Povídka o prvním dítěti Nessie a Jacoba. Mám dobrou náladu a napíšu tohle... divné. Užijte si to a komentujte, prosím!
14.08.2009 (17:00) • Lioness • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2885×
Unaveně jsem seděla na dětském oddělení a dívala se na svou dcerku - malou prvorozenou holčičku uloženou v inkubátoru. Přišla na tento svět příliš malá a křehká, příliš bezbranná pro svět upírů a vlkodlaků. Umírala už když se narodila. Ale mohli jsem vůbec zplodit zdravé dítě? Vlkodlak a poloupírka?
Říkali mi, ať jí nedávám jméno, ale copak jsem mohla? Pojmenovala jsem ji Caden - bojovník, kterým rozhodně byla. Doktoři jí dávali jen pár hodin a ona tu již byla druhý den.
Slibovala jsem si, že už nesmím dovolit, aby trpělo tolik mých milovaných, můj manžel Jake, moji rodiče a zbytek rodiny, jejichž smutek jsem nemohla snášet.
Po tváři mi skanula slza a Jacob mi pevněji stisknul ruku. Dveře pokoje se pomalu a tiše otevřely. Byl to Carlisle, kvůli nám se nechal přeložit. Byla jsem mu hrozně vděčná, protože pokud nám nepomůže on, tak nikdo.
„Můžu dál?“
„Jistě,“ zachraplal Jake.
Pípaní nějakého přístroje, které se nacházely okolo mé holčičky, se zrychlilo, pak velmi zpomalilo, a poté opět uvedlo do normálu. Vyděšeně jsem se podívala na Carlisla, protože to samé udělal tlukot jejího srdce. Vyhnul se mému pohledu a sklonil se k přístrojům.
„Jaku, mohl bys mi dojít pro kafe, prosím?“ obrátila jsem se na muže sedícího vedle mě.
„No… jistě,“ zmateně si mě změřil, ale pak vstal, dal mi pusu do vlasů, znovu se podíval na naše dítě a teprve potom pomalu odešel.
„Měla by sis odpočinout, jsi po těžkém porodu,“ promluvil tiše Carlisle. Všechny zvuky, které jsme vydávali, byli tiché, jako by jsme se báli, že jí jimi můžeme ublížit.
„Já budu v pořádku, to oba víme,“ před svými dalšími slovy jsem udělal pauzu. Byla to má poslední naděje a já se bála, že mi uteče moc brzo. Ale na druhou stranu jsem to nechtěla řešit při Jakovi, a tak jsem musela jednat rychle.
„Carlisle,“ něco v mém hlasu mu řeklo, že tohle bude vážné, asi ten ton už slyšel od hodně pacientů. Přisedl si ke mně a chytil mě za obě ruce, jeho chladný dotek po Jakově rozpálené kůži byl uklidňující.
„Ano?“
„Já… bojím se. Jak na tom je?“
„Ne moc dobře, Nessie. Její tělo je příliš slabé, jako by jí chyběla životní energie,“ zavrtěl hlavou.
„A ty pro ni nemůžeš nic udělat? Nějaké léky, metody? Něco musí být!“
„Je mi líto.“
„Ale ano, můžeš. Můžeš udělat něco, co nikdo jiný tady a ty to víš! Prosím, Carlisle, zachraň ji! Jakkoli.“
„Ne, Nessie! To nemůžu. Je příliš malá, opravdu jí chceš nechat projít takovou bolestí? Nemyslím si, že jsi tak zoufalá nebo krutá. A zákony platí pro každého, nejsou vyjímky.“
Po těch slovech pomalu vstal.
Po tváři mi kanuly další slzy, stéblo zmizelo, vlastně tam ani nikdy nebylo.
„Přijdu se na ni znovu podívat za hodinu. Ostatní přijdou hned jak jim to dovolíš,“ poté došel k dveřím, pomalu i na člověka, jako by věděl, že jsem ještě neřekla všechno.
“Carlisle?“
„Ano?“
„Už není žádná naděje?“
„Naděje umírá poslední.“
Autor: Lioness (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Bojovnice:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!