Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Doktor Cullen

27.07.2011 (18:00) • Lorenia • FanFiction jednodílné • komentováno 50× • zobrazeno 7976×

Zase další nudný a deštivý den. Seděla jsem u svého počítače a dopisovala článek o ekonomických návrzích politických stran v Seattlu. Měla jsem pocit, že tohle nepůjde tak snadno jako vždycky. Měla jsem hlavu plnou rozmanitých myšlenek, žádná z nich však nezapadala do pomyslného šuplíčku – politika. Ke všemu jsem v noci špatně spala a únava se na mě brzo projevila, když jsem začala hlasitě zívat.

„Špatná noc?“ ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a uviděla vždy usměvavou Jess, moji skvělou kolegyni a především skvělou kamarádku.

„Jo, dalo by se to tak říct,“ odvětila jsem a postrčila si k očím brýle. Přisunula si židli a posadila se ke mně.

„Můžu ti nějak pomoct?“ špitla a spiklenecky na mě mrkla.

„Pokud jsi politický expert,“ vzdychla jsem s úsměvem a Jess hlasitě vyprskla smíchy. Bylo naprosto jasné, co si myslí. V redakci Seattle Times měla na starost kulturní rubriku a nějaké politické, ekonomické nebo snad ekologické informace jí byly na míle vzdáleny. Musela jsem se zasmát s ní.

„Půjdeš dneska po práci na drink?“ pokračovala zvědavě. To byla celá ona. Jak šlo o zábavu, muže nebo drby, byla všude první. Měla jsem tu její nevázanost a svobodomyslnost ráda. Bylo to příjemné odlehčení v každodenních starostech.

„Myslím, že ne, Jess. Jsem hodně unavená,“ odpověděla jsem a snažila se znovu aspoň trochu zapojit do psaní článku.

„Ale Bells, je středa. Dneska bude v baru zase ten můj číšník a já tam nechci tvrdnout sama! Potřebuju ženskou posilu!“ žadonila a pokusila se na mě hodit ten svůj psí pohled, který na mě vždycky zapůsobil. Věděla, jak na mě.

„Tak fajn, tak fajn. Půjdu, ale to mi musíš dát do té doby pokoj, abych mohla tenhle článek dopsat, jasný?“ vzdala jsem se, ale nezapomněla jsem použít káravý tón. Věděla jsem však, že můj herecký talent nepatří k těm nejpřesvědčivějším. Vítězně se usmála.

„V pět buď připravená,“ přikázala radostně a zmizela ke svému stolku za rohem. Trochu jsem zalitovala, že jsem se nechala přesvědčit a slíbila jí to. Při každém napsaném slově na mě dopadala stále větší a větší únava. Jediné řešení stálo zhruba čtyři metry ode mě – automat na kávu. Pomalu jsem se zvedla a ploužila se táhlým krokem přímo k němu.

„Budu potřebovat litry,“ špitla jsem ospale.

XXX

Bar byl zhruba čtvrt hodiny cesty od redakce, a tak netrvalo dlouho a ocitly jsme se před malým, rohovým podnikem, jehož světla výrazně zářila do mlhavého večera. Než jsem stačila cokoli říct, Jess otevřela dveře a táhla mě dovnitř. V baru bylo celkem plno, a tak jsem byla skutečně ráda, když se Jessice podařilo najít místo v zapadlém rohu. Posadily jsme se a ve stejnou chvíli u nás stál číšník.

„Co to bude, dámy?“ ptal se laškovně, ale jeho pokus o svůdný pohled směrem k Jessice neměl žádný účinek. Ta jen zasněně zírala k baru, kde míchal koktejly její barman.

„Ehm, dám si sklenku vína a presso, prosím,“ odpověděla jsem a nohou kopla do Jess, která se konečně probrala z říše pohádek.

„Já si půjdu objednat k baru,“ hlesla a číšník s lehce svraštělým obočím odešel. Na malý okamžik jsem ji sledovala, protože jsem si nebyla příliš jistá tím, jestli vůbec dýchá.

„Hej! Jess! Tady jsem,“ zvýšila jsem hlas a ona se na mě konečně ráčila podívat. Jedno bylo jisté, tenhle barman s ní dělal divy. Vypadala jako tenkrát, když jsme spolu před pár lety zkusily trávu. Sjetá.

„Bells, hele, já jdu k baru. Za chvíli jsem zpátky, jo?“ oznámila mi, prohodila vlasy a s nenuceným úsměvem vyrazila k baru. Začala ve mně vřít zlost. Tak ona mě sem vytáhne a pak mě tu nechá sedět samotnou? Měla jsem vážně vztek a jediné, co mě trochu uklidnilo, byla moje objednávka, kterou číšník v mžiku donesl ke stolu.

„Prosím, slečno,“ promluvil a bez dalších slov zmizel. Chvíli jsem tam tak seděla a upíjela víno, které se mi zdálo trpčí než jindy. Normálně bych ho vrátila, ale neměla jsem zájem o jakoukoli pozornost směřovanou k mé osobě, takže jsem zůstala zastrčená v koutě a sledovala ruch kolem sebe. Můj zrak zamířil k baru, kde Jess započala svůj ženský útok na vybranou kořist - v jejím případě barmana. Otráveně jsem se otočila zpět a sáhla do kabelky pro cigarety. Vlastně ani tak nekouřím proto, že by mi to chutnalo, spíš je to moje záchrana, když se nudím. Konečně se mi podařilo nahmatat krabičku a vytáhnout vytouženou cigaretu. Vložila jsem ji mezi rty a pak mi to došlo. Neměla jsem oheň.

„Sakra,“ zaklela jsem a ve stejnou chvíli mi mužská ruka zapálila. Nasála jsem kouř do plic a pohledem zamířila ke svému zachránci. Nade mnou stál vysoký, urostlý mladík, jehož vzhled mě naprosto odzbrojil. Měl bronzové vlasy rozčepýřené do sexy rozcuchu, jeho tvář byla bledá a i přes ostré rysy z něj čišela jistá chlapeckost. Temné oči barvy jantaru mě se zaujetím sledovaly a jeho úzké rty se semkly do svůdného úsměvu.

„Díky,“ vydechla jsem a snažila se nezadusit cigaretovým dýmem. Mladík se pousmál.

„Rádo se stalo,“ odpověděl mile a já na moment přemýšlela, jestli ho mám pozvat ke stolu. Můj mozek křičel: Je to cizí muž! A všechno ostatní: Tak už mu řekni, ať se posadí, ty kozo! Odkašlala jsem si a znovu se na něj podívala. Ou. Vážně to nebyl sen, on tam stojí!

„Nechtěl byste se posadit?“ promluvila jsem tichým hlasem, možná až moc tichým a trochu mě udivilo, když mě slyšel a přikývl. Posadil se naproti mně a já se v tu chvíli cítila mnohem nervóznější. Najednou jsem ho sledovala v plné kráse a nemohla uvěřit tomu, že takový muž vůbec existuje.

„Co dělá žena jako vy samotná v baru?“ optal se zvědavě a jeho pohled mě začal rozrušovat trochu víc než předtím.

„No, vlastně tu nejsem sama,“ špitla jsem a on jemně svraštil obočí. Špatně mě pochopil.

„Nejsem tu s mužem, jsem tu s kamarádkou,“ vysvětlila jsem a jeho tvář znovu rozzářil ten okouzlující úsměv.

„A proč tu sedíte sama?“ pokračoval a nepřestával mě sledovat těma svýma uhrančivýma očima. Snažila jsem se působit klidně, ale neměla jsem ponětí, jak dobře mi to šlo. Potáhla jsem cigaretu a ukázala prstem k baru, kde se Jess už veřejně hlásila k barmanovi a evidentně se pokoušela vyhrát hru: Kdo dřív upadne v alkoholovém opojení do bezvědomí.

„Už chápu,“ usmál se mladík a já pocítila náhlou potřebu se mu představit. Opatrně jsem si zastrčila za ucho pramen vlasů, který mi spadl do tváře.

„Jsem Bella, mimochodem,“ špitla jsem a podávala mu ruku. Pronikavě se na mě zadíval a ruku mi stiskl ve své dlani. Při tom dotyku jsem se lehce zachvěla.

„Edward, těší mě, Bello,“ představil se a doba, kterou svíral mou dlaň ve své, už dávno překročila společensky danou normu. Když si to uvědomil, pustil mě.

„A co děláš, záhadná Bello?“ zeptal se s úsměvem a zase mě hypnotizoval očima. Měla jsem pocit, jako by mi tím pohledem dokázal pohlédnout až do hlavy.

„Jsem novinářka,“ odpověděla jsem a znovu potáhla do plic silnou dávku nikotinu. V jeho tváři se objevilo zaujetí.

„Zajímavé,“ podotkl a přisunul se ke mně trochu blíž. Okamžitě mě napadla otázka, která se přímo nabízela.

„A ty?“ pokračovala jsem zvědavě a do popelníku odklepla popel z cigarety.

„Jsem lékař,“ odpověděl pobaveně a já se na něj překvapeně podívala. Čekala bych snad cokoli na světě? Ale doktor? Tak to mi vzalo dech.

„Takže tohle,“ ukázala jsem na cigaretu, „mi budeš nejspíš rozmlouvat,“ reagovala jsem spontánně. Jemně přimhouřil oči a rty stáhl do pokřiveného úsměvu.

„Jako lékař bych měl,“ začal s hraným káravým tónem, „ale jako muži mi to připadá velmi sexy,“ dodal sametovým hlasem a rukou se opřel o stůl. Prvně v životě jsem měla pocit, že mě někdo dokáže mámit pouhým pohledem. Rozrušeně jsem típla cigaretu a napila se doušku vína.

„Tak to je dobře. Je to prostě můj zlozvyk,“ podotkla jsem a snažila se znovu o ten klidný, nezaujatý tón v hlase. Najednou mi zapípal mobil a já se podívala na displej, kde se objevila zpráva od Jessicy.

Nechám tě chvíli samotnou a ty ulovíš nejkrásnějšího chlapa široko daleko. Kdo je to? J.

Podívala jsem se na Edwarda, který mě sledoval, a lehce jsem se usmála. Ani jsem nestihla nic říct.

„Jen piš, počkám,“ odpověděl na mou nevyřčenou otázku a já se vrátila pohledem zpátky do displeje.

Necháš mě tu samotnou a pak se divíš? Byla bych dávno pryč, kdyby se tu neobjevil. Odeslala jsem Jessice sms a mobil položila vedle sebe. Neuběhlo ani pár vteřin a znovu zavibroval. Podívala jsem se omluvně na Edwarda. Usmál se.

No fajn, ale já už jdu domů, takže pokud chceš jít se mnou, tak se musíš se svým princem rozloučit. Odepsala mi.

Naštvaně jsem se podívala k baru, kde seděla znuděná Jess a její barman byl kdesi. Otočila jsem se zpátky k Edwardovi a nahodila otrávený výraz.

„Co se děje?“ zeptal se překvapeně.

„Poslední zpráva, slibuju. Můj ex je prostě neodbytný,“ zalhala jsem a v duchu se zarazila nad tím, co jsem právě vypustila z úst.

„Jsi v pořádku?“ ujišťoval se starostlivě a mě jeho neskrývaný zájem o mou osobu dělal skutečně dobře.

„Jojo, jen mu odepíšu a víc se jím zabývat nebudu,“ znovu jsem zalhala a přilepila prsty ke klávesnici.

Zůstanu. Uvidíme se zítra. Bella

Strčila jsem mobil hluboko do kabelky a snažila se nedívat k baru. Edward se přitáhl trochu blíž a měřil si mě svýma medovýma očima. Měla jsem pocit, že sním. Ale Jessičin naštvaný výraz jsem nemohla přehlédnout. Cítila jsem se provinile.

„Jenom se rozloučím s kamarádkou, už odchází. Hned jsem zpátky,“ špitla jsem a odběhla od stolu přímo k baru, kde seděla nasupená Jess.

„Jess, nezlob se, ale vážně tu chci zůstat. Snaž se mě chápat,“ řekla jsem a mrkla na ni. Ten výraz naštvanosti jí dlouho nevydržel a ona se usmála.

„Tak fajn, ale zítra mi všechno povíš, jasný?“ vyhrkla natěšeně a já se rozesmála.

„Platí,“ souhlasila jsem a objala ji. Mrkla na mě, oblékla si kabát a zmizela ven. Přistoupila jsem k baru a za moment u mě stál barman.

„Co to bude, krásná slečno?“ zkoušel to na mě s rádoby svůdným úsměvem. V duchu jsem si představila Edwarda a musela se zasmát.

„Dám si vodku,“ odpověděla jsem a snažila se přemýšlet, co by si dal asi Edward. Muži mívají rádi whisky, ne? Tak to zkusím.

„A ještě jednu whiskey, prosím,“ dodala jsem a barman na mě provokativně mrkl. Protočila jsem oči v sloup, to poslední co by mi v tuhle chvíli bralo dech, by bylo svádění jiného muže nežli Edwarda. Vzápětí mi barman podával oba drinky a poslal vzdušný polibek. Nevnímala jsem ho a celá rozrušená se rozešla ke stolu. Najednou jsem sebou trhla a měla co dělat, abych obě sklenice neupustila k zemi. Stůl zel prázdnotou a Edward byl pryč. Zůstala jsem stát jako opařená a pak mi hlavou probleskla upokojivá myšlenka. Určitě si jen odskočil, ty hloupá.

Došla jsem ke stolu a položila pití. Usadila jsem se zpátky na místo a čekala. Už uběhlo pár minut a on nikde. Netrpělivě jsem klepala podpatkem do země a hodila do sebe panáka vodky. Když už to bylo víc jak dvacet minut, naštvaně jsem vypila i sklenku whiskey a hlasitě se zakuckala.

„Ty hlupačko,“ sykla jsem a přehodila přes sebe kabát. Jak by takový chlap o tebe mohl mít zájem? Radši se vytratil, když jsi byla pryč, než by si vymýšlel nějakou výmluvu. Ani za to jsem mu nestála. Smutně jsem se zadívala na prázdné místo, vzala si kabelku a prodrala se z baru ven.

Tak co? Líbila se Vám povídka? Když jsem ji psala, měla jsem v hlavě pokračování, ale to jedině v případě, že byste o něj stály.

/ 2.část /

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Doktor Cullen: