Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dobrou, jdu spát s Jacobem

09.01.2010 (17:30) • Huny • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 5829×

Dobrou jdu spát s Jacobem

,,Issí vstávej je 23. listopadu. Máš svátek a za měsíc jsou tu Vánoce,‘‘ budí mě mamka a dává mi na čelo pusu. Už je to měsíc, co bydlím zase s mamkou.

Došla jsem si na snídani. Mamka mi upekla mé nejoblíbenější muffiny a vyrazila do práce. V práci jako vždy nuda.

Obvyklá rutina přerovnávání knížky, nebo klikání do počítače. Pořád za mnou chodil Dick a snažil se mi nenápadně podstrčit dárek. Bylo to fakt roztomilý, ale já na to neměla sebe menší náladu. A už pěkně dlouho. Nakonec jsem od něj dostala kaktus. Samozřejmě mě hned popíchal, a pak jsem ještě dostala slevovou kartu na knížky do knihkupectví Little books.

Po práci jsem zajela koupit granulky pro mého miláčka a kouknout na nějaký Vánoční dárky. Nic mi ale do oka nepadlo.

Domu jsem se rozjela asi okolo pátý hodiny. Když jsem přijížděla, na příjezdové cestě stálo světle modré PORSCHE. Radost pohledět. A mě okamžitě došlo, kdo je u nás na návštěvě.

Jen co jsem otevřela dveře, mamka už na mě volala, ať jdu do kuchyně. V kuchyni už na mě čekala Alice a Rose.

Obě mě objali a Alice mi podala krásný puget a cedulkou: S LÁSKOU CULLENOVI. Tak to už jsem nevydržela.

Rozběhla jsem se do pokoje, zhroutila se na postel a rozbrečela se. V hlavě se mi pořád přehrávala jeho slova. „Mám tě rád, ale takhle to dál nejde.‘‘

Mám tě rád. Co to je mám tě rád, že jeho láska ochabla, že ke mně už nic necítí. CO TO JE MÁM TĚ RÁD? Já mám ráda hodně lidí, ale tebe miluji, EDWARDE CULLENE!! Lásko mého života. To ti to nedochází?? Od čeho jsi teda upír, když to nechápeš. Proč mi nerozumíš? Jako kdybych mluvila japonštinou. Nebo jako by jsme byli každý na jiný vlně. Dřív jsme se dokázali dokonale shodnout, tak proč ne teď.

Miluju tě X Mám tě rád

Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání na dveře. Pomalu se otevřely. „Ahoj, můžu dál?“ řekla Rose a vstoupila do pokoje.

„Vyslali tě jako předvoj?“

„Jo tak trochu.“

„Co je u vás novýho?“

„No nic užíváme si věčnost. Emmet pořád blbne, znáš ho, ne? Alice nás pořád oblíká. Esme se po tobě strašně stýská štve jí, že Carlisle stále pracuje. To si představ Jasper se začal věnovat cestování a staví si loď a dokonce s ní chce vyplout na moře a Emmet samozřejmě s ním. Já jsem jediná normální."

No a . . .  ‘‘ nedokázala jsem doříct otázku.

„Edward? Ze začátku to vypadalo, že zbourá celý dům.“

„Jak to? Co dělal?“ ptala jsem se zvědavě.

„No, vyhazoval postel a všechno možný, že prý už to nebude potřebovat. Alice se mu to snažila vymluvit, ale nepodařilo se jí to. Teď už je zase v normálu. Dokonce chodí s Jasperem a Emmettem na lov. A jak jsi na tom ty?“

„Vidíš ne. Bydlím s mamkou. Mám psa. Co víc si můžu přát? Ne, snažím se dostat do normálu, ale zatím to moc nezvládám. Asi jsi si všimla.“

„Neboj, to bude zase všechno v pořádku. Uvidíš.“ Pohladila mě po vlasech a já jí položila hlavu do klína. ,,Tak co těšíš se na Vánoce aspoň z poloviny tak jako Alice? Doufám, že přijedeš.“

„Asi pojedu za Charliem a do La Push.“

V tom se rozrazily dveře a do pokoje vstoupila Alice a spustila. ,,To si děláš srandu, že nechceš s námi oslavit Vánoce? A navíc tvoje máma připravuje večeři. Teď si myslí,že to sabotuješ. Pojďte jdeme dolů a o těch Vánocích si ještě promluvíme.“

V kuchyni už na nás čekala mamka. „Bells my jdeme s Philem do toho divadla, večeři máte na stole.“

„Mami holky, ale jíst nebudou.“

„Proč, ne?“

„Já musím držet dietu, nevejdu se do nejoblíbenějších kalhot.“ Pomohla mi Rose.

 „No a Alice je vegetariánka. Já ti to neřekla?“

„Aha no tak si něco ulovte. Já už letím nebo přijdeme pozdě.“ Dala mi pusu na tvář a odešla.

Odnesla jsem dva talíře posadili jsme se a já se pustila do jídla. „Kde jste si půjčili to auto?“ zeptala jsem se aby řeč nestála.

„To jsem dostala od Emmetta hezký, že jo.“ Chlubila se Rose.

„ e naprosto nádherný. Alice co se děje?“ Alice jen ztuhle seděla a dívala se před sebe. Znám jí dost dobře na to abych poznala, že má vidění.

„Rose máme problém.“ Začala Alice

„Co, co se děje?“ zděsila jsem se.

„Edward to ví...“ pokračovala.

„Co ví?“ ptala jsem se zmateně.

„Já věděla, že to ten můj trubka vykecá...“ zuřila Rose.

„Rose klid, Emmett byl v poho, prozradila se Esme. Přemýšlela jaký to tady je a neuvědomila si, že je poblíž náš pan vlezdohlava.“ Uklidňovala ji Alice

„Co je? Já to nechápu.“

„No prostě on neví o tom, že jsme tady. Říkali jsme mu, že budeš mít svátek. Lépe řečeno říkal mu to Emmett. No a Edward mu jen řekl, ať tě od něj pozdravujeme, až ti budeme volat. No a teď se podrž. Potom co tohle řekl Emmettovi tak on mu rozbil volvo. Takže je bez auta.“ Obě se usmály.

„No to už je jedno. Tady vám nic neprovede. Můžete být v klidu.“

„To těžko, má sem namířeno. Má svítit, takže máme na vybranou. Buď odjedeme, nebo musíme zůstat tady zavřený a každopádně by se nám hodil lov.“

„Zůstaňte prosím tady, alespoň budu mít společnost.“ Prosila jsem.

„Ok, ale já jdu na lov nebo budeš bez pejska.“

„Já jdu s tebou toho yorkšíráka si můžu dát potom. Sakra mluvím jako Emmett. Jednou mě zkazí. A mimochodem posílá ti velkou upíří pusu.“

Jakmile odešly, pustila jsem si televizi. Zrovna dávali Hříšný tanec 1. Celý jsem to probrečela. Musela jsem pořád myslet na Edwarda. Co když se potkáme? Jak bude reagovat a jak mám reagovat já? Dostala jsem neuvěřitelný strach. Celá jsem se klepala. Když jsem si ale vzpomněla, že poblíž je Rose a Alice udělalo se mi lépe. Pak jsem usnula.

Ráno mě probudila Rose, aby mi oznámila, že musím do práce. Mamka s Philem už byli v práci. Alice mi s úsměvem oznámila, že se nemusím bát, že Edward za mnou do knihovny určitě nedorazí. Vyvenčila jsem Jacoba a rozjela se do práce.

 Když jsem tam přijela, chtěla jsem holkám zavolat, aby nakrmili Jacoba, ale bohužel se mi úplně vybil mobil.

V práci jako vždy nuda, ale Dick mě pozval na oběd. Tak jsem se na chvíli rozptýlila a nemyslela na Edwarda, který se poblíž pohyboval.

K obědu jsem si dala zapečené brambory se sýrem a neperlivou vodu. Dick celou dobu vyprávěl vtipy o blondýnkách. Při jednom z nich jsem se málem utopila ve skleničce s vodou.

Cestou zpátky do knihovny mě krásně vyhřívalo sluníčko a přitom jsem přemýšlela co asi dělají Rose a Alice. Bála jsem se, že až se vrátím, nebudu mít žádný oblečení. Z mého přemyšlení mě vyrušil Dick.

„Bello, já si musím něco zařídit, dorazím nejdéle za půl hodinky.“ Oznámil mi a zmizel kdoví kam. Vešla jsem dovnitř, přezula se a šla do skladu přerovnávat knížky. Najednou mi nad hlavou zacinkal zvonek a já šla k pultu.

Když v tom jsem ho uviděla. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych byla schopná dojít k pultu. Chtěla jsem se chovat úplně normálně, ale moc mi to nešlo. „Co tu chceš?“ zeptala jsem se odměřeně.

„Mám ti popřát k svátku.“ Pokrčil rameny, jako kdyby se nic nedělo.

„Cože?“ nadzvedla jsem obočí.

„Mám ti popřát k svátku. Nebo budu bez auta.“

„Hm, super už se stalo. Můžeš jít.“

„Já nikam nejdu. Jsem v knihovně, budu si číst.“

„OK. Tak si jdi číst a mě nech na pokoji.“ Zchladila jsem ho a Edward zmizel někam mezi regály.

Po deseti minutách přišel Dick. „Tak jsem tu a koukej, co mám...“ Kasal se a z kapsy vytáhl klíčky od auta.

„Kabriolet. O víkendu si můžeme někam vyrazit.“ Oznámil mi nadšeně.

„Uvidíme. Jdu do skladu. Máš tady lidi.“ Usmála jsem se na něj a odešla jsem přerovnávat knížky.

„Neříkej mi, že randíš s tím usmrkancem.“ Promluvil za mnou.

„Edwarde, nech mě na pokoji. A navíc tě to nemá co zajímat.“

„To neznamená, že když spolu nejsme, můžeš chodit s usmrkancem.“

„Edwarde, posloucháš se chvilku? Děláš si na mě nároky jako bych byla tvoje věc. To nejsem. Já jsem tvoje nic a můžeš si za to sám.“ Při těchto slovech jsem na něj začínala křičet.

„Bellinko uklidni se…“ zkoušel to na mě.

„Neříkej mi Bellinko!“ zuřila jsem.

„…chci tě jenom požádat. Nejezdi na Vánoce do Forks.“

„To si děláš srandu. Ty mi chceš zakázat vidět se s rodinou a přáteli. To už fakt přeháníš.“

„Jaký ty tam máš přátele. Počkej, ty myslíš ty přiteplený psi?“ pronesl ironicky.

„A je to tady zase. Co proti nim máš. Provedli ti někdy něco?“

„Mě stačí, že se s tebou vyspali. Je promiň, to byl vlastně jen Paul. S Jakobem jsi se vyspala před tím, než jsme si spolu začali.“

„No moment, ty jsi se snad s tou prsatou blondýnkou nevyspal.“ Vzpomněla jsem si na tu aféru.

„To bylo něco jiného. Ty sis začala.“

„Jasně všechno je moje chyba!“ vyjela jsem naštvaně.

„To jsem neřekl.“ Bránil se.

„Ale myslel sis to.“ Nedala jsem se.

„Co po mě vlastně chceš? Nesmím jezdit do Forks, nesmím mít přátele, nesmím s nikým chodit. Co mám vlastně povoleno? Vypadá to že nic. Navíc nemáš právo mi to zakazovat.“

„Já jenom nechci, aby si chodila s usmrkancema. Paul, Dick, Jacob, Mike. Zapomněl jsem ještě na někoho? Asi ne. Nebo o někom nevím?“ šťoural do mě neustále.

„Ne ty nechceš, abych vůbec s někým chodila.“ Zdá se,že jsem uhodila hřebíček na hlavičku. Edward se obrátil a odcházel.

Chtěla jsem pokračovat v přerovnávání knížek. Ještě jsem se chtěla ujistit, jestli opravdu odešel. Jen co jsem se otočila, objevil se přede mnou a přitiskl mě na regál. Srdce se mi roztlouklo strachem. Nevěděla jsem, co od něj můžu čekat.

 On to poznal, protože se pousmál. Pokud to byl úsměv. Byl to jen střípek jeho krásného úsměvu, který jsem znala. Tenhle úsměv bolel. Poprvé v životě jsem z něj měla strach a nebyl malý. Najednou promluvil... „Bello klid.“ Pohladil mě po tváři a začal mě jemně líbat. Po chvíli líbání jsem se odtrhla a vlepila mu facku.

„Co to vyvádíš?“ zařvala jsem na něj.

On se jen otočil a zmizel.

Ruka mě bolela, ale nedalo se to srovnat s bolestí, která mě bodala do srdce. To už jsem nevydržela, sesunula se na zem a rozbrečela se.

Po chvíli se tam objevila Alice a objala mě. „Neboj, k nám na Vánoce pojedeš. Emmett ho přepere. Při nejhorším mu pomůže Jasper.“ Snažila se mě uklidnit.

„Jo a Edward ode mě dostane rakev. Je tak protivnej.“ Vzlykla jsem.

„Ty ho pořád miluješ, že?“

„A jak moc.“ Přiznala jsem. „ Nikoho jsem nikdy víc nemilovala. S tím Paulem jsem udělala chybu, velkou. Kdyby to tak šlo vzít zpátky.“ Povzdechla jsem si.

„S tím ti nepomůžu, ale jedno vím jistě. Edward teď lituje většiny svých slov. Škoda že jsi nemohla vidět ty jeho rozhodnutí. Několikrát se na tebe chtěl vrhnout rozdat si to s tebou mezi regálama.“ Usmála se pro sebe. ,,Pojď, jdeme domů a na internetu se můžeme kouknout na nějaký ty rakve.“

Cestou jsem byla celou dobu zticha. Neměla jsem sílu cokoliv říct nebo udělat. Když jsem přijela domů, Alice mi napustila vanu. Já si do ní lehla a nechala se dobíjet energií z teplé vody. Začala jsem přemýšlet kdo ode mě, co dostane k Vánocům.

Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění telefonu. Neznámé číslo. S obavou jsem to zvedla. „Ahoj Bell. Tady Jacob. Jak se máš?“ozvalo se na druhé straně a mě spadl tunovej kámen ze srdce.

„Teď se mám naprosto skvěle. Co ty?“

„Jo taky super. A jak se má malej Jacob?"

„Zatím si nestěžoval. Najíst dostává. Ne, užíváme si to spolu. Co potřebuješ?“

„Já…Já… chtěl jsem si popovídat s kámoškou .“

„No jasně tak co chceš?“

„ Mám tě pozdravovat od Paula a mám se tě zeptat, jestli se nechceš stavit. Stýská se mu a mě taky. Nebo máme přijet my?“ Zamyslela jsem se nad tím a ztuhla jsem.

Najednou se okolo mě začalo motat moc chlapů. „Jacobe, já ještě nevím. Hele, musím končit. Někdo na mě čeká tak ahoj a zase se ozvi.“ A zavěsila jsem.

Vzala jsem si na sebe pyžamo, župan a šla si dát večeři. V obýváku jsem našla jenom mamku s Philem, jak koukají na televizi. „Kde jsou holky?“

„Říkali, že si musí něco ulovit. Za chvíli se vrátí. Večeři máš na stole.“ Sdělila mi mamka a dál sledovala televizi.

Došla jsem do kuchyně a pustila se do jídla. V tom někdo zazvonil. „Jdu tam. To budou asi holky nebo Dick, zapomněla jsem se rozloučit.“ Zavolala jsem do obýváku.

Došla jsem otevřít dveře a tam nestál nikdo koho jsem čekala. Ve dveřích stál Edward. „Holky tady nejsou. Přijď jindy.“ Odbyla jsem ho a chtěla zase odejít.

„Já vím. Proto jsem tady.

Neměla jsem sebemenší náladu s ním mluvit. Moje dávka odvahy byla už vyčerpaná a navíc jsem byla dost unavená. „Hele promiň, já už musím jít. Někdo na mě čeká. Promluvíme si jindy.“

Celou si mě prohlédl zhluboka se nadechl. „Můžu jenom vědět kdo? Kdo na tebe čeká?“ zeptal se.

„Jake...“ řekla jsem s naprostým klidem vůbec jsem netušila kde se ve mě takový klid vzal.

„Jake, aha. Já už půjdu. Tak se dobře vyspi.“ Popřál mi a pomalu odcházel.

„Edwarde, to není tak jak si myslíš.“ Zavolala jsem za ním, protože jsem si uvědomila, jak to mohlo vyznít.

„Jak můžeš vědět, co si myslím? Prostě, jdi spát s Jacobem. Mě už to nezajímá.“

„Edwarde. Edwarde.“ Volala jsem za ním, ale už jsem viděla jenom jeho záda, jak mizí ve tmě.

Zalezla jsem dovnitř ani jsem neměla chuť dojíst jídlo. Vzala jsem Jacoba do náručí a šla sním spát tak, jak si to přál Edward. Lehla jsem si do postele, přitulila se k němu a během chvilky usnula.

Co to je? Že bych já nebo ty sakra to je pres. Právě ti přišla esemes... ka. Ozvalo se z mého mobilu. Celá rozespalá jsem rozsvítila lampičku, koukla na budík, abych zjistila, že je teprve půl jedenácté. Došla jsem ke stolu. A dala se do čtení esemesky.

Bello promiň, jestli tě ruším. A číslo tajně doufám, že jsi si nezměnila. Chci se ti omluvit za dnešek, už tě nebudu obtěžovat. Vybrala jsi si Jacoba. A já to budu plně respektovat. Jen mu to prosím neukazuj. Moc ti děkuji za všechny krásné chvíle prožité S TEBOU. Jak si se pokoušela během minutky se oblíknout, protože se blížil Charlie. Nebo jak jsme celý den leželi v posteli a jen si povídali. Za krásné chvíle v kině, u nás doma a samozřejmě i jiné. Na tyto chvíle nikdy nezapomenu. Jen doufám, že s ním budeš šťastná.

S láskou EDWARD

Esemesku jsem si musela přečíst ještě asi 3x. Rozhodla jsem se, že mu odepíšu, ale co? Nakonec jsem si lehla na postel, přitulila se k Jakobovi a vyfotila se. Pod to už jsem jen napsala.

Takhle já spím s Jacobem.

Esemesku jsem odeslala a čekala, jestli se ještě ozve. Nervózně jsme seděla na posteli a hypnotizovala mobil.

Po chvilince přišla odpověď.

Máš opravdu pejska krásného. Škoda, že se nejmenuje Edward.:-D :-D

Takhle jsme si psali ještě asi 2 hodinky. A pak jsem dostala rozkazem, že mám jít spát. Tak jsem poslechla a šla s úsměvem spát.

Ráno jsem se probudila, vzala na sebe župan a šla se podívat z okna. Jestli na příjezdové cestě někdo nebo něco nestojí. Vykoukla jsem a nebyl tam Edward, ani jeho stříbrné volvo. Dokonce tam nestálo ani holek PORSCHE.

Zklamaně jsem šla do koupelny, protože jinak bych se u toho okna počůrala. Došla jsem si na záchod, učesala si vlasy, vyčistila zuby, umyla obličej a šla se do pokoje převléknout. Přišla jsem do pokoje a koukla na postel. Přísahala bych, že jsem ji nestlala. Postel však ustlaná byla. Neřešila jsem to. Alespoň jsem ji nemusela stlát.

Šla jsem se převléct. Je sobota tak jsem si na sebe oblíkla jen černý tepláky a zelený tričko. „Za tohle dostaneš od Alice vynadáno a vezme tě na nákupy.“ Ozvalo se za mnou a já ihned poznala. Kdo promluvil.

„Aha, no tak alespoň nakoupím Vánoční dárky.“ Odpověděla jsem, celou dobu otočena k němu zády. Bála jsme se otočit ani nevím proč. Asi proto, aby nezmizel, nebo jsem se bála, že je to pouze moje představa.

„Odkdy ty ráda nakupuješ? Pokračoval.

„Ale já neřekla, že ráda nakupuji.“ Pomalu jsem slyšela, jak ke mně zezadu přistupuje.

Naskočila mi husí kůže a zmocnila se mě panika. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ucítila jsem za sebou jeho sladkou vůni.

„Počkat ty jsi mě sledoval. Jak jsem se převlíkala.“ Ptala jsem se zděšeně.

„Jenom chvilku a musím uznat, že si nepřibrala ani deko.“ Usmál se a já začervenala. Naštěstí to neviděl.

Najednou jsem na příjezdové cestě uslyšela auto. Byla jsem zvědavá, kdo přijel, ale neměla jsem odvahu se otočit a jít se podívat. „Holky přijely.“ Zašeptal mi kousek od ucha.

„Vědí o tobě?“ bála jsem se, jestli nahoru nepřilítne Alice a nebude vyvádět.

„Ano vědí.“ Nenápadně mi začal sjíždět po ruce a pak mě za ní chytl. Byla jsem nervózní, ale ráda za to, že mě drží.

Hrozně mě znervózňovalo, že stojí za mnou a já netuším co má na sobě a jestli vůbec něco má. Sakra Bello buď zticha a doufej, že ti ještě pořád nemůže číst myšlenky. „Nemáš hlad?“ prolomil to hrobové ticho.

„Ne nemám… Chci říct, to se vážně budeme bavit o jídle? Myslím, že zrovna tohle není tvoje silná stránka.“

„Musím přiznat, že mě napadají zajímavější témata.“

Sebrala jsem v sobě poslední zbytečky odvahy. Otočila se k Edwardovi a zadívala se mu do očí. Zhluboka se nadechla a spustila. „Edwarde, chováme se jako 2 puberťáci. Víš co, počkej tady já musím jít vyvenčit Jacoba. Já ty loužičky uklízet nebudu.“ Vzala jsem Jaka do náručí, dala Edwardovi pusu a odešla. Edward se celou dobu za mnou koukal jako tydýt.

Když jsem procházela kuchyní ven i holky na mě ztuhle koukaly. Venku jsem si přehrávala, jestli jsem udělala dobře. A vyšlo mi, že jo.

„Jo tak ty mi budeš utíkat.“ Promluvil Edward za mnou, vzal mě do náručí a nesl mě směrem do domu.

„Edwarde pust. Pust mě.“ Křičela jsem ze všech sil, že to i ve Forks museli slyšet. „Jake uteče, pust mě.“

„Nekřič, probudíš René a Phila.“ Řekl a tak jsem byla raději zticha.

Edward mě položil na zem a podal mi Jacoba. Mě vzal opět do náručí. Donesl mě až do pokoje, kde mě položil na postel a lehl si vedle mě. Já pustila Jacoba, protože jsem netušila co má v plánu.

„Mám problém.“ Řekl po chvilce našeho očního kontaktu.

„Jaký ty můžeš mít problém.“ Ptala jsem se zvědavě.

„Už jsem ti několikrát řekl, že tě miluji. Nemůžu však s tebou tady bydlet, protože tady moc svítí. Odstěhuj se prosím se mnou zpátky do Forks nebo jinam. Jenom prosím tě jinam. Kde tolik nesvítí.“ Řekl, smutně se na mě podíval a políbil mě. „Jo, a zapomněl jsem ti něco říct. MILUJU TĚ.“ Usmál se na mě, začal mě vášnivě líbat a přitom mě hladil po celém těle.

Když mi začal docházet dech, odtáhla jsem se a zamilovaně jsem na něj koukala. V tom mi to ale docvaklo. „Já mam, ale 3 problémy za 1. Jacoba nevezmou do letedla. Za 2. Můžu se nastěhovat až v únoru. Musím dodržet 3 měsíční výpovědní lhůtu. A za 3. Nemám u tebe kde spát. Prý nemáš postel.“

„Jo a ani auto. Můj pošahaný bratr mi ho rozbil. Ale asi si za to můžu sám.“

„Jo, jo už jsem slyšela.“ Usmála jsem se.

„A co pojedeš se mnou?“ zeptal se znovu.

„S tebou i na kraj světa.“ Řekla jsem a políbila ho. „Jenom to musím oznámit mamce a dát v práci výpověď. Ale ještě nevím, kde budu bydlet.“

„No přece se mnou, s mými sourozenci a Carlislem a Esme. No, ale možná by to šlo zařídit, že bych si tady pronajal na ty tři měsíce byt a pak by jsme mohli odjet do Forks. Co na to říkáš?“ oznámil mi s úsměvem a já nemohla téhle nabídce odolat.

Edward na čas bydlel se mnou ve Phoenixu. Bohužel musel mít vlastní byt. Pak jsme se odstěhovali do Forks a já bydlela u nich, v upířím domě. Charliemu to bylo sice líto, ale já za ním pravidelně docházela domů. A občas jsem se objevila i v rezervaci. I když mě na obou stranách peskovali, že smrdím.

The END

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dobrou, jdu spát s Jacobem: