Tato jednorázovka, která bude asi na tři části, by se mohla nazvat, jako vysvětlení drabblu Edwarde?! To přeci nemůžeš!. Není nutné ho číst, tato pasáž se tu také vyskytne. Malé upozornění - zde Edward nebude kladná postava. Vlastně to bude pěkný hajzl... příjemné čtení přeje Veubella.
09.08.2011 (21:15) • Veubella • FanFiction jednodílné • komentováno 21× • zobrazeno 3140×
Byl večer a já čekala, až přijde Edward. Dnes to je již měsíc, co jsem zjistila, že je upír.
Znaveně jsem si lehla na postel a hypnotizovala okno. Začala se mi zavírat víčka, když jsem zaregistrovala pohyb. Edward si otevřel okno a ladně skočil do mého pokoje.
Znovu jsem zalapala po dechu, nad jeho krásou. Ach… Ty jeho oči.
Čekala jsem, že jako každý večer ke mně přijde, obejme mě a zlehka mě políbí na rty, až zapomenu, jak se má dýchat.
Dnes se ale tak nestalo. Byl nějaký zaražený. Chvíli jsem ho mlčky pozorovala.
„Edwarde? Co se děje?“ zašeptala jsem k němu potichu. On mě určitě uslyší a já nechci vzbudit Charlieho. Ale on neodpověděl. Pořád na mě zíral, čelist napnutou, ruce v pěst…
Začala jsem se ho bát. Ještě nikdy jsem ho takhle neviděla. Co se stalo, že má takovou náladu? Provedla jsem něco?
Letmo jsem zkontrolovala ruce, jestli se mi nepovedlo, se o něco říznout a on není zaražený a naštvaný z pachu mé krve. Při mé šikovnosti… Ale nic jsem neobjevila.
„Edwarde! Řekni prosím něco! Tohle mě děsí!“ skoro jsem zakřičela. Neuvědomila jsem si, že bych toho mohla později litovat.
Edward se napjal ještě víc, ale konečně promluvil. Ale to, co řekl, mi vyrazilo dech.
„Ty couro!“ zakřičel. Jeho hlas byl ledový. Chladný… bez citu.
„Edwarde…“ vydechla jsem, když se ke mně začal přibližovat. Začal jsem couvat. Ale kam? Seděla jsem na posteli a za chvíli jsem už byla přimáčklá ke zdi. On se nade mnou tyčil jako nějaká hrozba.
Zděšeně jsem lapala po dechu. Jeho oči byly zčernalé žízní.
„Edwarde? Co to děláš?“ zašeptala jsem zoufale.
Neodpověděl. Najednou mu vylétla ruka a já cítila, jak mi žhne tvář. Dal mi facku. Byla to normální facka, kdyby do toho vložil svou opravdovou upíří sílu, už dávno bych byla bez hlavy.
„Mlč!“ zakřičel.
Najednou se ve mně zvedl pud sebezáchovy. Začal jsem do něj kopat, kousat ho a mlátit rukama. On tam jen tak stál, na tváři úšklebek. Nepochybně vůbec nic necítil.
Snažila jsem se mu vymanit z obětí. Ale jeho sevření bylo pevné. Bylo to ocelové sevření.
Pak se najednou něco změnilo. Pustil mě a ustoupil o krok zpět.
Konečně jsem si oddechla. Nevím, co se to s ním dělo, ale teď už je po všem.
Najednou mi dal takovou ránu, že se mi zatmělo před očima a já spadla na zem. Cítila jsem, jak mi po hlavě stéká pramínek krve. Začalo se mi dělat nevolno.
Edward ke mně přistoupil, oči lačné touhou po krvi.
Poslední, co sem si pamatovala, než jsem ztratila vědomí, byla příšerná bolest. Myslím, že to bylo na krku …
…
Probrala jsem se z bezvědomí. On mě praštil? On? Ten, kterého jsem nade vše milovala? Ten, kterému jsem zaslíbila své srdce? Zatočila se mi hlava. Byla jsem malátná. Kde to sakra jsem?
Rozhlédla jsem se kolem sebe.
Tma. Po chvíli mé oči začaly té tmě přivykat. Byla jsem v temné místnosti. Zdi byly kamenné a asi hodně staré. Bylo dost možné, že jsem byla v podzemí. Otřásla jsem se odporem. Ale se stísněným pocitem, jsem něco hledala.
A našla to…
Stál v rohu místnosti a tvářil se…
Ach…
„Bello,“ vydechl. Myslela jsem, že pocítím úlevu, když uslyším jeho hlas. Ale opak byl pravdou.
Byl to hlas plný krutosti. Byl nelítostný. Lezl mi z toho mráz po zádech. Tolik zloby v jeho hlase… To je nemožné. To musí být sen. To nemůže být on. Určitě se mi to jenom zdá. Jen zlý sen…
„Edwarde,“ zašeptala jsem a hlas se mi zlomil. Snažila jsem se zadržet vzlyk, který se mi dral z hrdla.
Po tvářích se mi začaly koulet slzy.
„Proč?“ zašeptala jsem. A chtěla dodat: „Proč si mě praštil? Proč si mě nazval courou?“ Ale nedokázala jsem to vyslovit. Hrdlo se mi svíralo strachy.
Neodpověděl.
Zvedl se a přišel ke mně. Podívala jsem se mu do tváře. A pak vykřikla.
Jeho oči byly rudé.
Instinktivně jsem si sáhla na krk. Ucukla jsem. Pocítila jsem pálení, jako když máte otevřenou ránu. Podívala jsem se na svou dlaň…
Byla od krve. Od mé krve, kterou Edward vysával.
Zatočila se mi hlava. Buďto teď omdlím nebo se pozvracím…
Pomalu přešel celou místnost ke mně a klekl si vedle mě. Začal jsem se klepat. Vždy jsem se cítila v jeho blízkosti v bezpečí, ale teď?
Zahleděl se mi do očí a já pohledem uhnula. Nedokázal jsem se znovu podívat do těch rudých očí, které jsem kdysi tak milovala.
Ale stejně jsem se mu znovu podívala do tváře.
Jeho rysy ztvrdly, svaly se napjaly a začal kolem mě s něčím pracovat. Slyšela jsem akorát kovové cinkání.
Pak jsem uslyšela kovové cvaknutí. A také to cítila… pouta… On mě tu připoutal a teď mě tu nechá…
Ne, ne, ne, ne, ne…
Zvedl se a odešel ke dveřím. Jeho krok byl pořád ladný, jako kdysi. Ale teď jsem se na to nedokázala soustředit.
Mocně jsem zakroutila hlavou. Nemůže mě tu nechat.
„Ne! Edwarde, ne!“ zakřičela jsem z plných plic, až mě zabolela rána na krku. Ani se neotočil.
Jen se zastavil u dveří.
„Sbohem…“ zašeptal. Otevřel dveře, aniž by mi věnoval jediný pohled a vyšel ven do neproniknutelné tmy.
Dveře se s ocelovým skřípáním zavřely. Slyšela jsem scvaknout jeden zámek, pak druhý, třetí a čtvrtý.
I kdyby se mi povedlo se dostat z těch pout, ven se nikdy nedostanu.
Vydal jsem zoufalý výkřik. Byl to jen takový skřek, mě samotné při tom tuhla krev v žilách.
„Nenávidím tě, Edwarde Cullene!“ zakřičela jsem z plných plic.
Pak jsem se rozvzlykala. Byla mi zima, dokonce jsem i pocítila hlad. Byla jsem vysláblá a asi tak pět metrů pod zemí.
Nebylo žádné šance, jak se odtud dostat.
Já tu zemřu… Uvědomila jsem si po chvíli. Ano, už nebude existovat svět s Isabellou Swan. Jen bez ní.
Bylo mi líto mého otce, který si nedokáže bez mé pomoci ani ohřát jídlo v mikrovlnce. Bylo mi líto mé milované ztřeštěné matky, která bude zoufalá, až zjistí, že jsem nezvěstná.
Ano… tohle je můj konec.
Tak tahle jednorázovka má přesně 1000 slov. Doufám, že se vám líbila a zanecháte komentář.
Chtěla bych ji venovat těmto lidičkám: nicolecullenhale, KatarinaCullen, NatyCullen, Kika57, DarkFireflies, Yriss a mima19974 - za to, že mi napsali takové krásné komentáře k drabblu.
Ptáte se, proč to Edward udělal?
Dám vám odpověď: Má špatně pospojované kablíky v hlavě... :D (mima19974)
V příští část (nevím, jestli to bude poslední nebo pak ještě jedna):
Opravdu je tohle Bellin konec? Nebo se dočkáme Happy Endu?
♥ Veubella ♥
Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Edwarde?! To přeci nemůžeš! Omyl, Bello, já můžu vše... - 1. část:
Teda čítala som drabble, ktoré bolo perfektné a teraz je z toho taký super príbeh Som zvedavá ako to bude pokračovať.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!