Tak a je tu na vaše přání pokračování od jednorázovky Běžný Život upíru. Je trochu kratší, ale doufám, že se vám bude líbit.
05.12.2009 (12:10) • Tessina • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2058×
Ten den byla ve škole opravdu nuda. Kdybych mohla spát, spala bych. Na obědě byla taky nuda. Nikdo nic neříkal. Docela jsem litovala, že jsem dneska nezůstala doma. Když poslední hodina konečně skončila, vydala jsem se s Edwardem k jeho Volvu.
"Tak co? Lituješ toho, že jsme dneska nezůstali doma?" Bylo mi to sice trapné, ale lhát jsem mu nemohla.
"Jo trochu jo. Docela mě mrzí, že nemůžu spát. Ty přednášky byly fakt nudné. Asi budu nemocná," nahodila jsem lišácký úsměv.
"Bože, chovám se jako puberťačka." S Edwardem jsme vybuchli smíchy a celé parkoviště nás překvapeně pozorovalo. Emmett se samozřejmě začal smát taky. Uklidnili jsme se a nasedli do auta. Dneska jsem si sedla za volant a Edward se zatvářil jako boží umučení, ale nakonec si sedl na místo spolujezdce. Jela jsem asi tak 100km/h, ale Edwardovi to pořád bylo málo.
"Takhle budeme doma až o Vánocích," řekl a mě to naštvalo a tak jsem dupla na plyn. Nesledovala jsem tachometr a myslím, že jsem udělala dobře, protože bych asi chytila záchvat panickoé hrůzy. Edward se na mě překvapeně podíval. Bylo to docela dobré. Začalo se mi to líbit a tak jsem ještě víc přidupla na plyn. Začala jsem se smát a bylo pro mě zklamání, když jsem viděla, že už jsme doma.
"Stačí nebo to mám vzít ještě zpátky?" usmála jsem se na něj.
"Ne nemusíš. To mi stačilo," usmál se taky. Oba jsme vystoupili a šli do domu. Přede dveřmi jsem se zastavila a ztuhla. Ucítila jsem neskutečně sladký pach. Nemohla jsem si pomoct a rozběhla se za tou vůní. Přiběhla jsem k onomu místu odkud pach vycházel a uviděla asi patnáctiletou dívku. Byla zraněná a krvácela z nohy. Ta vůně mě úplně omámila. Už jsem se chystala ke skoku, ale v tom mě něco chytlo kolem krku a já se nemohla hýbat. Byl to Edward.
"Promiň Bello, ale nemůžu ti dovolit, abys tu dívku zabila. Mrzelo by tě to celou věčnost." Neposlouchala jsem ho. Vytrhla jsem se z jeho sevření a zaútočila na něj. Vůbec jsem si neuvědomovala, co dělám. Nikdy bych na Edwarda nezaútočila. Najednou se vedle mě objevil Emmett a snažil se mě od Edwarda odtrhnout. Když se mu to podařilo, pevně mě chytil a já se nemohla pohnout ani o píď. Ani jsem si nevšimla, že je tam i Carlisle. Ošetřoval tu mladou dívku.
"Emmette, odveď Bellu pryč!" řekl a já se pořád snažila vytrhnout se z Emmettova sevření. S pomocí Edwarda mě odvlekl až k domu. Posadili mě na postel v našem pokoji, ale Emmett mě pořád nepouštěl. Ten sladký pach už jsem skoro necítila a tak jsem se pomalu začínala probírat k sobě. Když Emmett viděl, že jsem se uvolnila a přestala vrčet, opatrně mě pustil. Nemohla jsem se nikomu podívat do očí. Lehla jsem si na postel a svou tvář jsem ponořila do polštáře. Ucítila jsem na svém rameni ruku a poznala, že je to Edward. Bála jsem se mu podívat do očí. Nechala jsem svou hlavu ponořenou v polštáři, odtáhla jsem svůj štít a poslala mu myšlenku. Odpustíš mi? Nechtěla jsem na tebe zaútočit, promiň mi to. Kdybych mohla brečet, brečela bych.
"Proč bych ti neměl odpouštět? Je normální, že jsi se neudržela. Vzpomínáš si na oslavu tvých osmnáctých narozenin?" Oba jsme se otřásli při té vzpomínce, ale já jsem se stále neuklidnila. Ale já jsem na tebe zaútočila. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby tam nebyl Emmett. Znovu jsem se otřásla. Bylo to jako dostat ránu do břicha, když jsem si na to vzpomněla.
"Ty si myslíš, že bys mě přeprala?" Pokusila jsem se o smích, ale nešlo to. Bála jsem se na něj podívat, ale potřebovala jsem jeho objetí a tak jsem zavřela oči a pevně ho objala. Asi po půl hodině jsem se odtáhla a podívala se mu do očí.
"A co ta dívka? Je v pořádku?" Edward měl ve tváři klidný výraz, jakoby se vůbec nic nestalo.
"Je v pořádku, můžeš být v klidu. Carlisle jí dal první pomoc a potom ji odvezl do nemocnice." Trochu se mi ulevilo, ale pořád jsem musela myslet na to, co se mohlo stát. Lehla jsem si znovu na postel a vzlykala bez slz. Edward si taky lehl a pevně mě objal, jako bych se měla každou chvíli rozpadnout. Měla jsem hrozné výčitky svědomí. Edwardovi jsem se do očí podívala, ale dokážu se podívat do očí Carlisleovi?
"Carlisle je rád, že se to stalo. On takhle taky začínal. Je to pro tebe dobrá zkušenost." Ani jsem si neuvědomila, že mám pořád roztažený štít, ale nevadilo mi to. Nechala jsem ho dál roztažený a nechala Edwarda, aby mi nahlížel do mysli. Dívali jsme se jeden druhému do očí a užívali si ten okamžik, ale najednou nás vyrušil Emmett.
"Tak co, Bello, už je to v pohodě?" Usmíval se na mě jako měsíček na nebi.
"Jo, už je to v pořádku, ale asi si udělám menší výlet, abych na to aspoň chvíli nemyslela." Podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě jenom usmál. Bylo mi jasné, že pojedeme na ostrov Esme. Všechno zlé je k něčemu dobré…
Autor: Tessina, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Běžný život upírů 2 :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!