Jde o povídku o Edwardovi a jeho rozpacích. Víc neprozradím, protože byste hned poznali, co se bude dít. Jen bych chtěla podotknout, že je to má první povídka (pokud nepočítám slohovky ve škole). Díky za komenty a snad se bude líbit.
29.09.2009 (10:00) • zubera • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3731×
Stál jsem v měsíčním svitu po pás ve vodě a přemýšlel. Praly se ve mně dvě myšlenky. Ta první, a pro mě zásadnější, je to nebezpečné a měl bych to celé zastavit. A ta druhá, již méně racionální, ale naprosto úžasná, a po které toužím celým svým bytím, tak jako nikdy po dobu mého nesmrtelného života. Moc bych si přál, aby se splnila…. Dost! Měl bych to zastavit dokud je ještě čas. Jenže to nejde. Slíbil jsem jí to. Mému jedinému důvodu k žití. Žití? No, spíš přežívání. Ona je úžasná. Je to můj anděl a já jí nemůžu nevyhovět. Slíbil jsem jí, že to zkusíme, tak to i splním…
Z mého uvažování mě vyrušil zvuk písku, po kterém se blížila. Nemohla ho slyšet, ale mé citlivé uši mi prozradily, že se ke mně přibližuje. Samozřejmě jsem také slyšel ten nejdůležitější zvuk. Zvuk jejího srdce.
Neotočil jsem se, čekal jsem až ke mně dojde. Zlehka se dotkla mé ruky.
„To je krása,“ vydechla dívajíc se měsíc.
„Jde to“ odpověděl jsem a otočil se směrem k ní. Prohlédl jsem si jí. Byla úchvatná. Její křivky, tak dokonalé. Tak přesné. Obrátil jsem ruku a propletl si své prsty s jejími. Ani jí nenaskočila husí kůže jako obvykle. Vybral jsem Esméin ostrov dobře.
„Ale slovo krásně bych nepoužil. Co je krása měsíce s porovnáním s tebou…“
Lehce se pousmála a položila svou ruku na mé již nebijící srdce. Její dotek mě pálil a v hrdlo mě začalo svírat. Ale nebál jsem se. Zvíře v sobě jsem už dávno přemohl. Začala mnou zmítat touha, kterou jsem dosud nepoznal. Byl to příliš silný pocit.
„Slíbil jsem, že to zkusíme,“zašeptal jsem nervózně. „Jestli… jestli ti něco udělám, jestli tě to bude bolet, musíš mi to okamžitě říct.“
Chvilinku uvažovala a pak vážně přikývla s pohledem upřeným do mých očí. Potom si opřela hlavu o mou hruď.
„Neboj se,“ zašeptala. „Patříme k sobě.“
Pravda, kterou teď vyřknula, byla až ubíjející. Byla pro mě vše a já už se jí nikdy nevzdám. Nikdy.
„Navěky,“ souhlasil jsem.
Stáhl jsem nás do větší hloubky a přitáhl si jí k sobě do náruče. Pozorovala můj obličej s naprostou důvěrou a láskou, kterou jsem si ani nezasloužil. Ale byl jsem nejšťastnějším mužem i upírem. Měl jsem ji za manželku a patřila jen mě. Nikdo nás už nikdy nerozdělí. Pod jejím pohledem jsem pochopil, že už bez ní nebudu moci být.
Pomalu jsem se k ní sklonil a lehce ochutnával její rty. Mé polibky mi s chutí opětovala. Zaposlouchal jsem se do jejího tepu. Stále se zrychloval. Pousmál jsem se tomu. Poznala to. Šplouchla na mě trochu mořské vody a vytrhla se mi z náručí. Potom s děsně svůdným pohledem utíkala směrem k domu až zmizela za prosklenými dveřmi.
Lehce jsem si povzdechl a vydal se za její omamnou vůní… Měl jsem strach a obavy, ale taky jsem už hořel nedočkavostí. Poprvé po století se ve mně probudily vášeň a touha, jiné než po lidské krvi…
Ačkoliv to nebylo nutné, došel jsem ke dveřím lidskou rychlostí. Chtěl jsem jí dát čas. Tahle noc bude naší první manželskou. A já jí slíbil noc se vším, co k tomu patří. Od té doby, co jsem ji poznal, jsem se opět začal cítit lidsky. Ale dnes večer jsem se cítil být člověkem víc než kdykoliv předtím. Byl jsem … nervózní. Nervózní z toho, co se má stát. Bál jsem a těšil. Nikdy jsem se ženou nebyl a ona je tak… perfektní. Co když něco zkazím? Nebo ji nějak ublížím? Nevím, jak se budu chovat. Jaký to bude pocit? Carlisle mi o tom sice vyprávěl a z jeho myšlenek jsem si udělal jistou představu, ale i tak se bojím. A ona je tak křehká, tak zranitelná. Z jedné věci jsem měl ale radost. Věděl jsem, že budu jejím prvním. A tahle myšlenka mě uspokojovala víc než by měla. Nemohl jsem si pomoci. To už jsem dorazil ke dveřím a uviděl Bellu, jak na mě čeká...
Autor: zubera, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Edwardovo dilema:
Hano,ty jsi úchyl bylo moooooc krásné asi takhle jsem si to představovala
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!