu.

„Kde jsi celou dobu byla? Byla jsi pryč víc jak pět hodin," ptala se se zájmem Leah.

Rychle jsem si vymyslela odpověď. „No, byla jsem na pláži a potom jsem šla na útesy a ztratila pojem o čase." Nasadila jsem omluvný výraz.

Pak už se nikdo nezajímal o to, kde jsem celý den byla nebo co jsem celý den dělala.

Po večeři jsem šla spát brzo. Měla jsem v plánu přemýšlet. Fantazírovala jsem v myšlenkách o tom, jaké by to bylo, kdybych se Samem chodila, kdyby mě hladil po tváři... prostě jsem si nemohla pomoct. Moje přemýšlení ale netrvalo dlouho, po tom celodenním chození a mluvení jsem byla příšerně unavená a rychle jsem usnula.

Zdálo se mi o Samovi. V tom snu jsme spolu mluvili. Neslyšela jsem, co jsme říkali, připadalo mi to jako nějaký němý film. Po chvíli mluvení se ke mně začal sklánět, když už byl kousek od mých rtů, slyšela jsem v povzdálí hlas, volal na mě: „Emily, vzbuď se." Otevřela jsem oči. Chvíli jsem přemýšlela, jestli pořád ještě nefantazíruju, ale denní světlo mě přesvědčilo o opaku.

Leah mě budila. Byla jsem trochu naštvaná, proč mě nevzbudila o deset minut později. Potom mě překvapilo, že už je Leah vzhůru. Podívala jsem se na hodiny, bylo něco málo po jedenácté. Rychle jsem vystartovala z postele a běžela do koupelny. Uvědomila jsem si, že za dvě hodiny se mám sejít se Samem. Připadalo mi to jako krátká doba, ale když už jsem ve dvanáct seděla na gauči připravená a po jídle, začala mi docházet trpělivost. Potřebovala jsem nějak zabít tu hodinu. Po patnácti minutách, které se neuvěřitelně vlekly, jsem se oblékla a vyrazila dřív. Šla jsem pomalým tempem. Když jsem došla na pláž, Sam už tam čekal. Asi byl taky tak netrpělivý. Možná je to další věc, co máme společnou.

Jakmile jsem k němu přišla blíž, usmála jsem se na něj.

Taky se na mě usmál a mé srdce vynechalo úder.

„Ahoj," řekl mi, pobaven mým připitomělým výrazem.

„Ahoj," pozdravila jsem ho na oplátku.

Zase jsme si dlouhou dobu povídali. Začal se zajímat o moje kluky. Kolik jsem jich měla nebo jestli s někým nechodím. Se smíchem jsem mu odpovídala a oplácela mu otázky stejnými mincemi.

Když už se začínalo stmívat, rozloučili jsme se a já se sebrala k odchodu. Sam mě nečekaně vzal za ruku a letmo mě políbil. Pak se naposled usmál a odešel. Zůstala jsem stát, ohromená a šíleně šťastná. Cítila jsem k němu něco neuvěřitelného a nabyla jsem toho dojmu, že on ke mně taky.

...

Tohle se opakovalo každý den. Ráno jsem vstala a po obědě šla za Samem. Když jsme se loučili, vždycky mi vtiskl polibek, jen letmý, ale byl to polibek. Uvědomovala jsem si, že jsem s ním den ode dne radši. Tetě, Sethovi a Leah to bylo divné, že každý den vypadnu a oni mě do večera nevidí. Jen strejda se nikdy na nic neptal, někdy mi připadalo, že ví, kde a s kým se celý den loudám. Ale ostatní si mysleli, že jsem jen nadšená zdejší přírodou, ale já byla nadšená nečím - nebo spíš někým - jiným.

Když jsem za Samem vyrazila, měla jsem dobrou náladu. Zase na mě čekal na pláži. Tentokrát pro mě ale nevykouzlil úsměv, měl vážný výraz, což mě trochu vykolejilo.

Pozdravili jsme se.

„Co se děje?" zeptala jsem se.

„Pokud se nemýlím, chtěla jsi vědět, proč jsem se rozešel s Leah."

Chtěl pokračovat, ale já jsem ho přerušila. „To už je nepostatné, už je mi to jedno."

„Divila by ses, ale je to velmi podstatné, musím ti to říct." Byl nervózní, čímž jsem byla nervózní i já.

„Nebo bych ti to měl spíš ukázat," pokračoval, „pojď za mnou."

Autor: klarus07 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Emily - otisk na mém srdci 2/3: