Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Choice

31.12.2010 (20:15) • KatieBella • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1301×

Stála jsem na břehu moře, na sobě jenom ručník, který jsem si před malou chvílí obmotala kolem sebe. Edward byl už ve vodě - nahý. Přemýšlela jsem, jestli jsem na to opravdu připravená, ale pak jsem si řekla, že to nechám osudu. Ať se stane, co se stát má...

„Edwarde..." Lísala jsem se ke svému novomanželovi. Na ostrově jsme už byli dva týdny a se sexem jsme už neměli sebemenší problém.

Pak - když jsem se k němu natahovala pro polibek - projela mým břichem ostrá bolest.

„Promiň," zamumlala jsem a přikryla si pusu. Utíkala jsem do koupelny, kde jsem se okamžitě vyzvracela do záchoda.

„Bello? Bello, lásko?" Ťukal na dveře od koupelny starostlivě Edward.

„Běž pryč, Edwarde!" zakřičela jsem. Tahle mě nemusel vidět.

„Můžu dál? Prosím," zakňučel.

Vypláchla jsem si pusu a otřela si ji, pak jsem nesouhlasně, ale přece zavolala: „Tak dobrá."

Edward vešel do koupelny a v mžiku mě držel v náruči, na čele jsem měla jeho ledovou ruku.

„Jak je ti, srdíčko?" ptal se starostlivě a něžně mě líbal po obličeje.

„Už lépe," kvikla jsem. „A bude mi ještě líp, kdy si vyčistím zuby."

Edward mi podal moji toaletní taštičku. Šátrala jsem v ní, abych našla kartáček a pastu, ale najednou mi přišlo do ruky něco úplně jinýho. Pak jsem počítala. Počítala jsem třikrát a vyšlo mi, že se mi měsíčky o pět dní zpozdily.

„Bello?" Objal mě Edward, když si všiml mého zbystření. Je to vůbec možné, abych byla těhotná?

Ruce mi sjely na břicho a já hlasitě vydechla. Nemohla to být pravda, ale byla. Na břichu se mi rýsovala malá boule.

„Edwarde!" vyjekla jsem, ale nemohla jsem mluvit, tak jsem mu jen ukázala krabičku tampónů. Chvíli na mě nechápavě koukal, pak ale pochopil, sáhl mi na břicho a strnul.

Všechno se chystalo k našemu odjezdu z ostrova domů. Řekl, že mi od toho pomůžou, že to ze mě vyndají, ale chci, aby mé děťátko zabili? Na chvíli jsem se zasnila a představovala si, jak by to asi vypadlo, kdybych si dítě nechala...

„Edwarde? Edwarde!" ječela jsem po mém manželovi. Seděl u televize a odmítal vstát mezitím, co naše dítě křičelo po celém domě. Bydleli jsme sami - jen my tři - protože kvůli dítěti a jeho hroznému křiku, jsme se museli vystěhovat pryč od Edwardovi rodiny.

„Co je? Teď je řada na tobě, Bello! Já si s ní hrál před hodinou!" křičel na mě a dál přepínal kanály.

„Taky bych si chtěla sednout k televizi!" zakřičela jsem na něj. Naše dítě pořád brečelo.

„To ty jsi ho chtěla, tak se o něj starej!" zaječel na mě a chytil mě pod krkem. Zavrčela jsem na něj a vysmýkla jsem se mu.

„Pšt, neplakej," utěšovala jsem své dítě, ale ono pořád křičelo. Já se z toho asi zblázním...

Ne, tak takhle by to nešlo. Ta představa, že si proti sobě poštvu Edwarda jen kvůli hloupému děcku, které jen vříská, to ne. Takhle zní moje dokonalá představa...

„Ach, Edwarde. Tolik tě miluju." Opřela jsem si hlavu o Edwardovu nahou hruď.

„Taky tě miluju, Bello, lásko," šeptal mi do ouška. V naší ložnici u Cullenů bylo ticho a klid. Všichni se věnovali svým povinnostem a my se věnovali sobě.

„Udělala jsi dobře, že jsi mi dovolila, vyndat z tebe tu zrůdu, která tě zabíjela."

„Ach, ano." Už jsem o tom moc nepřemýšlela. Důležité bylo, že jsme byli spolu.

Takže pokud chci stále Edwardovu lásku i za několik let, pak se dítěte vzdát musím. Ale nebude mě to mrzet?

Sedíme v letadle a jsme jen deset minut od letiště v Seattlu. Neustále jsem se rozhodovala jestli mám zabít naše dítě, anebo nemám. Nechci ho zabít, ale nechci přijít o Edwarda. Bože, je to tak těžké...

„Už jsme doma, šípková Růženko." Políbil mě do vlasů Edward. Byl pořád tak ustaraný kvůli mému stále rostoucímu břichu.

Když jsme dojeli k nám domů, Carlisle mě vyšetřil a pak jsem měla počkat na pohovce, až všechno přichystají, ale prvně si to chci znova všechno projít.

Jakmile jsem si sedla na pohovku, projela mým břichem ostrá a bodavá rána a já tou neskutečnou bolestí upadala do temnot...

„Bello, lásko, probuď se," šeptal mi Edwardův hlas do ucha. „Naše dítě je v pořádku, je zdravé a živé a velice hodné."

Otevřela jsem oči a spatřila lásku mého života. V ruce držel malý uzlíček čehosi krásného a teplého a já v krku najednou ucítila bolest. Měla jsem vyschlo v krku.

„Ach, Bello, musel jsem tě proměnit, aby jsi neumřela. Půjdeme si zalovit a pak si budem hrát s naším dítětem. Dali jsme jí jméno Renesmé." Renesmé, jak krásné jméno.

S Edwardem jsme společně skolili obří pumu a pak ji celou vypili. Když jsme se vrátili domů, naše dcera tam na nás čekala. Byla nádherná. Už teď vypadala jako Edward, ale měla moje oči.

Uplynulo několik let od toho, kdy mi Renesmé řekla mami a Edwardovi tati. Od té doby, co udělala první krok, co poprvé přečetla celou knihu a tak dále. Byla jsem moc spokojená a oba s Edwardem jsme byli šťastní, že jsme tenkrát Renesmé nedali pryč. Nebylo to totiž tak, jak jsem si to představovala. Bylo to úplně jinak. Bylo to krásné.

Ležela jsem s Edwardem v posteli - kousek od nás spinkala Renesmé ve své postýlce.

„Miluju tě," zašeptal Edward.

„Taky tě miluju," řekla jsem mu s úsměvem, položila si hlavu na jeho hruď a zavřela oči, abych si mohla právoplatně vychutnat tuto kouzelnou chvíli.

Zamžourala jsem očima. Všechno mě bolelo, mé srdce velice pomalu tlouklo, cítila jsem se vyčerpaná. To je možné, když jsem upír.

„Kde je Renesmé," zašeptala jsem.

„Uf, už jsi vzhůru, lásko." Obejmul mě můj anděl. „Kdo že to?" ptal se nesměle.

„No Renesmé! Naše dcera," řekla jsem slabě. Neměla jsem sílu. A pak jsem si to uvědomila. Jsem člověk!

„Kde je?!" zaječela jsem histericky.

„Ale, Bello." Podíval se na mě zmateně Edward. „Alice říkala, že toto sis vybrala, že tvojí volbou bylo zabití té zrůdy, která tě zabíjela," vysvětloval zmateně. „Neboj, všechno bude dobré..."

„Jak to může být dobré, když jé má dcera mrtvá?" zašeptala jsem a pak jsem vyčerpaně zavřela oči. Mé srdce tlouklo opravdu pomalu. Chtělo se mi spát.

„Bello! Neodcházej!" křičel Edward. Ale já chtěla odejít. Nemělo cenu tu zůstávat, když bylo všechno ztracené...

Možná jste čekali happyend, ale všechno prostě nemůže dopadnout dobře...
Každopádně budu ráda za vaše komentáře, abych věděla, jak na tom jsem - i přes ten špatný konec.

Autor: KatieBella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Choice: