Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Čarodějka...

02.01.2012 (16:15) • CrazyWolf • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2328×

Opřela jsem si hlavu o dveře. Neměla jsem se nechat přemluvit. Večírky nikdy nebyly nic pro mě a tenhle byl obzvlášť divoký. Ale když tam byl Ben…

Sundala jsem si boty. Nohy mi brněly a skoro jsem je necítila. V domě bylo ticho a tma, tak jsem předpokládala, že už všichni spí.

Ale v kuchyni jsem se dočkala jiného vysvětlení.

Děti celý den prosily, že chtějí jít za tebou, a tak jsme je vzali k babičce. Alespoň nějaké odreagování. Pa máma.

Dívala jsem se na zažloutlý papír. To bylo všechno? Otočila jsem ho na druhou stranu a tam byl krátký vzkaz od táty.

Šumák je nachystaný v mikrovlnce. Musel jsem ho schovat před mámou.

Chvíli jsem nevěřícně zírala. „No, tohle jsem rozhodně nečekala…“ Vydala jsem se do pokoje. Celý dům vypadal mnohem větší a nebezpečnější, když jsem tam byla sama. Ale nebála jsem se. Jakoby se nade mnou vznášela bublina bezpečí.

V pokoji jsem si sundala těsné šaty, které mě škrtily po celém těle a vzala jsem si z prádelníku ručník. Měla jsem v plánu hodně dlouhou a hodně příjemnou koupel.

Nakonec mi ale bylo jedno, že v ní nemám žádný olej ani svíčky, prostě jsem si lehla a zavřela oči.

Bylo takové ticho, že jsem slyšela odkapávat uvolněný kohoutek. Voda pomalu chladla a mně začínala být zima. Ale nechtělo se mi vstát. Byla jsem hrozně unavená.

Jak příjemné bylo, když mi vařící voda uvolňovala ztuhlé svaly. Teď byla skoro ledová, ale já jsem chtěla ještě ležet…

Prudce jsem otevřela oči. Tělo jsem už měla nejspíš odkrvené, protože jsem cítila… horko. Jakoby se voda začala oteplovat… vařit.

Už mi nebyla zima. Naopak, bylo mi horko a zrcadlo nad umyvadlem bylo zamlžené. Zírala jsem na hladinu vody a zkusila jsem se štípnout do ruky.

Bolelo to úplně normálně. Nezdálo se, že bych měla neprokrvené končetiny. Začala jsem se třást a rozhodně to nebylo zimou.

Vylezla jsem z vany a usušila se. Objala jsem si rukama paže… Byly horké. Já jsem byla horká.

Rozčarovaně jsem zírala na mou pokožku, která jakoby trochu zářila v mdlém světle žárovky. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Bledé, rozpuštěné vlasy, hnědé oči… Všechno vypadalo stejně, zvenku. Zevnitř jsem si připadala jiná.

Jakoby ta kůže, co jsem měla, nebyla moje. Jakoby… jako kdybych to nebyla já.

Rychle jsem se převlékla, abych se už nemusela dívat do zrcadla. Ten pohled mě děsil. Ten pocit mě děsil.

Lehla jsem si do postele. Světla z ulice vytvářela na stropě různé obrazce. Všechna únava ze mě nějak záhadně zmizela. Tak…

Tohle vypadá jako ginko... A tohle jako… kočka?

Zavřela jsem oči. Před očima se mi míhaly různé obrazy. Vzpomínala jsem na ty zvláštní věci, které se mi děly ve škole…

„Slyšela jsem, že je Bella těhotná.“

Otočila jsem se na Jessicu, která se usmívala a lakovala si nehty.

„To není pravda, Jess,“ zamumlala jsem. Zmateně ke mně zvedla oči a usmála se.

„No, jasně. Protože normální lidi se jen tak berou v osmnácti, že?“ Její oči byly výsměšné.

Znovu se otočila ke svým kamarádkám a vyprávěla jim báchorky z Bellina života. Protože to byly báchorky. A i kdyby ne, byla to Bella, moje přítelkyně.

„To je jen její věc,“ odsekla jsem a samu mě překvapilo, jak ostrý byl můj tón. Jessica se ke mně znovu otráveně otočila.

„Proč se jí tak vehementně zastáváš? Vzpomínáš na ty časy, kdy s nikým z nás nepromluvila ani slovo? Ani koutkem oka na nás nepohlédla?“

„Bylo to její špatné období, ale dostala se z toho. A ty bys neměla…“

Jessica si mě přestala všímat. Vzala do rukou jogurt, který začala pomalu otevírat. Chtěla jsem jí říct, že jsme ještě neskončily, ale nechtěla jsem se hádat. Chystala jsem se věnovat mému obědu, když Jessica tiše zamumlala: „Stejně si myslím, že Ang v tom jede taky. No, řekni sama, není divný, že se jí tak zastává?“

Moje trpělivost přetekla. Znovu jsem se na ni otočila, plná zuřivosti. Dívala jsem se na její ruce, které se snažily otevřít jogurt a tep mi bušil až v uších. Když vtom Jessica vykřikla. Překvapeně jsem sebou trhla, zatímco Jessica vyskočila a skuhrala: „Mám to všude! I ve vlasech… Celý tričko zničený… fuj…“

Zamrkala jsem. Od toho dne už jsem nikdy tak nevypěnila. Ani nevím, proč jsem tak reagovala. Možná mě naštvalo, že Jessica dělá ukvapené závěry, než si něco ověří. Nevím…

Ale už jsme o tom nemluvily. Podle Jessicy jsme se usmířily, ale já to beru tak, že jsme k sobě přátelské, ale nejsme přítelkyně. Už ne.

Povzdechla jsem si. Vůbec jsem netušila, co se to se mnou děje. Návaly vzteku, zmatenost, nevysvětlitelné, děsivé znamení…

Posadila jsem se. V domě bylo moc ticho na to, abych usnula. Byla jsem zvyklá na něčí přítomnost.

Sundala jsem nohy z postele a šla jsem si sednout k počítači. Chvíli jsem zaváhala, než jsem ho zapnula.

Najela jsem na moje poznámky, které si už tak dlouho dělám, ale… Najednou mi došlo… Co mám vlastně udělat? Mohla jsem si je jen pročítat pořád dokola, nic jiného jsem dělat nemohla.

Až na…

Byl to nesmírně hloupý nápad. Ale tušila jsem, co se děje a potřebovala jsem si to ověřit. Třesoucíma se rukama jsem vzala zapalovač a zapálila jednu z šesti svíček. Dívala jsem se na její plápolající plamen a zkoušela jsem na nic nemyslet…

Svíčka zhasla.

Trhla jsem sebou dozadu, když pokoj padl do tmy. Prudce jsem oddechovala, srdce jsem cítila až v krku. Zašátrala jsem po zapalovači, ten ale jakoby se propadl do země.

Snažila jsem se nahmatat svíčky, ale bála jsem se, že je převrhnu. Místo toho jsem je zkoušela najít pomocí mysli… Pátrala jsem ve své hlavě po plamínku, který doprovázel svíčku jako věrný pes, ale nedokázala jsem se soustředit. Byla jsem příliš rozrušená. Nebo… nebo vzrušená?

Třásla jsem se novým poznáním a hruď jsem měla staženou očekáváním. Pátrala jsem ve své mysli, prozkoumávala jsem ji…

A pak se za mými víčky rozhořel plamen.

Otevřela jsem oči a fascinovaně zírala na žlutavý, poskakující plamínek. A cítila jsem to tak jasně, jakoby to bylo napsané na stěně.

Jsem čarodějka…

Autor: CrazyWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějka...: