Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Další krok

11.08.2009 (07:30) • victoriiiiia • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3079×

Edward:

Leželi jsme s Bellou na posteli a ona už zase překračovala hranice. Ne, že bych nechtěl tyhle hranice překročit, ale… je moc křehká. Dnes byl jeden z dní, kdy spala u nás. Alice řekla Charliemu, že je u nás dámská párty a ráno se jede na nákupy.

„Budem tam jen mi s Esme a Rosalii“ zdůraznila.

Alice je dobrá lhářka a u Charlieho to prošlo. Sice ho napadlo, že by měl Bellu poučit o sexu, ale tuhle myšlenku rychle zapudil. Bylo by mu trapně a navíc si myslel, že by to už bylo k ničemu. Tohle téma považoval za věc, o které se nemluví. Někdo by ale měl Belle říct, aby mě tolik nesváděla. Tak jako dnes.

Vylezla z koupelny v tmavě modré košilce na ramínkách. Celou místnost zaplavila vůně jahodového šamponu. Šla pomalým krokem k posteli, na které já už ležel. Začal jsem litovat toho, že už tam ležím, protože jsem dobře věděl kam to povede. A co kdyby? Né, na to nesmím ani pomyslet…

„Co se na mě tak díváš?“ řekla a neohrabaně si sedla na postel.

No víš  právě přemýšlím, co by se stalo kdyby… Né já nebudu odpovídat… Raději jsem se naklonil a políbil ji. Odtrhla se ode mě a pošeptala mi do ucha:

„Mmm… zajímavá odpověď “.

Nechápu, jak jsem tohle mohl udělat. Dal jsem jí tím strašně velkou naději. Bella mi začala prsty jezdit po hrudi postupně pokračovala k pasu. Byl jsem přesvědčen, že kdybych mohl mít husí kůži bylo by to na těch místech, co se mě dotýkala. Pomalu začala vyhrnovat moje tričko. A v tu chvíli do pokoje vpadl Emmet. Byl jsem tak zaneprázdněném Bellou, že jsem nevnímal okolní myšlenky. Teď už ovšem ano... ,,Cha, já je nachytal" pomyslel si a začal se otřásat smíchem. Pak mu padl zrak na Bellu, která byla otočená k němu zadečkem. Nebyl by to Emmet, kdyby se nekoukl. Wau nechápu, jak tomuhle můžeš odolat. Měl jsem chuť po něm něco hodit. Nejblíž po ruce byla Bella, ale to fakt ne! Jěště by využil situace. Emmet usoudil, že už mu stačilo, co viděl a ze smíchem šel za Rosalli, aby jí to pověděl.

Bella se rychle přetočila, ale to už byl dávno Emmet pryč.

„Kdo to byl?“ zeptala se.

„Emmet… Měl radost z toho, že nás načapal.“

Bella se zavrtěla a lehla si mi na hruď, že by to tak brzo vzdala?

„Ty se ani trochu nestidíš, že nás viděl?“…

„Ne.. nestidím se. A kdybys věděla, co slyším já od něho, co oni dělají."

„Tak vykládej“ řekla a zrudla.

Aha tak k tomuhle chtěla dojít. Chtěla slyšet o tom co mi nemůžeme mít?

,,Myslím si, že by je nepotěšilo, kdyby o tom někdo věděl.“

No sice Emmet se rád chlubí při každé příležitosti, ale to Bella vědět nemusí. Rád mi podle svých myšlenek ukazuje, co všechno rozbili nebo na jakých místech se to dělo. Minule si řekli, že bude oddechovka, tak si pronajali motel a probourali se do vedlejší místnosti. Holt oddechovka. Taky je napadlo zkusit něco zajímavějšího. Zapojili do toho i Jaspera a Alici. Zkusili tak zvanou čtyřku. Chtěli, abych tam byl i já. Samozřejmě jsem odmítl. Nakonec to skončilo tak, že Emmet byl s Jasperem a Rose s Alicí. To se mu prej líbilo nejvíc. Takových příběhů bylo víc. My s Bellou jsme si o tom mohli nechat jen zdát.

,,Aha… To chápu… A jaké jsou plány na zítřek?“ zeptala se po chvilce zaváhání.

,,Alice chtěla jít na nákupy, ale jestli chceš tak tě vysvobodím a můžem podniknout něco spolu, ale teď už spi“ dořekl jsem a začal ji zpívat ukolébavku. Bella se ještě natáhla, aby mi dala pusu a usnula.

Bella:

Vypnula jsem teplou vodu, i když se mi ze sprchy nechtělo. Dneska jsem spala u Edwarda. Alice Charliemu nakecala, že je to jenom dámská pyžamová párty. Naštěstí jí uvěřil a povolil mě tuhle noc strávit u Cullenů. Musím pak Alici poděkovat.

Omotala jsem si jeden ručník kolem pasu a druhý kolem hlavy, otevřela dvířka sprchy a vyšla ven. Hned jsem toho litovala. Byla tam, aspoň pro mě, docela zima. Podívala jsem se na mou modrou košili pověšenou na věšáku. Až teď mě napadlo, že jsem si mohla vzít něco lepšího.

,,No co, už je pozdě“ řekla jsem a oblékla se do ní.

Zakručelo mi v žaludku. Doufám, že Alice pro mě aspoň vybavila kuchyň. Ještě jsem se zkontrolovala v jednom velkém zrcadle a vyšla z koupelny.

,,Ta holka myslí na všechno“ pochválila jsem ji, když jsem otevřela lednici.

Takovou zásobu jídla bych byla schopna spotřebovat asi tak za týden. A to jsem tady byla jenom jednu noc. Popadla jsem sýr a rohlík a vydala se po schodech nahoru.

Když jsem vešla do Edwardova pokoje, překvapeně na mě zíral. Ani si nevšiml, že zase jím. Upřeně sledoval moji košili.

,,To mu připadám přitažlivá opravdu ve všem?“ pomyslela jsem si.

Polkla jsem poslední sousto rychle zhotovené večeře a svůdně, no aspoň jsem se snažila, aby to tak vypadlo, jsem kráčela k němu.

,,Co se na mě tak díváš?“ zeptala jsem se a sedla si na postel.

Chvilku mlčel. Pak se místo odpovědi naklonil a políbil mě. Odtrhla jsem se od něho a zašeptala: ,,Mm… zajímavá odpověď“. Uchechtl se a natáhl zase na postel. Při pohledu na něho jsem neodolala. Začala jsem mu prsty přejíždět po svalnaté hrudi. Byla tak studená, ale tak krásná. Pokračovala jsem dolů a dolů. Byl to nádherný pocit, že on patří mně. A to se vším všudy.

Najednou jsem uslyšela tichý smích za mnou. Přestala jsem se sváděním a hbitě se otočila. Po nikom však nebylo stopy.

,,Kdo to byl?“ otočila jsem se zpátky na Edwarda.

„Emmett“ odpověděl ,,měl radost z toho, že nás načapal.“

Bylo mi trapně. Představila jsem si sebe na Edwardovi a Emmetta, jak se svíjí smíchy. Ještě, že vynechal svoje obvyklé poznámky. Na jeho vtípky jsem teď vůbec neměla náladu. Lehla jsem si na Edwardovo tělo. Vzdala jsem to. Emmet zkazil všechnu romantickou atmosféru.

,,Ty se ani trochu nestydíš, že nás viděl?“ nechápala jsem.

„Ne, nestidím se. A kdybys věděla, co slyším já od něho, co dělají oni“ tiše se zasmál.

To mě nenapadlo. Přepadla mě zvědavost.

„Tak vykládej“ pobídla jsem ho, i když si pak uvědomila, že to není ten nejlepší nápad.

,,Myslím si, že by je nepotěšilo, kdyby o tom někdo věděl“ zamyslel se.

Chvíli byl duchem jinde. Asi vzpomínal, co od Emmetta a Rose zaslechl.

,,Aha. To chápu. A jaké jsou plány na zítřek?“ chtěla jsem odvést řeč jiným směrem.

Vrátil se zase zpátky na zem, aby mi odpověděl:

,,Alice chtěla jít na nákupy, ale jestli chceš tak tě vysvobodím a můžem podniknout něco spolu.“

To se mi zamlouvalo. Nesnášela jsem nákupy.

,,Ale teď už spi“ řekl ještě a začal mi zpívat ukolébavku.

Natáhla jsem se a dala mu pusu.

,,Doubrou noc“ zašeptala jsem tak tiše, že jsem nevěděla, jestli to slyšel. Ještě jsem chvíli přemýšlela o zítřku, ale dlouho jsem nevydržela. Když začal znovu zpívat, podlehla jsem a brzo usnula.

Edward:

Byl jsem fascinován. Bella spala a vypadala úžasně. Občas něco zabrblala. Nejčastěji moje jméno a to hřálo moje mrtvé srdce. Pozoroval jsem ji a moc jsem si přál, abych mohl udělat další krok v našem vztahu. Nejlíp hned teď a tady. Ani by mi nevadilo, kdyby jsem vpadl Emmet. Musel jsem myslet na něco jiného, a tak jsem se zaposlouchal do myšlenek ostatních. Věděl jsem, že bych to neměl, ale rozhodně lepší než moje myšlenky. Spletl jsem se. První myšlenky, které jsem uslyšel byly Emmenta s Rose - tentokrát se ani nenamáhali objednat pokoj v motelu!! Rychle jsem přešel na další. Jasper byl s Alicí ti si naštěstí jen povídali. Alice se podle svých vizí snažila přijít na zítřejší program s Bellou. Ale neviděla Bellu s ní, nýbrž se mnou, a tak byla pořádně naštvaná. Zaměřil jsem se na její vizi. Neměl jsem ještě ponětí, co bych s ní měl podniknou. S Aliciny vize jsem dostala skvělý tip na zítřek. Belle se to bude líbit. Ráno pojedeme na jednu pláž nedaleko Forks. Dřív jsem tam chodil, ale to jsem ještě něměl Bellu. Většinou jsem si tam vyčistil hlavu. Nikdo tam nechodí, protože je to v nepřístupné části, a tak jsem mohl v klidu myslet sám za sebe a nevnímat myšlenky ostatních. Zítra má být teplo, takže bychom se s Bellou mohli okoupat. Je to sice náhražka za to, že s ní nemůžu jít na normální bazén, ale alespoň něco.

Abych se na zítřek připravil, rozhodl jsem zajít na lov. Je teprve něco po jedné hodině, takže Bella nebude mít ponětí o tom, že jsem zmizel. Jedna puma a hned budu zpět. A zítra si nebudu muset dávat alespoň takový pozor! Sice Belle ještě nedovolím všechno, ale budu to brát jako přípravu. Nevím sice kdy, ale jsem rozhodnutej podniknout další krok!

Bella:

Probudila jsem se a rozhlédla po pokoji. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem.

,,Dobré ráno lásko“ zasmál se Edward. Zřejmě ho pobavil můj ranní vzhled.

,,Vypadám hrozně?“ zeptala jsem se.

,,Ne, to ty nikdy. Jenom… Tvoje vlasy. Vypadají trochu legračně“ znovu se zasmál. Myslela jsem si to.

,,Co si dáš na snídani?“ navázal na jinou řeč.

,,Neobtěžuj se. Já si něco udělám.“ Začala jsem se hrabat z postele.

,,Ne, jen lež. Já ti ji udělám. Jsi přece na návštěvě.“

Věděla jsem, že Edward si bude stát za svým, a tak jsem nic nenamítala. Snídaně do postele. Ta představa se mi docela zamlouvala.

,,Tak mi udělej, co chceš“ souhlasila jsem.

,,Dobře“ řekl a už byl ta tam. Zase jsem si lehla a zavřela oči.

Těšila jsem se na dnešek. Nějak jsem tušila, že bude báječný. Zajímalo by mě, co má Edward v plánu. Malý vánek mi pročesal vlasy. V pokoji nebylo žádné okno, ale skleněné dveře. A ty museli být dokořán otevřené, jako obvykle. Z venku jsem slyšela šumět koruny stromů. Někde štěbetal jakýsi pták. Po chvíli se k němu přidali další. Dohromady jejich cvrlikání tvořilo hezkou melodii. ,,Píseň přírody“ napadlo mě. V dálce jsem slyšela zurčení zdejšího potůčku. Představila jsem si, jak se v něm míhají rybky jedna za druhou. Všechno venku žilo. Jenom já jsem ještě ležela v posteli.

,,Doufám, že jsme zase neusnuli.“ Slyšela jsem Edwardův hlas.

Otevřela jsem oči. Stál před postelí s táckem v ruce.

,,To krásně voní“ nadechla jsem se a posadila. Položil přede mě tác a sedl si vedle mě.

,,No teda! Děkuju“ řekla jsem a vlepila mu pusu na tvář.

Tác byl plný všelijakých dobrot. První barevný talíř byl celý ze zeleniny. Na druhém byli čerstvé křupavé rohlíčky, smažená vajíčka a slanina. Pak tam byl ještě ovocný salát, koláčky, nějaký kousek bábovky, celozrnné lupínky, mléko, pomerančový džus, čaj a kakao. Ani nevím, jak se to všechno na ten tác vešlo.

,,Ale vždyť to nemám ani šanci všechno sníst“ zoufale jsem se povídala na Edwarda.

,,To nevadí, vem si jen na co máš chuť“ pokrčil rameny. Znovu jsem se zadívala na ty lahůdky.

,,A nebude to škoda, když něco nechám?“ otázala jsem se ho ještě zoufaleji.

,,Pro mě tedy ne“ začal se smát. Zašramotilo mi v břichu a já už nečekala. Z chutí jsem se pustila do toho dlabance.

Edward:

Domů jsem dorazil naštěstí včas. Lov se sice protáhl, ale s mou rychlostí jsem to všechno stihl. Alice nachystala na gauč v jídelně tašku z věcma pro Bellu. Z jejích myšlenek jsem dobře věděl, že to budou pěkně odvážné kousky. Ale co. Rád se na Bellu kouknu. Jsem chlap. A chlapi se obvykle na svoje dívky dívají! Rádi…!

Po cestě jsem nachystal pro Bellu snídani. Na tác, co jsem našel, jsem dal od všeho jídla, co jsme měli, něco. Snad jí to bude chutnat. Vonělo to ovšem odporně. Jak bylo mé dílo hotovo rychle jsem šel k Belle. Stýskalo se mi po ní. Byla to chvilka, co jsem byl bez ní. Tedy podle času ne, ovšem pro moje mrtvé srdce. Hodně dlouhá a bezradná chvilka pro mě tedy ano. Zrychlil jsem, abych byl co nejdřív u ní. Potichu jsem otevřel dveře. Ležela rozvalená přes celou postel. Její vlasy vypadaly legračně a přitom krásně. Skoro každý pramen vlasů měla stočený do klubíčka nebo některé volně jak nějakou slámu. Bella otevřela oči a rozhlídla se po pokoji.. Vypadala jako by ani nevěděla, kde je a ještě k tomu ten účes.

,,Dobré ráno lásko“ řekl jsem jí pobaveně.

,,Vypadám hrozně?“ zeptala se mě a na tváři měla výraz nevinného koťátka.

,,Ne, to ty nikdy. Jenom… Tvoje vlasy. Vypadají trochu legračně.“ Řekl jsem jí pravdu a snažil se nesmát. Ale nepovedlo se.

,,Co si dáš na snídani?“ Rychle jsem změnil téma.

,,Neobtěžuj se. Já si něco udělám.“

Teď už neměla výraz nevinného koťátka ale naštvaného. Tenhle výraz jí ohromně slušel. Neohrabaně se začala hrabat z postele. To jsem jí ovšem nedovolil.

,,Ne, jen lež. Já ti ji udělám. Jsi přece na návštěvě“.

Ani neodporovala a nechala mě.

Jen dodala ,,Tak mi udělej, co chceš."

,,Dobře“ dořekl jsem a už jsem byl dole.

Vzal jsem tác, nad kterým Emmet ohrnoval nos. Přemýšlel, jestli by to Belle nechutnalo víc, kdyby na to přidal krev s nějakého losa. Zavrčel jsem na něho. Jen tak přátelsky, aby věděl, že se tohle nedělá  a rychle vzal tác. Emmet by to vážně udělal kdybych nepřišel. Ještě mi v myšlenkách poslal pár nadávek, že mu kazím plány, ale to už já byl u Belly.

Měla zavřené oči. ,,Doufám, že jsme zase neusnuli“ zeptal jsem se jí s tichým smíchem.

Nechtěl jsem, aby zase usnula. Bylo to škodolibé, ale už jsem chtěl být na pláži. A mít Bellu jenom pro sebe! Položil jsem před ní tác a sedl si vedle ní.

,,No teda! Děkuju" řekla překvapeně.

Nevím, co ji na tom překvapilo. Zase mě zamrzelo, že nevím co si myslí. Frustrující.

,,Ale vždyť to nemám ani šanci všechno sníst“ prohodila Bella a podívala se na mě zoufalým pohledem.

,,To nevadí, vem si jen na co máš chuť." Být ní taky bych tohle nesnědl. Fuj.

,,A nebude to škoda, když něco nechám?“ zeptala se pořád s tím zoufalým pohledem.

,,Pro mě tedy ne“ dořekl jsem a zasmál se svým tichým smíchem. Bella už neodporovala a pustila se do snídaně.

Bella:

,,Tak co máš v plánu?“ začala jsem s plnou pusou.

,,No, jestli nechceš jet na nákupy s Alicí..“

,,Ne, to nechci“ skočila jsem mu do řeči.

,,Tak když nechceš jít s Alicí“ pokračoval ,,mohli bychom zajet na jednu pláž. Nenajdeš tam živou duši. Někdy jsem tam chodíval, abych si trochu odpočinul od okolních myšlenek. Víš, někdy umět číst v každé hlavě je docela otrava.“

Při představě, jak jsem s Edwardem na pláži, kde jsme úplně sami, jsem se už nemohla dočkat.

,,Jo, tak jo. Ale já tady nemám plavky“ vzpomněla jsem si.

,,Plavky nepotřebuješ“ šibalsky mu zajiskřilo v očích.

Trochu mě to zarazilo. Edward ale přeci říkal, že tam není ani noha. Bude tam jenom on. A před ním se nemám za co stydět. Ne snad ano? Nevěděla jsem co říct.

,,Tak já to jen dojím, a můžeme vyrazit. Co ty na to?“ doufala jsem, že nebylo v hlase slyšel moji nejistotu.

,,Fajn. Já jdu tedy zabalit nějaké věci a dát je do auta“ řekl a zmizel mezi dveřmi.

Edward:

Chtěl jsem urychlit čas odjezdu.Tak jsem nechal Bellu snídat a šel dát věci do auta a vyjet s ním před barák. Před vchodovými dveřmi seděla Alice. Už na mě čekala. Ani jsem nebyl u ní a už zpustila.

„Vím k čemu se chystáš.. a už teď ti můžu říc, že to dopadne dobře. Ať to bude dnes nebo jindy. Asi bych měla být na tebe naštvaná. Bella měla být se mnou. Ale dneska ti to výjimečně odpustím.“

Takhle milá byla jen proto, že se Jasper včera činil..! A skvěle si to užily. Snažila se sice na to nemyslet. Ale já..? Prostě slyším. Alici jsem hodil jen letmé díky. Nelíbilo se mi, že má takový přehled o tom, co chystám, ale byl jsem rád, že mám alespoň nějakou šanci, že Bellu nezabiju!

Zpátky do pokoje jsem šel normálním lidským krokem. Chtěl jsem totiž dát Belle čas na hygienu a ty normální lidské potřeby po ránu.  Vešel jsem dovnitř a ona tam nebyla. Zaposlouchal jsem se do zvuků v domě. Zaměřil jsem se na koupelnu. Ano byla tam. Jediné místo, ze kterého se ozýval hluk, ale ne myšlenky. Myšlenky, které jsem slyšel jsem se snažil ignorovat. Nešlo to. Všichni až na Emmeta mysleli na normální věci. On si ale nemohl pomoct. Ve své mysli vymýšlel plán, jak nepozorovaně a hlavně nenápadně přijít na pláž, kde budeme s Bellou a zase vidět ten její zadeček. Měl jsem nutkání vyskočit a nejraději ho zabít. Jediné, co mě zastavilo byla Bella, která vešla do místnosti. Připravená na cestu. Její vlasy už nevypadaly legračně jako ráno. Byla nádherná. Okouzlující. A má. Čekal mě celej den s ní. Nehodlal jsem začít ho tím, že zabiju Emmeta. Přemohl jsem svůj vztek a vydal se s Bellou na cestu.

Bella:

Polykala jsem sousto za soustem a přemýšlela, co si vezmu na sebe. Jak znám Alici, tak mě určitě něco půjčí. Nebo spíš vnutí. Zase budu jako její panenka. Jako obvykle na mě bude navlékat nejrůznější a nejnovější topy. Alici už prostě nezměním. Zajímalo mě, co má Edward v plánu dělat po pláži. Nebo to tam chce být celý den? Nechám se překvapit. Na dnešek jsem se velmi těšila. Jenom my dva a slunce, rozvlněné moře… Nechala jsem se unést představami, že jsem zapomněla na čas.

,,Ty jsi ještě v posteli? Dělej, vstávej!“ rozčilovala se Alice. Ani jsem si nevšimla jejího příchodu.

,,No jo, už jdu“ hlesla jsem. Dokázala jsem si představit, co mě čeká.

,,Mám pro tebe pár šatů“ vzala mě za ruku a táhla mě přes celou chodbu do jejího pokoje. ,,Musíš si je vyzkoušet, ale už asi vím, které ti padnou.“ Byla ve svém živlu. Na její posteli se válela skoro celá náplň skříně. Připadalo mi to tak, ale určitě to nebyla ani čtvrtina jejího šatníku.

,,Alice! Říkala si pár šatů!“ Slovíčko ,,pár“ jsem značně zdůraznila. ,,Vždyť jich není moc“ nedala se ,,podívej, tyhle ti budou slušet.“ Navlékla je na mě a se zájmem si mě prohlížela. ,,Ne“ řekla jednoznačně a zase je ze mě sundala. Vzala jsem do ruky béžové šaty, které se mi nejvíc líbili. ,,Alice, a co tyhle?“ podívala jsem se na ni s prosebným pohledem. ,,Ne! Ty rozhodně ne“ poznamenala svým zvonivým hláskem. Samozřejmě. Co se líbí mě, se nelíbí Alici. Prohrabovala se kupou oblečení a komentovala, jak mě co sluší. Nesnášela jsem to, stejně jako nákupy a podobné věci. Alice se asi dobře bavila, na rozdíl ode mě.

,,Tyhle“ řekla nakonec. Podívala jsem se do zrcadla.

,,Alice“ zasténala jsem.

,,Nádherné, moc ti sluší Bells“ usmála se nad svým výkonem a moji poznámky si nevšímala. Popravdě, se mi ty šaty ani za mák nezamlouvaly. Byly moc… barevné, veselé, extravagantní. Kypěly všemožnými čipernými barvami. Byly s krátkým zvlněným rukávem a hodně hlubokým výstřihem. A sotva mi dosáhly na kolena. Věděla jsem, že Alice mi nedovolí si vzít nic jiného, a tak jsem si je nechala. Pohledem jsem přejela v zrcadle moje vlasy. Opravdu vypadaly trochu legračně.

,,Můžu tě namalovat?“ zeptala se Alice s radostí v hlase.

,,Ne, díky. To už zvládnu“ odmítla jsem.

,,Prosím.“ Její přemlouvání nemělo úspěch. Nevšímala jsem si jejího prosení a vydala se do koupelny.

,,Díky Alice“ zvolala jsem ještě na ni s úmyslem uzemnit její stále přetrvávající naděje. Nechtěla jsem zase dopadnout s tunou tužky, řasenky a rtěnky na obličeji. V koupelně nikdo nebyl, a tak jsem se mohla pustit do práce. Nejdřív jsem musela něco udělat s těmi vlasy. Chvíli trvalo, než se mi povedlo je dát do původní podoby. Ještě jsem si dala voděodolnou řasenku a vyrazila. Nikdy jsem se moc nemalovala. Edward právě vycházel ze svého pokoje. Zřejmě mě hledal. Když mě spatřil, trochu se zarazil.

,,Vypadáš nádherně“ řekl s obdivem.

,,To Alice“ zasmála jsem se. Edward nasadil svůj okouzlující pokřivený úsměv, vzal mě kolem pasu a zamířil do garáže.

Edward:

Po cestě jsme moc nemluvili. Jen někdy něco prohodili. Bylo na ní vidět, že je nedočkavá. Já ovšem taky. Zastavil jsem auto. Dál bych totiž neprojel. Bella se na mě nechápavě podívala.

„Já myslela, že je v plánu pláž“.

„Je…ale dál bych s autem neprojel. Neboj budem tam rychle“ vysvětlil jsem jí. Vystoupil jsem z auta a upíří rychlostí šel otevřít Belle dveře.

Vytáhl jsem jí na nohy. Místo slov díky se naklonila a začala mě líbat. Do toho polibku zapojila všechnu touhu, která v ní byla. Jednu ruku měla v mých vlasech a druhou sjížděla po zádech dolů. Vzrušující. Chytl jsem Bellu za zadek a posadil ji na kapotu auta. Aby nemusela být skrz mě na špičkách. A dál pokračoval tam, kde jsem skončili. Rukama jsem jí přejížděl po vlasech a přidržoval bradu. Po chvíli se ve mně hnulo svědomí. Nechci to teď a tady. Pro Bellu chci něco výjimečného. A tím výjimečným zrovna nemyslím kapotu mého Volva! Naklonil jsem se a do ucha jí zašeptal:

„Takhle bychom tam rychle nebyli.“ Bella se uchechtla. Nevyčkával jsem na její odpověď a přehodil jsem si jí na záda a vydal se na pláž.

Bella:

Byla to tichá cesta. Občas jsme něco řekli, jinak bylo ticho. Přemýšlela jsem, jak ta pláž asi vypadá. Strašně jsem se na ni těšila. Burcovala ve mně nedočkavost. Edward najednou z ničeho nic zastavil.

,,Já myslela, že je v plánu pláž?“ nechápala jsem, co dělá.

,,Je… ale dál bych s autem neprojel. Neboj, budem tam rychle.“

Sotva vystoupil z auta, už byl na mojí straně a otevíral mi dveře. Nechtěla jsem ven. Nesnášela jsem upírskou rychlost, když jsem ji musela sama podstoupit. Ale když jsem se mohla sedět na něm a pevně se ho držet, hned mi bylo o něco líp. Edward se mě neptal, proč nevystupuji. Chytil mě pod pasem a vytáhl s auta na nohy. Cítila jsem jeho dech na mém obličeji, jeho nádhernou vůni, která mě omámila. Začal jsem ho vášnivě líbat. Ruku jsem si zapletla do jeho vlasů. Edward mě vytáhl na kapotu auta, abych se nemusela natahovat. Chytil mě za bradu a začal mi polibky oplácet. Zapomněla jsem na pláž. Vnímala jsem jenom jeho doteky. Po chvíli se odtrhl a podotkl:

,,Takhle bychom tam rychle nebyli.“

Zasmála jsem se a chtěla něco říct, ale to už jsem mu seděla na zádech a uháněla nadlidskou rychlostí.

Edward:

Běh byl jedna z mála věcí, která mě dokázala uklidnit a já mohl vnímat jen stromy okolo sebe vůni lesa a šustění vzduchu a ne Bellin žhavý polibek. Omyl. I kdybych uběhl miliony kilometrů, bylo by mi to na nic. Tato uklidňovací metoda nezabírá! Ve své hlavě jsem měl nezvykle ticho. Což nebylo výhodou. Ne dnes. Místo toho aby mě otravovali myšlenky ostatních otravovali mě ty moje.

Zvažoval jsem všechna pro a proti pro další krok v našem vztahu. Chtěl jsem být Beliným ochráncem. Ale jak ji ochránit před sebou samotným? Před mými touhami? Před jejími? To kdybych věděl. Doběhl jsem k místu. A až teď jsem si uvědomil, že nás od pláže dělí útes. Pro upíra žádný problém ale pro upíra s člověkem na zádech? Zajímavé! Bude lepší na to Bellu nepřipravovat a rovnou skočit. Co kdyby jsi to rozmyslela a nechtěla dolů? Co já vím. Vždyť já jí do hlavy nevidím. Skočil jsem a trochu mě překvapilo, že s mých zad nevyšlo ani hlásku. Neprojevilo se ani zrychlení dechu. Nic. Malinko jsem se pootočil, abych se ujistil jestli tam Bella opravdu je. Byla samozřejmě. Opatrně jsem ji položil na zem. Rozhlídla se, zorničky se jí rozšířily, a pak zase zužily. Nakonec to zhodnotila slovem

,,Nádhera“.

,,Líbí se ti?“ zeptal jsem se pro jistotu.

Já její myšlenky číst nedovedu a tak si nemůžu být jistej jestli to neřekla jen proto, aby mě nějak neurazila.

,,Ano. Je nádherná.“ Odpověděla na novo.

A já věděl, že mluví pravdu. Podle jejího pohledu. Byl tak něžný, oddaný, snad i láskyplný? Sehla se a nabrala si hrstku písku do ruky a nechala ji prosívat mezi prsty. Vypadalo to kouzelně. Abych odolal pokušení skočit na ní, skočil jsem raději na menší útes kousek od nás. Raději v jiném směru od Belly, abych si to v polovině cesty nerozmyslel!

,,Ty jsi skočil z toho útesu? Se mnou na zádech?“ zeptala se zaraženě.

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpomatoval. Nevěděl jsem, že upíři mají slabé chvíle. Ale rozhodně na mě jedna přišla. Nechápu, jak Bella mohla nepostřehnout, že jsem s ní skákal s 20metrového útesu. Musel jsem se usmát.

,,Ano, skočil. A s tebou na zádech.“

Možná nic necítila a jestli se nedívala... Její výraz vypadal zamyšleně. Asi taky nemohla pochopit...

,,Mám lehký dopad“objasnil jsem jí. ,,asi jsi nic necítila."

,,To máš pravdu, necítila“ usmála se a šla jsi sednou vedle mě na velký balvan.

Abych nepodlehl jejímu kouzlu snažil jsem se dívat na oblohu. Mé myšlenky byly ovšem jinde. Týkali se nás dvou. Stejně jako kterékoliv myšlenky. Vždycky patřili nám. Tyhle byly ale jedny s těch “intimnějších“.

,,Zajímalo by mě, na co myslíš“ zeptala se mě Bella.

Trochu mě to zarazilo takovou otázku většinou pokládám já. A právě když ji položí Bella musí to být nevhodná chvíle. Otočil jsem se k ní a vyhledal její pohled.

,,To je jedno“ zahrál jsem to do autu. Dobře jsem věděl, že to Bella nenechá jen tak. Položil jsem jí prst na pusu.

,,To ti říct nemohu.“ V jejích očích bylo odhodlání to ze mě dostat. Abych ji umlčel krátce jsem jí políbil. Její tep zakolísal a zrychlil. Rychle jsem se odtrhl. Účel umlčet ji vyšel.

,,Tak půjdeme do vody?“ změnil jsem téma.

,,Jo, jo. Ale potřebuju si ještě odskočit.“ odpověděla mi Bella.

,,Jo, jasně. Lidské potřeby. Ale hned se mi vrať“ žadonil jsem.

Vlepil jsem jí ještě pusu na tvář a utíkal do vody. Rychle jsem se ze sebe shodil všechny kusy oblečení a už byl ve vodě. Jen ať si Bella zvyká… na nahotu. Voda mě uklidňila a tak jsem mohl v poklidu čekat na Bellin příchod.

Bella:

,,Nádhera“ vydechla jsem, když mě Edward postavil na zem.

,,Líbí se ti?“ zeptal se mě, jakoby mu to nebylo jasné.

,,Ano. Je nádherná.“ Takovou pláž jsem ještě neviděla, nebo spíš na takové ještě nebyla. S Renée jsme se k moři nejezdívali, i když od Phoenixu nebylo daleko. Ale teď jsem byla přesvědčená, že takové podobné místo, bych tam stejně nenašla. Byla to tichá pláž, kde opravdu nikdo nechodil. Bylo to znát. Kdyby byla veřejná a mohl jsem chodit kdokoliv, byla by udržovaná. Ale to právě ona nebyla. Byla taková, jak si ji vytvořila příroda. A to se mi na ní nejvíc líbilo. Až teď jsem si všimla, že písek, ve kterém stojím, je nesmírně hladký. Nabrala jsem si hrstku do ruky a nechala ji prosívat mezi prsty. Na nohách mě zalechtaly malé vlnky připlouvající od moře a zase zpátky. Voda byla průhledně čistá. Několik metrů od nás jsem pořád viděla na dno. Chtěla jsem se podívat na Edwarda, ale on už vedle mě nestál. Otočila jsem se. Seděl na jednom kameni patřící k rozsáhlým útesům. Už jsem věděla, proč sem nikdo nechodí a proč jsme museli jít zbytek cesty po svých. No, vlastně po Edwardových. Při té myšlence jsem se usmála. Nikde jsem nemohla najít skulinku, kudy by se dalo projít. Útesy lemovaly celou pláž. Museli jsme seskočit dolů, jinak jsem si to nedovedla představit.

,,Ty jsi skočil z toho útesu? Se mnou na zádech?“ konečně jsem promluvila.

Podle jeho výrazu jsem četla, že asi čekal něco jiného. Ale pak, když se mu zvedly koutky do jeho pokřiveného úsměvu, jsem byla jenom ráda.

,,Ano, skočil. A s tebou na zádech“ pořád se usmíval.

Jak to, že jsem si toho nevšimla. Neměla jsem ani potuchy, že jsme někde skákali. Měla jsem za to, že pořád rovně běžíme.

,,Mám lehký dopad“ odhadoval moje myšlení ,,asi jsi nic necítila.“

Mohlo mě to napadnout. Edward přece umí všechno. Proč by taky neuměl ladně skočit z útesu.

,,To máš pravdu, necítila“ usmála jsem se a šla k němu. Sedla jsem si na ten velký balvan vedle něho a zadívala se na oblohu. Zpod jasně bílých mráčků vycházelo slunce. Pohlédla jsem se na jeho tvář. Během chvilky se začala jemně třpytit. On se díval se směrem k nebi.

,,Zajímalo by mě, na co myslíš“ řekla jsem mu. Semkl pohled ke mně a zadíval se mi do očí.

,,To je jedno“ odpověděl. Chtěla jsem mu říct, že mě to ale zajímá. Ale položil mi prst na ústa.

,,To ti říct nemohu.“ Pořád se mi díval do očí. A pak mě políbil. Krátce, ale něžně a s láskou. Chtěla jsem mu polibek platit, ale on se odtrhl.

,,Tak půjdeme do vody?“ chtěl navázat na jinou řeč. Pořád mě zajímalo, na co myslel, ale věděla jsem, že to z něco nedostanu. Utkvěla jsem si do hlavy, že se ho na to pak musím zeptat.

,,Jo, jo“ odpověděla jsem ,,ale potřebuju si ještě odskočit.“

,,Jo, jasně. Lidské potřeby. Ale hned se mi vrať.“ Vlepil mi pusu na tvář a zmizel. Už byl ve vodě a vedle na kameni nechal všechno svoje oblečení, včetně spodního prádla. Otočila jsem se a šla někam mezi stromy. To ,,odskočení“ byla samozřejmě jen výmluva. Potřebovala jsem si všechno promyslet. Co když se mu nebudu líbit? Bála jsem se jít za ním. Proč on necítí to samé? Jasně, protože ví, že ho miluju. Miluju ho tak, jak nikdo nikoho ještě nemiloval. Ale on přece ke mně cítí to samé. Nemám se čeho bát. Stejně jsem už neměla na vybranou. Ještě jsem trochu zaváhala, ale pak jsem pevně rozhodnutá šla ke kameni. Rychle jsem ze sebe sundala všechno oblečení a odhodlaně kráčela do vody, za ním. Už na mě čekal.

***

Voda mi sahala až po bradu a to jsem ještě stála na špičkách. Musela jsem za ním doplavat.

,,Proč jsi tak daleko od břehu? Tady už nedosáhnu“ řekla jsem mu, když jsem se k němu konečně dostala.

,,A to vadí?“ Vzal mě za ruku a přitáhl si mě blíž k sobě.

,,Ano. Budu muset celou dobu plavat“ zašklebila jsem se a pořád nemotorně máchala rukama a nohama, abych se udržela na jednom místě.

,,Proč bys plavala?“ usmál se a přitiskl si mě na své nahé tělo. Přestala jsem kopat nohama a dala mu ruce kolem krku. Držel mě pevně u sebe, a já věděla, že ještě dlouho udrží.

,,To plavání asi nebude potřeba že?“ ptala jsem se zbytečně.

,,Myslím, že nebude“ zase se usmál a můj tlukot srdce nabyl na větší rychlosti.

,,Jsi tak krásná“ řekl a jedna jeho ruka mi pomalu sjela ze zad až ke stehnu. Trochu jsem zrozpačitěla. Sundal mi ruku z nohy a popadl mě za bradu. Zvedl mi obličej, abych se mu podívala do očí.

,,Sluší ti, když se červenáš“ uculil se a políbil mě na rozpálenou tvář.

,,A ty se mi ještě divíš?“ řekla jsem, když jsem se vzpamatovala. Nic neřekl. Jenom se znova usmíval. Začal mě líbat na čele, na očních víčkách a na tvářích. Vychutnávala jsem si každý jeho dotyk. Postupoval níž, přes krk až na ňadra. Jednou rukou mě chytil za stehno a přitáhl si ho k boku. Zadíval se mi do očí, aby viděl moji reakci. Moje tělo bylo přilepené na to jeho. Připadala jsem si daleko od reality. V nějakém snu. Díval se na mě svýma bronzovýma očima se svým nádherným úsměvem.

,,Miluju tě“ zašeptala jsem a začalo ho líbat. Ruky jsem mu zapletla do vlasů a nechala se unášet Edwardovými polibky. Jeho ruce přejížděly po celém mém těle. Zkoumaly každičkou křivku. Byli jsme tam jen my dva. Na okouzlující pláži, která teď patřila jen nám dvou.

Edward:

Tohle je pro nás dobrá zkouška. Vlastně spíš pro mě. Ve vodě jsem jednal naprosto bez zábran. Nechal jsem se unést svými touhami. A zvládl jsem to. V té chvíli jsme byly jen mi s Bellou. A mě ani nevadila její krev. Cítil jsem se sice silný, ale dokázal jsem se krotit na tolik, abych jí neublížil. Mé doteky jí nevadily ani nebolely, ale přinášeli vzrušení. Vydrželi jsme takhle dlouhé minuty. Bella je ale člověk a ten potřebuje oddych, proto jsem to ukončil.

„Měli bychom si taky zaplavat. Za chvilku už budeme muset jet. Nevím, jak bychom to vysvětlili Charliemu.“ Bella neprotestovala. Asi se potřebovala srovnat své zážitky. Odpojil jsem se od ní a prozkoumával moře. Když jsem se vynořil byla na útesu a už oblečená. Netuším jestli chtěla využít situace, kdy se nedívám nebo jaký důvod k tomu měla. Až teď jsem si vzpomněl na tašku s věcma, kde byl ručník a plavky. Ručník byl už teď na nic. A bez plavek se plave líp. Rychle jsem vylezl s vody, aby Bella nečekala. A normálním lidským tempem se začal oblíkat. Jen ať si Bella užije. Bylo roztomilé, jak se snažila dívat jinam. Nakonec se stejně podívala mým směrem a zčervenala.  Až jsem se dooblíkl přišel jsem k Belle dal jí pusu do vlasů a do ucha jí zašeptal:

,,Miluju tě“. Ty slova patřily jen Belle. Mojí Belle. Přehodil jsem si jí přes záda a vracel se zpátky k volvu a pak i domů. Museli jsme se ještě stavit k nám pro věci. Alice nachystala pro Bellu tři tašky věcí z nákupů. Důkazy. Ty odvážné plavky tam přidala taky.

„Edwarde chápu, že lepší je to bez plavek. Ale tyhle byly ode mě!! Nedovolím, aby se nevyužily!“ Posílala mi po svých myšlenkách, když jsme přijeli. Jejímu duševnímu naštvání jsem se musel smát. Alice je jako malá. Všechno musí být po jejím. Vzal jsem od ní věci a šel zpátky k autu, ve kterém na mě Bella čekala. Odvést jsem ji mohl. Sice jsme Charliemu řekli, že dámská párty, ale to neznamená i s dámským odvozem že?  Bellu jsem vyložil u ní doma se slibem, že večer přijdu…

Bella:

Když jsme přijížděli před dům, zahlédla jsem Charlieho v okně. Než jsem stihla vystoupit, už byl ve dveřích.

,,Ahoj, Edwarde“ řekl a udělal k nám krok.

,,Dobrý večer, Charlie“ pozdravil Edward zdvořile jako obvykle.

,,Ahoj Bells, jaký byl pyžamový večírek?“ pohlédl na mě.

,,Čau, tati. Jo, byl skvělý. Však znáš Alici a ty její nápady“ zalhala jsem a neznatelně se usmála na Edwarda. Charlie se taky usmál:

,,To jsem rád.“ Asi si myslel, že můj úsměv patřil jemu.

,,Už musím jít“ řekl Edward ,,nashledanou Charlie, ahoj Bello.“ Otočil se a šel ke svému Volvu.

,,Ahoj Edwarde“ řekla jsem mu ještě a šla za Charliem, který mi otvíral dveře.

,,Už si jedl tati?“ ptala jsem se ho, když jsem vcházela do domu.

,,Ne, ještě ne. Ale já si něco udělám.“

,,Tati“ přejela jsem ho podezíravým pohledem. Když Charlie řekl, že si něco sám udělá, dopadlo to vždycky tak, že buď nejedl, nebo si objednal pizzu.

,,No tak jo. Já jen nechci, aby ses zbytečně kvůli mně namáhala.“

,,Charlie,“ vzdychla jsem ,,mě to nevadí.“

,,No jo.“ Nikdy nebyl výřečný. Když se z obývacího pokoje ozvaly první zvuky baseballového zápasu, v mžiku seděl u televize. Zakoulela jsem očima a vydala do kuchyně. V lednici byly poslední dvě porce špaget. Rozdělila jsem je na dva talíře a dala do mikrovlnky. Zanesla jsem jídlo Charliemu, který ani nezpozoroval, že jsem u něho byla. Rychle jsem zhltala svou večeři a utíkala po schodech do mého pokoje. Ještě tam nebyl. Nevadí. Mikinu, kterou jsem držela v ruce, jsem přehodila židli a unaveně spadla na postel.

Napadlo mě, že dokud tady není, měla bych začít s ,,lidskými potřebami“. A tak jsem zase vstala, popadla pyžamo a odešla do koupelny. Nebyla jsem tam dlouho. Nemohla jsem se totiž dočkat Edwarda. Viděla jsem ho přeci jen před chvílí, ale něco mě k němu neustále přitahuje. Stál opřený o rám okna a koukal se na mě.

,,Sluší ti to“ odvětil.

,,Vždyť mám na sobě jen obyčejné pyžamo“ zasmála jsem se.

,,Já vím, tobě sluší všechno“ taky se zasmál. Nebrala jsem to vážně. Zakroutila jsem hlavou a sedla si na postel. Během ani ne chvilky seděl u mě.

,,Myslím to vážně“ řekl a odhrnul mi vlasy z ramene. Něžně mi vlepoval polibky od krku nahoru.

,,Jsi úžasná“ zašeptal.

,,Edwarde,“ taky jsem šeptala, byla jsem ráda, že jsem dokázala vůbec šeptat. ,,Já ti věřím, ale Charlie je ještě vzhůru“ musela jsem ho napomenout.

,,To nevadí“ znovu zašeptal, zrovna když mi líbal ušní lalůček. Popadl mě za obě ramena a položil na postel. Líbali jsme se. Dlouho. Z Edwarda vyzařovala láska a něha. Přestala jsem vnímat čas. Nedokázala jsem se od něho odtrhnout. Najednou přestal. Lehl si na bok vedle mě a začal si pohrávat s prameny mých vlasů.

,,Měla bys jít spát“ zašuškal.

,,Mě se nechce“ protestovala jsem. Z chodby se ozvalo zachrápání. Charlie už spal. Měli jsme teď soukromí a on chtěl, abych šla spát.

,,Už je pozdě Bello“ koutky se mu zvedly do jeho nádherného úsměvu. Věděla jsem, že má pravdu. Natáhla jsem se a ještě chvilku ho líbala, a pak si lehla a hlavu opřela o jeho svalnatou hruď. Zase mi začal zpívat ukolébavku a já pomalu opouštěla vědomí.

Edward:

Bella spala a já měl čas vymyslet plán pro ten náš další krok. Musí to být báječné, úchvatné, kouzelné, velkolepé. Prostě jedním slovem DOKONALÉ. Pohrával jsem si s myšlenku koupit pro tuhle příležitost dům. Slavnostně ho vyzdobit právě pro tuhle chvíli. Ale dům můžu koupit i potom, na tom nic výjimečného není. A pak mě to napadlo. Mohl bych jí vzít na naší louku, na které by byla připravená postel. Dostat tam postel pro mě nebude žádný problém. Kolem ní by byly svíčky. Hodně svíček. Nejlepší by bylo můj plán uskutečnit na večer. Při svitu hvězd. I když pochybuji, že by se jeden z nás chtěl věnovat hvězdám, ale bude to celému místu dodávat romantičnosti a i jistou intimitu. Kolem postele budou poházené růže. A na posteli jen jejich květy. Nemůžu ryskovat, že by se Bella píchla. Postel bude s nebesy. Povlečení bude modré barvy. Svíčky barevně sladím do modré a červené. Ale s tím mi jistě mile ráda pomůže Alice. Určitě uvidí moje rozhodnutí, a tak ho využije k možnosti nákupů. Dokonce budu i rád. Bude se mi hodit její nestranný názor na celou mou přípravu. Možná mi i poradí s dalšími vychytávkami. Teď mi už zbývá jen jediné určit datum…

Edward… po týdnu:

Přípravy mi zabrali celej týden, ale výsledek stál za to. Alice nezklamala a ze vším mi pomohla. Prej být člověk tak se přitom rozbrečí dojetím, že pro ni někdo něco takového udělal. Ještě mi pomohla doladit výzdobu. Zavěsila okolo loučky lampiony. Každý lampion byl jiné barvy a to dělalo všemu příjemné pozadí. Na cestu po které potom poběžím s Bellou jsme chystaly svíčky, které zapálím po cestě za Bellou. Alice mi slíbila, že je skočí zhasnout a posbírat, abychom nezapálily les. Musel jsem uznat, že všechno vypadalo dost efektivně. Jako by to na tu loučku od jak živa patřilo.

Teď už jen vyzvednout Bellu. Tentokrát nebylo ani s Charliem nic domluveno. Večer totiž jede za Byllim na zápas. Přijede pozdě večer a to už Bellu nepůjde zkontrolovat, aby ji neprobudil. A v té době budu na scéně já. Až se začne stmívat, přijdu k Belle se slíbeným překvápkem. Tento slib jsem ji dal už ve škole. Snažila se to ze mě dostat, ale já nepodlehl. A teď? Už jen uskutečnit můj plán! Celej nedočkavej jsem se se stmíváním začal chystat na cestu. Vlastně už jsem byl nachystanej. Ty předchozí čtyři hodiny jsem nedělal nic jiného. Pečlivě jsem se umyl a vzal si šaty, které mi poradila Alice.

„Belle se moc líbí“ dodala.

Před odchodem jsem šel ještě k Alici. Zasloužila si slova díků.

„Alice jsi úžasná… Moc ti děkuju za pomoc... A prosím ať to zůstane jen mezi námi.“ Ona se jen usmála a gestem naznačila, že si zamyká pusu a odhazuje imaginární klíč. Zasmál jsem se tomu a vydal se na cestu. Má nedočkavost se odrazila na rychlosti. Běžel jsem nejrychleji, jak jsem mohl. V domě bylo ticho, teda ticho co se týče myšlenek, takže Charlie už odjel. Zaposlouchal jsem se do zvuků v domě abych zjistil, kde je Bella.

Alice:

Mám spoustu času abych zašla za Bellou a připravila pro Edwarda překvapení – nalíčím ji a upravím. Měla jsem vidění, že mě bude hledat až před stmíváním takže do té doby mám čas. Rychle jsem vyklouzla z domu aby Edward neslyšel mé myšlenky a alou k Belle. Zaťukala jsem na dveře. Otevřel mi Charlie – ještě neodjel.

„Ahoj Alice. Hledáš Bellu?“

„Dobrý večer Charlie, ano jdu za ní.“

Gestem mě pobídl dovnitř a dodal „Je na hoře“. Vyšla jsem po schodech a bez zaklepání vpadla dovnitř. Bella se zatvářila překvapeně.

„Ahoj Alice... Co ty tady?“ ptala se nevěřícně.

„Ahoj Bello… Edward tu bude za necelou hodinu a do té doby tě musím připravit.“ Bella se nadechla, aby mi mohla položit další otázku. Svým výrazem jsem ji umlčela, a tak se mnou šla oddaně do koupelny. Mé dílo dopadlo takhle: http://foto.osobnosti.cz/kristen-stewart-307114

Nadšeně jsem šla domů poslechnout poděkování od Edwarda.

Bella:

Seděla jsem v pokoji a začetla se do Větrné Hůrky. Alice před chvilkou odešla. Celou hodinu mě zkrášlovala. Vůbec jsem nechápala proč. Vyrušilo mě zavrzání okna. Zvedla jsem hlavu od knížky a viděla tu krásnější bytost na světě, Edwarda. Ohromeně se na mě díval a nenacházel slov.

„Alice“ vysvětlila jsem. Usmál se a došel ke mně.

„Myslel jsem si to.“ Pak se naklonil a zašeptal mi do ucha: „Můžeme vyrazit?“…

„Nechceš mi říct kam? Vůbec nevím co se děje? Proč jsem takhle nalíčená?“

“To je překvapení lásko. Všechno se dozvíš“ Nevyčkával na mou odpověď přehodil jsi mě přes záda a už jsme letěli. Když jsem se přemohla a otevřela oči, cesta, kterou jsme běželi, byla lemována svíčkami. Hlavou se mi začali honit všemožné myšlenky. Že by Edward chtěl…?

Edward zastavil a postavil mě na zem. Chytl mě kolem pasu. A šel kupředu tou záplavou svíček. Vyčkávala jsem nějaké vysvětlení ale mlčel.

„Řekneš mi co se děje“ zeptala jsem se ho s nadějí v hlase.

„Lepší bude, když ti to všechno ukážu.“

Vzal mě do náruče a bez námahy se vydal do prudkého kopce před námi. Udělal pár kroků a přede mnou se rozprostřela naše louka. Takhle jsem ji ale neznala. Na všech stromech byly miliony světýlek… lampiónků. Všude růže a svíčky. Všemu tomu dominovala velká manželská postel s nebesy. Nemohla jsem tomu uvěřit. On vážně.. ehm.. no prostě… chce dělat tamto..? On mě chce? Tolikrát jsem se o to pokoušela a že by teď on sám? Ani jsem se nestihla zeptat začal mě zaplavovat polibky. Tomuhle se dala říkat odpověď na má nevyřčená slova. Začala mě přepadat nevysvětlitelná touha po něm. Toužila jsem po něm jako nikdy. Nevím jestli mě omamovala atmosféra nebo jeho vůně. Asi obojí. Nechtěla jsem si tuto chvíli kazit, a proto jsem tyhle myšlenky hodila za hlavu.

Prsty mi něžně přejel po vlasech, pak se dostal k mým rtům a pohladil je. Pak na ně zaútočil svým jazykem. Vychutnávala jsem si jeho polibky. Svou ruku jsem mu zapletla do vlasů a dál se nechala unášet. Edward mě na něco položil. Postel? Nevšimla jsem si, že by jsme šli směrem k posteli, pro mě se zastavil svět. Otevřu oči a blaženě se na něho podívám. On má na tváři svůj ďábelsky svůdný úsměv. Pak se to ale změní a v jeho očích se odráží touha po mém těle. Po chvilce ale nasadí svou vážnou masku. Mě to ale neoklame. V očích stále vidím jeho touhu.

„Vážně to chceš?“ zeptá se. Aha proto ten vážný výraz.  Naklonila jsem se k jeho uchu a jazykem jsem mu objela ušní lalůček a zašeptala:

„Ano.“

Zajel mi rukou pod tílko a druhou rozepnul knoflíky. Nechtěla jsem být pozadu a tak jsem mu zajela rukama pod triko a sundala ho. Chtěla jsem mít výhled na jeho nahou hruď.  Začala jsem mu po jednotlivých svalech přejíždět.  Pak jsem věnovala pozornost jeho prsům. Opatrně sevřu mezi zoubky jeho bradavku. On mi mezitím stačil úplně sundat tričko a teď jsi pohrával ze zapínáním podprsenky. Pomalu ji rozepnul a ladným pohybem ji hodil za hlavu. Začal jsi pohrávat s mými ňadry. S těmi si chvíli hrál a pak se odvážil do dalších partií mého těla. V tom mu ale zabraňovali mé rifle. Proto je rychle strhl.

„To se ale Alici nebude líbit. To jsou její rifle.“

„Jak teď můžeš myslet na takové věci.“ Usmál se svým pokřiveným úsměvem. Nevyznělo to jako otázka.Tak jsem neodpovídala. Místo toho jsem se na oplátku pustila do jeho kalhot. Ochotně mi pomohl. Teď už nás dělily jen dva kusy spodního prádla. On se s tím mým rychle vypořádal. Jedním pohybem mi zubama strhl mé kalhotky.

„Jsi tak nádherná.“ Přejel mě celou pohledem. Pak jel jazýčkem zase nahoru, na moje bradavky. Nechtěla jsem být jediná nahá a tak jsem Edwarda osvobodila od sexy trenek. „Jsi zlobivá lásko“ zavrčel, když jsem mu je sundávala.

Teď už nám nic nebránilo. Ještě chvíli jsme prozkoumávali tělo toho druhého. Když už to bylo k nevydržení, spojil Edward naše těla v jedno. Při prvním vniknutí jsme oba slastně vzdychly. Nechaly jsme se unášet ve víru vášní. Vycházely jsme vstříc svým touhám a přáním. Bylo to velkolepé, perfektní… slovy nepopsatelné.

Edward:

Leželi jsme s Bellou na posteli. Všechny hranice jsou už zbořeny. Nelituji toho. Všechno bylo v tuhle chvíli dokonalé. A tak to má být na vždy. A taky že bude!

HAPPY END

Autor: victoriiiiia, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Další krok: