Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Denalské story

07.01.2010 (11:45) • Deena • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1942×

  Připadá mi to jako dlouhá doba, ale není – Edwardův odchod. Uběhlo 5 měsíců a já jsem se stále ještě nevzpamatovala. Teď se snad všechno zlepší. Balila jsem si věci a s Jakobovou pomocí jsem si vylepšovala náklaďáček. Všem jsem řekla, že se chystám jet za Reneé do Jacksonvillu, aby nedostali podezření. Přemýšlela jsem, jestli Tanyu a její sestry najdu brzy. Doufala jsem, že mi to nebude dlouho trvat a potom se konečně setkám s Edwardem.

  Nejtěžší část bylo loučení s vědomím, že své blízké už asi nikdy neuvidím. Po té věci co jsem se chystala udělat se už nikdy víc nesmím dostat do blízkosti Charlieho ani Jakoba. Byla bych pro ně příliš nebezpečná. Zítra jsem měla odjíždět. Přemýšlela jsem nad svým osudem až mi začaly téct slzy. Tohle bylo to jediné, co mi vadilo a nebyla jsem si jistá, jestli to přežiju.

  Když jsem šla spát měla jsem už celé rudé tváře, opuchlé oči a v koši se válel nespočet kapesníčků. Měla jsem celkem poklidnou noc. Tomu se říká ticho před bouří…

  Vstala jsem a nachystala Charliemu poslední snídani. Opekla jsem několik vajíček a namazala jsem mu chleba s máslem.

„Opatruj se, holčičko,“ vzdychnul a na rozloučení mě objal. Netušil že to bude naposledy.

„Však já se ti za týden nebo dva vrátím, tati,“ slibovala jsem mu a snažila se zadržet další příval slz. Ještě jednou jsem ho objala, naložila jsem si tašku do auta a zamávala jsem. Pak jsem šlápla na plyn a rozjela se vstříc novému životu.

  S pomocí Angely jsem si zjistila, kde je Denali. Nikdy se mě nezeptala, na co to potřebuju vědět, tím lépe, a ještě mi pomohla vytisknout si mapu a najít nejkratší cestu. I tak mi výlet zabere asi 15 hodin v autě. Plánovala jsem přespat v nějakém hotelu, který potkám při cestě. Nakonec jsem nalezla pěkný a malý rodinný motel, na který upozorňoval velký plakát připevněný na jeden z panelových domů.

  Dorazila jsem a hledala jsem recepci. Postarší paní mi přidělila volný pokoj a popřála mi příjemnou noc. Ráno jsem měla nachystanou vynikající snídani a mohla jsem pokračovat  v cestě.

  Navečer jsem dorazila do Denali. Nebyl tu moc velký ruch, jen několik restaurací a obchůdků. Opět jsem si našla pokoj na přenocování a rozhodla jsem se, že Tanyu se pokusím najít až ráno. Přece jen už byla tma a já nemám tak dobré smysly jako většina upírů. Byla to krásná noc, zdálo se mi o Edwardovi a našich prvních společných chvílích. Chci ho znovu vidět.

  Netrvalo mi dlouho a já jsem se od místních obyvatel dozvěděla, kde bydlí ti podivně krásní a hrůzu nahánějící přátelé Cullenových. Jen zběžně jsem věděla jak vypadají, ale myslela jsem si, že nebude problém je poznat. Jejich kůže bude stejně tak bledá a dokonalá jako kůže ostatních upírů. Přemýšlela jsem, co jim řeknu a zaparkovala jsem náklaďáček vedle dalšího luxusního auta u domu schovaného uprostřed lesa.

  Samozřejmě už o mě věděli, tím jsem si byla jistá. Přesto jsem zazvonila a ve vteřině se otevíraly dveře. Na chvíli jsem ztratila dech. Otevřela mi žena tak krásná, že ani nejznámější modelky se jí nemohly vyrovnat. Už jsem zapomněla, jak vypadá upír. Měla dlouhé blonďaté vlasy s nazrzlým odleskem.

„Co si přejete?“ Nedůvěřivě se mě zeptala.

„Já jsem Bella Swan, znala jsem Cullenovy…“ vykoktala jsem ze sebe.

  Tanya mě pustila dál a nepřestávala mě ostražitě sledovat. Nikdo jiný v domě naštěstí nebyl.

„Ty víš co jsme zač?“ pokračovala a já beze slova přikývla. Zhluboka jsem se nadechla a spustila řeč, kterou jsem si tak pracně po cestě připravovala.

„Cullenovi odešli z Forks, protože si mysleli, že jsou pro mě značně nebezpeční. Jenomže se mě pokusilo zabít již několik upírů a já nehodlám přijít o život jen kvůli tomu, že mě opustili. Navíc jsem si je všechny zamilovala a obávám se, že bych bez nich už déle nevydržela. Takže jsem Vás chtěla poprosit, jestli…“ zarazila jsem se.

  Tanya znehybněla a přemýšlela. Za chvíli se jí rozjasnila tvář.

„Takže ty bys chtěla být také upír, že?“ ohromeně sledovala moji reakci.

„Ehm, no…“ zamumlala jsem. Určitě mě slyšela.

„No tak dobře, to bude poprvé, co něco takového vyzkouším, to je ale výzva,“ promluvila sama k sobě.

  Pak se dělo hodně věcí zaráz. Vzala mě na odlehlé místo kdesi hluboko v lese. Řekla mi, že mě kousne a za 3 dny se na mě přijde podívat, aby mezitím nemusela poslouchat ten křik, který prý každý vyluzuje. A kdybych prosila ať mě zabije, že by to byla schopná udělat. A pak mě kousla a zmizela tak rychle jako střela.

  Nejdřív se nic nedělo. Pak mi ale začalo hořet celé tělo. Skácela jsem se k zemi, ale držela jsem jazyk za zuby. Nechtěla jsem, aby mě v tomhle stavu někdo našel. Mé poslední lidské myšlenky jsem věnovala Jakobovi. Za tohle mě bude nenávidět.

„Tati, mám tě ráda,“ zašeptala jsem než jsem se úplně ponořila do nevědomí o okolním světě. Nevydržela jsem moc dlouho a šíleně jsem začala křičet. Cítila jsem v sobě několik plamenů. Snažila jsem se pohnout, ale bylo to ještě horší. Donutila jsem se myslet na jedinou věc, na Edwarda. Přehrávala jsem si v hlavě tu nejkrásnější vzpomínku, jakou jsem na něj měla.

  Pak bolest pomalu přestávala. Ne na dlouho, najednou se poslední zbytky ohně sebraly a zaútočily na moje bezbranné srdce. Pak dotlouklo a já jsem prudce otevřela oči a vyskočila.

Všechno bylo ostré. Viděla jsem jako pod mikroskopem. Cítila jsem les, cítila jsem cokoli jsem chtěla. Ale nejvíc jsem cítila bolest v krku. Pálilo to a já jsem se nemohla soustředit na nic jiného. Pak se mezi stromy objevila Tanya. Teprve teď jsem si všimla, jak dokonalý obličej má. Chvíli jsme si povídaly a ona mě vzala na můj první lov.

  Zavětřila jsem pronikavý pach, ale pálení bylo tak silné, že jsem prostě musela něco vypít. Bylo to tak snadné. Malé mládě mědveda se nestihlo nijak bránit. Prostě jsem se instinktivně zakousla do jeho hrdla a nedočkavě jsem si ucucla. Nebylo to nic extra. Ovšem to mi stačí. Aspoň trochu to zmírnilo tu bolest.

  „A teď chceš najít Cullenovi?“ zeptala se mě Tanya. Neurčitě jsem v rychlosti přikývla a ona mi vylíčila cestu. Rozloučila jsem se s ní a slíbila jsem jí, že se za ní určitě jednou zastavím. Rozběhla jsem se od ní směrem na jih. Viděla jsem tak ostře i v té rychlosti, takže jsem nemusela mít strach, že bych narazila do stromu nebo něčeho podobného. Věděla jsem, že mě Alice neuvidí. Slíbila mi, že už se nikdy na moji budoucnost nepodívá.

  Byla jsem už docela blízko místa, které mi má stvořitelka popsala. Měla jsem znova žízeň, a tak jsem se vydala ještě jednou na lov. Zachytila jsem nasládlý pach a jako smyslů zbavená jsem ho následovala. Najednou jsem uslyšela, že za mnou někdo běží a vyskočila jsem na strom. Měla jsem hodně síly, ale ten upír co mě následoval byl rychlejší.

  Když mě doběhl, tak na místě ztuhl. Bože tak nádherný, to nemohl být nikdo jiný než Edward. V setině vteřiny jsem ho objímala. Vypadal hodně zaraženě, ale za chvíli už mě líbal se stejným vzrušením jako já. Nevím, jak dlouho ta chvíle trvala. Odtrl se ode mě.

„Myslím, že si máme hodně co říct,“ prohlásil a táhnul mě pryč.

Já jsem se jen rozplývala a nevnímala jsem nic okolo. Prostě teď jsem asi nejšťastnější osoba, no tedy upírka, pod sluncem.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem a vydala jsem se s ním vstříc novému osudu.

Autor: Deena, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Denalské story: