Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Chvilka pro Rose

greham


Chvilka pro RoseKrátká jednorázovka z minisérie o Rose. První díl je o tom, co prožívala Rose pár let po přeměně.

 

Konečně! Konečně sama. Esmé, Carlisle a Edward právě odešli na lov a já je zase uprosila, abych mohla zůstat doma.

Je šílené žít v domě plném upírů, kde všichni vědí o každém mém kroku. Nemám soukromí ani ve svém pokoji. A co hůř, kvůli Edwardovi nemám soukromí ani v hlavě. Proto miluju tyhle chvíle o samotě.

Nikdy jsem se nelitovala. Neměla jsem důvod. Byla jsem krásná, bohatá, obdivovaná, měla jsem všechno. Tedy skoro všechno. Byla jsem šťastná a zamilovaná, měla jsem velké plány a sny. Nezbylo mi nic, nemám pro co žít. Carlisle mi všechno vzal.

Ne, neměla bych o něm takhle uvažovat, myslel to dobře. Byl to Royce, kdo mi všechno vzal. Pomstila jsem se, ale teď si to trochu vyčítám. Royce nebyl zlý, uměl být i milý. Vždyť jsem si ho chtěla vzít! Na rozdíl od některých mých přítelkyň mě moji rodiče do svatby nutit nemuseli. Tak kdo je na vině? Jeho kumpáni? Alkohol? Nebo snad má krása?

Stalo se, co se nemělo stát, a nikdo už to nevrátí. Chtěla jsem být mrtvá a místo toho teď sedím schoulená v rohu pokoje, hlavu opřenou o kolena a v očích mě pálí slzy. Slzy, které nikdy nevytrysknou. Nikdy nedostanou šanci ulevit alespoň částečně mé bolesti. Ani ta nejobyčejnější lidská záležitost mi není dopřána.

Kdybych alespoň neměla před sebou celou věčnost. Pár let by se takhle vydržet dalo. S nadějí, že to jednou skončí…

Jak ráda jsem měla společnost! Jen tak si s někým popovídat, smát se… A teď? Už několik let jsem zavřená tady jen s mou novou rodinou. Prý jsem ještě moc mladá a neovládla bych se. Ale copak se to dá vydržet tak dlouho s nikým skoro nepromluvit?! Carlisle si pořád vyčítá, že mě proměnil, a raději se mi vyhýbá. Esmé se snaží, chce mi být přítelkyní, sestrou i matkou. Jenže její soucitné pohledy a mateřská láska mou největší bolest ještě zvětšují a trhají mé nitro na menší a menší kousíčky. Ona svou rodinu má, i když náhradní. Má milujícího muže, nás, má se o koho starat a koho opečovávat. To já nikdy mít nebudu.

Ano, Carlisle a Esmé doufali, že k sobě s Edwardem najdeme cestu a stane se z nás šťastný pár, jako jsou oni dva. Ale doufali marně. Nemám zájem. Naštěstí pro mě ani on ne, alespoň ho nemusím odmítat. Je pro mě spíše bratrem, i když možná ani to ne. Vždy jsem byla jedináček a sourozence si přála, ale Edward tím vysněným bratrem není. Morous a bručoun, věčně zahrabaný v knížkách, nedělá vtípky, nepovídáme si, nepošťuchujeme se, jen se sem tam potkáme na chodbě. Jako dva cizí lidé. Esmé si myslí, že můj nezájem je způsobený strachem kvůli tomu, co mi udělali ti zmetci, a lituje mě. Ale já se mužů nebojím ani neštítím. Jen nevidím důvod s někým žít, když největší smysl vztahu – děti jsou mi zapovězeny.

Jsem nevděčná a stydím se za to. Vím, že mě mají rádi, a proto jim nemůžu nic vyčítat, nechci je ranit. A opustit je? Kolikrát už jsem na to myslela. Carlisleovi a Edwardovi by se nejspíš ulevilo, ale kvůli Esmé to neudělám. Nesmím. Stejně bych neměla kam jinam jít.

K čemu je mi vkusně zařízený pokoj, když jsem v něm pořád sama, má neobyčejná krása, když ji nemá kdo obdivovat, síla a rychlost, když je používám akorát tak na krmení, nesmrtelnost, když život je jeden nikdy nekončící den bez šance na změnu?! Jsem upír, prý dokonalost sama, a přitom nemůžu nic. Nemohu si dát své oblíbené jídlo, protože pro mě ztratilo chuť, nemohu prospat polovinu věčnosti, nemohu zapomenout, nemohu plakat a odplavit alespoň částečně bolest z toho, že nemohu být matkou, a nemohu se ani zabít. Jen sedět, nevnímat čas a litovat se.

A teď už ani to ne, protože se ostatní právě vracejí. Musím vytvarovat obličej do úsměvu číslo 2 – „jsem v pohodě“ a soustředit se na strukturu povlečení na mé posteli. První, co udělají, až dorazí, je, že se na mě přijdou podívat. A já o nic nestojím míň, než o jejich soucitné pohledy.

 


Děkuji všem, kteří dočetli tuto povídku až do konce. Při psaní jsem zjistila, že mám s Rose hodně společného, takže jsem do povídky schovala i kus sebe. O to zvědavější jsem na vaše komentáře.

 

Chvilka pro Rose II.

Chvilka pro Rose III.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Chvilka pro Rose:

 1
01.08.2011 [20:43]

NikuseAliceTak tohle je celá Rose, naprosto přesně si ji vystihla. Krása!! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!