Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Crazy-nun

27.10.2008 (18:58) • AliceCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 6075×

"Emmete, můžeš mi vysvětlit, co to má všechno k sakru znamenat?" vstoupil Edward do místnosti a držel v ruce malý růžový balíček převázaný stužkou, která by se s trochou nadsázky a dobrého mínění mohla považovat za červenou.
Teprve až teď si všiml, že jejich obývací pokoj je přeplněn růžovými balónky těch nejroztodivnějších tvarů. Na křišťálovém lustru byly zavěšeny růžové peřové boa. Kdysi zelený koberec někdo vyměnil za růžový.
Edward raději nechtěl vědět, kdo tohle všechno má na svědomí nebo by se neudržel a jednu by mu nejspíš vlepil.
Uprostřed toho všeho stál Emmet v růžovém obleku, nešťasten z Edwardovy nečekané reakce. Byla to pro něj krutá rána pod pás, že se Ed neradoval, dyť on si s tím dal takovou práci...
Edward se očividně udržel a fackovací boj tak byl odsunut na dobu neurčitou.
Zamrkal, aby se vzpamatoval z té jasné převahy růžové barvy a znovu se dal do detailního zkoumání tohoto zlého snu, málem omdlel - i stěna měla lehce narůžovělý odstín.
Měl co dělat se svým žaludkem aby mu z krku nevyskočil ten rozzuřený medvěd, který již po tom týdnu, který nebyl s Emmet lovit, jistě podlehl nevábnému rozkladu.
"Tobě se to nelíbí?" pohasl ten pro Emmeta typicky šťastný hlas: "Já myslel, že rád chodíš s dobou..."
V jeho očích, které byly v jasném světle rozsvícených žárovek namalovaných na růžovo, byla znatelná výčitka.
"Co? S dobou?" vytřeštil Ed oči: "Jasně. Rád nakupuju hadry ve značkových shopech s visačkou poslední kolekce. Miluju některé současné skupiny, co za to stojí. Mám rád moderní nábytek. Ale co má k sakru růžová společného s mou láskou k zapadnutí do příslušné doby?!!" Edwardův hlas nabíral hysterický tón.
"Cože?!! Ty nevíš, co má růžová společného s poslední dobou?" teď to byl Emmet, co vytřeštil oči. Ale bylo na něm vidět, že prvotní zklamání poněkud opadlo.
"Jsou toho plné noviny," Vytáhl ze své růžové kapsy stejnobarevného kvádru novinový výstřižek.
Edward si oddechl, že alespoň ten zůstal v barvě typické pro noviny a nepodlehl téhle modernizaci barevným šokem.
"Podívej," ukázal Emmet roztržitě na noviny a ač to bylo zbytečné, hlasitě gestikuloval, když mu předčítal novinový text psaný nějakým na hlavu padlým pisálkem, jak se domníval Edward: "Letošní hit má odstín růžové."
Už ten titulek způsobil, že ulovený medvěd v Edwardově žaludku se pomalu probouzel s dlouhého týdenního spánku.
Emmet však pokračoval dál: "Růžová už nepřevládá jen v módních odděleních s dámskou módou, rozšířila se i na věšáčky s výhradně pánskými oděvy."
Už jen to slovo věšáčky bylo znakem omezenosti autora.
Emmet byl však nemilosrdný a i přes Edwardovy protesty trval na tom, že tenhle článek stůj co stůj dočte až do konce: "Nejsou to jenom obleky, svetry, kalhoty, či trička co podléhá tomuto novému módnímu trendu. Modle nejnovějších statistik factum invenio vzrostl především nákup růžových aut o neuvěřitelných 40%. Růžovým kobercům pak připadl nárůst v hodnotě 35% a zanedbatelných není ani 20% náležících nárůstu prodeje růžového nábytku jako takového.
Čína na to má jasný pohled. Podle nich je růžová barva úspěchu. A tyto léta tzv. růžová léta se mají tedy stát nejúspěšnějšími lety v posledním desetiletí."
"Emmete, ksakru přestaň už," zaklel Edward, všímaje si teď dalších detailů s jakými, jak předpokládal, si dal určitě Emmet hodně záležet.
V jednom rohu byly nachystány takové malé ohňostrojky, které měly, podle Edwardových výpočtů, vyprsknout už za pár vteřin. V druhém rohu byl malý stoleček se dvěma sedáky ve tvaru srdce.
Co Edwarda však málem dojalo, až k pláči byl stůl, jak jinak než s růžovým ubrusem, na kterém bylo postaveno několik křišťálových talířů se sklenicemi. Uprostřed toho nádobí ležela puma, spíš než pumu to však byl růžový panter s šípem zapíchnutým v srdci, který byl k nerozeznání od toho Amorova.
***
"Emmete,prosím tě, mírni své úchylné představy," procedil Edward skrze zuby.
Emmet se uchechtl: "A na co mám tak jako podle tebe myslet? Zítra máš narozky a já ti nesmím vyzvonit, co dostaneš, věř mi nebo ne, ale je těžké na něco nemyslet, když víš, že na to prostě myslet nesmíš. Nemůžu to Alici udělat, nejméně deset let by se mnou nemluvila.
Edward jen nesouhlasně zabručel: " tak proč to všem říkala, co mi hodláte dát, nebylo by jednodušší, kdyby to věděla jen ona a vy byste se to dověděli až se mnou?"
"To se zeptej jí, já myšlenky číst neumím," pokrčil rameny Emmet.
"Taky si mohla ušetřit tu komedii s tím, že potřebuje volné auto pro věci potřebné k oslavě, a že my máme jít pěšky," přestával Edwarda bavit tenhle celý tyátr s narozeninami.
"No to víš, pět set svíček na dort, to je pět set svíček na dort. Měla co dělat, aby je do toho tvého super malého vozítka dostala. Uvažovala o tom, že si najme kamion. Ale přece jenom ten by budil přílišnou pozornost." nasadil Emmet hlas, který by použil, kdyby dělal na dítě ťuťu ňuňu.
Ze strany vyletěla Edwardova ruka, a kdyby Emmet včas neuhnul, měl by jeho pěst v levém oku.
"Eďo, no ták," chlácholil ho opět Emmet a přitom si provokativně vybavoval ty sebemenší detaily z té růžové místnosti.
Edward si chytil hlavu do dlaní a zaúpěl.
"No tak, Edwarde, lásko, narozeniny máš jen jednou za rok," pohladil Emmet Edwarda po lícní kosti. Ve tváři měl ten nejvážnější pohled, jaký Emmet uměl vůbec ze svého věčně hravého obličeje vytvořit.
Edward rezignoval - právě pochopil, že vzdor by tady nezabral. Fajn bude to prostě muset přetrpět.
Do Forks to mají ještě hodinku běhu - to zvládne. Co to je jedna pitomá hodina vůči těm pět seti let co už musel přetrpět?
Edward se snažil soustředit jen na chůzi. Vnímal každou jehličku pod svými chodidly. Pokoušel se zhluboka dýchat a hlavně nevnímat Emmetovy myšlenky.
Z jeho koncentrace ho vyrušil až obraz sebe sama v růžovém saku s nápisem: "I never criticized gay again."
"Emmete ty mi piješ krev," ozvalo se z Edwardovy hrudi zavrčení.
"Ty se divíš, já myslel, že to je hlavní upírovo poslání - pít krev," zasmál se Emmet škodolibě.
"Fajn, jak chceš, já s tebou nejdu, do Forks dorazíme každý zvlášť," uzavřel to Edward a dal se opačným směrem.
***
Konečně Edward dorazil do Forks - do jejich sídla. Na první pohled vypadalo všechno v pohodě.
Dům byl bílý a ne růžový a Edward si oddechl. V hale tak kromě narozeninového dortu s pěti sty svíčkami to vypadalo taky celkem normálně. Žádný stůl s růžovým panterem.
Téměř okamžitě, jak vstoupil do haly, se všichni objevili. V rukou měli dárky a Ed téměř vyjekl radosti, když barva balících papírů byla převážně modrá.
Dostal nové piano, spoustu cédéček, novou pohovku, cestu kolem světa...
Právě k němu přistoupil Emmet s Rusalii: "To máš od nás," uchechtl se Emmet a podal mu malou růžovou krabičku.
Edward se na něj zamračil a stáhl rty do velmi úzké linky.
Jediným trhnutím rozvázal červenou stužku a podíval se pod víčko.
***
Edward vběhl do garáže a už věděl, co tam může čekat. "Ne," zaječel nevěřícně hlasem, pro jehož hlučnost musel být slyšet až na Aljašce.
"Ne, ne a ještě jednou ne," obíhal místo, kde obvykle stával jeho drahocenný obojživelník.
Místo něj tam však nyní stál Wolsvagen brouk růžové barvy s lesklým o pár tónu tmavším nápisem na pátých dveřích: brouček hledá berušku, hlaste se na 725 568 792.
"To je moje číslo," procedil Edward skrze zuby.

Autor: AliceCullen, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Crazy-nun: