Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Děťátko

11.11.2010 (18:45) • Barisek96 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3245×

Děťátko

Po několika hodinách jsem byla zase doma. Letadlo zrovna přistávalo, Edward nepromluvil, stejně jako po celou dobu dlouhé a namáhavé zpáteční cesty. Edward si myslí, že se bojím. Že se bojím o svůj život, on si myslí, že chci, aby zabili moje děťátko! Ale jako vždy nic nepochopil. Letadlo přistálo a my jsme vystoupili. Jak se mi ulevilo, když jsem na letišti uviděla stát Rosalie. Ona jediná mi rozumněla, ona jediná věděla, co cítím a jak mi je. Chtějí mi mého šťouchálka vzít. Malého Edwarda, kterého si tolik přeji, Edwarda, kterého nosím v sobě. Copak si myslí, že se tak lehce vzdám, že si ho nechám vzít? Tak to se pletou. Na rtech jsem ucítila slané slzy, a jako už po několikáté, jsem se rozbrečela. Potom jsem vytrhla ruku z Edwardova sevření a s pláčem se vrhla Rosalii do náruče. Něžně mě objala a začala utěšovat.

„Ššš, Bello, to bude dobré,“ šeptala sladce. Podívala jsem se na ni a lehce kývla. Byla jsem jí tak vděčná, vím, že Rosalie si prosadí svou a nenechá moje děťátko zabít. Pak jsem se otočila k ostatním, všichni užasle zírali, jen v Edwardových očích jsem uviděla bolest. Už chápal.

„Měli bychom jet domů,“ pronesl chladným hlasem Edward. Copak moje děťátko tak moc nenáviděl? Vždyť nebylo jen moje, bylo naše. Jeho a moje, a on mu chtěl ublížit.

„Ano, pojedeme domů, nebylo by vhodné řešit něco tady,“ ozval se po chvíli ticha Carlisle. A všichni se mlčky vydali ven. V autě jsem si sedla k oknu, bála jsem se, aby se mi zase neudělalo špatně. Edward už nastupoval do auta, ale Rosalie na něj výhružně zavrčela, rukou ho odstrčila a sedla si vedle mě. Moji hlavu si položila do klína a začala se mi jemně probírat vlasy, za chvíli jsem spala. Probudila jsem se až v Edwardově náruči, když mě nesl do domu. Vešli jsme dovnitř a já se postavila a šla si stoupnout vedle Rose.

„Co to má znamenat, Rosalie,“ začal křičet Edward.

„Ty se ptáš, co to má znamenat. To bych se měla ptát spíš já,“ štěkla po něm Rosalie.

Edward už se nadechoval, ale Carlisle ho zarazil.

„Dost, nejprve bych měl Bellu prohlédnout,“ řekl klidným hlasem a pokynul ke mně rukou, abych šla za ním do pracovny. Po dlouhém prohlížení a zkoumání výsledků z testů, které mi dělal jsme sešli dolů. Všichni se na nás zvědavě podívali.

„Bella je těhotná,“ odpověděl Carlisle na nevyřčenou otázku. A v Edwardově tváři jsem zahlédla další bolest a zlobu.

„A co bude dál,“ zeptala se Alice, která poprvé promluvila.

„To záleží na Belle,“ odpověděl Carlisle. Všichni se na mě podívali a čekali odpověď, ale já jsem nebyla schopná slova.

„Samozřejmě, že si ho necháme,“ řekla sebevědomě Rosalie.

„Rosalie, já vím, že to není lehké, ale rozhodnout se musí Bella,“ řekla něžně Esmé a Edward věnoval Rose varovné zavrčení.

„Jistěže ho chci,“ vyhrkla jsem rychle, aby se moje mlčení nevyložili tak, jako že s Rose nesouhlasím.

„Dobře, Bello, ale doufám, že si uvědomuješ, jak nebezpečné to je. Nevím, jak tvoje těhotenství bude probíhat, dítě bude nejspíš napůl upír a může tě ohrozit na životě,“ varoval mě Carlisle.

„Tohle jí nemůžeš dovolit, musíme to z ní vytáhnout, vždyť ji to zabije,“ začal zoufale křičet Edward.

„Co si vůbec myslíš, Edwarde? Že Bella si nechá vzít jedinou naději na to, mít dítě,“ ječela Rosalie.

„Ale já jí nabízel možnost mít dítě, vybrala si mě a k tomu mít dítě nepatří,“ zuřil Edward, takového jsem ho ještě neviděla.

„Ano, a kdyby se rozhodla žít lidský život, s kým si myslíš, že by to dítě měla? S někým úplně cizím? To ji můžeš rovnou zavést k tomu Newtonovi, ten po ní furt slintá. Stačilo by zazvonit a říct mu, na Miku, tady máš Bellu, vrzni si s ní, oplodni ji a já si ji potom zase odvezu. Anebo tomu psovi, ten by se určitě taky moc nebránil, jen by ti ji už nechtěl vrátit. Copak to vůbec nechápeš, ona chce mít dítě s tebou, se svým manželem, s tím koho miluje. Chce, aby se to dítě podobalo tobě a ne, aby to byl Mike Junior, nebo se po nocích měnil v smradlavýho psa. Myslela si, že to mít nemůže, tak se toho vzdala. Ale teď to dítě má, a ty jí ho chceš vzít? Proboha, vždyť je to i tvoje dítě,“ dokončila svůj proslov Rosalie. V Edwardově tváři už nebyla zloba, jen zoufalost . Na tohle neměl odpověď, protože věděl, že Rose má pravdu. Po chvíli ticha se Rosalie vítězně usmála a podívala se na mě. Měli jsme vyhráno.

„Bello, musíš být unavená po tak dlouhé cestě, měla by sis jít lehnout,“ řekla mi Rose a měla pravdu, sotva jsem se držela na nohou.

„Ano, opravdu bych se ráda trochu prospala,“ řekla jsem a zívla.

„Tak jdeme,“ usmála se a natáhla ke mně ruku. Od Edwarda se ozvalo varovné zavrčení.

„S vlastní ženou snad spát ještě můžu,“ štěkl po Rose a ta se ušklíbla. Potom mě vzal do náruče, zanesl do postele a tiše si lehl vedle mě.

„Opravdu si jsi jistá, můžeš přijít o život,“ řekl po chvilce mlčení.

„Samozřejmě, jak o tom můžeš pochybovat, vždyť je to naše dítě. Copak mu dokážeš ublížit?“ odpověděla jsem ublíženě. Edward si po chvilce povzdychl, věděl, že prohrál.

„Spi už, musíš být unavená,“ řekl a políbil mě. Zavřela jsem oči a usínala s tou nejkrásnější myšlenkou, budu mít děťátko. Pohladila jsem si bříško a usnula.

Autor: Barisek96 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Děťátko: