Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Edwarde, počkej, já tě miluju!

10.09.2010 (15:15) • LilienlovesCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3202×

 Mé milované lásce

Edwardovi

Vím, že je teď pozdě, abych ti řekla ta dvě kouzelná slovíčka, na které jsi tak dlouho čekal. Ale konečně ses dočkal.

Miluji tě!

Promiň mi to.

Já vím, že tohle všechno je nanic, ale já to zkusit musím.

Kdybych nebyla tak hloupá. Nevěděla jsem, že tě takhle ztratím. Prosím, odpusť mi. Je to jediné, o co tě prosím.

Nevěděla jsem, že tě tak moc potřebuju. Tehdy ještě ne. Já byla tak slepá, nikdy bych netušila, že to, co je mezi námi, je opravdová láska. Opravdu tě potřebuji, prosím, vrať se mi.

Pamatuju si, jak jsem ti pohlédla do očí a úplně se v nich utopila, jenže to jsem nevěděla, že tě miluju. Já tě nespočetněkrát odmítla a tvoje srdce už to má spočítané. Tolik raněné, tolik ztracené, to sis nezasloužil. A tak jsem ztratila něco hodně důležitého. Ztratila jsem doživotní lásku.

Nechtěla jsem ztratit tvoji lásku ke mně, ne tu, která je tak hluboká.

Vím, ranila jsem tě a hodně, ale musíš mě pochopit. Nechtěla jsem pohřbít naši lásku. Nechtěla, opravdu ne.

Prosím, jen mě neopouštěj. Prosím, jen to ne. Brzy odejdeš a to jen kvůli mně, už tě nemohu přesvědčit, abys tu zůstal? Prosím. Vím, už je pozdě něco napravovat, ale já to musím zkusit.

Tvoje srdce, tvoji lásku, tvoji tvář nechci ztratit. Nechci. Nesmíme se odloučit. Potřebuju tě, ve dne, v noci. Dnes v noci tě nemůžu ztratit, nemůžu tě ztratit, ztratit navždycky. Ano, to, co jsem ti udělala, bylo sobecké. Utápěl ses ve smutku a já ti nikdy nepomohla. Já se trápila a ty jsi vždycky přišel. Byla jsem naivní, co jsem si myslela? Že tu budeš vždycky, když tě potřebuju? To jsem se přepočítala. Měla jsem vědět, co se stane, až řeknu ta slova, která jsou pro tebe, ostrá jako břitva.

„Edwarde, nech mě na pokoji! Copak nechápeš, že ne, je ne?                          Nechci tě! To si vůbec neuvědomuješ?                                                        

Já tě nemiluju! Zmiz z mého života! Navždycky!“

Tohle, není pravda! Doufám, že to pochopíš.

Byla jsem naivní! Ano, byla jsem a pořád jsem. Myslela jsem, že mě neopustíš, že mi ta slova odpustíš, ale já byla tak bláhová. Tak blbá, hloupá a tvrdohlavá. Mohli jsme to aspoň zkusit, jenže ne. Já byla ta hloupá, co tě odmítala. Tvoje zlatavé oči, tvůj hlas a pokřivený úsměv, který máš jen ty, mi teď chybí. Tvoje dokonalost, tvoje přítomnost mi chybí.

Tvoje všechno mi chybí.

A já husa si to uvědomila až teď. Jenže je pozdě. Ty se nevrátíš. Ty se nikdy nevrátíš. Ne po tom, co jsem ti řekla.

Ale až nasedneš do svého auta a zavřeš jeho dvířka, prosím, vyslechni má poslední slova.

Miluji Tě

Tvá Bella

Toho večera, chlapec, jemuž byl dopis věnován, vylezl oknem do dívčina pokoje. Na stole ležela otevřená obálka a vedle ní popsaný papír. Dívka ležela na posteli a tvrdě spala. Chlapec došel až k jejímu psacímu stolu a opatrně, aniž by způsobil nějaký hluk, vzal papír do ruky a začal číst.

Když to dočetl, papír pomalu letěl k zemi a chlapec stál jako opařený. Jeho láska právě napsala, že ho miluje.

Byl štěstím celý bez sebe. Přistoupil k dívčině a lehce ji pohladil po tváři, dívka zamžourala do tmy. Chlapec se bleskurychle schoval za skříň.

Ucítila totiž jeho vůni, ale když si uvědomila, že se jí to jen zdálo. Začala plakat a chlapci to trhalo jeho mrtvé srdce na kusy. Pomalu, aby divku nepolekal, k ní přistoupil a šáhl jí na rameno. Dívka zvedla své uplakané oči na něj a vykouzlila nádherný úsměv.

„Edwarde, ty ses vrátil. Zůstaneš tu se mnou,“ zašeptala do tmy, i když si nebyla vůbec jistá, jestli se jí to jenom nezdá. Chlapec zkroutil rty do pokřiveného úsměvu a malinko kývl hlavou, že ano. Dívka mu skočila kolem krku a on ji objal.

Dívka se jenom dívala do těch zlatavých, karamelkových očí a on také, jenže do temně čokoládových. Po chvíli se rozhodla a přiblížila svůj obličej k němu. Chvíli se mu ještě dívala do očí, ale pak přitiskla své rty na ty jeho. Zamotala ruce do vlasů a přitáhla si ho blíže k sobě.

Když se konečně od sebe odtrhli, řekla mu.

„Miluji tě!“

„I já tebe, lásko!“