Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Černá ovce rodiny 2. část

07.02.2011 (15:15) • thevampirelusy • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1447×

Černá ovce rodiny - 2. část

Každý člen naší rodiny byl nervózní. V celém domě bylo tak cítit napětí, že kdyby v této době přišel nečekaně Charlie na návštěvu, asi by se skrz něj nedostal.

A to tu ležela jen jeden den nebo tak nějak. Já vnímám všechno tak zamlženě. Nedokážu se soustředit na to, že uprostřed obývacího pokoje leží neznámá dívka a za řekou, v malém, neohrabaném a křehkém domě, dovádí Jacob s mou dcerou.

Měla jsem pocit, že se mi rozdvojí hlava nebo dokonce celé tělo a jedno půjde za Jacobem.

Naštěstí se mi to nestalo. Bezmocně jsem poslouchala Edwardovu hudbu v pokoji a on byl dole a s Carlislem něco řešili.

Zaslechla jsem mírné zaklepání na dveře.

Musela to být Alice, jen ona byla tak ohleduplná a nesnažila se mi rozbít dveře hlasitým bouchnutím, tedy kromě Edwarda, Rosalie, Esmé a Carlislea. Ti byli také tišší.

Ale když přišel Emmett nebo Jasper, hlava se mi mohla rozskočit a v druhém případě jsem jela koupit nové dveře.

„Můžu dál, Bello?“ zeptala se. Další z důvodů, proč ji mám tak ráda, vždy se slušně zeptá, jestli může dál.

Vypnula jsem přehrávač a vstala.

„Jasně, že můžeš, Alice! Co potřebuješ?“ řekla jsem veselým tónem hlasu, aby nebyla zklamaná.

„Slib, že mě neprohodíš oknem. Jinak ti nic neřeknu.“ Semknula rty a chvíli stála ve dveřích jako mramorová socha.

Co tak mohla chtít, že se bojí prohozením okna? To muselo být něco zlého. Nadechla jsem se, ale pak pokynula, ať jde dál.

„Co potřebuješ? A já ti slibuju, že tě ničím neprohodím. Ty nejsi Emmett!“

Při té představě jsem se musela zasmát. Naposledy, když vlítnul do našeho pokoje a vztekal se, ať tu blondýnu okamžitě odsuneme z jeho pohovky, a pak se se mnou chtěl ještě prát o obhájení návrhu, skončil s odřeninami v garáži. Od té doby se se mnou radši nehádá.

„Bello, Jacob s Renesmé čekají dole. Renesmé je hrozně naštvaná a Jacob se ji snaží umlčet. Máš tak dospělé dítě! To bys nevěřila, ale neboj, jen menší výměna názorů. Buď v klidu a běž za nimi.“ Můj obličej zrudl.

„Sakra, co zase provedli?! No, Jacobe, já tě snad zabiji! Jak…“ Alice se mnou zatřásla.

„Edward mi řekl, že tě tam mám přivést u-k-l-i-d-n-ě-n-o-u, takže se uklidni, nebo nikam nejdeš,“ hláskovala slovo ‚uklidněnou‘ tak zřetelně.

Ztvarovala obličej do úšklebku.

Nadechla jsem se a udělala krok ze dveří.

„Až se bude Billy shánět po svém synovi, řekněte mu, prosím, že je někde v lese zahrabaný pod zemí. Ať si ušetří čas a vezme si lopatu!“

Rychle jsem vyšla a v mžiku byla u Renesmé. Měla ruce založené na prsou a její obličej byl rozzuřený. Jacob se přestal usmívat, asi mu došlo, že toto setkání nepřežije, jestli jí něco provedl.

„Renesmé, podívej se na mě a řekni, k čemu došlo.“

Za tu dobu Renesmé vyrostla minimálně o pět centimetrů, až mi byla po břicho, takže jsem se nemusela tolik naklánět.

„Nic se nestalo, Bello, jen prostě, to nic nebylo…“ začal Jacob.

„Tebe jsem se neptala! Takže mlč!“

Renesmé se chvíli usmívala, ale pak se zase rozzuřila a pootevřela pusu.

„Maminko, já ani nevím kde začít. Porušil snad všechna pravidla, co jsi mu řekla, tedy nám řekla. Zaprvé mě shodil ze hřbetu! Ještě pořád ta modřina není celá zahojená!“

Ukázala na temeno hlavy.

„Hrozně mě to bolí, pak k nám přišel Embry a snědl mi všechny jablka, a pak Sam snědl banán. Takže jsem mu řekla, že chci, aby odešli, oni sice šli, ale Jacob mi řekl ‚ty mrňavý hlupáku‘! Já mu ty mazaný vlku a on na mě ty mrško a já na něj ty ubožáku… Prostě hrozné!“

Napínala jsem uši. Ano, byla to pitomost, ale přece jenom to byla pravidla proto, aby mohli být spolu.

A oni je všechna porušili! Podívala jsem se na Jacoba. Ten se díval do země a vrtěl nohou.

Pak se podíval na pohovku.

„Takže to je ta pijavice?“

„Jacobe, neodváděj pozornost! Všechno si zkazil! Takže sis doufám vědom, že už s tebou Renesmé nenechám! A je v tom i víc důvodů, které ti nehodlám povědět zrovna tady. Takže můžeš klidně odejít.“

Z očí mi lítaly blesky, ale Jacob zavrtěl hlavou. Měl nechápavý výraz. To jako nechápe, že už s ním Renesmé neodejde, to je takový hlupák, že to nepochopil? Ale on tam jen stál a koukal na pohovku. Co měl za úmysly? Zvedl prst a ukázal na ni. Na tu blondýny, co nám ještě pořád ležela na pohovce a chvílemi sebou cukla. Jinak ležela jako mrtvá.

„Jacobe? Jak to myslíš?“ řekl Edward a šel k němu. Je to nezvyklé, tedy pro mě. Ještě před rokem se nemohli ani cítit, a teď se k sobě chovají jako sourozenci, nejlepší kamarádi. Já si na to snad nikdy nezvyknu!

„Můžete mi říct, co se děje? Já sem tady!“ vyjekla jsem.

Edward se na mě podíval, pak i Jacob. Cítila jsem se tak odstrčená! A Jacob se tvářil pořád jako bez duše.

„Bello, máme tady menší problém,“ řekl klidným hlasem Edward.

„A seznámíte mě s jeho obsahem?“

„Bello, tohle je Brigita. Jedna z mých vzdálených, dalo by se říct, sestřenic. A ona se teď stává…  Já to snad nevyslovím, to slovo upír! Co to, sakra, provedla! Billy a Jack ji zabijí! Vlastně budou muset!“

Byl tak vynervovaný. Vyvalila jsem oči. Tak to jsem v žádném případě nečekala! Jeho příbuzná bude upír? To je drsné. Renesmé mě začala tahat za nohavici. Ale já byla tak vyjevená, že jsem nebyla schopná cokoli říct.

Nakonec jsem se na ni podívala.

„Copak se děje, miláčku?“

„Mami, to znamená, že budu mít další tetu, že jo? Hurá! Bude více legrace, jestli bude jako Jacob!“

„Nebyla jsi na něj před chvílí naštvaná? Teda řeknu ti, že jsi ještě horší herečka než tvoje máma!“

Emmett vybuchl smíchy a poplácal mě po rameni. Já ale tak nereagovala, radši přestal. Asi si nechtěl platit opravu zdi, co stála za ním a ve které by za chvíli ležel. Nebo na ní. Já se ale ani neotočila, abych mu dala za vyučenou.

Pořád jsem stála na jednom místě bez pohnutí.

„Tohle je tvoje příbuzná? Tak to nevím, jestli zrovna nemáme zavolat záchranku, až to řekneš Billymu! Můžeš mi říct, co tam dělala? V Seattlu?“

Jacob na mě koukal jako na vetřelce z vesmíru. Co tím provokováním sledoval? Nebo jsem byla dost tvrdá? Tak to si teda nemyslím.

Konečně jsem se pohnula a přistoupila k němu blíž.

„A mimochodem, když jsem byla tak výborná přítelkyně, proč si mi o ní nevyprávěl? Připadá mi jako z nějaké modelingové agentury.“

Zíral na mě dál. Až pak se zmohl na rozumnou větu, které jsem rozuměla i já.

„Bello, já nevěděl, že je v Seattlu. Musela přijet nečekaně. Ale z ní se stává upír! A ona je z naší rodiny! Billyho to skolí! Já to prostě nechápu. Jak mohla být tak bezohledná! A to o všem věděla, věděla o tomhle hrozícím nebezpečím. Už jako malé jí to Jack vtloukával do hlavy. Ve Forks si dávej vždy pozor, neexistujeme jen my, existují i upíři a před těmi se schovej, nebo se jim alespoň vyhýbej. Ale ona ne! Ona se tím musí stát, aby konečně pochopila, co jí celou dobu říkal! A vůbec, kolik jí zbývá času, než se probudí?“

Všichni se dívali do země, asi spoléhali na mě.

„Asi dva dny, Carlisle se vyzná v proměně. Ale především mi to je líto, ano? Uvědomuješ si to?“ Kývnul.

„Carlisle?“

„Jak říkala Bella, asi tak dva dny. Normální proměna trvá tři dny. Den a něco má za sebou. Ty nejhorší křeče ale teprve přijdou. Bella by ti o tom mohla vyprávět.“

„Ne, ne. Já o tom mluvit nechci. Jdu dát Renesmé spát. Už se stmívá. Jacobe, ty můžeš klidně zůstat s ní.“

Kývnul a já Renesmé strkala do schodů.

Sice se vzpírala, ale já ji prostě uchopila a táhla za mnou. V pokoji vypukla hromada otázek. Na všechny chtěla znát odpovědi. Ale na nějaké to prostě nešlo. Ale za chvíli byla celkem unavená, takže neměla sílu na to, aby ještě nějakou vyslovila.

Zavřela se jí víčka a usnula.

Pro mě to bylo těžší, já spát nemohla. Já musela jen přemýšlet, což mi moc nepomohlo po tomhle našem večeru.

Po pravdě byla Renesmé trošku umanutá, ale to má asi po mně. Po kom jiném?

Noc, ráno i odpoledne uběhlo jako nic.

Už byl skoro večer a my s Edwardem, vlastně všichni, už jsme od hladovění měli kruhy pod očima dost viditelné. Ještě že nechodím do školy. Obvinili by mě, že jsem byla vzhůru až do rána. Naštěstí mi dal s vysokými školy Edward chvíli pokoj. Ale prostě jsme museli na lov.

Byla velmi výjimečná situace, takže jsme šli všichni a Renesmé byla s Jacobem. Měla jsem výhodu, že neměl zrovna veselou náladu, takže tím pádem nemohli nic vyvést. Ano, trošku jsem ho využila, ale z toho si nic, doufám, dělat nebude.

„Edwarde, co kdybychom třeba dnes lovili spolu? Rosalie a Emmett, Alice a Jasper, Esmé a Carlisle také loví spolu. Čeho se tak bojíš?“

Zasmál se mým oblíbeným smíchem, a pak se mi zadíval do očí. Vzal si můj obličej do svých dlaní a pořád se mi díval přímo do očí.

„Bello, já ti prostě nechci ublížit, ty to nikdy nepochopíš?“

„Edwarde, ty nemůžeš ublížit mně, ale já můžu tobě, miláčku. Prosím!“

„Ty mi to moc neulehčuješ, Bello, co když se ti opravdu něco stane? Já nemám takové sebeovládání jako ty,“ řekl pořád ještě příjemným hlasem.

„Pro mě!“

„Tak dobře, ale každý jiným směrem“

„Edwarde!“

„Dělal jsem si legraci, tak pojď.“

Zase se zasmál. Tak teď mě dostal. Skoro jsem mu uvěřila!

Ucítila jsem srnu a jelena.

Čekala jsem, až si Edward vybere kořist. Mohl srnu nebo jelena. Samozřejmě, vybral si srnu. Chtěl, abych si vzala to větší, ten můj Edward. Dívala jsem se na něj. Byl tak… bezchybný… lehký! Prostě ji chytil a zakousl se. Hodil ji více do lesa, a pak se na mě podíval.

Jelen stál o podál a vyděšeně na nás koukal. Za ním byl hustý porost, neměl kam utéct. Srdce mu běželo jako o závod. Rozběhla jsem se a přitom stačila pozorovat, jak svět za mnou rychle utíká. Běžela jsem v rytmu jeho vyděšeně splašeného srdce. Buch, buch, buch. Ustalo, až když jsem se mu zakousla do krku. Viděla jsem Edwarda, jak se lehce usmívá. Také jsem ho odhodila hlouběji do lesa. Ani jsem nestačila zpozorovat, že už je dávno po půlnoci. Možná už jsou tak tři hodiny ráno. Ano, to mohl být správná odhad.

„Už bychom měli jít zpět domů. Ostatní už šli také. A další věc, dnes by se měla Brigita probudit, měla bys dostat Jacoba pryč. Carlisle říkal, že neví, jak se bude chovat. Může být agresivní a někomu ublížit. Ale Renesmé může zůstat v pokoji, o ni si nedělej starosti.“

Koukala jsem na něj a přitom si utřela kapičku krve ze rtů.

„Ano, musím ho odtamtud dostat, je to nebezpečné. Má to logiku. Fajn, tak jdeme.“

Byli jsme doma hned. Neuběhlo ani pět minut.

Jacob seděl se skloněnou hlavou v křesle vedle pohovky. Uslyšela jsem, jak si Emmett z jeho pokoje zase stěžuje, že k pohovce mu zabavili dokonce i oblíbené křeslo. Ale nebylo mi moc do smíchu na to, abych se zasmála.

„Jacobe? Potřebuji s tebou mluvit.“

Zvedl hlavu a šel přímo ke mně. Já ho vedla ven na verandu.

„Jacobe, musíš jít na tento den někam pryč. Chápu, že se ti vůbec nechce, ale pochop, nevíme, jak se Brigita bude chovat, může na tebe klidně zaútočit a ty jsi vlk. To by nebylo dobré. To nepřátelství se může kdykoliv projevit. A v nejhorším případě si tě nemusí ani pamatovat. Ale netvrdím to.“

„Bello, s tímhle už mě seznámil Carlisle. Nemusíš se strachovat, hlavně ne o mě. A stojím si na svém. Já tu i přesto všechno zůstanu.“

„Děláš chybu, Jaku, pochop, že o tebe mám strach. Prosím, běž někam do bezpečí!“ prosila jsem ho dál, ale on jen vrtěl hlavou.

To je ale paličák!

Den se blížil k odpoledni. Renesmé si vzala svůj hrnek krve a poslušně šla do svého pokoje. Touto dobou byla celkem hodná, protože si s ní Jake nechtěl hrát. Chudáček můj malinký. Prošla jsem okolo Brigity a podívala jsem se, jestli se třeba nepohne. Ale ne, opravdu se s ní nic nedělo.

Otočila jsem se a v tu chvíli mě někdo rychle chytil za zápěstí, myslela jsem, že je to Edward nebo Renesmé, ale tohle byla ruka Brigity! Držela mě tak pevně, až to bolelo.

„Rychle, všichni pojďte sem! Už se probouzí! Carlisle! Esmé! Edwarde!“ volala jsem do všech stran trochu vyděšeným hlasem.

Brigita otevřela oči rychlostí blesku. Až jsem se lekla. Teď mě držela ještě pevněji. Cítila jsem na sobě její neviditelný a zřejmě rozzuřený pohled. Dívala se na mě svýma blýskavě rudýma očima a pořád mě s ním probodávala, jako by v sobě neměla ani špetku citu.

Autor: thevampirelusy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Černá ovce rodiny 2. část: