Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dva světy...který si vybereš?..Bello?

18.08.2009 (09:00) • lololka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3807×

,,Bello? No tak zlato podívej se na nás." Uslyšela jsem z povzdálí maminčin líbezný hlas, ale nevnímala jsem ji. Byla jsem uvězněná někde mezi nicotou a jiným světem... Na chvíli mě oslepilo světlo a pak jsem uslyšela hlas, který nevěstil nic dobrého.

,,Nevnímá Vás paní Swanová. Je mi to líto, ale vaše dcera nejeví žádné změny ve svém stavu." Já jsem je však vnímala. Slyšela jsem každé slovo, ale nemohla jsem odpovědět. Opravdu moc jsem si přála uvidět její tvář... její úsměv... ale to by byla moje konečná zastávka. Vzdala bych se mé lásky, mého života, mé naděje, že se dostanu z toho světa kde byl on a vrátila bych se do té nicoty, která mě kdysi dávno pohltila. Edward je má realita... nebo ne?

,,Edwarde," zašeptala jsem, ale odpovědi jsem se nedočkala. Místo toho jsem uslyšela opět svoji maminku. Tentokrát byla tak blízko.

,,Miláčku prosím, podívej se na mě. To jsem já. Tvá máma." Povedlo se mi to. Opravdu jsem ji po dlouhé době uviděla. Skláněla se nade mnou a po tváři ji stékaly slzy. Rozhlédla jsem se a nechápala, jak jsem se ocitla v této místnosti. Nelíbila se mi. Pokoj neměl žádná okna. Připomínal mi nemocnici... Ale to není možné. Znova jsem se rozhlédla po pokoji a pak se podívala před sebe. Toho pána v bílém plášti jsem už viděla. Jen jsem si nemohla vzpomenout kde. Zdál se mi tak povědomý a při tom ho vidím poprvé.

,,Kde... kde to jsem? A kde je Edward?"

,,Ach zlatíčko..." Chytla mě za ramena a přitiskla si mě k sobě. ,,Jsi zpátky," tiše se zasmála.

Nechápala jsem to. Co tím myslela, že jsem zpátky?

,,Bello nebude ti vadit, když tě vyšetřím?" Podle pláště jsem usoudila, že to bude doktor. Němě jsem přikývla a chtěla se zvednout, ale nemohla jsem. Něco me svazovalo... a opravdu. Nohy jsem měla uvězněné v těsném pásku a ruce... Bože moje ruce!! Vyděšeně jsem se podívala na maminku a pak na sebe. ,,Proč mám na sobě kazajku? Mami! Co se to děje?"

,,Zlatíčko ššš. To je v pořádku. Pan doktor tě vyšetří a všechno bude dobré. Jen už se tam nesmíš vrátit." Co to říká??

,,Kam...? Kam se nemám vrátit? O čem to sakra mluvíš? A kde to jsem?" Teď už jsem byla opravdu naštvaná a vystrašená. Maminka ustoupila a místo ní si ke mně klekl doktor. Všimla jsem si, že sedím v rohu místnosti.

,,Bello jsi v psychiatrické léčebně na Floridě. Jsi tady už pět let." Zavrtěla jsem hlavou. ,,To není pravda! Kde je Edward? Mami! Kde jsou Cullenovi?" Maminka jen zavrtěla hlavou a podívala se do země.

,, Bello... Edward neexistuje. Rozumíš? Neexistuje žádný Edward ani Cullenovi! Není žádné Forks!"

,,Mami prosím. Musíš mi věřit! Já přísáhám, že si nevymýšlím. Prosím-"

,,Bello stop! Přestaň s tím! Už přestaň!" Hlas se ji ztišil a vzlykla. Nevěřím tomu. Jsou skuteční. Byla jsem s ním. Byla jsem s ním na naší louce. Usmíval se na mě svým pokřiveným úsměvem a držel mě v náručí. Já si nevymýšlím!

,,Bello teď ti něco píchnu, aby jsi se uklidnila ano? Nebude to bolet, slibuju."

,,Ne! Ne já nic nechci! Mami ať jde pryč. Odvez mě odsud." Podívala jsem se prosebně na svoji maminku, ale ta jen zavrtěla hlavou.

,,Nemůžu Bells... nemůžu. Nejdřív se musíš uzdravit. Musíš zapomenout na Edwarda a opustit jeho svět. Potom půjdeme domů. Společně... Ale nejdřív se ho musíš vzdát... Musíš se vzdát celého Forks rozumíš?" Nepoznávala jsem ji. Co mi to tu říká? Mezitím co si doktor připravolal injekční stříkačku jsem se bez cíle dívala do prázdna. Ani jsem si nevšimla, že se pohupuju.

***

,,Miláčku kde jsi?" Pousmála jsem se a zašeptala:,,Edwarde..." Maminka se vyděšeně podívala na doktora, který si ke mně znova klekl a zatřásl se mnou.

,,Bello! Podívej se na mě! Nevracej se tam slyšíš? Nesmíš tam znova odejít!" Já jsem však doktora už nevnímala. Šla jsem za andělským hlasem.

,,Edwarde?" Podívala jsem se před sebe, ale uviděla jen prázdnou louku. Úsměv mi z tváře pomalu mizel. Chtěla jsem jít domů, ale kolem pasu mě chytily JEHO ruce.

,,Tady jsem." Zašeptal a políbil mě na krk. Usmála jsem se a otočila se k němu. Ukazováčkem jsem opatrně mapovala jeho tvář.

,,Jsi skutečný..."

,,Ano... Proč bych nebyl lásko?"

,,Máma mi říkala, že jsi výmysl... nevěřila jsem ji." Edward se na mě podíval pozorněji.

,,Máma? Bello... tvoje maminka je už pět let mrtvá." Starostlivě mě pohladil po tváři. Usmála jsem se a zavrtěla hlavou.

,,Co to povídáš? Není mrtvá. Edwarde to je blbý žert. Před chvilkou jsem s ní mluvila a..."

,,Lásko to musel být jen sen. Já vím, že to pro tebe bylo těžké, ale vyrovnala jsi se s tím." Udělala jsem několik kroků od něj. Proč mi lže? Máma není mrtvá. Nemůže být! Nemohla by mě jen tak opustit.

,,Co... co se jí stalo?" Ucítila jsem něco mokrého na své tváři. Přejela jsem po ni prstem a uviděla slzy.

,,Měla rakovinu... Lásko nemám zavolat Carlisleovi?" Teď už jsem chápala její slova. Už jsem věděla co měla na mysli, když mi říkala, abych opustila jeho svět... Ale v tom případě jaký svět byl reálný? Co když si vyberu špatně? Edward i maminka byli skuteční. Pro mě jsou skuteční... Nemám sílu... Nechci je ztratit...

,,Bello?" Ucitíla jsem na tváři Edwardovo ruce. ,,Co se děje?" Smutně jsem se na něj podívala a pousmála.

,,Miluju tě... Miluju tě a vždycky budu. Jsi můj anděl." Stoupla jsem si na špičky a přivlastnila si jeho rty. Jemně jsem ho políbila a pak... pak jsem ucítila jenom tupou bolest...

***

,,Vrací se." V hlavě mi zazněl doktorův hlas. Zamrkala jsem. Byla jsem stále na tom samém místě svázaná kazajkou. Mé oči vyhledaly maminčinu tvář. Měla rudé oči od pláče.

,,Mami?"

,,Jsem tady zlatíčko." Klekla si ke mně a pohladila mě po tváři. Byl to hřejivý pocit, který nechci nikdy zapomenout.

,,Bells ty jsi mě vyděsila... Myslela jsem, že už tě neuvidím." Chápala jsem jak to myslí.

,, Mami... můžeš mě obejmout?" Pousmála se a obejmula mě. ,,Brzy pojedeme domů... Jen to chvilku potrvá." Políbila mě na čelo. Pohlédla jsem ji do očí.

,,Miluju tě mami. Víš to, viď? Nikdy na tebe nezapomenu... Budeš v mém srdíčku na prvním místě."

,,Vím to ale o čem to-" Došlo jí to. Právě ji došlo, že ji opouštím... Navždy.

,,Bello ne! Tohle mi nedělej. Bello Edward je falešný! Rozumíš?" Opět se ji po tváři spustil proud nešťastných slz. Doktor to jen pozoroval. Nemohl nic dělat.

,,Promiň... Věř mi, že mi bude dobře. Postará se o mě. Miluje mě..."

,,Bello, neopouštěj mě prosím. Nenechávej mě tu..." Zoufale mě chytla za ramena.

,,Sbohem maminko," naposled jsem se na ni pousmála a pak zavřela oči...

***

,,Tak dělejte něco!" Křičela na doktora, který Bellu prohlédl.

,, Je mi líto... Rozhodla se... Nedá se už nic dělat. Ztratili jsme ji..." Pomalu se zvedl od těla skrčeného v rohu a pohladil nevěřící matku po zádech.

***

Probudila jsem se na měkké pohovce.

,,Bello! Konečně!" Zajásala vedle mě Alice a chytla mě za ruku. Nic jsem nechápala.

,,Co se stalo?"

Omdlela si, když jsi byla s Edwardem. Mimochodem bude tu za pár vteřin." A opravdu... můj anděl už seděl vedle mě a starostlivě se usmál.

,,Ty jsi mě vyděsila..."

,,Omlouvám se. Teď už budeme jenom spolu." Pohladila jsem ho po tváři a pak ho objala.

,,Navždy..."

Autor: lololka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dva světy...který si vybereš?..Bello?: