Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Co takhle lov, rodinko?

13.09.2009 (12:15) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 5190×

Sobota ráno…

Slyšel jsem je už od silnice, jak se k nám řítí. Když se objevili mezi stromy, byli vyřízení.

„No kde jste?“ Vrčela na ně nervózně Bella. Pohladil jsem jí po paži v naději, že se uklidní a výlet bude fajn. Nechtěl jsem to zbytečně protahovat, tak jsem začal skládat věci do auta. Přistoupil jsem k Nessie a natáhl ruku, aby mi podala tašku. Když mi jí dávala, tvářila se zmateně. V hlavě měla splašené myšlenky. AUTO? POČKAT, VŽDYŤ ŘÍKALI, ŽE POBĚŽÍME.

„My jedeme autem?“ Musel jsem se usmát, ale ve vší diskrétnosti. Samozřejmě Emmet byl jiného názoru. Vybouchl smíchy a nedokázal přestat. JE SLADKÁ. Pomyslel si Jakob. Bella jen překvapeně povytáhla jedno obočí. Nesmírně jí to slušelo. Toužil jsem vzít jí někam stranou a dokázat jí, jak moc jí miluju. Možná potom, až budou všichni zaměstnaní lovem.

„A jak si chtěla jet?“ Zeptala se naší dcery. VŽDYŤ JSEM NIC NEŘEKLA. Vrtěla hlavou a uvnitř nadávala Nessie. ZASE JSEM ZA BLBCE, JEN JSEM SE ZEPTALA. TO BYLO TRAPNÝ. PŘÍŠTĚ BUDU MLČET. Pokračovala Ness tak dlouho, až mě přiměla promluvit.

„Musíme jet kus autem. Pak to už nepůjde.“ Nessie na mě pohlédla s klidnou tváří, která se však ve vteřině změnila, jakmile si všimla dusícího se Jakoba. JE HROZNEJ?!  Vrčela a praštila ho do žaludku. Jak moc jsem jí toužil pomoct. Snad si neublížila, jako tenkrát Bella. Jakob se zakuckal a odstoupil od ní, aby na něj nedosáhla. TÝJO, TA MÁ PÁRU. Divil se.

„Bylo to roztomilý.“ Obhajoval se s vztyčenýma rukama. Nessie si pomyslela něco o dítěti a zavrčela na něj.

„Jo, to určitě.“ Zaměstnala mě natolik, že mi unikly myšlenky Emmeta, který najednou stál vedle nás a hulákal,

„Tak jedeme, rodinko. Řídím.“ HURÁ, BUDU ŘÍDIT EDWARDOVO AUTO. TO BUDE JÍZDA. To jsem nemohl připustit. V mžiku jsem stál před ním a svíral v ruce kliku od dveří vozu.

„Zapomeň. Moje auto a řídím já.“ Vítězně jsem se ušklíbl a Emmet rezignoval. TO NENÍ FÉR, ZAJÍMALO BY MĚ, JAK BY TI BYLO, KDYBY SI NEVIDĚL DO HLAVY NIKOMU Z NÁS. BELLA SE MÁ NEJLÍP. Stěžoval si. Bella se posadila vedle mě a vzdychla. V tu chvíli se všechny myšlenky stočily k ní. JE SMUTNÁ! Hysterčila Nessie. BELLS! Zavil Jakob. Jen Emmeta napadla příšerná věc. ZASE CHCE PLÁCHNOUT. Než jsem stihl zavrčet, promluvila vykulená Nessie.

„Maminko, co je?“ Bella se jen unaveně usmála. Vážně jsem se o ni bál. A nebyl jsem sám. CO JÍ BOLÍ? Ptal se Jakob. Krátce, sotva viditelně jsem zakroutil hlavou.

„Nic se neděje. Jen jsem ráda, že jsme spolu.“ Odpověděla v podstatě všem na otázku moje nejkrásnější manželka. Nessie se však neuklidnila. Naopak, když Emmet vyřkl své myšlenky, ještě víc vytřeštila oči.

„Holka, ty nám dáváš. Podívej se, jak si je vyděsila. Hele, že nám nezdrhneš z lesa.“ Řehtal se, jako pominutý. Jakob s Nessie ztuhli a já se snažil proniknout jí do hlavy. To by už neudělala. Bella zvedla oči, a když nás tři chytla, jak jí nevěřícně pozorujeme, zavrčela.

„Co je?!“ nastartoval jsem auto, abych se zaměstnal. Jakob objal Nessie a nedokázal si odpustit jedinou otázku, kterou v hlavě měl.

„Nemáš nic v plánu, Bells, že ne.“ V duchu jsem se pousmál. Tak tímhle si to zavařil. Jenže nejvíc vykulená z toho byla Nessie. Prošlápnul jsem plyn a vyjel od domu.

„To nemyslíte vážně.“ Vyhrkla Bella. Nejspíš je prokoukla. Auto naplnily jen nevyřčené myšlenky. Některé byly uklidňující. Třeba Emmetovi. Myslel na to, jak bude dráždit toho největšího z medvědů a až ho to přestane bavit, konečně se nají. Z krku se mi vydralo zavrčení, když mě do uší uhodil Jakobův hlas. AŽ BUDU S NESSIE SÁM, UKÁŽU JÍ KRÁSY LESA, KTERÉ NEZNÁ. DOSTANE TAKOVOU PUSU, AŽ SE JÍ HLAVA ZATOČÍ A KDO VÍ? TŘEBA TO NEZŮSTANE JEN U TOHO. Culil se, jak puberťák.

„No co? Jen mě to tak napadlo.“ Bránil se, ale já věděl své. Určitě to někde udělá a já ho pak zabiju. Napadlo mě, jestli Nessie má stejné myšlenky a další nechtěné a usvědčující zavrčení se mi vydralo z hrdla, jakmile jsem jí slyšel. Na okamžik se zarazila, jelikož slyšela, jak se Jakob brání. NA CO ASI MYSLEL, ŽE TÁTA VRČÍ? MYSLEL NA MĚ? V hlavě jí vyskočil Jakobův obrázek bez trička. Stál v kuchyni a Nessie ho zasněně pozorovala. Cukla sebou, když jí došlo, že jí slyším.

„Nelez mi do hlavy, tati. Trochu soukromí.“ Zamračil jsem se na ní a Nessie nepatrně zrudla. Jen Emmet se očividně bavil, když nás poslouchal. Konečně jsme zastavili u lesa. Vyskákali z vozu, jako pomatení. Jakob se protáhl a v zádech mu luplo. Zalitoval jsem, že se třeba neroztrhl na dva kusy. Nessie se zvonivě zasmála a Bella jen překvapeně koukala, kde se to v něm bere. Jakob se jen ušklíbl. „Málo místa.“ Konstatoval. JSEM HOLD VELKEJ.

„Tak si mohl běžet za námi. Přivázali bychom ti kost k blatníku.“ Vyřkl svou myšlenku Emmet a Jakob po něm v tu chvíli švihl šišku. Emm se jí mistrně vyhnul a nepřestával se smát. Mou pozornost upoutala Nessie, která přitančila k Belle a něžně jí objala. Tím způsobila šok na Bellině tváři. TOHLE MI TAK CHYBĚLO. Rozněžnila se v hlavě Nessie.

„Děje se něco?“ Byla zmatená Bella, ale Nessie jen špitla.

„Ne, neděje. Jen jsem to dlouho neudělala, tak jsem měla chuť tě obejmout.“ Což Bellu trochu uklidnilo. Omotala jí paže kolem zad a přitiskla si jí k sobě. Konečně jsem mohl vyházet věci z kufru. Ti dva obři si házeli šiškami. VĚNUJ SE NÁM, PIJAVICE. Křik na mě v duchu Jakob. Šišce jsem se lehce vyhnul. Vzal jsem jí do ruky a mírně se uchichtl.

„Jděte si hrát jinam, děti.“ Nedokázal jsem se nerozesmát. Přišlo mi to vtipné. COŽE? DĚTI? Vřeštěli oba najednou. Počkal jsem do poslední chvíle, a jakmile se vymrštili do vzduchu, lehce jsem uhnul. Zastavil jsem se u Belly s Nessie a pohladil smutnou dceru po vlasech, jako by se nic nedělo. Ozvala se rána, která upoutala jejich pozornost. Oba skončili v zavazadlovém prostoru. SAKRA. Kleli. TO JE MUSELO BOLET, TATI. Pokrčil jsem rameny. To oni mi chtěli skočit na záda. Ne já jim.

„Já za to nemůžu.“ Bránil jsem se jejímu spílání.

„Mohl si jim tam alespoň něco dát. Jste jak malí kluci.“ Mračila se na mě dcera. Byla přesně, jako její matka. Krásná ve všech situacích i výrazech.

„Neměli si začínat.“ Zastala se mě Bella a mě to nesmírně potěšilo. Nessie na ní většinou dala. Byly to obě čisté duše. Věřily všemu a všem. Emmet s Jakobem se mezitím vydrápali z kufru. Jakob se rozeběhl k lesu.

„Tak hurá na lov, lidi. Užijte si to.“ Mezi stromy se však zarazil. NO JO, MÁLEM BYCH ZAPOMNĚL. Brblal si pro sebe Jakob a vrátil se. Věděl jsem přesně, co má v plánu a vůbec se mi to nelíbilo. Jenže co jsem mohl dělat? No nic. Popadl Nessie a políbil jí. NO, KDYBY TU NEBYLI OSTATNÍ, UDĚLAL BYCH TO LÍP. Vztekle jsem zavrčel nad jeho myšlenkou. Co si o sobě myslí? NEMUSÍŠ POŘÁD VRČET. Okřikla mě Nessie. Zamračil jsem se. Prostě to bylo spontánní a já s tím nic nezmohl. Když už nebyl vidět, ozval se jako vlk, TAKHLE TO NEUMÍŠ, PIJAVICE, CO? Zamachroval z dálky a já už pak slyšel jen jeho tiché našlapování po mechu.

„Tak pěknou zábavu?“ Nadhodila nejistě Bella. Bylo to milé a zvláštní. Její zlozvyk jménem nejistota mě stále překvapoval. I Nessie to pobavilo. Jen se sladce zasmála a rozeběhla se k lesu.

„To se neboj, bude to legrace, mami.“ Nessie byla nadšená a svou náladu přenesla i na nás. ŽE MĚ NEPŘEDBĚHNEŠ. Pomyslel si Emm a řítil se k lesu. Bellu jsme dohnali a Emm se řítil dál. Já se rozhodl unést svou manželku dřív, než si nás všimnou. Náš hlad počká, alespoň ještě pár hodin. Chuť ne. Chytil jsem jí kolem pasu a přiměl jí, aby zastavila.

Neděle ráno…

Neodolal jsem a objal Bellu kolem pasu. Své rty jsem jí žíznivě přitiskl na krk v horkém polibku a následně jí po něm přejel zuby.

„Ale no tak, už dost.“ Smála se, čímž mi ještě přidávala na chuti. Neviděl jsem jí do hlavy, takže jsem nemohl vědět, jestli to myslí vážně, nebo si se mnou jen hraje, ale věděl jsem, že já to myslím až moc vážně.

„Když mě to nestačilo, lásko.“ Fňukal jsem ve snaze, že se slituje a povolí, jenže když Bella řekla ne, tak to bylo ne. I když se krásně smála a mé hormony byli na maximu, uměla taky pěkně zpražit.

„Za deset minut máme být u auta. Nessie na nás bude určitě čekat.“ Připomněla mi naší dceru a toho psa. Jak já bych mu rád zakroutil krkem za to, co dělá s Renesmee. Nechal jsem bellu, aby mě od sebe odmotala.

„Tak jo, jdeme. Ale ještě si něco po cestě chytíme.“ Konstatoval jsem, když mi došlo, že jsem tomu lovu moc nedal. Nejspíš bychom museli v blízké budoucnosti znovu. Měli jsme štěstí. Dvě pumy, v mileneckém objetí. Škoda, že byly na nevhodném místě. Alespoň pro ně, nevhodné. Když jsme skončili a vydali se zase k autu, musel jsem myslet na Nessie. Co kdyby se vážně jednou povedlo, že by byla matkou? Nedej bože dřív, než se vdá? Vždyť jsem nikdy nechtěl nic nemožného. I s Bellou jsme počkali až po svatbě. Musí se to nějak začít řešit. Podíval jsem se na spokojenou Bellu a opět žasl, jak je dokonalá, krásná, úchvatná. Zamračil jsem se. Nejde to, aby byli svobodní a spali spolu. „Měli bychom to rozseknout.“ Bella na mě nechápavě koukala. Byla zmatená. Co si asi myslela?

„No tu jejich svatbu. Alice je z toho nervózní.“ Zkusil jsem to. Nebyla to lež, jen jsem z Aliciny jediné otázky udělal opakované škemrání a nervozitu. Chudák, snad to Bella nebude řešit. Má dokonalá upírka se zakabonila.

„Jindy. Dnes ne.“ Vrčela. O ou, tak tedy ne.

ŽE BYCH JÍ VZAL JEŠTĚ KOUSEK STRANOU A PŘIŠLI BYCHOM, JAKOŽE POZDĚ? Z krku se mi vydralo zavrčení, když jsem slyšel myšlenky Jakoba a nakonec viděl, o kom to mluví. Samozřejmě o Nessie. Zmetek podvraťáckej. A já tu domlouvám jeho svatbu. Ts.

„Nech toho.“ Sykla na mě Bella a stiskla mi ruku. SAKRA, ZASE. Vypískla v duchu Nessie a začala se smát.

„Pardon.“ Omlouval se Jakob, než jsem stihl reagovat, byl tam Emmet v plné síle. SKOLIL JSEM PĚT MEDVÍDKŮ A DVĚ PUMY, EDWARDE. TO ZÍRÁŠ CO? Musel jsem se ušklíbnout.

„Tak jak jste si to všichni užili?“ Jásal a koukal po nás. LOVILI JSTE VY DVA VŮBEC?

„Skvěle.“ Odpověděla mu s úsměvem Bella a Ema tím utvrdila v jeho představě. TAKHLE PLÍTVAT ČASEM NA LOVU. Řehtal se v hlavě. NO, I KDYŽ SI MYSLÍM, ŽE TO NENÍ ZASE TAKOVÁ ZTRÁTA ČASU. Pokračoval Emmet v naší soukromé debatě.

„Já taky.“ Odpověděl jsem na obě otázky. Em na mě jen nenápadně mrkl, když mu došlo, na co jsem odpovídal víc. MLUVÍ O TOM SAMÉM? Pomyslel si Jakob a na otázku ohledně lovu jen kývl. Byl asi moc soustředěný. Zato Nessie zářila.

„Báječný. Tolik mi to chybělo a jak sis to užil ty?“ Švitořila a ptala se Emmeta, který se odpojil od naší debaty a pohladil si nacpané břicho.

„Naprosto úžasně.“ Brblal a já si mohl prohlédnout jeho úspěchy. Vážně to někdy přeháněl. JÁ BYCH SPALA, AŽ BYCH BREČELA. Pomyslela si s úsměvem Nessie

„Tak jedeme?“ kývl jsem a hnal je do auta, aby si mohl můj andílek odpočinout.

„Ano. Nastupte si.“ Popoháněl jsem je. V autě si do Nessie Em rýpl, čímž jsem málem opět vrčel. „Vidíš, žádný náhradní tričko si nepotřebovala.“ STOPROCENTNĚ SPALA BEZ TRIČKA. Řehtal se v duchu. Věděl, jak mě tím naštve a proto mu to bylo asi víc po chuti. AJAJ. Pomyslel si Jakob. Měl jsem radost, že mu to došlo. Jen aby se tím i řídil. Nessie jen protočila panenky. K mému překvapení si nic nemyslela. Ani jsem neviděl, co dělali o víkendu. Jakmile jsem sešlápl brzdu u Jakobova domu, byl venku z auta.

„Já mám hlad.“ Bella se jen ušklíbla a obrátila oči v sloup.

„Už zase. Jsi s tím hrozný, Jakobe.“ Komentovala to. Emmet byl jak na vážkách. JÁ CHCI TAKY BÝT MILOVÁN, TAK MAKEJTE. Vrčel v hlavě.

„Jedem? Už chci za Rose.“ Dokonale čistá mysl. Co na srdci, to na jazyku. Vlezl do auta a čekal. Já sledoval své dva anděly, jak se loučí. Můj pohled se zarazil na tom samém místě, jako Belly.

„Počkat. Co se ti stalo na čele?“ předběhla mě Bella. TO JE TO TAK VIDĚT? STROM HROZNEJ.

„Narazila jsem do stromu. Nic to není.“ Říkala spíš omluvně Nessie. TO NE JÁ, ALE JAKOB. VYPLAŠIL MĚ A JÁ NABOURALA. Myslela si. Jen jsem zakroutil hlavou, ale nereagoval jsem.

„Ty si naše malý trdýlko viď?“ tak na to jsem reagovat chtěl, ale kousl jsem se do rtu, abych mlčel. Přeci nemůžu říct, že je celá maminka. To by mě Bella asi zakousla.

„To jsem celá já.“ Řekla Renesmee a myslela to vážně. Nessie se odtáhla od Belly a přistoupila ke mně. Objal jsem jí a vdechl její vůni, mísící se s pachem mokrého psa. Fuj. Políbil jsem jí na čelo a ona mě na tvář. MÁM TĚ RÁDA, TÁTO. Pomyslela si. Pohladil jsem jí po vlasech a ona se vrátila k Jakobovi. Když jsme odjížděli, sledoval jsem jí v zrcátku, stejně, jako Bella. Nessie nám mávala, dokud jí Jakob nezačal tahat do domu. Bůh ví proč. Doma jsem vyklopil Emmeta, jehož myšlenky se už nedaly unést a nechali na mě stopu. Jakmile byl venku, šlápnul jsem na plyn a odvezl Bellu pryč.

„Mohli jsme běžet.“  Protestovala Bella. Nejspíš si myslela, že mám hlad. No v podstatě měla pravdu, ale hladověl jsem po něčem jiném, než po pumě.

„Ale to bychom neměli s sebou auto, že ne?“ vykulila na mě oči.

„Tebe to nepřešlo?“ smála se. Byla prostě dokonalá. Nedalo se to víc snést. Její vůně, tělo a ona, jak se směje. Vrhl jsem se na ní, aniž bych cokoliv řešil.

„V autě?“ zkusila protestovat, jenže já si šel tvrdě za svým. Vyhrál jsem. Hurá!

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Co takhle lov, rodinko?: