Corin Volturiová, nositelka štěstí v gardě Volturiů. Sama se tak však necítí. Nemůže zapomenout na původní Corin. Kdo to byl? Kdy byla v lidském životě Corin Volturiová.
20.08.2013 (17:30) • Nettie159 • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1725×
Někteří upíři prý při přeměně ztratili vzpomínky. Šťastlivci. Já je neztratila, ani nevyblednou jak se to občas stává. Je to trest. Musím navěky trpět i když ostatním dokážu přinést štěstí. Vlastně nemůžu zapomenout. Co by se stalo, kdybych zapomněla? Zrodila by se nová Corin? Zmizela by Corin? Zmizela by Carol?
Ne, Carol umřela již před mnoha lety, i když mě její stín nepřestává pronásledovat. Vlastně ani nevím kdo jsem, Carol zemřela, ale nikdy se nemohu plně stát Corin.
Občas bych si přála spát, noční můry by mě pronásledovaly jen v noci. Já žiju ve svých nočních můrách. Sice žiji v honosném sídle upířích vládců, ale ani těžké zdi této budovy mě neochrání před vzpomínkami.
V roce 1730 se narodila Caroline Cross. Jediná dcera majitele velkého panství. Kromě mé matky Angeliny ale otěhotněla i jedna ze služek a měsíc po mém narození se jí narodila dcera Corin. Naše podoba byla obdivuhodná. Corin mi byla důvěrnicí a nejlepší kamarádkou, také že byla mou nevlastní sestrou, ale zároveň byla i nemanželské dítě, proto byla oficiálně mou služebnou. To ona mi říkala tou zdrobnělinou, Carol.
Čím jsme byly starší, tím jsme si byly podobnější. Aby z toho nebyl skandál, Corin začala nosit prostý čepec, zakryla tím vlasy a častečně i obličej. Vzpomínám si na spoustu šťastných chvil, které jsme spolu strávili. Ale když mi bylo dvacet, otec mi dovedl syna jednoho z jeho přátel. Byl to dědic a žena potřebovala ochránce, v roce 1750 totiž začala vlna honů na čarodějnice.
Nikdy předtím se nestalo, že bych otce neposlechla, ale ten mladý muž byl odporný. Pochybovala jsem, že by byl schopný mě ochránit a ani jeho jmění nemohlo vykoupit jeho otřesné chování. Dlouho jsem se s otcem hádala na toto téma, a i přes jeho protesty jsem nápadníka odmítla. Netušila jsem, co bude následovat.
Naše panství bylo velké a bezpečné, lidé nám záviděli, ale nemohli podat udání na někoho tak vlivného a majetného, jako byla moje rodina. Něco jiného ovšem bylo, když udání podal někdo z vyšší vrstvy. Přesně to se stalo. Muž, kterého jsem odmítla, rozhlásil, že jsem čarodějnice a kouzlem jsem ho přiměla, aby se do mě zamiloval, abych získala jeho majetek. Prý se jen tak tak dokázal vymanit z mého vlivu. Toto udání mu pomohlo získat část majetku mé rodiny a zároveň se mi pomstít. Otec se mě pokusil zastat, ale po pár marných pokusech to vzdal. Kdyby se pokoušel dál, mohl být také obviněn.
Caroline Cross byla oficiálně označena za čarodějnici. Všichni vesničané se vydali s vidlemi a pochodněmi, aby mě zatkli a předvedli spravedlnosti. To v tomto případě znamenalo na hranici. Byla již tma a sídlo stálo na kopci, průvod s pochodněmi tudíž bylo už z dálky vidět. Dívala jsem se z okna a třásla jsem se. Po tvářích mi tekly slzy a mé srdce divoce bušilo. Věděla jsem, že se nemůžu obhájit, nemohla jsem ani utéct.
Všichni v domě se ode mě snažili držet co nejdál, věděli, že jsem nevinná, ale nechtěli riskovat, že by byli také upáleni. Proto jsem byla překvapená, když mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se, byla to Corin. Měla na sobě mé šaty. Chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale Corin začala mluvit první.
„Nemáme moc času, Carol, obleč si moje šaty a utíkej, neohlížej se a nikomu o tom neříkej. Neboj se, vypadáme úplně stejně, nikdo nepozná, že to nejsi ty." Vhrkly mi slzy do očí. Neměla jsem ponětí, že by pro mě někdo něco takového udělal.
Corin si sundala čepec a tím si rozpustila vlasy, jako bych se dívala na sebe do zrcadla, ale Corin se netřásla, neměla strach. Usmála se na mě a vlasy mi stáhla pod čepec. „A teď běž," řekla mi. Nemohla jsem se ani pohnout, ale už bylo slyšet bušení na dveře.
„Běž!" křikla na mě Corin a jistým krokem se vydala k hlavní bráně. Já jsem se rozběhla k východu pro služebnictvo, který byl určitě hlídaný, ale když jsem proběhla kolem zrcadla, skutečně jsem vypadala jsko Corin. Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla, v lese jsem se ale zastavila a rozběhla jsem se směrem k hranici. Už jsem tam téměř byla, prodrala jsem se davem, ale bylo pozdě, hranice už byla zapálená. Ke kůlu tam stála uvázaná Corin. Slzy mi stékaly po obličeji. A i přes slzy jsem zahlédla Corinin poslední úsměv, který náležel mně.
Toho dne Caroline Cross zemřela a já nosím Corinino jméno dodnes a budu po zbytek věčnosti, abych nezapomněla, že mi přenechala svůj život.
Autor: Nettie159, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Carol a Corin:
wow
Úžasná povídka. Bála jsem se, že to bude nějaká pitomost o ničem, ale to jsem se sakra pletla! Je to krásné se skvělým nápadem a ještě lepším podáním. Vážně moc povedené.
Dohodly jsme se, že ti práva OP přidělíme pod podmínkou korektora. Pokud souhlasíš, nějakého si sežeň a napiš mi na shrnutí nebo email, jak si se rozhodla, a já ti práva přidělím.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!