Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dokonalý muž

23.10.2011 (15:45) • IsabelMasen • FanFiction jednodílné • komentováno 18× • zobrazeno 3725×

Zdál se mi sen. Sen, ve kterém jsem byla s dokonalým mužem. Měl černé vlasy, zlaté oči a svaly tak veliké, že by mu je mohl závidět kde jaký boxer. Něžně mě hladil po ruce a zamilovaně mi hleděl do očí. V jeho očích jsem viděla svůj odraz. Měla jsem dlouhé hnědé vlasy a byla jsem krásná. Velké hnědé oči byly rozšířené láskou a vzrušením. Usmívala jsem se na anděla přede mnou a nemohla se nabažit jeho pohledů a doteků.

„Miluji tě, Bello,“ zašeptal a políbil mě. Polibky jsem mu oplácela, ale po chvíli mi přišlo, že moc slintá a funí. Celý obličej jsem měla mokrý od slin a jeho zrychlený dech mě šimral na tváři.

Funění a slintání se stupňovalo, až jsem byla celá mokrá. Otevřela jsem oči a spatřila Bena, mého malého jorkšíra. Lízal mi obličej a spokojeně u toho funěl.

„Ty hloupý čokle! Zrovna jsem se líbala s tím nejkrásnějším mužem na světě a ty si mi to všechno zkazil. Nemysli si, že s tebou ještě někdy půjdu na procházku,“ křičela jsem na něj a ignorovala jeho smutný pohled a nešťastné kňučení. Shodila jsem ho z postele a vešla jsem do koupelny. Když jsem spatřila svůj odraz v zrcadle, zhrozila jsem se. Celý obličej jsem měla červený a na krku jsem měla malé škrábance. Opláchla jsem si obličej, a když jsem byla spokojená s barvou mé pleti, vzala jsem z poličky řasenku. Párkrát jsem přejela štětečkem po mých ne moc dlouhých řasách a nakonec jsem řasenku vrátila na své místo.

Vyčistila jsem si zuby a na obličej nanesla lehkou vrstvu pudru. Višňový lesk na rty jsem používala jen tehdy, když jsem měla dobrou náladu. Sny o dokonalém zlatookém chlapci jsem měla skoro každou noc, ale teprve dnes jsme se políbili. Nanesla jsem malou vrstvu lesku na své červené rty a nakonec jsem se podívala do zrcadla. Se svým výtvorem jsem byla spokojená. Opustila jsem koupelnu a došla ke své šatně. Vzala jsem si černé úzké kalhoty, bílý top a šedý svetr. Milovala jsem tyto barvy, a proto jsem byla štěstím bez sebe, že jsem zimní typ a tyto barvy mi sluší. Do ruky jsem vzala černý kabát a nazula si bílé balerínky. Přes rameno jsem si hodila tašku s učením a seběhla jsem dolů do kuchyně. Pozdravila jsem mamku a do ruky si vzala čokoládovou tyčinku.

„Páni, Bello. Co se děje, že si se tak vymódila? Moc ti to sluší,“ řekla a rukou si mě otočila, aby si mě mohla prohlédnout i zezadu. Usmála jsem se na ni a podívala se na hodiny. Zhrozila jsem se. Mám jen deset minut na to, abych se dostala do školy. Zhltla jsem tyčinku, políbila mamku na tvář a vyběhla jsem z domu. Naskočila jsem do svého autíčka a nasála tu vůni novoty. Cítila jsem kůži, papír a gumu. Moje Volvo. Dostala jsem ho od rodičů k narozeninám, prý abych měla čím jezdit. Byla jsem šťastná a spokojená. Skoro všichni ve škole mi auto chválili a já byla v sedmém nebi. Nebyla jsem moc oblíbená, ale před rokem se ve mně něco zlomilo a já se začala se všemi bavit. Pořád jsem nebyla nejoblíbenější, ale už si pamatovali mé jméno.

Cesta by mi normálně trvala deset minut, ale když jsem šlápla na plyn, během pěti minut jsem přijížděla na parkoviště a jela na své obvyklé místo. Zastavila jsem, podívala se do zrcátka a vystoupila. Už z dálky jsem viděla Angelu, moji nejlepší kamarádku, jak ke mně pospíchá. Byly jsme kamarádky již několik let, ale teprve před rokem se z nás staly nerozlučné přítelkyně.

„Bello, to neuvěříš, co se stalo,“ vychrlila na mě a čekala na mou reakci.

„Taky tě zdravím, Angelo. Copak se stalo tak důležitého?“ Podívala se na mě a ukázala několik centimetrů od mé hlavy. Otočila jsem se a sledovala dráhu jejího prstu, až jsem to uviděla. Moje auto. Tedy ne moje, ale někdo měl stejné auto jako já. Stál u svého Volva a s někým živě diskutoval. Otočil se a já jsem ztratila nit. Měl bronzové vlasy, nádherný úsměv a rozkošné ďolíčky. Co mě ale překvapilo nejvíc, byla barva jeho kůže. Měla stejný odstín, jako měl muž v mém snu. Jeho oči střelily ke mně a já zalapala po dechu. Byly zlaté. Usmál se na mě a podíval se na mé auto. Zasmál se a zavrtěl hlavou. Opět svoji pozornost stočil na dívku vedle sebe a já měla možnost to všechno strávit.

„Bello, tak co na něj říkáš? Všichni jsou z něj paf,“ zahihňala se Angela a poplácala mě po rameni. Zasmála jsem se s ní a dala palec nahoru ve znamení, že je opravdu hezký. Měla jsem v plánu něco říct, ale zazvonilo. Vzala jsem si tašku a pospíchala do třídy. Před učebnou patnáct jsem se zastavila a sundala si boty. Profesor Mull neměl rád, když jsme chodili do třídy v botách, které nosíme ven. Pospíchala jsem ke svému místu a až teď jsem si uvědomila, že u mě je jediné volné místo. Modlila jsem se, aby ten kluk z parkoviště neměl hodinu se mnou, ale mé obavy byly vyslyšeny. Po deseti minutách relativního klidu se rozrazily dveře a do učebny vešel on. Sebevědomě kráčel k mé lavici a zamyšleně špulil rty. Posadil se na židli vedle mě a z tašky vyndal sešit a tužku. Otočil se na mě a usmál se.

„Ahoj, jsem Edward Cullen. Máš opravdu krásné auto,“ zasmál se a čekal na odpověď. Já jsem však nebyla schopná cokoliv udělat, protože zvuk jeho hlasu mě naprosto odzbrojil.

„Ahoj, já jsem Bella. Díky, taky máš překrásný auto,“ řekla jsem a radovala se, že jsem nekoktala.

Do třídy přišel profesor a já už neměla možnost mu nic říct. Po deseti minutách se přede mnou objevil papírek.

Jsem tu nový a moc to tu neznám, tak mě napadlo, že bys se mnou mohla odpoledne někam zajít.

Hlasitě jsem zalapala do dechu a chytla se lavice, protože bych jinak spadla na zem. Ten bůh, který měl stejné oči, jako dokonalý muž v mém snu, mě zval ven. Minutu mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to realita a ne jen sen a další minutu mi trvalo, než jsem našla propisku.

Půjdu ráda. Tady ve Forks toho moc k vidění není, ale v Port Angeles to žije. Podala jsem mu papírek a on si ho ode mě vzal. Usmál se na papír a svým krásným rukopisem odpověděl.

Budu na tebe čekat ve čtyři tady na parkovišti. Mimochodem, moc ti to sluší. Ty dvě věty jsem četla několikrát, protože mé nízké sebevědomí nemohlo uvěřit tomu, že mám rande. Rande s úžasným klukem, který tak krásně voní a myslí si, že mi to sluší.

Zbytek dne byl k nevydržení. Díky bohu mě nikdo nezkoušel, takže jsem si v klidu mohla plánovat, co si vzít na sebe a co mu všechno ukázat. Určitě ho musím vzít do Little Star. Nejlepší kavárna v okruhu několika kilometrů. Pak mu taky musím ukázat park, který je nedaleko knihkupectví, kam ho také nejspíš vezmu. Zrovna jsem přemýšlela, co si vezmu na sebe, když zazvonilo. Ani jsem si neuvědomila, že už je konec. Rychle jsem si naskládala věci do tašky a pospíchala na parkoviště. Edwardovo Volvo už tam nebylo, možná skončil dřív. Nasedla jsem do svého autíčka a vyjela směr domov. Zavolala jsem do domu, že už jsem zpátky, ale nikdo se neozval. Na ledničce byl vzkaz. Mamka jela na nákup a do parku s Benem. Jsem jí vděčná, dneska na toho malé zlobidlo nemám náladu.

Všechno mé oblečení bylo vyházené na posteli, ale stejně jsem nemohla najít to červené triko s dlouhým rukávem. Měla jsem na sobě černé džíny, tmavou podprsenku, hnědé kozačky a v ruce jsem měla připravenou hnědou koženou bundu. Červené triko, které jsem si plánovala vzít, nikde nebylo a já začala být nervózní. Když už jsem to chtěla vzdát a najít jiný horní díl, jsem ho konečně objevila. Bylo hozené na židli. Rychle jsem si ho navlékla, běžela do koupelny a upravila se. Pudr, lesk, voňavka, řetízek, upravit bundu a můžu jít. U dveří jsem se ještě podívala do zrcadla a mrkla jsem na sebe. Vypadala jsem docela dobře, i když modelka ze mě nebude. Naskočila jsem do svého mazlíka a vyjela směr škola. Nikdy jsem se tam netěšila tolik jako dneska. Břicho mě bolelo, jak jsem byla nervózní a ruce se mi klepaly tak, že jsem myslela, že nabourám do stromu u silnice.

Byla jsem tu moc brzo. Hodiny na palubní desce ukazovaly teprve tři čtvrtě na čtyři a já už byla na místě. Zkontrolovala jsem svůj vzhled ve zpětném zrcátku a usmála se na sebe. Když jsem se koukla před sebe, srdce jsem měla až v kalhotách. Před mým autem stál Edward v celé své kráse. Měl na sobě tmavé kalhoty, černé sako, pod kterým se rýsovaly jeho svaly schované pod béžovým svetrem. Usmál se na mě a pokynul mi, abych mu odemkla auto. Páčky vystřelily směrem nahoru a on otevřel dveře. Ihned jsem ucítila jeho vůni, která během pár vteřin naplnila celou kabinu auta.

„Ahoj, Bello. Páni, sluší ti to víc než ráno,“ sklonil mi poklonu a přidal k tomu jeden ze svých neodolatelných úsměvů. Srdce se mi zastavilo a po chvilce se rozběhlo dvojnásobnou rychlostí.

„Ahoj, Edwarde. Taky ti to sluší,“ zašeptala jsem se sklopenou hlavou a hypnotizovala špičky svých hnědých kozaček.

***

Během pár hodin jsme prošli celé Port Angeles a nakonec jsme se zastavili v Little Star, nejlepší kavárně široko daleko. Já si dala cappuccino, máslový crossant a nakonec jsem si ještě objednala jeden čokoládový koláč. Edward si dal jen vodu a po dlouhém přemlouvání z mé strany si dal čokoládový crossant. Když jsem dojedla, cítila jsem se plná. Rozvalila jsem se na pohodlném křesle, ve kterém jsem seděla, a hladila si své plné bříško. Můj společník se tomu smál, ale nakonec toho nechal. Když jsme odcházeli, pomohl mi do kabátu a v nestřežený okamžik toho využil a svými ledovými prsty mě pohladil po šíji. Zachvěla jsem se a prudce se otočila. Jeho oči měly barvu mléčné čokolády, už nebyly zlaté a překvapeně na mě hleděly. Usmála jsem se a vyšla do mrazivého večera. Nasedla jsem do auta a vyjela směr domov. Během půl hodinové cesty jsem se o něm dozvěděla snad všechno. Stejně tak i on znal všechna má tajemství, radosti i koníčky. Netušila jsem, co se se mnou děje, ale když se dotkl mé tváře a jeho ruka se nakonec propletla s mou, věděla jsem přesně, o co jde. Zamilovala jsem se. Toho kouzelného mladíka jsem znala pár hodin, ale byla jsem si jistá, že je to láska. Když jsem stavěla u školního parkoviště, čekalo tam jeho auto. Nevšimla jsem si, že by přijel svým autem, ale jeho ruka v té mé se pohnula, takže jsem nad tím přestala přemýšlet.

„Bello, moc ti za dnešek děkuju. Bylo mi s tebou krásně,“ pošeptal mi do ucha a nakonec se ke mně sklonil a políbil mě na rty. Nejdřív jsem byla překvapená, ale po chvilce jsem se zapojila a polibky mu začala oplácet. Líbal krásně, skoro jsem jeho rty necítila. Po nekonečně dlouhé době se odtáhl a usmál se na mě.

„Taky se mi to líbilo,“ řekla jsem a snažila se o tajemný úsměv. Nepovedl se, ale nedala jsem to na sobě znát. Naposledy mě políbil a nakonec vystoupil. Dívala jsem se na jeho mizející záda a přiblble jsem se usmívala.

***

Byly to už dva měsíce, co jsem s Edwardem chodila. Musím podotknout, že nejkrásnější dva měsíce mého života. Byli jsme jedno tělo, jedna duše. Byla jsem sice zamilovaná, ale pořád se mi zdálo o dokonalém muži. Černovlasý bůh se v mých snech zjevoval každou noc a pokaždé jsem se dozvěděla něco nového. Miloval boj, legraci a svou velkou rodinu. Na ruce měl podobný znak, jaký nosil můj přítel.

Dnes jsem byla již od rána pořádně nervózní, protože mě čekala návštěva Edwardových rodičů a zbytku jeho rodiny. Měla jsem na sobě černou sukni, bílé triko a boty na podpatku. Byla sice zima, ale cesta k autu a od auta nemohla zavinit, že bych nastydla. Jeli jsme po lesní cestě a najednou se přede mnou objevila nádherná vila. Byla skoro celá prosklená, všude kolem byl jen les a řeka.

„Tak lásko, vítej u mě,“ zašeptal mi do ucha Edward a táhl mě k domu. Uhladila jsem si sukni a vlasy a nechala se vtáhnout do domu. Slyšela jsem hudbu, řinčení nádobí a smích. Došli jsme do patra a já uviděla čtyři osoby, které vařili.

„Tohle je moje matka, Esmé. Vedle ní je Carlisle, můj otec. Za nimi stojí má sestra Alice a její manžel Jasper. Ještě chybí jeden člen. Kde je?“ zeptal se Edward a koukl se kolem sebe. Se všemi jmenovanými jsem si potřásla rukou a prohodila pár slov.

„Ach, tady si. Lásko, to je můj bratr,“ řekl Edward a ukázal za mou hlavu. Otočila jsem se a zalapala po dechu. Přede mnou stál on. Dokonalý muž z mých snů. Měl černé vlasy, zlaté oči a svaly, které jsem na něm tak milovala. Jeho tvář byla smutná, ale když mě uviděl, zatvářil se překvapeně. V jeho očích se objevila láska a radost. To stejně jsem cítila i já. Našla jsem ho. Svého dokonalého muže. Neřešila jsem, že chodím s Edwardem, ani že stojí vedle mě a mluví na mě. Přešla jsem k muži přede mnou a pohladila ho po tváři.

„Bellinko, myslel jsem, že tě nikdy nenajdu,“ řekl hlubokým upřímným hlasem. Použil přezdívku, kterou mi říkával ve snech. Také mě vídal. Byli jsme si souzeni, proto o mně ví.

„Emmette, konečně,“ zašeptala jsem a usmála se na něj. Sklonil se ke mně a políbil mě. Bylo to dokonalé jako v těch snech. Dokonalý polibek od dokonalého muže.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalý muž: