Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Edward Jacob Cullen II.

26.06.2010 (17:15) • LeeiLee • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1570×

Alice

Odešla jsem z našeho – mého a Jasperova – místečka v lese, protože mě něco velmi znepokojilo.

Běžela jsem k domu, jak nejrychleji jsem dovedla. Zevnitř bylo slyšet jen Edwarda zachraňujícího Bellu a sání. A ještě něco. Třepetání něčeho malého, jako když letí kolibřík. Dveře byly otevřené, to mi usnadnilo cestu.

Stála jsem a nevěřícně zírala na scénu před sebou. Bylo to tak rychlé, že jsem zpočátku ani nedokázala zareagovat. Byla jsem překvapená – já!

Ale pamatuji si to velmi zřetelně.

Jacob se právě přeměňoval, když jsem doběhla. Přímo před mýma očima (pravděpodobně si mě ale nevšiml) se vrhl k Rose a vytrhl jí chlapečka – malého Ídžeje, kterého chovala - z náručí a chystal se skousnout. Shora se ale ozval tlukot srdce, který mu v tom zabránil.

Rosalie už se vzpamatovala z počátečního šoku a pro změnu se ona vrhla na Jacoba – ani se nesnažil bránit, za necelou vteřinu už byl na kusy. To by vysvětlovalo, proč jsem začala tak dobře vidět – proto jsem sem vlastně běžela.

Edward mezitím seběhl dolů a zvedl dítě ze země – měl nevěřícný a vyděšený výraz – tohle od Jacoba nečekal ani on.

Prohlédl malého – vypadal nezuboženě – jen se vyděšeně díval a trochu se třásl.

„Bude v pořádku. Budeš v pořádku,“ roztřeseně zašeptal a už byl zase nahoře u Belly.

Seth

Běžel jsem zkontrolovat, jak to vypadá doma u Cullenů a jestli je tam Jacob. Po tom jeho „výletě“ jsme s Leou dostali oba strach, co se chystá provést. Leah se dokonce obávala, aby se nepokoušel zabít, jak řekl Edward, to měl v plánu. Ale nemyslel si, že by to opravdu udělal, říkal, že Jacoba zranilo, když se postavil na Bellinu stranu. Což Leah šla zjistit přímo do domu a nebyla na Bellu zrovna milá.

Doběhl jsem. Ale neměl jsem to dělat. Z patra se ozývalo dvojí bouchání srdce – jedno lidské a jedno lehoučké a třepetavé, jako srdíčko nějakého ptáčka. Takže dítě už je na světě. A Bella žije. To je dobře. Moc dobře. Třeba budeme všichni šťastní.

Ovšem to co jsem viděl, mi úplně změnilo náhled na ně – na Cullenovi.

Rosalie právě odnášela z dolního pokoje červeno – hnědého vlka rozervaného na kusy.

Nemohl jsem se na to dívat, pomalu jsem rozpohyboval šokem ztuhlé končetiny a uháněl do lesa. Lea, která to viděla stejně jasně jako já a která byla až doposud v šoku jako já, začala výt. Její myšlenky byly jasné – Cullenovi musí zemřít. Chtěla se spojit – i když s nevelkou radostí – se Samovou smečkou a zaútočit na upíry.

„Ne,“ pomyslel jsem si. „V tom něco musí být, přece by to neudělali jen tak…“ I když ani já sám jsem si nebyl jistý – přece jsem to viděl. Ale proč by to dělali? Vždyť už se skoro přátelili, pomáhali jsme jim… měl jsem je rád. Lea si to nemyslela. Nesouhlasil jsem s jejími názory, ale dvě věci jsem jí přiznat musel – zaprvé: Tohle bych do Cullenů neřekl, zadruhé: Musíme si promluvit se Samem. Vycítila z mých myšlenek souhlas a už běžela – k La Push.

„Leo! Ne! Musíme si to nejdřív promyslet sami, nemyslel jsem hned!“ Neposlouchala. Utíkala lesem dál. Byl jsem proti ale zároveň rozpolcený, tak jsem běžel za ní.

Hned na hranici La Push spustila Lea poplach – hlasitě zavyla a proměnila se do lidské podoby. Doběhl jsem za ní a proměnil se taky, nebylo to zrovna chytré, ale nebál jsem se, že by nám vlci něco udělali.

Sam s Paulem a Jaredem tam byli ani ne za minutu. Když viděli, že stojíme jako lidé, Sam se taky přeměnil, ale Paul a Jared zůstali jako vlci.

Řekli jsme Samovi všechno, co jsme právě viděli – já jsem to podložil nesouhlasem a nevěřícností, Leah nesouhlasem a jistotou následujícího boje. Sam a vlci nás vyslechli a z jejich neutrálních obličejů najednou plál hněv.

Bylo okamžitě rozhodnuto – smečka se opět spojí a zaútočí – hned. Dítě musí zemřít. A Cullenovi taky. Tak rychle jsem to nečekal, ani Lea ne. Na okamžik neovládla svůj obličej a já spatřil překvapení. A ještě něco, co jsem nedokázal přesně definovat. Ochranitelství? Že by se o mě zase bála? Vždyť to byl v podstatě její nápad… Ale oba jsme udělali, jak bylo domluveno. Proměnili se zpátky a přestoupili do staré smečky – to nebylo nijak těžké. Slyšel jsem zase myšlenky všech jako dřív – Sam, Jared, Paul, Embry, Quil, Brady, Colin…

Jen jediná mysl chyběla. Teprve teď jsem si plně uvědomil, že Jacob je mrtvý. Už s námi nikdy nebude běhat po lesích. Už nikdy neuvidíme jeho upřímný smích. Nikdy. Už nikdy se nebude snažit získat tak bezúčelně Bellu pro sebe. Už nikdy neuslyšíme jeho mysl mezi svými. Nikdy, nikdy, nikdy. Najednou mě přepadla hrozná úzkost. Opadl ze mě i zbytek nutkání bojovat s Cullenama.

Na ostatní to však mělo opačný účinek – nabudilo je to, chtěli Jacoba pomstít. Začali si rozdělovat protivníky a probírat taktiku. Jako tenkrát když Jacob odešel. Zase dvě mysli se nezapojovaly do debaty. Ta moje, samozřejmě, a ta Leina. Ona prozkoumávala mou mysl – obzvlášť ten třepotavý zvuk, co jsem slyšel v domě. Chtěla ho ochránit – ho, ne mě. Pak si uvědomila, že ji poslouchám, cukla sebou a zapojila se do debaty ostatních.

Alice

Zrovna jsem se vrátila za Jazzem říct mu, co se stalo, když se moje vidění úplně ztratilo. Jasper vycítil děs, který mi procházel tělem, a už jsme se řítili lesem zpátky k domu.

Leah

Chystal se útok na Cullenovi. Projednávala se taktika. Ale mě pořád dokola vyplouvala na mysl jedna a ta samá vzpomínka mého bratra. Ten třepetavý rytmus srdíčka zněl tak zranitelně, tak nevinně… To dítě nesmí zemřít. Opět jsem myšlenku odehnala.

„… a kdo bude mít nejblíže k dítěti, tak ho zabije. Není to úplný upír, nemělo by to být těžké. Bude to ale nebez-"

„Ne,“ odpověděla jsem na Samovy myšlenky zcela neúmyslně a bez přemýšlení, ale když řekl nahlas, že dítě zemře, naprosto mě přemohl mateřský cit a potřeba to dítě zachránit.

Sam vykulil oči. „Leo, co to -“

„Smečka nezaútočí na dítě -“ Byla jsem si naprosto jistá. Musím ochránit dítě.

„Leo -“

„Ne, Same, smečka nezaútočí na upíry,“ pozměnila jsem formulaci slov.

Ale tentokrát to bylo jiné – moje slova zněla jako rozkaz. Rozkaz, který všechny přinutil seknout hlavy a poslechnout.

Stal se ze mě Alfa smečky.

Autor: LeeiLee, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Edward Jacob Cullen II.: