Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Další rána do srdce - Nový Měsíc

30.07.2009 (09:00) • JoHarvelle • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2534×

Seděl jsem sklesle na podlaze, obličej v dlaních, cítil jsem, jak mi Bella tře soucitně rameno. Po chvíli jsem chytil její ruku a přidržel si jí u tváře, byla tak hebká a uklidňující. Byl jsem tak rád, že alespoň někdo je v pořádku a živ. Když jsem jí z té vody tahal, ztrácel jsem na ději, byla moje vše, kdybych jí ztratil, zemřeli by dnes v La Push tři lidé.

Uvědomil jsem si, co všechno musela prožít, musela si nějak ublížit. „Jak se cítíš? Jsi v pořádku? Měl bych tě vzít k doktorovi nebo tak něco.“ Normální člověk by prohlédnout potřeboval a co teprve ona se svým neštěstím, musel jsem si povzdechnout. Už si toho zažila až dost.

„Jsem v pořádku, nedělej si se mnou starosti.“

Otočil jsem se, abych na ní pořádně viděl, byla očividně unavená, možná potřebovala jenom spánek. „Běž si ke mně lehnout.“

„Ty jsi taky unavený, Jaku.“ odpověděla mi chraplavě, nikdy nemyslela jenom na sebe.

Pokusil jsem se usmát, ale podle jejího zmučeného výrazu se mi to nepovedlo. „Tak půjdeme oba dva.“

Vstal jsem a nabídl jí rámě, pomalu se zvedla, ale neměla moc síly, vzal jsem jí do náruče. „Jaku,“ protestovala opět. „Jsi unavená, Bello.“

Měla tak málo síly, když se snažila osvobodit, vůbec jsem to necítil. Donesl jsem jí k sobě a položil na postel, nic neříkala, když jsem si lehal vedle ní. Postel pro mě byla malá, ikdyž jsem spal sám, takže teďka jsem musel mít skrčené nohy, ale Bella se smotala do klubíčka vedle mě, tak jsem si mohl dát nohy i na její půlku. Ležela na boku, tváří ke mně a dívala se mi zpříma do očí, soucítila se mnou, zapomněla na svou bolest a soustředila se na mou. Možná proto jsem jí tak miloval, pohladil jsem jí po tváři a ona zavřela oči.

Bylo to pro ní těžké, to jsem chápal, ta pijavice jí zlomila nejen srdce, ale i celou ji. Kdybych mohl našel bych ji a zabil, ale ona mě teď potřebovala, teď jsem ji nemohl opustit. Věděl jsem, že jí pomáhám. Věděl jsem, jak ji vzalo, když jsem se začal přeměňovat, ublížil jsem jí, už jí nemůžu znovu ublížit ani zklamat. Ale přísahám, že jednou se té pijavici pomstím.

Bella pomalu usínala, občas jsem jí pohladil po tváři. Spala neklidně, házela sebou, občas jsem jí musel uklidnit, aby nespadla z postele. Opět sebou začala házet, vzal jsem jí za ruku a snažil se jí uklidnit; povedlo se, přestala sebou házet, ale držela mou ruku.

Věděl jsem, že bych měl tu ruku dát pryč, ale byl to krásný pohled a její lehký stisk mě potěšil, vědět že tu pro mě někdo je, je ten nejkrásnější pocity, ikdyž mě nemiluje, ne jako jeho, ne jako já ji.

Zase sebou zamlela, ale hned se sklidnila. Vlasy jí splývaly kolem obličeje a zvýrazňovaly tu smrtelnou bělost, ústa měla lehce pootevřená, vypadala tak nevinně. Neubránil jsem se úsměvu, byla krásná. Vždycky jsem toužil jí políbit, věděl jsem, že to je špatné, ale naklonil jsem se a políbil ji, alespoň na čelo. Hnula sebou a zamumlala mé jméno. Lekl jsem se, že se vzbudila, ale jen mluvila ze spaní.

Celý dům zahalený v tichu, Billy musel dole jen sedět a nic nedělat, pro něj to taky musela být hrozná ztráta.

Ticho protnul zvuk telefonu, nebyl tak hlasitý, aby Bellu vzbudil, ale já ho slyšel jasně. „Ano, je tady, byla unavená, tak tady zůstala.“ říkal Billy. Musel to být Charlie, úplně jsem na něj zapomněl, muselo mu být hrozně, zvlášť když Bellu nenašel doma. Billy telefon položil a dům opět ztichl.

Až na Bellu, ta zase začala mluvit. Říkala jenom samé hlouposti, musel jsem se smát, byla tak rozkošná, když spala. Druhou rukou jsem jí prohrábl vlasy, nemohl jsem se jí nabažit, byl jsem jako čerstvý otec, který se nemůže vynadívat na své novorozené dítě.

Během té chvíle co spala, se odkopala, vzal jsem deku a natáhl ji až k její bradě, takže naše ruka byla schovaná pod peřinou, když se probudí nemám šanci ji rychle stáhnout, ale cítil jsem, že už je připravená.

Znovu jsem nedokázala odolat a políbil jsem ji na čelo. „Jacobe ..“ promluvila a já se podíval na její spící obličej, pousmál jsem se, vyděsit doopravdy uměla. „Můj Jacobe..“

Můj Jacobe? Kdybych mohl začal bych skákat do vzduchu, třeba až na měsíc. Řekla můj Jacobe, nic pro mě nemělo větší cenu. Políbil jsem ji na to čelo znovu a znovu, a jelikož jsem pocítil únavu, schoval jsem si svůj obličej do jejích vlasů na temeni. Voněly nádherně po jahodách a po mě. Neměl bych být dnes šťastný, ale já byl, byla tu se mnou a byl jsem jenom její.

Nevím, kdy jsem usnul, ale když jsem se probudil, venku už svítalo. Slyšela jsem, že Bellin tep i dech byl normální, musela být vzhůru, ale pořád jsem měl obličej v jejích vlasech a ruku v její ruce. Teprve teďka jsem si všiml, že si s mou rukou hraje. Zkoumala každý kloub, každý kus mé ruky, bylo to tak příjemné, zase jsem dostal chuť začít skákat, ale udržel jsem se. Nechtěl jsem tuhle chvíli kazit, zůstal jsem ve stejné pozici a věděl, že si stejně nevšimne, že nespím.

Původně jsem měl v úmyslu zůstat v této pozici až do smrti nebo do té doby než mě přijede Charlie zabít, ale Bella zvedla hlavu a otočila ji, aby mi viděla do tváře. Když spozorovala, že mám otevřené oči, zamračila se, vypadala skoro stejně roztomile, jako při spaní. Usmál jsem se na ní a její obličej trošku zjihl.

Jelikož se neodsunula ani nepustila mojí ruku, chopil jsem se své šance. Aniž bych zavíral oči či uhnul pohledem, vyhledaly moje rty ty její. Jemně jsem jí jimi přejel po jejích a lehce políbil. Nic nedělala, neuhnula, ale její oči byly najednou plné strachu. Sama se nic nechystala dělat, potřebovala podržet a popostrčit. Líbal jsem jí dál, náruživěji. Kdyby Charlie doopravdy přijel, byl bych právě teď mrtvý. Nebránil jsem se menšímu uchichtnutí.

Mé uchichtnutí byl bod zlomu, Bella se potom zapojila do hry. Pomalu opatrně mi polibky vracela. Netušil jsem, kdy si uvědomí, co dělá a přestane, ale snažil jsem se co nejvíce jí dokázat, že o ní stojím. Intenzivitu polibku jsem snížil, aby jí vyhovovala. Byl to ten nejkrásnější moment na světě, byl jsem šťastný jako blecha.

Někdo zaťukal na vchodové dveře, nerozumněl jsem slovům, ale podle všeho to byl Sam. Musel jsem jí přestat líbat a začít vstávat. Slyšel jsem kroky do pokoje, ale než stihl otevřít dveře, otevřel jsem je sám. Byl to Sam: „Ta pijavice se zase přiblížila, je u Forks.“

Sam čekal, že za ním hned půjdu, ale zvedl jsem prst, aby chviličku počkal. Zavřel jsem dveře a podíval se na vyděšenou Bellu. Sedl jsem si zpátky na kraj postele a přejel jí rukou po tváři, starost jí z tváře nezmizela. „Nic se neděje, dneska tu mrchu konečně dostaneme a pak budeš v bezpečí.“

Její výraz se nezměnil, bála se o mě, usmál jsem se. „Nemusíš si se mnou dělat starosti!“ Její výraz se nezměnil. Lehce jsem jí políbil na rty, nebránila se, byl to začátek našeho vztahu, nejradši bych jí políbil znovu radostí, ale musel jsem jít. Naposledy jsem se po ní podíval a zmizel pryč.

Billy asi pochopil situaci a na nic se neptal. Venku jsem šel se Samem do lesa a proměnil se, běželi jsme k Forks, už jsme byli za hranicí, když jsem jí ucítil. Ta stopa byla čerstvá a vedla kolem Forks, utíkali jsme co nejvíce jsme mohli. Oběhli jsme celé Forks připojili se k nám i ostatní, pak se stopa mísila s tou starou, která vedla do La Push. Ihned ve mně hrklo, přidal jsem na temtu a doběhl až na pláž, kde jsem viděl Bellu pod rukou té nechutné pijavice.

Pár kroků před ní jsem po ní skočil, Bella byla očividně víceméně v pořádku. Ostatní vlci byli daleko za mnou, vztek mi pomáhal běžet rychleji. Snažil jsem se jí něco utrhnout, ale byla hbitá a silná. Byl to vyrovnaný souboj.

Ten pach byl odporný, držel jsem jí pod sebou a drápal, ale ona dělala to samé, nemohl jsem jí popadnout za hlavu a trhout.

Slyšel jsem, jak za mnou Bella vystrašeně vzlyká. Na chvíli jsem ztratil soustředění a ta pijavice toho využila. Převalila se na mě a škubla mi s nohou, ta bolest byla děsná, bolestně jsem zavyl. Snažil jsem se zaútočit, ale už to nebyl vyrovnaný souboj, měla navrh. Zubama mě kousala do krku a po celém těle, ta bolest mne otupovala a já byl pořád slabší a slabší. Cítil jsem, jak mi láme všechny kosti, páteř si nechala nakonec. Trhla s ní a mě z pusy vytryskla krev, cítil jsem konec.

Už jsem se nebránil, slyšel jsem svoje srdce, jak bije z posledního, neměl jsem šanci. Bellu už mohli ochránit ostatní, já už jsem svou úlohu splnil. Život nechtěl, abych dostal něco více než její polibky a začínající lásku. Měl bych být šťastný, těsně před skonem jsem dostal vše, na co jsem kdy pomyslel.

Na pláž doběhli ostatní, strhli ze mě tu pijavici a roztrhali ji, ale to já už jsem šel nahoru. Moje duše opouštěla mé tělo, odlétal jsem nahoru se svou duší a sledoval pláž z ptačí perspektivy.

Viděl jsem Bellu, jak vstala a zatímco moji bratří trhali mého vraha, padla vedle mého těla a vzlykala, ty vzlyky bylo jediné, co jsem slyšel. Zabodávali se hluboko do srdce, které už neexistovalo.

Bella se snažila mě oživit, získat nějaký důkaz, že jsem živý. Přetočila si mou tvář k sobě a pouze držela můj mrtvý obličej. Vlasy jí padaly do obličeje a spadaly na mé tělo, konečky se obravili na rudo mou krví. Bella bezmocně spadla na mou hruď a celé její tělo ovládaly vzlyky.

Nevšímal jsem si, co se děje na druhé straně pláže, ale vzduch ovládl černý dým, museli ji dostat, usmál jsem se, nikdo jí už nikdy neublíží. Kolem Bellina těla se omotaly Samovy paže, ale Bella se jim snažila uniknout. Nepřestávala vzlykat nade mnou, opustil jsem jí a opět porušil svůj slib, opět jsem jí ublížil. Už nikdy nevykonám svou pomstu a nepomstvím se té hnusné pijavici, byl jsem totiž stejně špatný jako on, další kapka do její vraždy, kdo ví, jestli ne poslední.

Sam něco říkal a tahal jí ode mě, ona se mu vysmekla a naposledy mě políbila. Odtáhla se a naposledy se na mě podívala, ikdyž mě přes ty slzy nemohla vidět. Kdybych tam byl, objal bych jí, ale já byl ten důvod, proč pláče.

Celou tu dobu jsem se vzdaloval, snažil jsem sebou pohnout, ale neměl jsem hmotné tělo, viděl jsem jen ji, nic víc. Viděl jsem ji, jak se mi vzdaluje. Teď už byla jenom malá šmouha a v jednu chvíli zmizela, kolem mě se rozprostřela tma a já teď padal dolů. Už jsem nic neviděl, nemohl jsem si vybavit její obličej ani obličej Billyho. Billy další oběť, která bude mou smrtí trpět, odteď bude sám. Propadala jsem dál až jsem dopadl na dno a pocítil tu hnusnou bolest jménem smrt.

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Další rána do srdce - Nový Měsíc: