Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Eclipse - Forgive - Odpuštění hledej ve smrti

15.05.2010 (15:30) • Shade • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2274×

„Bello, přestaň se tím trápit, brzo bude všechno v pořádku, slibuju,“ řekl Edward.

Už půl hodiny se mě snaží přesvědčit, abych se přestala bát té armády upíru, která se na nás řítí. I když chtějí jen jednu jedinou osobu. Oni chtějí mě. A já prostě nejsem ochotná riskovat, všechny svoje blízké proto, abych byla v pořádku. Je to špatné, sobecké a neetické.

„Slyšíš mě?“

„Já nemůžu, Edwarde. Nejde na to nemyslet. Nejde nemyslet na to, že budu riskovat všechny lidi, které mám ráda, proto, abych byla v bezpečí, protože tím budou oni v nebezpečí. Jen při pomyšlení na to, že by se někomu z nich něco stalo, se mi dělá zle.“  Byla to pravda, bylo mi z toho zle, při pomyšlení na to, že někdo, jako Alice bude bojovat, se mě zmocňoval nepopsatelný strach. Byla to moje nejlepší kamarádka. A kdyby se něco stalo Edwardovi? To by byl můj konec.

Nikdy v životě jsem se necítila takhle bezmocná. Chtěla jsem být sama, i když jsem Edwarda milovala víc, než cokoliv na světě a byla jsem šťastná za každou chvíli s ním, teď jsem potřebovala být sama, protože teď nebyl nikdo, kdo by mě pochopil. Dřív tuhle roli zastával Jacob, ale ten se taky těší na bitku s upíry, takže jsem v tom sama.

Já je prostě nechápu. Co je na tom tak lákavého? Kdybych se na tohle zeptala Emmetta asi by, mi uvedl tisíce příkladů, ale já je nechtěla slyšet.

„Panebože, vzpomněla jsem si, že musím Angele pomoct s těmi oznámeními. Promiň, musím běžet." Zvedla jsem se z postele a otočila se k němu zády, aby nepoznala, že mu lžu.

„Neměly jste to psát až příští víkend?“ zeptal se nedůvěřivě.

„Jo, ale volala Angela, že toho má hodně, takže by byla moc ráda, kdybychom začaly už dneska.“

„Aha,“ řekl pouze. „Tak já tě ta hodím, a pak tě vyzvednu.“

„Edwarde,“ podíval jsem se na něj káravě. „Nejsem malá, zvládnu cestu autem tam a zpátky. Můžeš tady počkat na mě, dokud se nevrátím.“

„Tak dobře,“ řekl a povzdychl si.

„Fajn, tak zatím,“ řekla jsem mu a odešla z pokoje. Nastartovala jsem svůj náklaďáček a vydala se po silnici.

Doufala jsem, že Alice neviděla moje rozhodnutí, protože to by byl za chvilku tady a to jsem v tuhle chvíli nepotřebovala. Právě teď jsem potřebovala být sama. Uvědomila jsem si, že nejlepší místo na spřádání mého plánu bude v La Push. I když bude Edward nadávat, alespoň budu sama. Alice mě neuvidí a všechno bude fajn. Jenom sebou musím hodit.

Když jsem přijela do La Push nešla jsem za Jacobem. Jela jsem rovnou na First Beach.

Sedla jsem si na starý známý kořen stromu a pustila se do přemýšlení.

Upíři jsou v Seattlu, to znamená, že je v Seattlu i Victoria.

Najednou mi zazvonil telefon. Alice. Do háje.

„Alice?“ zeptala jsem se opatrně.

„Bello, nemáš tušení, co jsem vymyslela,“ zněla nadšeně. Takže z mého plánu nic neviděla. Zdá se, že si je mou budoucností docela jistá, a tak se do ní moc nedívá. To mi dost vyhovovalo.

„Copak jsi vymyslela, Alice?“ zeptala jsem se jí.

„Dneska večer bude párty. U nás doma. Přijdou všichni. Bude zábava. Šaty máš na posteli. Edward tě vyzvedne v sedm. Uvidíme se večer. Zatím.“

„Alice?!“ Bože, tak tohle je ten nejhorší trest.

Bylo šest, takže jsem se vydala zase hezky domů. Tam jsem se oblékla do šatů, které mi Alice připravila a vlasy jsem si nechala rozpuštěné.

Za chvilku jsem před domem uviděla stříbrné Volvo.

Vyšla jsem ven a doufala, že mi ta párty rychle uteče. A skutečně. Bylo to pryč, než jsem se nadála. Musela jsem uznat, že to byla docela zábava. Edward musel zůstat doma a pomoct Alici s úklidem, a tak mě odvezl domů, ale potom se musel vrátit.

V tu chvíli jsem zjistila, že dnešek je perfektní den, pro uskutečnění mého plánu.

Musela jsem Edwardovi, ale ještě napsat dopis na rozloučenou. Nebyla jsem ochotná ryskovat všechny své blízké, a proto jsem se vzdala svého života. Věděla jsem, že je to tak správně.

Vzala jsem list papíru, tužku a začala psát.

Drahý Edwarde,

pokud čteš tento dopis, jsem už nejspíš mrtvá. Vím, že mě za tohle budeš nenávidět, ale je to jedna z těch „musí to tak být věcí“. Možná, že mi to nikdy neodpustíš, ale já už dávno přijala následky tohoto činu. Prosím tě o jediné – žij dál. Kvůli mně. Pokus si představit, že bys měl umřít. Chtěl bys, abych zemřela s tebou, nebo abych žila dál? Jsem si jistá tou druhou možností. Prosím tě, odpusť mi, že jsem tě opustila, ale je to to nejlepší pro mou rodinu, do které patří především tvá rodina. Miluju tě víc, než cokoliv na světě.

Řekni Jacobovi, že byl mým nejlepším přítelem a že jsem ho svým způsobem milovala.

Alici, že bude navždy mou nejlepší kamarádkou a sestrou, a že mi bude chybět. Pro Charlieho vymyslete nějaký vhodný příběh, který mu dá možnost v klidu mě pochovat.

Bohužel nemám čas vypisovat tu všechna poděkování, a proto to zkrátím. Pro všechny členy Cullenovic rodiny mám pouze dvě slova. Miluju vás. Dokonce i tebe Rose.

S láskou navždy vaše Bella

Ten dopis mě dohnal k slzám, a proto byl trochu mokrý, ale to mi nevadilo. Přeložila jsem ho na čtvrtku a na čistou stránku napsala Cullenovým.

Potom jsem se rozloučila se svým pokojem a vydala jsem se směrem do Seattlu, kde mě čekala smrt. A já ji uvítala. Přivítala jsem ji s otevřenou náručí, protože jsem věděla, že má smrt zachrání mé milované a to stálo za to.

Za chvíli jsem tam byla. Vstoupila jsem do temné uličky a byla si jistá, že mě najde. A to byla pravda. Za chvíli jsem uviděla krásu a divokost jejich rudých vlasů, a netrvalo to ani moc dlouho a rudá barva byla všude.

Ucítila jsem zápach vlastní krve, který mě pomalu přiváděl do mdlob. Teď už jsem nevnímala Victorii. Byla mi ukradená. Soustředila jsem se na smysl svého bytí. Na Edwarda. Vybavovala jsem si barvu jeho vlasů, tvar jeho rtů, krásu jeho úsměvu. Má poslední myšlenka byla: Miluju tě, Edwarde!

A zanedlouho potom Isabella Swanová zemřela. Umírala s pocitem, že zachránila své blízké. Všichni Cullenovi z toho byli otřeseni a Edward odmítal žít dál, ovšem celá rodina ho udržovala při životě, tak, jak si Bella přála. Když si přečetli dopis, všichni se zhroutili, dokonce i Emmett, který si v každé situaci zachovával humor, teď plakal bez slz. I Rosalii to zasáhlo, protože právě Bellina poslední věta v dopise patřila jí. Ona ji milovala. V tu chvíli Rosalie zjistila, že jí bude Bella ohromně chybět, že byla součástí jejího života, a že ztratila sestru. Ani ona tenkrát nedokázala zadržet pláč.

To, co se dělo dál už zůstalo v rukou osudu, jedno je však jisté. Že Isabella Swanová zemřela milovaná. A právě láska jí dala sílu k činu, který by málokdo z nás dokázal.

Shrnutí povídek

Autor: Shade (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Eclipse - Forgive - Odpuštění hledej ve smrti: