Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Děkuji: Poslední Sbohem

12.10.2009 (20:00) • BJana • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3112×

Povídka je k téhle písničce. Když jsme psala tak jsme ji poslouchala pořád dokola. Plsky pusťte si ji.

Odkaz

Zdroj + text v angličtině

Milující

Udělal jsem dobře. Teď jsme si byl jistý.

Stál jsem na kraji lesa a pozoroval hořící dům.

Před ním se začalo objevovat sedm postav. Ano byli to Cullenovi.

Pomalu jsem šel k nim.

„Vítám vás.“

Jak jsem předpokládal všichni se otočili. Nebudu vás zatěžovat jejich myšlenkami, asi si dovedete představit, co si mysleli.

Po chvíli se Carlisle vzpamatoval.

„Dobrý den, teší mě, já jsem Carlisle Cullen a toto je rodina,“ začal mi je všechny představovat. „manželka Esme, dcera Alice, její manžel Jasper, Rosalie a její manžel Emmett a syn Edward. Rádi vás poznáváme.“

Zaváhal nad slovem manžel, zvážil i přítele. Samozřejmě je všechny znám, ale tohle bylo zdvořilejší.

„Myslím, že možnost  představit se budu mít ještě později a proto přistoupíme rovnou k věci.“

Všichni byli překvapení, ale lehce kývli.

„Proč si myslíte, že jste tady?“

Protože jsem ten největší idiot a sobecký kretén na světě.  Dovolil jsem, aby moje rodina zemřela jenom díky mě a moje životní láska navždy opustila své milované, zase jenom kvůli mně.

Ano, přesně tohle si Edward pomyslel.

Musel jsme ho zarazit. Nelíbily se mi jeho myšlenky.

„Nejsi kretén, ani nic jiného Edwarde. Dokázal jsi udělat něco, co nikdo jiný. Méně nesobecký čin jsem ještě neviděl.“

„Ale….“

„Edwarde, dělal jsi, co jsi myslel, že bude nejlepší. Dělal jsi to od srdce. Bella měla pravdu. Dokázal jsi, že i upír má duši.

A proto jste teď všichni tady. Vítám vás v ráji, nebo chcete-li jinak v nebi. Záleží na vás. Dokázali jste, že jste toho hodni a je mi ctí vás provést.

Víš Edwarde,“ rozešel jsem se směrem k pláži, kde teď byla Bella. „Nedokázal jsem se na vás dívat. Trápil ses ty, Bella i tvoje rodina. Doufal jsem, uděláš to co jsi udělal a budete tak s Bellou konečně šťastní. Je to kouzelná dívka. Když zjistila, jak po její smrti trpíte, rozhodla se vám napsat ten dopis, myslela jenom na to jak zachránit tebe a ostatní. Chtěla, aby se necítili vina, za to co se stalo. Vůbec ji nenapadlo, že by neskočila. Mohla si zachránit život a být s tebou, ale na to namyslela. Miluje vás tak moc, že je pro vás ochotna trpět, tak jako vy pro ni. Nikdy jsem nepotkal lepší osobnosti, než jste vy. Zasloužíte si být všichni šťastní.“ Pomalu jsme vcházeli na pláž. „Tak jděte svému štěstí vstříc. Až budete chtít jít domů tak na to jenom pomyslete.

A ještě Edwarde, Nedovol, aby tě strach z prohry vyřadil ze hry.“

S tím jsme je opustil víc nepotřebovali.

Bella

„Dělala jsi dobře Bello.“

„Já nevím, nemyslím si to.“

„Proč? Co by jsi mohla udělat lepšího. Snažila jsi se zmírnit jejich bolest a smazat pocit viny. Toho si cením.“

„Asi ano, když to říkáš. Chci se na něco zeptat.“

„Do toho.“

„Budu tady žít na pořád?“

„Myslíš v nebi?“

Přikývla jsem.

„Většina lidí to tak udělá, nebo zde žije alespoň hodně dlouho. Najde tady štěstí a je to to, co si vždycky přáli. Ostatní se rozhodnou pro věčnou cestu. Převtělení. Vyberou si hvězdu, rostlinu, zvíře, kámen, nebo třeba řeku. Některé náboženství tomu říkají Nirvána.“

Zajímavé. V co bych se chtěla proměnit já?

„Jak se to stane??“

„Dotyčný si to musí s celé své duše přát.“

„Děkuji.“

„Není zač, je to to nejmenší, co jsem mohl udělat. Teď pojď provedu tě.

Kdykoliv se můžeš jít podívat na jakékoliv místo na Zemi. Stačí na to pomyslet. To stejné funguje  tady v ráji. Podej mi ruku ukáži ti tvůj nový domov.“

Přijala jsem nabízenou ruku a za chvíli jsme se přenesli. Připadala jsem si, jako bych se rozletěla na milion kousíčku, které se potom zase spojí. Zajímavé.

Objevili jsme se před malým domečkem na samotce. Úplná samotka to nebyla kousek stranou stála menší vilka. Když jsem ji viděla vzpomněla jsme si na Cullenovi a bodlo mě u srdce. Esme by se určitě líbila.

„Tohle je tvůj nový domov Bello, snad se ti zde bude líbit. Jestli se budeš chtít podívat do města stačí se přemístit. Vše je jako na zemi. Průvodce máš v domě, ta, se všechno dočteš.

Hodně štěstí v novém životě.

Tak tolik štěstí já určitě nemám. Jak si mohl myslet, že ho budu mít.

Sedím na pláži a vzpomínám, co se stalo po mém „druhém“ skoku. Nevím, jak dlouho je to, co jsem opustila dům Cullenových. To všechno se stalo jenom kvůli mně. Nedokázala jsem tomu zabránit ani podruhé.

Už vím, v co bych se chtěla proměnit.

V hvězdu. Jen svítit na obloze a pozorovat, co se děje na Zemi. Nemohla bych tak už nikomu ublížit.

To je to, co si přeju.

„BELLO“

Co po mě ještě chcou???

Už jsem se rozhodla a nic mě nedonutí to změnit.

„Nech mě být, už nikdy nikoho nechci vidět.“

„Ale…“

Tady měla povídka zkončit, ale rozhodla jsme se pokračovat. Půvě jsem chtěla nechat neutrápní Edn, ale bylo by to asi moc neeukončené.

„Nech mě.“

Proč mě nenechá být? Já nikoho nechci vidět.

„Bellinko, prosíííím.“

Jeho hlas byl prosebný a procítěný bolestí.

To nebyl hlas Milujícího.

Byl to hlas

Ee-eeedwarda.

To není možné. Vždyť.

Musela jsem se otočit.

Stál zády ke mně a šel k lesu.

Rozeběhla jsem se k němu.

Hluboce jsem se mu podívala do očí.

Utápěla jsem se v nich zase.

„Promiň Edwarde, já jsem myslela..“

Nestačila jsem to doříct, protože mě Edward umlčel polibkem.

Do polibku jsme dali všechno. Lásku, bolest, strach o druhého, štěstí  a touhu. Nikdy jsme se takhle nelíbali.

Odtáhnout jsme se dokázala, až když mi začal docházet dech.

„Tak nemysli, lásko.“ Pošeptal mi Edward.

Chtěla jsem mu něco říct, ale začali mě objímat silné  paže, poznala jsem Emmetta, ke kterému se po chvíli přidali ostatní.

Jak ráda jsem viděla Esme, moji matku. Carlisla, mého druhého otce. Alici, sestru a nejlepší kamarádku. Rose, Jaspera a Emmetta, ty nejlepší sourozence a přátele.

„Je mi líto co se stalo. Nechtěla jsem, abyste TO udělali. Chtěla jsem tomu zabránit.“ slovo to jsem zdůzarnila.

„Bello, my tě milujeme a udělali bychom to klidně znovu.“

Všichni kývali a Esme se spokojeně usmála.

„Taky vás miluju, ani nevíte jak jsem ráda, že jste to udělali.“

Pošeptala jsme Esme nazpátek tak, aby to všichni slyšeli.

„Bello, ty jsi tady déle než my. Myslíš, že se tady dá nakupovat?“

Všichni jsme se začali smát. Alice si nás naštvaně měřila.

„Ano, dá Alice.“

„Tak půjdeme, ne?“

„Alice, jak tě znám musela jsi být už minulý týden, tak to ještě vydřž.“

Jmenovaná se zamračila.

„Alice od doby, co jsme tě opustily nechodila nakupovat, jenom, když to bylo opravdu nutné a to jsme ji museli přemlouvat.“ Vysvětlila Rose.

„Vážně. To sis nenašla jinou hračku?“ usmála jsem se na všechny.

„No ono by to bez tebe nebylo ono.“ Usmála se na mě a objala mě. „Ale teď jdeme.“

„Hmm, Alice, víš kam a jak?“ Zeptal se jí Carlisle.

Všichni se podívali na mě.

„Možná mi nebudete věřit, ale tohle mě vážně nezajímalo, celou dobu jsem trávila s váma nebo Milujícím.“

„Milu…co?“

„To je na dlouho. Co kdybychom šli k vám domů a potom uvidíme co dál.“

Všichni kývli.

„Takže myslete všichni na domov a zavřete oči.“

„Alice, dej si pozor, abys neskončila v nějakém obchoďáku.“ Rýpl si Emmett.

Musela jsme se zasmát.

„Rose.“ Zavolala jsem na ni.

Zůstali jsme jenom my dvě a naše polovičky.

Šla jsme k ní.

„Mám tě moc ráda. Taky jsi mi chyběla. Určitě z nás budou kamarádky.“

Objala jsem ji.

„Děkuji Bello.“

„Není zač.“

Chytla jsem Edwarda za ruku a oba jsme se přemístili.

Stáli jsme před krásnou malou vilkou. Připadalo mi, jako bych ji už někdy viděla. Porozhlédla jsem se po okolí. No jasně. Je to ta vilka u mého domečku.

Edward

Stáli jsme před krásnou vilkou. Připomínala mi náš dům ve Forks. Ostatní už tu byli taky.

„Tak půjdeme dovnitř, ne?“ Rozhodl Carlisle.

Vešli jsme do haly a prohlédli si celý dům. Ano byla to přesná kopie naše domu ve Forks, jen místo pro můj pokoj tu nebylo.

„Asi mi zapomněli udělat pokoj.“ Povzdechl jsme si.

„Ale nezapomněli, pojď já ti ho ukážu. Alice, prostuduj si průvodce, dozvíš se v něm kde, za co a kdy nakupovat. S Edwardem se za chvíli vrátíme.“

Bella chytla ruku, kterou jsem měl kolem jejího pasu a vedla mě pryč. Sice jsem nic nechápal, ale neptal jsme se.

Vyšli jsme z domu a zamířili k menšímu domečku kousek od vilky. Bella otevře dveře a vedla mě do druhého patra. Tam byly troje dveře. Vešli jsme do prvních.

„Dovol, Edwarde, abych ti představila můj, teď už náš, pokoj.“

„Cccože? Ty tady bydlíš?“

„Ne. My tady bydlíme, teda pokud chceš.“

„Samozřejmě, že chci lásko.“

Chytl jsem ji do náruče a lehce položil na postel. Začala mě líbat.

S chutí jsem ji polibky oplácel.

Kdyby se mě někdo zeptal, co je dokonalé štěstí, řekl bych tohle. Protože jsem byl dokonale šťastný. Byl jsem s mojí rodinou, ale hlavně s Bellou, nikdo mi ji nemohl vzít a ani ji už ublížit. Navíc jsem byl rozhodnutý, že to sbohem, které jsem ji dal, bylo poslední které ode mě slyšela.

„Víš, co jsme si přál, od doby co jsem tě poznal a zamiloval se do tebbe?“

Zeptal jsem se mého anděla. Ležela na mojí hrudi. Nemuseli jsme mluvit. Užívali jsme si toho druhého a byli šťastní.

„Nic mě nenapadá.“

„Přál jsme se usnout, aby se mi o tobě mohlo zdát.“

Slyšel jsme, jak se usmála.

Políbil jsem ji do vlasů.

„Miluju tě, Bello.“

„A já miluju tebe, Edwarde. Navždy.“

Začal jsem jí broukat její ukolébavku.

Za chvíli  začalo její srdce klidně tlouct a ona usnula.

Nevím, jak je to možné, ale i mi se začaly zavírat oči. Bylo to poprvé, co si pamatuji, kdy se mi chtělo spát.

Zavřel jsme oči a vydal se do říši snů za Bellou.

Dopsala jsme poslední část, trochu mi  to trvalo. Omlouvám se, ale měla jsem debka a tak hrozilo, žabych napsala nějakou blbost(jako například Sad End) které bych ak litovala. Děkuji všem co jste to četli a prosím zanechte komenty. Zkrituzujte co to píšu za blbosti, hovadiny atd..,

Díky všem a teď do mě:, prosím:-D

Shrnutí mých povídek

1. část

2. část

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Děkuji: Poslední Sbohem: