Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Co bylo, bylo, nastává zítřek

11.11.2009 (20:00) • NikkiR • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1935×

Edwardův pohled :

Je to dva roky co jsem ji opustil, není jediný den který bych na to nemyslel. Pořád jí mám ve svých myšlenkách, vidím ji v myšlenkách své rodiny. Někdy si připadám jako blázen, přísahal bych že se mi dokonce párkrát zjevila. Moje představivost v tohle je dobrá, Emmet by si normálně ze mě dělal srandu ale dneska? Nesměje se, je jako bez života.

Dokonce i Rose lituje toho všeho, jak se k Belle chovala. Carlisle a Esmé nejvíc ničí že ztratily dceru, a pomale ztrácí i mě. Alice, moje malá milovaná sestřička. Její jedno co si na sebe vezme, i kdyby to bylo z výprodeje vezme si to. Jasper to zvládá příšerně, nedokáže si odpustit to co se mohlo stát. Za tu dobu co jsme odjely se to zhoršilo, vůbec si nevěří. Nepomáhá mu v tom ani to že uklouzl, ano vysál nějakého opilého chlapa. Potom jsme ho týden neviděly, nedokázal přijít domů. Nejvíc se bál Alice, že jí to tolik ublíží. Nejvíc ale byla naštvaná že jí nedal vědět, dokázaly by to společně, nemusel si hrát na hrdinu.

Do dneška se mi stále omlouvá, nemám náladu si stále opakovat co se stalo. Minulost vrátit už nejde, jednou jsem se málem vrátil do Forks. Naštěstí jsem si to rozmysl, nemohl bych jí znova lhát, nemohl bych jí znova ublížit, neměl bych na to sílu.

Snažíme se chovat ve škole jako normální lidé, Jasper chodí s námi díky naší nové sestřičce. Jmenuje se Elizabeth ale má radši El, dokáže blokovat například upíří sluch, a nebo také vůni.

El změnila trochu naší rodinu, nechovají se stejně zničeně jako když jsme odjížděly z Forks. Myslím že všem pomohla až na mě, nikdy jsem jí k tomu nedal příležitost, má mnoho schopností kterou je mazaní paměti. Kolikrát už někdo z rodiny chtěl aby mi tak pomohla, ale neodvážily se to říct nahlas. Vždycky jsem to slyšel pouze v myšlenkách, nemohly mi vzít to jediné co mi zůstává.

Právě bydlíme v San Diegu, je tady nádherně. Esmé nám zařídila velký a nádherný dům, je to sice naprostý opak Forks ale potřebovaly jsme to. Jednou za čas jedeme lovit pryč, nechodíme tady tolik lovit, sice Emmet si stěžuje ale nic nezmůže.

Začal jsem si zvykat na to všechno co se stalo, ale nevěděl jsem že jediný dopis mi změní život…

17.8.

Jednoho dne nás chtěla Alice vytáhnout na nákupy, nikomu se nechtělo ale radši jsme neodporovaly. Chystaly jsme se vyrazit ale zazvonil zvonek, Emmet seděl nejblíže ale nechtělo se mu stávat.

,,Emmete!! Otevři!“ zakřičela na něho Alice, povzdechl si ale nakonec šel otevřít.

Když otevřel čekal tam pošták. Emmet přemýšlel co by tady mohl dělat, nikdo neví že jsme tady kromě nemocnice ve Forks.

,,Dobrý den,  hledám Edwarda Cullena“

,,Edíku máš tady návštěvu!“ já ho zabiji, když jsem to uslyšel běžel jsem dolů, zastavil jsem se tak aby mě neviděl, a dál šel lidskou rychlostí. Zastavil jsem se u dveří a díval na toho chlapa.

,,Edward Cullen?“ zeptal se nejistě, přikývl jsem a podal mi dopis. Musel jsem podepsat nějaký papír,  potom odešel.

,,Edwarde co to je?“ zeptali se mě všichni, moje celá rodina se shromáždila v obýváku. Díval jsem se pořád na tu obálku, nevěděl jsem co uvnitř najdu. Nakonec jsem ji otevřel, vyndal jsem z toho nějaký papírek a nahlas přečetl.

Nemohl jsem tomu uvěřit, nevím jestli jsem byl více šokovaný. Tím že si Bella bere nějakého Jacoba a nebo tím že nám poslala oznámení, nemohla vědět že jsme tady.

,,Edwarde?“ zaslechl jsem své jméno, nevěděl jsem ale komu patří. Stále jsem v ruce držel to oznámení a dokola ho četl, nemohl jsem tomu uvěřit.

Slyšel jsem všechny myšlenky v místnosti, jediná trochu zmatená byla El, netušila co se děje.

,,Edwarde, pojedeš tam?“ zeptal se mě Carlisle.

,,Nepojedu, co bych tam dělal? Řekl jsem že ji nemiluji, a dokonce je to v La Push“ určitě to takhle zařídil on, věděl že tam nebudeme moc. Kvůli smlouvě, která nám zakazovala tam chodit, jenom pokud bychom se chtěli zabít.

,,Můžeš se zkusit domluvit s nimi“

,,Je to zbytečné, pojedu alespoň do Forks“ ani jsem nečekal jestli mi to někdo schválí, vzal jsem si sebou nějaké věci a pas. Vběhl jsem do garáže a našel si své volvo, vyjel jsem na letiště. Jel jsem nejrychleji jak jsem jenom mohl, ta svadba se koná zítra, nemám šanci.

Když jsem vystoupil šel jsem si koupit letenku, když jsem si pro ni šel viděl jsem tam celou moji rodinu.

,,Co tady děláte?“ nechápal jsem proč jednou do Forks, Bellu milují ale jestli se něco stane. Neměl jsem v úmyslu se zastavit před hranicemi, Alice musela vědět že je překročím.

Nechal jsem to být a koupily jsme letenky, letělo nám to za půl hodiny. Nechal jsem se unášet vzpomínkami a zapomněl na čas, z mého přemýšlení mě vytrhl Emmet.

,,Brácho už nám to poletí!“

Vydaly jsme se všichni do letadla.

18.8

PŘÍLET VE FORKS:

Když jsme dorazily všechno vypadalo stejně, půjčily jsme si pár aut a jely se podívat do našeho domu. Když jsme se u něho zastavily nevěřily jsme tomu, všude byla  tráva a vypadalo to jako kdyby tady nebydlel někdo roky. Několik let.

Bylo právě 11:00, věděl jsem že když to neudělám hned bude potom pozdě. Šel jsem k lesu, nevěnoval jsem čas zmateným myšlenkách mojí rodiny. Alice věděla co se pokusím udělat, neviděla moji budoucnost, a tím jsem si sám odpověděl na to co mi to dá. Ale já ji musím naposledy vidět, říct že jsem jí lhal.

Když jsem došel na okraj lesa rozeběhl jsem se, běžel jsem až k hranicím a tam se na chvíli zastavil. Ucítil jsem známou vůni, upíra. Otočil jsem se a uviděl tam El, nechtěl jsem aby šel semnou někdo.

,,Co tady děláš? Měla jsi zůstat s ostatníma“

,,Mohu ti pomoct“ poslala mi myšlenkami co vymyslela, zastře můj pach abych měl více času. Pokud se tohle nepovede oba dva jsme odsouzeni k smrti. Já to měl už jako danou budoucnost ale ona? Ona neměla takhle skončit.

Věděl jsem že ji nedokážu přesvědčit, překročil jsem hranici a rozběhl se. Šel jsem podle Belliny vůně, zavedla mě do domu Emily. Slyšel jsem pouze tři srdce, El se držela zamnou. Nikdo ještě nezaregistroval že by měli na území upíři.

,,Bello? My půjdeme s Leah ještě zkontrolovat kluky“ řekla Emily a opravdu šla s Leah pryč, stačil jsem se schovat. Když odešly vešel jsem dovnitř, Bella stála uprostřed místnosti v nádherných šatech na ramínka.

,,Si nádherný“ zašeptal jsem a otočila se, zůstala na mě překvapeně koukat. Její srdce bylo jako splašené, nemohla nejspíš uvěřit že jsem tady, skutečný.

,,Jsi tady“

,,Děkujeme za pozvání, bohužel se nebudu moc zdržet“ nevěděl jsem kde začít, nechápal jsem ani to že by mě mohla chtít na své svatbě, to co jsem provedl bylo šílené.

,,Ty? Co tvoje rodina?“

,,Jsou v našem domě, nemohl jsem ohrozit jejich život. Stačí že je tady semnou El“ když jsem řekl její jméno na tváři se jí objevila bolest.

,,El? Tvoje přítelkyně?“

,,Ne, patří do rodiny. Pomáhá nám svojí mocí, a ted je tady abych tě mohl naposledy vidět“nadechl jsem se a chtěl pokračovat, musím jí to říct.

,,Belli já… lhal jsem ti, nikdy jsem tě nepřestal milovat, a nikdy nepřestanu. To co jsem ti řekl v tom lese byly lži, jenom hnusné lži. Chtěl jsem tě ochránit před sebou, svoji rodinou“

Nechápavě se na mě dívala, slyšel jsem myšlenky, dozvěděly se že už jsme tady.

,,El vypadni“ věděl jsem že mě uslyší, stála si ale za svým že mě neopustí, hloupá upírka.

,,Bell řekni že mi odpouštíš“ poprosil jsem ji, šel jsem k ní blíž, byly jsme tak blízko u sebe že bychom se mohly dotýkat. Cítil jsem její vůni, byla tak nádherná, jako tehdy v biologii.

,,Edwarde nevěřím ti“ řekla smutně a sklopila hlavu, nic jiného jsem nečekal.

,,Ublížil jsem ti, já vím a mrzí mě to. Kdybych uměl vrátit čas, všechno bych udělal jinak“ pohladil jsem ji po tváři a vydal se ke dveřím. Zastavil jsem se a naposledy se na ni podíval, její nádherné vlasy, oči, navždy si je budu pamatovat.

,,Edwarde kam jdeš?“

,,Musím odejít, Jacob a celá smečka se stejně sem snaží vtrhnou. Když odejdu aspon to tu nezničí“ snažil jsem se o úsměv, spíš v tom bylo něco mezi křečí.

,,Neodcházej prosím, znova už nesmíš“ chtěla abych patřil znova do jejího života? Proč?

,,Mrzí mě to“ zašeptal jsem a šel naproti celé smečce. El stála vedle mě, nemělo smysl utíkat, je jich mnohem více.

Cullen? Ta pijavice se tu zase musí objevit? Zrovna když se žením!! To je snad špatný vtip.

Tentokrát ho zabiji, a už mi nebude stát v cestě, ublížil Belle, moje Bellince.

Jacob byl opravdu naštvaný, ještěže tady stál naproti mně v podobě vlka, jinak by určitě už vybouchl.

Co tady děláš?byl dost naštvaný, jako vůdce vlků by měl být aspoň malinko klidnější.

,,Dostal jsem pozvání“ vyndal jsem s kapsy pozvání které mi včera došlo.

Fajn, ale mi tě tady nechceme tak vypadni. Nebo dojde k boji a my nebudeme ti co to nevyhrajou.

,,Starej se o ní“ poprosil jsem ho, přikývl a já šel pryč.

Když jsem překročil hranice byl jsem znova ve Forks, nechal jsem ji tam s tím po kom touží. Viděl jsem na ni že ho miluje, na to jsem nepotřeboval cítit ani pocity. Podíval jsem se na hodinky které nosí El, ukazovaly přesně 12:15. Mohl jsem si pouze myslet že už je Isabella Marie Blacková, jak moc by ji slušelo moje příjmení. Isabella Marie Cullenová, příjmení které jsem si myslel že jí jednou dám. Toužil jsem s ní být na věčnost, byla sice člověk ale my věděly že né na dlouho. Alice měla pořád vize, viděla Bellu hned od začátku takovou jako jsme my.

,,Edwarde odjedeme? Co třeba zpátky do San Diega? A nebo Los Angeles?“ El se mě snažila po cestě domů přivést na jiné myšlenky ale nešlo jí to. Když jsme zastavili před domem všichni se na nás nahrnuly, bály se o nás, hlavně kvůli té vizi.

,,Edwarde tak co Bella? Kde ji máš?“ zeptala se neštastně Alice, doufala že se semnou třeba vrátí, já v to nedoufal, za to co jsem udělal mi nebyla souzená.

,,Bella se má dobře, je štastná“ řekl jsem a za mnou se ozval smích. Všichni jsme se překvapeně otočily a viděly jsme Bellu a nějakého vlka.

,,Co tady děláš?“ zeptal jsem se tentokrát já překvapeně.

,,Copak si myslíš že budu štastná bez tebe? Jako by to šlo“ přišla ke mně a dívala se mi do očí, nemohl jsem tomu co se děje uvěřit. Byl jsem totálně mimo i na upíra.

,,Chceš mě ještě pořád Edwarde?“

,,Samozřejmě že ANO, byl bych blázen, miluji tě“ řekl jsem a políbil jsem ji, v tom polibku byly celý ty dva roky. Kdybych nebyl upír myslel bych si že jenom sním…

,,A co Jacob? Nechala jsi ho u oltáře?“ zeptal se smějící Emmet, všichni po něm hodily nenávistný pohled.

,,Dá se to tak říct Emme“ usmála se na něho a podívala se na zbytek rodiny.

,,Budeme spolu na věčnost“ řekly jsme všichni dohromady.

,,Edwarde? Já jsem pořád člověk ale“ oznámila mi Bells sklesle.

,,Budeš jako já ale až… budeš paní Cullenová“  naklonil jsem se k jejímu uchu aby to slyšela pouze ona.

,,Na věčnost“

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Co bylo, bylo, nastává zítřek: