Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Den, kdy se všechno změnilo

26.03.2010 (17:00) • Andie2304 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2311×

„Leah! Leah, vstávej!“ Seth, můj bráška zakřičel a pěstí bouchnul do mých dveří. Před rokem by mi to nevadilo, byla jsem tak zamilovaná, že mi vlastně nic nevadilo, ale teď, jsem byla se zlomeným srdcem a naštvaná, takže v tuhle chvíli, když jsem se snažila svůj ubohej život zaspat, jsem byla nasraná.

„Sethe, nech mě kurva bejt!“ zakřičela jsem, slezla z postele a otevřela dveře tak rychle, že Seth poskočil překvapením. Jeho oči byly jako talíře, nikdy mi z něj neujely nervy, na to byl moc roztomilej, ale každej měl svoje hranice a Seth ty moje překročil ve chvíli, kdy mě vzbudil.

„Snídaně je hotová,“ zašeptal, otočil se a sešel dolů ze schodů. Vzdychla jsem v prohře, takže teď je na mě Seth naštvanej, jakej debilní způsob začít den! Sešla jsem dolů a cítila jsem, jak moje mamka vaří, bylo to dlouho, co jsem se vzbudila tak brzo, abych s rodinou jedla snídani, od doby, co Sam, můj expřítel a láska mého života mě opustila, kvůli mojí podrazácký sestřenici.

„Ohh, podívejme se, kdo se rozhodl nás potěšit svou přítomností!“ můj táta vykřikl a já vstoupila do kuchyně, protočila oči a usmála se.
„Jo a poděkuj za to svému synovi,“ zamumlala jsem, táta se zakřenil, natáhl ruku a rozcuchal Setha, on se snažil tvářit ukřivděně, ale já viděla jeho úsměv, Seth miloval pozornost, holky do něj byly blázni, protože je prostě „směšně sladkej a roztomilej,“ jejich slova, ne moje.

„Leah, poď obejmout starýho chlapa, víš, že rád rozjíždím den obejmutím od mé princezny,“ řekla táta a roztáhl paže. Usmála jsem se, přišla k němu a nechala ho, aby je kolem mě ovinul. Od té doby, co Sam odešel, táta byl vše, co mi zbylo. Byl to můj kámen, který se mnou trávil nezčetně nocí, když jsem se uspávala brekem. Nedokázala jsem si představit, co bych dělala, kdybych neměla jeho podporu a lásku, které mi pomáhaly se uzdravit od té bolesti, kterou mi Sam způsobil, když se rozhodl, že jsem pro něj nebyla dost dobrá.

Pevně jsem ho držela a on mě hladil ve vlasech, hádal se s mamkou o zelenině, kterou mu zabalovala na výlet lovení s Charliem Swanem.
„Sue, musíš být blázen, jestli si myslíš, že budu jíst mrkve až se budu potloukat po lese,“ namítal. Máma si položila na bok ruku a vrhla na něj pohled, který tvrdil, že to stejně bude po jejím, tak nemá cenu se s ní hádat.
„Harry, mrkve ti zachrání život, tak si je vezmeš.“

Táta vzdychnul a koukl na Setha, kterej jedl už šestou palačinku.
„Synu, dám ti radu... nežeň se,“ prohlásil a dal mi pusu a čelo, ještě dřív než se stačila rozzlobit, mrkul na mamku. Seth se zasmál a postavil se, aby si vzal víc jídla; podívala jsem se na něj a nemohla tomu uvěřit. Změnil se tak moc, že to skoro bylo nepřírodní pro patnáctiletýho kluka. Byl vyšší a nabouchanější. Začal vypadat jako Samovi kumpáni. Zavrtěla jsem hlavou. To by mi Seth nikdy neudělal, ale pak, Jacob Black se s nima teď zahazuje a nebylo tajemstvím, že Seth uctívá půdu, po které Jacob chodí.

„Sakra, musím jít. Nechci, aby Charlie šel do lesa sám.“

Seth si ufrkl. „Tati, je to šerif, myslím, že ví, jak se neztratit.“

„Neví, co hledá,“ táta řekl, postavil se, vzal si pušku, máma mu podala oběd.

„Buď opatrný, Harry, nesnaž se být hrdina.“ Táta protočil oči a dal mi pusu na tvář.

Cítila jsem se teplá a unavená, takhle to už bylo několik dní a já neměla tucha proč. Hlavu jsem si položila na stůl a zhluboka dýchala, cítila jsem, jak je moje kůže teplejší a teplejší. Vlasy se mi prohrábly prsty.

„Zlato, je ti dobře?“ táta se mě zeptal a kleknul si ke mně, aby mi viděl do očí. Zavřela jsem oči a zhuboka se nadechla.

„Ani ne,“ zamumlala jsem.

Cítila jsem, jak mě jeho ruka hladí po tváři.
„Seš teplá, možná bys měla jít nahoru a odpočívat. Na cestě zpátky ti koupím nějaký léky, co říkáš?“

Otevřela jsem oči a kejvla hlavou. On se na mě usmál a dal mi pusu na čelo.
„Mám tě rád, princezno. Bude to dobrý. Budu brzo doma.“

„Taky tě mám ráda tati,“ zašeptala jsem a zvedla hlavu. Sledovala jsem ho, jak odchází hlavními dveřmi.

„Dobře, mladá dámo, slyšela si svého otce, do postele, hned!“ poručila matka a já kývla a šla zpátky do svého pokoje. Bože, cítím se, jako kdyby můj pokoj byl jediné místo, kde jsem ho viděla, neměla jsem náladu jít a potloukat se kolem La Push, protože, no, prostě jsem nechtěla narazit na Sama a Emily a v rezervaci malé jako La Push by se to stalo.

Moje srdce se obrátila při myšlence, jak směšně šťastní byli, oznámení přišlo včera poštou, budou se brát. Nemyslela jsem si, že moje srdce mohlo zvládnout víc bolesti, než když mě Sam opustil, ale když jsem přišla na to, že si bere Emily pouze po roce, co ji zná, to mě skoro zabilo.

Byla jsem s ním tři roky, tři roky jsem byla jeho svět a on byl můj. V těch třech letech, každá část mého života se točila kolem něj. Byla jsem připravená s ním strávit zbytek svého života; byla bych se byla pro něj ráda vzdala všeho, co jsem měla, jen abych byla část jeho života. Očividně jsem nebyla dost, zlomil sliby o tom, že mě nikdy neopustí, že mě bude milovat do jeho posledních dnů, nic z toho nezáleželo ve chvíli, kdy spatřil Emily. Věděla jsem, že jsem ho ztratila ve chvíli, kdy kouknul z mých očí do jejích, od té chvíle to nebyl můj Sam... byl její.

Dny po našem rozchodu byly nejhorší dny mého života, cítila jsem se, jako bych neměla důvod žít. Život bez Sama vypadal skoro nemožně; zvažovala jsem, že to všechno skončím. Ale s pohledem na mou rodinu; mého milujícího otce, moji silnou mamku a mého malého bráchu, věděla jsem, že bych to nezvládla. Nemohla bych opustit tenhle svět a vědět, že moje sobecké chování by jim způsobilo bolest; moje rodina pro mě znamenala všechno. Žila bych každičký den mého života v bolesti, dokud bych věděla, že by je to zachránilo před zažitím, aspoň ze čtvrtiny, z toho, čím jsem si prošla.

Navzdory mé nenávisti k Samovi a Emily, pořád byli vítaní v našem domě mojí matkou a otcem. Moje máma pohrdala Samem a nebyla tak hodná na Emily, máma byla loajální a byla by zahanbená, kdyby měla Emily pogratulovat k něčemu, co mě ranilo. Seth na tom byl stejně, nebyl úplně zlý na Sama a Emily, protože, no, Seth není zlý na nikoho, ale neobjímal je a snažil se je ignorovat stejně, jako já.

Vždy, když bych slyšela Samův chraptivý hlas, utekla bych do svého pokoje a zůstala tam dokud by nebyl pryč. Jestli jen slyšet jeho hlas, mi způsobovalo nehoráznou bolest, nechtěla jsem si ani představit, co by se mi stalo, kdybych ho viděla. Nepomáhá ani to, že se se mnou snaží bavit a omluvit se za kousek kreténa, kterej je, stává se to vždycky. Odplíží se od Emily a přijde k mým dveří; zaťuká a prosí, ať s ním aspoň mluvím. Nikdy mu neodpovím, počká pět minut (počítala jsem to) a když se ticho pro něj stane příliš moc, udělá to, co umí nejlépe.... odejde. Jako tehdy, to odpoledne a pláži, když mi řekl, že už mě nemiluje, protože miluje Emily, jeho osud ho vedl k ní a já byla očividně krok napřed jeho osudu.

„Leah, mohla bys, prosím, otevřít dveře!“ slyšela jsem, jak máma křičí z jejího pokoje. Vzdychla jsem a postavila jsem se, vyšla jsem ze svého pokoje ku hlavním dveřím. Místnost se se mou točila, když jsem se blížila ke dveřím, bože, vážně potřebuju nějaký léky!

Podrbala jsem se na hlavě a otevřela dveře. Oči jsem měla přikované k podlaze, ale věděla jsem, kdo to byl.

„Lee...“ Jeho hřejivý hlas se mnou škubnul.

„Co chceš?“ naštvaně jsem řekla a konečně jsem se mu podívala do očí. Nemohla jsem být překvapená, že si svojí bandu přivedl s sebou; bylo neobvyklý ho tyhle dny vídat bez nich nebo Emily.

„Same, můžu ti nějak pomoci?“ zeptala se moje matka, když se objevila za mnou. Sam chtěl odpovědět, ale byl přerušen Charlieho autem, které se nahrnulo do příjezdové cesty, s pohledem na tváři, který říkal, že něco je špatně. Vyběhl k naší lavičce, jeho tváře poskvrněné slzami, zastavil se před mou matkou.

„Sue, je mi to tak líto,“ řekl, podívala jsem se za něj a čekala, že se ukáže můj táta, nebyl přece s ním?

„Kde je můj táta?“ zeptala jsem se, Charlie se podíval dolů, já se koukla na Sama a ten koukal dolů taky, stejně tak Embry, Paul a Jared, jeho kumpáni ignorovali můj pohled, jakoby něco skrývali.

„Charlie, kde je Harry?“ zeptala se máma a oči jí naplnily slzy. Charlie jí kouknul do očí a vyřknul slova, která změnila můj život.

„Sue, Harry...“ zastavil se, Sam promluvil.

„Sue, Leah, je mi to líto, ale Harry měl infarkt dnes v lese, snažili jsme se ho dostat do nemocnice tak rychle, jak jen to šlo.... ale bylo pozdě.“

„Co to říkáš Same?!“ máma zakřičela, Seth vyšel před dům a zeptal se

„Co se děje?“

„Odpověz, Same, co se stalo mému manželovi?!“

„Je mrtvý, Sue,“ odpověděl Charlie, mámě vyšel z úst srdce lámající vzdych a zabořila hlavu do Sethova náručí.

„Lžeš,“ promluvila jsem a pohlédla Samovi do očí.

„Mami, lžou, táta není... nemůže být... musí přít domů, mami.... slíbil... jsem nemocná, má mi přinést léky... není mrtvý... Sam jenom lže... řekni jí, že lžeš!“

„Leah, zlato,“ máma brečela a přišla ke mně, zakroutila jsem hlavou a šla přímo k Samovi, moje oči se nikdy jeho nevyhly.

„Řekni mi pravdu,“ vyjela jsem. „Přestaň mi lhát!“ zakřičela jsem.

„Nelžu, Lee, nikdy bych ti úmyslně neublížil.“

„Di se vysrat! Přines mi zpátky tátu! Přines ho zpět!“ křičela jsem a přitom ho bouchala do hrudníku, slzy mi utíkaly a on kolem mě ovinul svoje ruce a přitáhl si mě na hrudník.

„Je mi to tak líto, Lee-Lee,“ zašeptal a já mu přitlačovala svoje pěsti na záda.

„Nesnáším tě! Nesnáším!“ zakřičela jsem, než jsem se v jeho náručí uklidnila a příjmula, že můj táta je pryč a, že ho! už nikdy neuvidím.

„Vem mě za ním,“ máma zašeptala Charliemu, on přikývl a vedl ji do auta.

„Leah...“ slyšela jsem Setha zašeptat, pustila jsem Sama a otočila jsem se na svého bratra, slzy mu utíkaly po tváři.

„Lee...“ běžela jsem k němu a ovinula kolem něj svoje ruce a nechala ho brečet na mém rameni.

„Měli byste jít dovnitř,“ řekl Sam zpoza mě, otočila jsem se a podívala se na něj.

„Nepotřebujeme tě, vypadni.“

„Leah, prosím, nechte mě pomoct vám.“ Moje tělo se začalo klepat a před očima jsem měla zamlželo úplně z jiného důvodu, než kvůli nějakým hloupým slzám, Seth se ode mně odtáhl v šoku.

„Leah, jsi v pohodě?“ zeptal se, „Lee, prosím, děje se něco? Nemůžu přít ještě o tebe, Leah,“ zašeptal. Zavřela jsem oči a přemýšlela jsem o svém otci, bože, co bez něj budu dělat? Ve chvílích jako je tahle, bych za ním utíkala a poslouchala, jak by mi říkal, že časy se zlepší, vše co potřebujeme je víra.

„Oh, bože,“ zavyla sem a ruku si dala na hrudník, asi moje srdce nebylo zlomený dost, osud si se mnou musela zamrdat ještě víc.

Moje dechy byly namáhavý víc a já se prostě rozeběhla do lesa a nechala za sebou křičející hlasy, potřebovala jsem vypadnout.

„Leah!“

Zakopla jsem o kmen a spadla na zem. Bolest projížděla každým centimetrem mé kůže, přišlo mi to, jako bych měla rupnout a zmizet z tohohle prokletýho místa.

„Lee!“ Blížili se, snažila jsem se vstát a utíkat, ale pohybovat se moc bolelo.

„Leah!“ Sam ke mně přiběhl a klekl si ke mně. Zakroutila jsem hlavou, cítila jsem se omezeně, chtěla jsem... ne potřebovala jsem běžet. Snažila jsem se vyhoupnout, ale Sam mě zastavil.

„Same, co se děje?“ slyšela jsem, jak se někdo ptá.

„Embry, běž a zůstaň se Sethem. Zavolej Jacobovi a ujisti se, že se vrátí zpátky do rezervace, hned!“ Sam přikázal.
„Jarede, běž k Emily pro nějaký věci.“

„Proč?“ zeptal se Jared.

„Prostě to udělej!“ křiknul Sam

Znovu jsem zavyla bolestí. Sam kolem mě ovinul svoje paže a houpal se mnou dopředu a dozadu. „Neboj, Lee, postarám se o tebe,“ zamumlal a já cítila, že svou tvář zabořil do mých vlasů.

Zlost a zoufalství zesílilo, Samova slova přinesla zpátky vzpomínky, kterými jsem si nechtěla znovu projít a navíc to byly ty samé věci, které by mě donutily utíkat k mému tátovi uprostřed noci a nechala bych ho, aby mě uspal.

Odstrčila jsem Sama a klekla si na zem.

„Co se to se mnou děje?“ zakřičela jsem.

„Kurva, Same, promění se?!“ Paul vykřikl a poodešel krok ode mne.

„Lee-Lee, uklidni se.“

A to bylo dost, to bylo co zbejvalo, slyšet ho říct mi mou starou přezdívkou, tou přezdívkou, kterou by mi šeptal, když jsme se milovali, jméno, které by vykouzlilo na mé tváři úsměv, bylo to to stejné jméno, které mě donutilo vyskočit z mé kůže a udělat ze mě zvíře.

Tentokrát tady nebyl táta, aby mě přesvědčil o opaku.

Autor: Andie2304 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Den, kdy se všechno změnilo: